Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Uspání psa a syn
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
12.3.21 21:34
Tohoto se bojím už teď a to máme mladé ( pes 4, fena 5 let). Syn s nima také vyrůstá.
V 11 letech už bych mu asi vysvětlila že fenka trpí a je potřeba jej trápení zkrátit. Ať si poplace.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Altavista
12.3.21 21:35
Já jsem vzala ségru do kavárny, mamka ji řekla ať se s fenuli pomuchla. Chlapi ji pak vzali na veterinu a i brácha, dospělý chlap měl slzy v očích prý měl pocit že ten pes to ví, že na něj koukal vyčítavě, že jde tohle udělat. Já jsem to segre řekla až v té kavárně, orvaly jsme to obě. Šly jsme koupit semínka na hrob, aby měla kytičky. Bylo lepší že u toho nebyla, prý to bylo chladné a hnusné. Probraly jsme to pořádně.
- Citovat
- Upravit
12.3.21 21:44
Když mi bylo 10 tak jsme také nechávali uspat našeho parťáka.. čekala jsem s mamkou v čekárně brečela jsem teda jako blázen a děda byl uvnitř s pejskem a pak říkal že už je to v pořádku protože ho to ani nebolelo že v klidu usnul a aspoň už se dál netrápil.. pár dní mi ještě chyběl a i teď si na něj vzpomenu ale prostě jsem tam byla a musela být pořád jsem si říkala že ví že tam jsem a myslím na něj 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.3.21 21:49
Určitě bych mu to řekla a rozhodnutí zda u uspání chce být bych nechala též na něm 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.3.21 21:54
Rozhodně říct dopředu. Je mu 11, pochopí, že se fenka trápí a nechte na něm, ať se rozhodne, zda u toho chce být. Já byla u každého zvířete, které jsme nechávali utratit, už někdy od osmi let. Ano, je to emotivní, ohromně smutné a brečela jsem hodně. Ale kdyby mi rodiče za zády utratili moji lásku, bolelo by to mnohem víc. Možná u toho nebude chtít být, ale opravdu mu dejte šanci ještě k fenečce promluvit, rozloučit se.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.3.21 22:09
Tento měsíc 3.3 jsme se bohužel museli rozloučit s fenkou NO po operaci, kterou jak se ukázalo neměla šanci 
Syn 11 let čerstvě plakal nejvíc, jak jsem ho zažila kdy… Ale jel se s námi a s ní rozloučit, řekli jsme mu, jak to bude probíhat, měl možnost to prožít.
Vzala ho ta rychlá a nečekaná smrt, jako nas., dospělé, ten samotný akt odcházení po vysvětlení a rozloučení už bylo smíření se situací.
Věř mu
Držte se.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
12.3.21 22:10
My nechávali uspat třináctiletou fenku v září, dceři bylo devět a půl. Do poslední chvíle to vypadalo, že se z toho pes dostane, pak se situace přes noc zhoršila, a zrovna o víkendu, tak nám mí rodiče navrhli, jestli nechceme dát dceru k nim, že s ní pojedou na zahradu a my můžeme se psem v klidu na veterinu (s tím, že je to teda nejspíš konec). No, dítě není blbý - nechtěla se od psa hnout. Takže i když jsme to plánovali jinak, na veterinu jsme nakonec jeli celá rodina. Okolnosti tomu tak chtěly, že přímo tam jsem s fenkou nakonec zůstala jen já (nebylo kde parkovat) a myslím, že to bylo tak nejlepší. I když i tak hrozný pro všechny - bez přehánění, těch pár hodin bych mileráda vymazala z paměti nám všem Co poradit nevím - já bych dítě přímo k tomu konci nebrala. Já sama jsem z toho byla úplně vyřízená a doteď se mi to občas vrací a nic moc. Ale ten blížící se konec bych netajila, nechala bych ho se rozloučit. A pak to nějak vysvětlila, že i na to je potřeba klid a čím míň lidí kolem, tím líp, že to bude pro pejska snazší.
Pejska si ještě ten den odvezli naši a má hrobeček na zahradě. A je to trošku morbidní, ale dcerce pak hodně pomáhalo se nějak aktivně podílet, plánovat - vybírala kamínky na hrobeček, naplánovala, že na jaře vybereme kytku, co jí tam zasadíme, děda jí musel poslat fotku, že jí na Dušičky zapálil svíčku… Pořád koukala na fotky (zatímco já se na ně nemohla ani podívat), nakonec jsme jednu hezkou vybrali a nechali vytisknout na polštářek, se kterým od té doby spí.
Hodně sil vám všem
- Citovat
- Upravit
Hanka1
12.3.21 22:15
Rekla bych mu to, aby se mohl rozhodnout sam…posilam at ztrata pejska brzy preboli
- Citovat
- Upravit
Anonymní
12.3.21 22:19
@Kakika píše:
Rozhodně říct dopředu. Je mu 11, pochopí, že se fenka trápí a nechte na něm, ať se rozhodne, zda u toho chce být. Já byla u každého zvířete, které jsme nechávali utratit, už někdy od osmi let. Ano, je to emotivní, ohromně smutné a brečela jsem hodně. Ale kdyby mi rodiče za zády utratili moji lásku, bolelo by to mnohem víc. Možná u toho nebude chtít být, ale opravdu mu dejte šanci ještě k fenečce promluvit, rozloučit se.
