Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@DustInTheWind píše:
Však jsem o kus dál napsal, že řada je více méně v reálu - ve smyslu, že se svět netočí jen kolem nich.Dotaz zakladatelky zněl „PROČ? Proč proboha často inteligentní ženy jste s takovými chlapy?“
Moje úvaha na to byla, že řada z nich jsou ty, které neměly reálný odhad, a uvedl jsem jeden z důvodů - nereálné představy včetně jednoho z jejich zdrojů.
Já nesouhlasím. Princezny budou vždycky princezny, pokud už v kolektivu nezjistí, že to tak není (třeba šikana ve škole nebo pár poučných neúspěchů), budou uplatňovat svoje naučené techniky z rodiny i na budoucí partnery a bude jim to vycházet.
Ty ušlápnuté jsou ušlápnuté či k nesamostatnosti a závislosti vychované z rodiny.
@Raduna-Raduna píše:
Já nesouhlasím. Princezny budou vždycky princezny, pokud už v kolektivu nezjistí, že to tak není (třeba šikana ve škole nebo pár poučných neúspěchů), budou uplatňovat svoje naučené techniky z rodiny i na budoucí partnery a bude jim to vycházet.
Ty ušlápnuté jsou ušlápnuté či k nesamostatnosti a závislosti vychované z rodiny.
Já mám dojem, že zase tak od sebe názorově nejsme.
Nebral jsem jako téma ty ušlápnuté atd., šlo mi o téma „tak chytrá ženská, jak si mohla pověsit na krk tohle“.
U těch ušlápnutých/závislých je vysvětlení asi jasné, zajímavější jsou ty co ušlápnuté nejsou a přesto si pověsily na krk něco neuvěřitelného.
@DustInTheWind píše:
Však jsem o kus dál napsal, že řada je více méně v reálu - ve smyslu, že se svět netočí jen kolem nich.Dotaz zakladatelky zněl „PROČ? Proč proboha často inteligentní ženy jste s takovými chlapy?“
Moje úvaha na to byla, že řada z nich jsou ty, které neměly reálný odhad, a uvedl jsem jeden z důvodů - nereálné představy včetně jednoho z jejich zdrojů.
Představa je to hezká, ale mám z ní pocit, že autor zažil asi pár setkání s „princeznami“. A teď doufá, že s nimi „osud“ zamete.
Já si zase myslím, že „princezny“ mají už z podstaty natolik silné rodinné zázemí, že se vždy mají kam vrátit a nenechaly by se svým partnerem ponižovat. Nemají pro to predispozice, ať už ekonomicky (podpora rodiny) tak povahou.
Ženy, které jsou týrany/je s nimi zacházeno špatně si to v drtivé většině případů nesou z dětství a dospívání. Ať už z rodiny nebo z předešlého špatného vztahu. Některé ženy mají třeba taky smůlu a narazí na manipulátora, který je pomalu stahuje ke dnu (a naplno se projeví, až má ženu jistou). Nemají prostředky, nikoho kdo by je podpořil a k tomu mají často děti.
A takovým názorem, že týrané ženy jsou princezny, co si nabily rypák - takže je to vlastně jejich chyba
- se jenom prohlubuje celý problém (je to podobné jako tvrdit, že žena může za znásilnění, protože měla výstřih/šla někam sama atd atd atd). Pokud je někdo ve vztahu zneužíván, může za to agresor - nikoli oběť (oběť by měla od agresora odejít a společnost by jí v tom měla podpořit).
@DustInTheWind píše:
Já mám dojem, že zase tak od sebe názorově nejsme.Nebral jsem jako téma ty ušlápnuté atd., šlo mi o téma „tak chytrá ženská, jak si mohla pověsit na krk tohle“.
U těch ušlápnutých/závislých je vysvětlení asi jasné, zajímavější jsou ty co ušlápnuté nejsou a přesto si pověsily na krk něco neuvěřitelného.
Jenže být chytrá a navenek perspektivní vůbec neznamená, že ta ženská není vnitřně ušlápnutá a vychovávaná jako služka pro manžílka.
