Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Aotearoa píše:
Proč musí chudák Katuška pořád odpočívat? Normálně se po císaři o dítě ženské za 12-24 hodin starají. A ona musí pořád spát a odpočívat. Syna jsem měla dokonce hned u sebe, po akutním císaři, kdy mi praskla děloha. A oni tam z ní dělají pořád takovou chudinku a chodí kolem ní po špičkách a musí pořád spinkat. Ta se tváří jak boží umučení. Nechci další depresi
Nemyslím si. Porodit předčasně v nějakém cca 32. TT není sranda a nese to s sebou spoustu rizik pro dítě. Mamince chybí vazba na miminko, které je na novorozenecke jipce v inkubatoru. Ona přijde domů sama bez dítěte, přirozeně o něj má strach. Taky bych chtěla být sama se sebou. Naopak mi přišlo necitlivé, jak tam nakráčela Vlaďka. Taky bych nechtěla nikoho vidět a asi bych se dost uzavřela do sebe. Naopak bude jediné dobře pokud rozjedou linku o poporodni depresi. Moc se o ní nemluví a většina lidí na maminky, které ji trpí koukají jako na chudinku kolem které se musí chodit po špičkách a musí spinkat. Která nezvládá péči o své dítě, atd atd. Přesně jak vyplývá z vašeho příspěvku.
@Aotearoa píše:
Proč musí chudák Katuška pořád odpočívat? Normálně se po císaři o dítě ženské za 12-24 hodin starají. A ona musí pořád spát a odpočívat. Syna jsem měla dokonce hned u sebe, po akutním císaři, kdy mi praskla děloha. A oni tam z ní dělají pořád takovou chudinku a chodí kolem ní po špičkách a musí pořád spinkat. Ta se tváří jak boží umučení. Nechci další depresi
tak to jsi fakt dobrá. já mám za sebou 3 císaře, a 3 dny mi vždy mimčo nosili jen na kojení. Do péče až čtvrtý den a díkybohu za to, ten 4. den jsem vždy sotva lezla, natož ty dny předtím.
Ale ona tam bude mít složitější vztah s malým, protože je nedonošený. kdoví kam ta linka směřuje, ale chápu, že kolem ní chodí po špičkách.
Už mě i napadlo, jeslti malej neumře. A Katy s matějem by to neustáli, rozešli se a Katy se odjede hojit na slovensko a Matěj do Barcelony.
@Svítící žárovka píše:
tak to jsi fakt dobrá. já mám za sebou 3 císaře, a 3 dny mi vždy mimčo nosili jen na kojení. Do péče až čtvrtý den a díkybohu za to, ten 4. den jsem vždy sotva lezla, natož ty dny předtím.Ale ona tam bude mít složitější vztah s malým, protože je nedonošený. kdoví kam ta linka směřuje, ale chápu, že kolem ní chodí po špičkách.
Už mě i napadlo, jeslti malej neumře. A Katy s matějem by to neustáli, rozešli se a Katy se odjede hojit na slovensko a Matěj do Barcelony.
Ježíš jeste smrt novorozence
to snad ne.. Navic rikali, ze je v poradku..
Ja videla jen ukazku a spis me stve, ze ona nechce za ditetem ktery nemohla donosit.. Ale jeji mama ji taky nedonosila a byla snad o to horsi matkou? Podle toho jak o ni mluvi asi ne..
@Svítící žárovka Já mám za sebou císaře a normální porod. U normálního byla rekonvalescence samozřejmě mnohem rychlejší, ale i u císaře provedeného po šesté večer jsem ráno šla do sprchy a v deset měla malého u sebe napořád.
@Svítící žárovka
Nee, protekční spratek Novotný jednou psal v nějakém článku, že v seriálech jako je Ulice je nepsaný zákon, že dítě nikdy nesmí zemřít.
@Konnny píše:
@Svítící žárovka
Nee, protekční spratek Novotný jednou psal v nějakém článku, že v seriálech jako je Ulice je nepsaný zákon, že dítě nikdy nesmí zemřít.
Proto Jitka donosila postižené dítě s prognózou života do pár hodin/dnů??
A z toho pak vytěžili dlouhodobou linku depresí, apod.