Náš první pejsek odešel, když mi bylo asi 20. Od mých 8 jsme byli spolu. Taky to proběhlo uspáním na veterině a věděla jsem to dopředu, že je zle a ráno se jede. Většinu noci jsem byla vzhůru s ním a usnula až někdy nad ránem. A naši mě nevzbudili a odjeli beze mě No, vlastně doteď jim mám trošku za zlý, že mě toho chtěli „ušetřit“. On ten konec je fakt velkej nápor na nervy i pro dospělýho, ale aspoň v tý čekárně bych to snad bývala zvládla. Mrzí mě, že mi nenechali ani možnost se nějak rozhodnout a prostě to „vyřešili“. Jak jsme psala - snažila bych se to vysvětlit tak, aby dítě pochopilo, že je to lepší i pro pejska, ušetřit ho nějakých velkých scén. Ale netajila bych před ním nic.
- Citovat
- Upravit
12.3.21 22:25
Mne uspali v tomhle veku kocoura, aniz bych se rozloucila. Bylo mi to strasne lito, ze se beze me musel strasne bat, protoze byl v rukou cizich lidi.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.3.21 23:05
Nechavali jsme uspat nasi 16 letou fenku, nahle selhani ledvin. Bylo mi 13, vet prijel k nam a doposledni chvile byla nami obklopena a odesla klidne v nasem objeti Spoluzacce (9trida) to rodina zatajila a psa odvezli kdyz byla skola na uspani, zlikvidovali po psovi uplne vse, ani nepohrbili, nechali odvest do kafilerky. Spoluzacka se odstehoval a doted s rodinou nemluvi. Myslim ze v 11 letech je na nem at si rekne sam, drzet ho mimo nasilim je pres caru.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.3.21 04:50
Určitě bych to synovi řekla předem. Taky vím, jaké to je. Pes mi umřel po 17 letech, prožil se mnou skoro celé dětství. Já už jsem naštěstí byla velká, ale kdybych byla v situaci, kdy by psa nechávali rodiče uspává mě to neřekli, byla bych na ně strašně naštvaná.
Já osobně bych to teda synovi řekla dřív, než v ten den, podle mě je lepší, když má člověk, a tím spíš dítě, čas to vstřebat, má dost času na rozloučení a smíření. Teď k tomu trápení s tím, že mu odejde pes ještě bude v šoku z toho, jak to pro něj bude všechno moc rychle a nečekané. Ale lepší teď, než vůbec. Já bych to teda brala jako strašnou podpásovku, kdyby mi to rodiče neřekli a asi bys nechtěla, aby syn měl smrt psa spojenou ještě s pocitem křivdy.
Příspěvek upraven 13.03.21 v 08:00
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.3.21 05:00
@Anonymní píše:
A je to trošku morbidní, ale dcerce pak hodně pomáhalo se nějak aktivně podílet, plánovat - vybírala kamínky na hrobeček, naplánovala, že na jaře vybereme kytku, co jí tam zasadíme, děda jí musel poslat fotku, že jí na Dušičky zapálil svíčku… Pořád koukala na fotky (zatímco já se na ně nemohla ani podívat), nakonec jsme jednu hezkou vybrali a nechali vytisknout na polštářek, se kterým od té doby spí.Hodně sil vám všem
Na tom vůbec nic morbidního není. Rituály jsou pro lidi naprosto přirozené, pomáhají jim se vyrovnat s těžkými životními situacemi nebo naopak oslavit ty veselé. Dnešní doba dělá ze smrti tabu, pak ji ale lidi hůř přijímají a víc se jí bojí. Je hezké, že dcera mohla mít pocit, že pro svého psa mohla v té situaci něco hezkého udělat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.3.21 07:33
Detem bylo 7 a 5, kdyz jsme nechavali uspat kocku. Vedely to, mely moznost se rozloucit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.3.21 09:25
@Peggy54 Není reakce spolužačky trochu přehnaná? Chápu, že ji úmrtí pejska sebralo, chápu, že se zlobí, ale kvůli tomu na několik let úplně odstřihnout rodiče?
Nejspíš to mysleli dobře a chtěli ji chránit, akorát to pojali blbě, no. Kdo nejsme bez chyby?
A taky jsou situace, kdy rozloučení znamená jen další utrpení zvířete.
Rodiče měli psa, miláčka celé rodiny. Bohužel veterinář včas neodhalil nádor. Respektive, když se na to konečně přišlo a šlo se operovat, zjistili, že je tím celý prolezlý a zanedlouho by zemřel sám. Operace už neměla smysl.
Volali rodičům a nabídli tři možnosti: probudit ho a nechat ho umřít přirozeně (odhad půl roku a nepředstavitelné bolesti); probudit ho, rozloučit se a nechat ho uspat (rozloučení pro nás, utrpení pro psa) a poslední, kterou rodiče zvolili, neprobouzet ho, píchnout mu smrtící injekci a nechat v spánku odejít.
Pokud to jde, pak je nejlepší se rozloučit. Pokud ne - z jakéhokoliv důvodu - neničila bych kvůli tomu vztahy.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Syn hodně vodí za ruku
- 16.09.26
- Anonymní
Dítě se bojí jít ven
- 08.09.26
- Kris308
strach z otce
- 23.08.26
- babča1950
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