@Dena12 píše:
Představa je to hezká, ale mám z ní pocit, že autor zažil asi pár setkání s „princeznami“. A teď doufá, že s nimi „osud“ zamete.
kdepak, osobní zkušenost v tomhle smyslu ne, jen pozorování v okruhu známých ![]()
celkem záleží na sociální bublině, ale už jsem takovou story celkem zblízka párkrát viděl - pracovně úspěšná, chytrá, hezká VŠ pár let hledá, žádný není dost dobrý (pracovní název princezna hledá prince)
po nějaké době pochopí, že je problém, protože princů tolik není a ona až taková hvězda taky není
a místo aby šla s požadavky trochu dolů, tak se dá dohromady s týpkem brutálně pod její úrovní (pracovní název žebrák šel kolem)
a po pár letech je to jak z toho dotazu - často okořeněné už tím, že ten její vyvolený si ji pojistí děckem a na mateřské si na ní začne léčit nějaký ten komplex (nižší vzdělání, všeobecný rozhled …)
kdo ten příběh vidí na konci, tak si diví jako zakladatelka; kdo to viděl od začátku, tak si to vysvětluje zhruba jako já
Já si zase myslím, že „princezny“ mají už z podstaty natolik silné rodinné zázemí, že se vždy mají kam vrátit a nenechaly by se svým partnerem ponižovat. Nemají pro to predispozice, ať už ekonomicky (podpora rodiny) tak povahou.
jsem to asi nasměroval špatně tou „princeznou“, nechtělo se mi pořád vypisovat „mladá žena přesvědčená okolím o tom, že svět je tu jen pro ni a dosáhne naprosto všeho, co se jí zamane“
Nebo stručně řečeno, která nepochopila, že „you can't have it all“
Ženy, které jsou týrany/je s nimi zacházeno špatně si to v drtivé většině případů nesou z dětství a dospívání. Ať už z rodiny nebo z předešlého špatného vztahu. Některé ženy mají třeba taky smůlu a narazí na manipulátora, který je pomalu stahuje ke dnu (a naplno se projeví, až má ženu jistou). Nemají prostředky, nikoho kdo by je podpořil a k tomu mají často děti.
Ano.
Tam se ty důvody dají celkem logicky dovodit.
Mně přijde zajímavá ta skupina, která tahleta traumata nemá a vybrala si partnera, který byl viditelně vadný od začátku - tam je zajimavé si lámat hlavu nad tím, kde se stala chyba.
A takovým názorem, že týrané ženy jsou princezny, co si nabily rypák - takže je to vlastně jejich chyba- se jenom prohlubuje celý problém (je to podobné jako tvrdit, že žena může za znásilnění, protože měla výstřih/šla někam sama atd atd atd). Pokud je někdo ve vztahu zneužíván, může za to agresor - nikoli oběť (oběť by měla od agresora odejít a společnost by jí v tom měla podpořit).
To mi nepodsouvej, nic takového jsem nepsal.
@Dena12 píše:
Představa je to hezká, ale mám z ní pocit, že autor zažil asi pár setkání s „princeznami“. A teď doufá, že s nimi „osud“ zamete.Já si zase myslím, že „princezny“ mají už z podstaty natolik silné rodinné zázemí, že se vždy mají kam vrátit a nenechaly by se svým partnerem ponižovat. Nemají pro to predispozice, ať už ekonomicky (podpora rodiny) tak povahou.
Ženy, které jsou týrany/je s nimi zacházeno špatně si to v drtivé většině případů nesou z dětství a dospívání. Ať už z rodiny nebo z předešlého špatného vztahu. Některé ženy mají třeba taky smůlu a narazí na manipulátora, který je pomalu stahuje ke dnu (a naplno se projeví, až má ženu jistou). Nemají prostředky, nikoho kdo by je podpořil a k tomu mají často děti.
A takovým názorem, že týrané ženy jsou princezny, co si nabily rypák - takže je to vlastně jejich chyba- se jenom prohlubuje celý problém (je to podobné jako tvrdit, že žena může za znásilnění, protože měla výstřih/šla někam sama atd atd atd). Pokud je někdo ve vztahu zneužíván, může za to agresor - nikoli oběť (oběť by měla od agresora odejít a společnost by jí v tom měla podpořit).
Z toho úhlu pohledu, o kterém píšete, je to asi pravda.
Z jiného úhlu pohledu, pokud mě někdo na ulici zmlátí nebo okrade, tak je pravděpodobně kombinace okolností (nebezpečnost, pravděpodobnost události) a mých vlastních chyb (v úsudku, přípravě, obraně…).