@lucka_mac píše:
Nemyslím si. Porodit předčasně v nějakém cca 32. TT není sranda a nese to s sebou spoustu rizik pro dítě. Mamince chybí vazba na miminko, které je na novorozenecke jipce v inkubatoru. Ona přijde domů sama bez dítěte, přirozeně o něj má strach. Taky bych chtěla být sama se sebou. Naopak mi přišlo necitlivé, jak tam nakráčela Vlaďka. Taky bych nechtěla nikoho vidět a asi bych se dost uzavřela do sebe. Naopak bude jediné dobře pokud rozjedou linku o poporodni depresi. Moc se o ní nemluví a většina lidí na maminky, které ji trpí koukají jako na chudinku kolem které se musí chodit po špičkách a musí spinkat. Která nezvládá péči o své dítě, atd atd. Přesně jak vyplývá z vašeho příspěvku.
No dělají z toho kovbojku, dítě narozené ve 32.týdnu rozhodně není v dnešním době ohrožené dítě, aby z toho dělali kovbojku typu nepůjdu tam, když nevím, jestli přežije. Aby nepřežilo dítě ve 32. týdnu, to nevím, co by se muselo stát, je to nesmysl. Dítě ve 32. týdnu může mít problémy s adaptací a s dechem, což by jejich dítě nemělo, protože porod byl plánovaný sekcí, čekalo se na něj, nešlo to hned, takže v reálu by měla napíchané krtikoidy, na dozrání plic a dítě by maximálně bylo na podpoře dýchání, ale spíš ani to ne. Ano, bylo by v inkubátoru, pár dnů, bavíme se o dvou týdnech, možná třech? Spíš tolik ne.. A rozhodně to není tak, že čekám doma na telefon, že umře. Tohle není rizikový nedonočenec, co se smrti týče. Každý, kdo přišel do styku s dětmi narozenými ve 32. týdnu ví, že je to přitažené za vlasy jak blázen. Děti ve 32. druhém týdnu se ani neodvážejí na neonatologie, poradí si s nimi na běžných novorozeneckých jipkách. S námi na jipce bylo 6 dětí všechny rozmezí 32-33 týden. Prvních pár dnů některé haprovaly s dechem, takže byly na podpoře. Do dvou tří týdnů šly všechny domů, jakmile nabraly. Tohle je na tento týden těhotenství zase přitažené za vlasy. Nejvíc to s tím čekám, až mi zavolají, že je mrtvé.
@jessikka píše:
@Svítící žárovka Já mám za sebou císaře a normální porod. U normálního byla rekonvalescence samozřejmě mnohem rychlejší, ale i u císaře provedeného po šesté večer jsem ráno šla do sprchy a v deset měla malého u sebe napořád.
Já byla úplně neschopná. Nejhorší bylo vstát z postele. Zlomit to břicho do sedu. Pak už se nějak šourat v předklonu šlo. Ale fakt jsem nefungovala. Ale jednou jsem na pokoji měla pani, co taky fungovala okamžitě, hned chodila vzpřímeně, jako by vůbec neměla rozřezaný břicho.
@jessikka píše:
@Svítící žárovka Já mám za sebou císaře a normální porod. U normálního byla rekonvalescence samozřejmě mnohem rychlejší, ale i u císaře provedeného po šesté večer jsem ráno šla do sprchy a v deset měla malého u sebe napořád.
Asi jak kdo
mě dali syna asi až 4 den a to už jsem byla na něj úplně natěšená a urgovala to a to se rozmýšleli.
@Svítící žárovka píše:
Já byla úplně neschopná. Nejhorší bylo vstát z postele. Zlomit to břicho do sedu. Pak už se nějak šourat v předklonu šlo. Ale fakt jsem nefungovala. Ale jednou jsem na pokoji měla pani, co taky fungovala okamžitě, hned chodila vzpřímeně, jako by vůbec neměla rozřezaný břicho.
Každý to snáší jinak. CS jsem nerodila, ale po každém z mých 3 přirozených porodu jsem se cítila jinak. Třetí byl překotný ve 37 TT a únava, která na mě po příchodu domů psa byla neskutečná. Kdybych mohla tak prosím šestinedělí. Je pravda, že jsem u porodu ztratila hodně krve (porod byl naprosto nečekaný a já si píchala Fraxiparine),Ale v porodnici jsem měla sil na rozdávání. Po 30 minutové procházce jsem byla schopna prospat 3 hodiny.
U Kataríny chápu, že je nešťastná. Přijít domů z porodnice bez miminka musi byt hrozné. K tomu vycitky, že ho nedokázala donosit. Nicméně moc nechápu, že za ním nechce. Chápu, že se o něj bojí, ze je pro ni tezke se ba nej dívat. Ale přítomnost mámy mu přece hodně pomůže.
Jinak jak většinou upřednostňují Vladku, tak ted mi připadá, že v tehle situaci se chová lépe L'ubica.