Řešit čí je to vina (mimo právního zavinění pro vyšetřování, případně pro získávání spojenců a sympatií) mi připadá skoro zbytečné, protože co to vlastně je vina a proč se jí zabývat? Navíc, že agresor za něco může - za to, že se mu díky zneužití někoho jiného daří subjektivně lépe, než kdyby nikoho nezneužil?
Pokud je dospělý člověk ve vztahu zneužíván a nebylo to jeho cílem, tak je to ve většině případů aspoň z části jeho chyba. A pokud nechce trpět, má tu chybu napravit.
Umělé vytváření viny, která má jakože lidi zbavovat zodpovědnosti za vlastní utrpení, protože „jejich utrpení není jejich vina“ sice může přinášet určitou úlevu, ale je to jen berlička. Jako věřit v posmrtnou spravedlnost, boží mlýny, karmu, která každému vše vrátí a podobně. Nadužívání téhle berle vede k rezignaci na to, si dobré podmínky pro sebe vytvořit sám.
Já si nemyslím, že by to bylo ve stereotypech výchovy žena - muž. Každý opravdu může být princezna, i když vypadá jako Shreková, a každý může být pro ni princ (vnitřně), i když to bude vzhledově třeba oplešalý automechanik. Je to o hodnotách.
Samozřejmě kdo čeká, že mu všichni lehnou k nohám, tak se dost plete, ale takovou výchovu může dost kluk i holka, záleží na nekritické matce
.
A teď o mně. Menší sebevědomí, takže zezačátku mě u kluka uchvátilo jen to, že jsem se mu líbila. Netroufla jsem si „výš“, i když zpětně vím, že jsem mohla získat, skoro koho jsem chtěla. Je to jen o nastavení, o tom, co člověk vyzařuje. Postupně mi to docházelo, takže jsem se pak rozcházela už já, ale pořád jsem neuměla dát najevo zájem těm, kteří se líbili mně. To až teď „na stará kolena“.
A děti mám s despotou a narcisem, u kterého (jak ví jen ti, kdo někoho takového poznali osobně) to naprosto nešlo odhadnout dopředu, vypadal jako ten pravý, odkopal se postupně a vařil mě jak tu žábu, ničeho jsem si nevšimla. Jakmile mi to došlo, trvalo nějakou dobu, než jsem přestala věřit tomu, že se vrátí ten člověk, kým byl na začátku, a než mi došlo, že jeho pravá podoba je ta současná. Ono aby člověk zbořil rodinu, musí si být jistý a udělat ten rozhodující krok. Fakt to není nic jednoduchého (opět ví jen ten, kdo to zažil).
Teď mám skvělého muže a teprv teď vidím, jaký je to rozdíl. Zkrátka jsem nevěděla, jak má správný vztah vypadat. V nefunkční rodině (rodiče spolu jen kvůli dětem) jsem ho nepoznala.
Tak být vámi, přestanu teoretizovat
.
Prosím anonym, osobní.
@Mart81 píše:
Z toho úhlu pohledu, o kterém píšete, je to asi pravda.Z jiného úhlu pohledu, pokud mě někdo na ulici zmlátí nebo okrade, tak je pravděpodobně kombinace okolností (nebezpečnost, pravděpodobnost události) a mých vlastních chyb (v úsudku, přípravě, obraně…).
Řešit čí je to vina (mimo právního zavinění pro vyšetřování, případně pro získávání spojenců a sympatií) mi připadá skoro zbytečné, protože co to vlastně je vina a proč se jí zabývat? Navíc, že agresor za něco může - za to, že se mu díky zneužití někoho jiného daří subjektivně lépe, než kdyby nikoho nezneužil?
Pokud je dospělý člověk ve vztahu zneužíván a nebylo to jeho cílem, tak je to ve většině případů aspoň z části jeho chyba. A pokud nechce trpět, má tu chybu napravit.
Umělé vytváření viny, která má jakože lidi zbavovat zodpovědnosti za vlastní utrpení, protože „jejich utrpení není jejich vina“ sice může přinášet určitou úlevu, ale je to jen berlička. Jako věřit v posmrtnou spravedlnost, boží mlýny, karmu, která každému vše vrátí a podobně. Nadužívání téhle berle vede k rezignaci na to, si dobré podmínky pro sebe vytvořit sám.
Je vidět, že jsi to nezažil.
Ono se snadno o týrané či ponižované ženě řekne, že se „nemá nechat“. No nemá, to ona pak už ví taky. Ale ty všechny okolnosti jsou takové, ona sama je natolik semletá, že to není nic jednoduchého, dokonce je to ten nejtěžší krok široko daleko. I když to nezaujatému člověku může připadat jako naprostý nesmysl, „že se nechá“. Nezažil jsi to.
@Anonymní píše:
Je vidět, že jsi to nezažil.
Ono se snadno o týrané či ponižované ženě řekne, že se „nemá nechat“. No nemá, to ona pak už ví taky. Ale ty všechny okolnosti jsou takové, ona sama je natolik semletá, že to není nic jednoduchého, dokonce je to ten nejtěžší krok široko daleko. I když to nezaujatému člověku může připadat jako naprostý nesmysl, „že se nechá“. Nezažil jsi to.
Přesně tak. Pokud jeden člověk druhého pomalu zpracovává, pak to může být jako když vaří žábu ve vodě - začne to drobnýma ustupkama a skončí to rozloženou osobností. Navíc někteří muži čekají, až budou mít ženu jistou (dítě, hypo, společný být, auto, svatba), a pak se teprve projeví naplno. A to se sakra blbě odchází. Obzvlášť, když jsou kolem lidi s názory jako mají pánové výše.
(Doporučuju přečíst si něco na téma deviací ve společnosti a % zastoupení muži. Mužům se samozřejmě taky dějí příkoří, ale ženy mívají jiné motivy (finanční) x muži (ego).)
@DustInTheWind píše:
Já mám dojem, že zase tak od sebe názorově nejsme.Nebral jsem jako téma ty ušlápnuté atd., šlo mi o téma „tak chytrá ženská, jak si mohla pověsit na krk tohle“.
U těch ušlápnutých/závislých je vysvětlení asi jasné, zajímavější jsou ty co ušlápnuté nejsou a přesto si pověsily na krk něco neuvěřitelného.
No, bohužel ani hezká, chytrá a celkem úspěšná žena nemusí být dostatečně sebevědomá, stačí když jí doma rodiče po tom sebevědomí šlapali, nemá v nich oporu, měli na né velké nároky a stále jí dávali najevo, že s ní nejsou spokojení. Pak má celoživotně pocit, že si musí všechno zasloužit, dokonce i dobré chování od partnera. Takové ženy se snadno stávají obětí manipulátorů a ti to sakra umí, aby své ženě ty poslední zbytky sebeúcty zašlapali do země a udělali jí na sobě závislou. Ona pak má problém se i s takovým partnerem rozejít, protože se podvědomě bojí, že jí zase všichni odsoudí - ani chlapa si neumí najít, udržet manželství, zase selhala, je tak neschopná, že se nedokáže ani postarat…
Tohle je hezký a přitom smutný téma. Každá máme nějaký svoje démony, a pak stačí, když přijde nesprávný člověk v nesprávný čas…
U mě třeba v rodině vše ok, rodiče spolu, i po letech se milují, k sobě se vždycky chovali velice hezky. Ale poznamenala mě skutečnost, že jsem byla tlusté a ošklivé dítě… Zhubla jsem už nějak asi ve 13ti a pak už jsem byla průměr, nikdy jsem nebyla dlouho sama a od vš se po mě chlapi vyloženě otáčeli, ale ten mindrák - ošklivá tlustá holčička - už tam zůstane navždy. Jak se někdo trefí do citlivýho místečka, dokáže mě to slušně sejmout a vím, že nějaký systematický deptání v tomhle směru by ze mě dokázalo udělat psycho trosku.
A hlavně člověk toho v zamilovanosti spoustu přehlídne, toleruje, bere to na lehkou váhu a když si všimne, že je tou vařenou žábou, je už pozdě
Obdivuju každou ženu, která najde sílu tyrana opustit.