Je to individualni, ale musim priznat, ze mi nektere maminy nebyly sympaticky, ani z okruhu kamaradek, ktere peci prehodily na sestry vic, nez bylo nutne.Ale to je muj osobni pocit, ten lidstejsi mam ten, ze proste kazda matka ma jiny prah bolesti a jinak to snasi a povahu jim clovek taky nezmeni. Prvni dcera sla normalne, vse naskocilo jak melo, idylka. Druha dcera CS, jeste jsem se nachladila, psychicky jsem CS velmi spatne nesla, tim, ze byl planovany, tak bez kontrakci, takze bolesti na svinovani delohy, byly teda neco najednou
, do toho kasel a smrkani na tu jizvu, no nez tyden-dva pekla, to radeji prirozeny porod trojcat,fakt.Ale i tak jsem jeste ten den mela malou odpoledne u sebe, co to slo(hned jsem chtela navstevy, takze tchyne prebalila, prevlikla atd),na noc ne-jen zkouska kojeni sem tam a rano uz normal pokoj a u sebe malou.Ale hodne mi pomahaly sestricky i kamaradka na pokoji, se kterou jsme se tam sesly, ta byla nastesti fit po normal porodu, ale zase jsem s ni,,trpela,, dva dny predtim ja, mela vyvolavacku a musim rict, ze si musela projit fakt peklem
.Sama bych to nezvládla asi
.Ale kdyz se chce a musi a ja chtela moc, tak to nejak jit muselo.Ale slzicek mi teda ukaplo dost od bolesti.Pak i u toho kasle, to bylo jako by mi pokazdy rupla jizva a kudlou mi tam nekdo jezdil
.
@Svítící žárovka píše:
Já byla úplně neschopná. Nejhorší bylo vstát z postele. Zlomit to břicho do sedu. Pak už se nějak šourat v předklonu šlo. Ale fakt jsem nefungovala. Ale jednou jsem na pokoji měla pani, co taky fungovala okamžitě, hned chodila vzpřímeně, jako by vůbec neměla rozřezaný břicho.
Ano, vubec se dostat z te postele, no to bylo neco a pak jen se sourat v predklonu ![]()
Příspěvek upraven 02.12.19 v 11:18
Kazdopadne, kdybych mela prehozeny porody, ze bych mela prvni holku CS jak u druhe, vsadim se, ze bych byla mnohem vic marna matka a hned bych do toho nenaskocila, protoze preci jen matersky pudy a vse kolem pece uz jsem znala, jak to v porodnici chodi taky, vedela jsem co mam delat a co jsou bolesti. Opacne by to bylo pekne na houno. A treba ne, ale myslim si ze ano.Neda se opravdu srovnat prirozeny porod a CS.
No s tím nepřijmutím miminka…
První dítě byl akutní císař. Nebyl pod celkovou narkozou. Hned mi malou přiložili k prsu atd.. Druhý císař byl plánovaný, ale jinak to šechno taky proběhlo ok.
Třetí císař byl taky plánovaný, ale nepovedlo se jim napíchnout mi páteř, takže jsem byla uspaná celá. Na a když mě pak probudili a dovezli na pokoj, manžel hned jestli chci vidět fotk malýho a já že ne… Normálně mi to bylo jedno. Dodnes, když si to vybavím, tak se za to stydím. I když mi malýho furt nosili, tak jsem ho brala jen jako nějaké mimino. Vůbec mi nedocházelo, že je můj.
Všechno to tak nějak začalo naskakovat až 4. den. Začala jsem si uvědomovat, žeto je to moje dítě.
Všechno to přisuzuju té celkové narkoze, že jsem myslí nijak nebyla přítomna tomu porodu, že mi podvědomí odmítalo malýho přijmout, protože jsem nebyla přímým svědkem toho, že jsem ho porodila.
Bylo to hrozně divný a takový celý rozpolcený.
Já teda za sebou nemám CS, obě děti jsem rodila přirozeně, ale obě mam nedonošené 34+1 a druhé 35+1 dcera měla infekci takže týden jakž takž ok ale záleží na dítěti v jakém stavu se vlastně narodí druhé dítě 35+1 a byl naprosto v pořádku a vedle něj chlapeček 40+2 a měl více problémů než můj nedonošený takže záleží na okolnostech…u obou jsem do hodiny litala po oddělení u malé jsem dokonce běhala do patra na JIP, ale tím spíš jsem.mela pocit že mě to mimco potřebuje a ne že se na něj vydlabnu jako katarina