@Dena12 píše:
Přesně tak. Pokud jeden člověk druhého pomalu zpracovává, pak to může být jako když vaří žábu ve vodě - začne to drobnýma ustupkama a skončí to rozloženou osobností. Navíc někteří muži čekají, až budou mít ženu jistou (dítě, hypo, společný být, auto, svatba), a pak se teprve projeví naplno. A to se sakra blbě odchází. Obzvlášť, když jsou kolem lidi s názory jako mají pánové výše.(Doporučuju přečíst si něco na téma deviací ve společnosti a % zastoupení muži. Mužům se samozřejmě taky dějí příkoří, ale ženy mívají jiné motivy (finanční) x muži (ego).)
Tohle bohuzel musim asi potvrdit…zamilovanost me oslepila, postupne jsem se nechala varit jak ta zaba, pak svatba(druhy vztah)…po svatbe obratka o 360 stupnu. Nechapu
Myslim si, ze hloupa nejsem, ani oskliva, 10 let pracuji s lidmi, prosla jsem kolecko v socialnim podpurnym systemu AD,DD,PCR,LDN…Byla jsem vychovavana, ze v zivote neni nic zadarmo, podle toho jsem se i snazila. Chlapa jsem nikdy nebrala jako peněženku. Nez mi doslo o co vlastne jde a ze se to deje u mne, trvalo dva roky…Roztristila jsem se na kousky, a jediny co mi bezelo v hlave jestli se rozvedu, zas jsem selhala, zas jsem na houby vybrala, zas rozpadla rodina…Proste jsem nechtela nicit, ale budovat. Nakonec jsem z toho kruhu vysla ven kvuli diteti..Protoze ma jen me a ja bych tak akorat zkoncila na psychiatrii…Ted mam dve prace, bydlime sami…Nemam problem najit muzskeho, ale chci mit doma klid. Cvicim, ctu venuji se diteti, praci. Nejvic si myslim, ze me v tomto vztahu drzelo asi odsouzeni, a strach, ze to nezvladnu, asi i nizka sebeduvera, a i to, ze uz jsem jednou sama byla a bylo to tezke ![]()
@Mart81 píše:
Z toho úhlu pohledu, o kterém píšete, je to asi pravda.Z jiného úhlu pohledu, pokud mě někdo na ulici zmlátí nebo okrade, tak je pravděpodobně kombinace okolností (nebezpečnost, pravděpodobnost události) a mých vlastních chyb (v úsudku, přípravě, obraně…).
Řešit čí je to vina (mimo právního zavinění pro vyšetřování, případně pro získávání spojenců a sympatií) mi připadá skoro zbytečné, protože co to vlastně je vina a proč se jí zabývat? Navíc, že agresor za něco může - za to, že se mu díky zneužití někoho jiného daří subjektivně lépe, než kdyby nikoho nezneužil?
Pokud je dospělý člověk ve vztahu zneužíván a nebylo to jeho cílem, tak je to ve většině případů aspoň z části jeho chyba. A pokud nechce trpět, má tu chybu napravit.
Umělé vytváření viny, která má jakože lidi zbavovat zodpovědnosti za vlastní utrpení, protože „jejich utrpení není jejich vina“ sice může přinášet určitou úlevu, ale je to jen berlička. Jako věřit v posmrtnou spravedlnost, boží mlýny, karmu, která každému vše vrátí a podobně. Nadužívání téhle berle vede k rezignaci na to, si dobré podmínky pro sebe vytvořit sám.
Uf, tohle uz je teda na hrane.
Vina byla historicky velmi silnej prostredek k regulaci chovani. Nejak mam posledni dobou pocit, ze koncept viny byl odhozen na smetiste dejin, ale nepovazuju to za spravny.
Ano, jakozto obet si vetsinou muzu vybrat, jestli v traumatizujici situaci zustanu nebo odejdu. Ale pokud je nekdo prepadenej nebo znasilnenej rekneme cestou parkem do prace a ty bys mluvil o tom, ze co je to vlastne vina a proc se ji vubec zabyvat, tak mu uplne zbytecne otocis nozem v rane. Uz jenom to spolecensky „uznani“, ze se na cloveku nekdo prohresil, ma velkou vahu.
A jestli 90 nebo kolik procent obeti znasilneni nic nenahlasi, je v tom nejspis tohle jako silnej faktor.
@DustInTheWind
Jak jsem psal - souhlasím že to může být jedna z příčin. Ty ostatní jsou vypsány víše.