Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Jsem na všechno sama
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
Hodaka
6.10.11 20:54
Je mi líto že to máš takhle těžký 
do té práce musíš chodit pro peníze, manžel vás asi neuživí že? co zkusit najít jinou práci, aby jsi malého mohla vyzvednout sama ze školky, i kdyby to mělo být třeba mimo obor co děláš teď.
S manželem asi nehneš co? tak jedině najít si jinou práci 
- Citovat
- Upravit
6.10.11 21:19
a co třeba kdyby ti manžel pomohl, než se vrátíš z práce? Uvařil, vykoupal malého atd…
asi bych to zavedla jako pravidlo.. Jsi doma tak funguj
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.10.11 22:23
Docela tě chápu. Když jsem začala pracovat po první MD, tak to bylo taky složité. Malá chodila ještě do jeslí a k babi. Já pracovala od 6 -16 h a večer místo hraní jsem byla ráda, že žiju. Manžel pracuje 150km daleko, tak opora žádná. Pro uklidnění - za nějakou dobu jsme si všichni zvykli na nový režim a zbyla energie i čas na mazlení a hraní. Neříkám , že to není složité, ale jde to.
Hodně sil přeji Evka
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.10.11 07:36
No je to strašné. Chlapi by potřebovali čas od času ránu lopatou mezi oči, aby trochu začali fungovat. Ono je těžké chtít po chlapovi, který zkrátka NECHCE pomáhat, aby hnul prstem. Asi bych přestala vařit a lítat s hadrem. Možná ho to donutí něco dělat. Na tvém místě bych zkusila úpravu pracovní doby, jestli není zaměstnavatel úplný idiot, mohl by ti vyjít vstříct. Jinak přeji pevné nervy !!!!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
7.10.11 10:39
Děkuji za reakce
Hodaka - do práce chodit musím, kvůli penězům a na jaro chceme začít se stavbou RD.
Práci jinou zkouším hledat, ale tady u nás je to bída. Štve mě, že se mnou tak vymetli po návratu po mateřské. Tam by to bylo v pohodě a i lepší penízky a hlavně bych měla více času na malého. 
Xsaleen - děkuji, dnes jsem rozhodnutá si s ním o tom promluvit. Včera došel z odpolední a zase do půl druhé seděl u PC. Ráno samozřejmě otrávený a protivný, že jsme ho vzbuduli 
Eviliska - děkuji, já v to pevně věřím, že se to srovná, přece jen je to měsíc a něco. Děkuji 
Mamaho - děkuji. Manžel je zvyklý z domu, že všechno mu udělala maminka a přinesla až podnos. Ode mně se toho nedočká, zas je pravda, že když už fakt vypěním a povím co se mi nelíbí, tak chvíli ho ta pomoc drží, ale pak zase najede ten svůj režim.
Domluva se zaměstnavatelem je horší, proto že se jedná o obchod a když tu on není, tak není možné prostě ve 4 zavřít, přicházel by o zákazníky. Už tak jsem ráda aspoň za pondělí, kdy mi povolil být do půl třetí a já si aspoň jeden den můžu zajít pro syna do školky
Zakladatelka
- Citovat
- Upravit
7.10.11 11:31
ahoj, ty si vlastně šťastný člověk … tím to nemyslím zle. Ale jsou maminy, který do práce ani nemůžou nastoupit, protože do 17 hodin školky otevřené nejsou … máš štěstí, že si ráno do školky odvedeš sama a že ti má malého kdo vyzvednout odpoledne a být s ním než ty přijdeš z práce. Vždyť nemusíš vařit teplou večeři každý večer. Prostě až přijdeš z práce sedni si vem si malého do náruče a odpočívej, povídej si s ním. Pomazli se a vydechni, pohraj si s ním a na manžela se vyprdni, vždyť ty si šikovná a vzládáš to. To ti asi přijde hektický teď krátce po tom co si nastoupila, ale ono to ti to pak už nepřijde. Však i malej se třeba časem naučí spinkat ve šklolce s ostatními a pak večer nebude hotovej. Takže hlavně klid, buď ráda že máš práci!!!!!!!!!! Teď je špatná doba na vybírání si práce a zvláště jestli chcete stavět domeček. Mluvím ze zkušeností. Naše kluci taky nechtějí chodit do školky s tátou, jsou zvyklí denně na mě, a to jak ráno tak odpo. Prostě si to musím tak zařídit, protože já nikoho jiného na vyzvedávání nemám.A to jsem pak do večera sama s nima takže pak ještě honička doma. TAk až přijdeš z práce tak si dej kávičku pomazli se se synkem dej nohy nahoru a povídejte si. Však on si zvykne jak ve školce tak na denní režim doma. Tak držím pěsti. A to buď ráda, že máš jenom jedno dítko. pa
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.10.11 12:50
Ahoj zakladatelko. Souhlasím s Tučničem. Já jsem sama s dvěma dětmi, teď už staršími, ale když nás muž opustil, bylo jim 5 a 11 let. Taky mám práci od 8 - 17h. Bylo to náročné, museli jsme si zvyknout. Ale doporučuju, pokud se tvůj muž neangažuje, nevařila bych večeře, stačí přece chleba, pokud jsi unavená, neuklízej, dělej jen to nejnutnější a věnuj se sobě a synovi.
Jinak se budete hádat, ty budeš naštvaná, frustrovaná… Pokud není muž schopen vás fin zajistit, se synem nechce pomoct, tak ho neobskakuj. Udělej doma, coje nejnutnější a věnuj se synovi. Věřím, že časem syn ve školce usne, zvykne si, nebude tak unavený. Pokud chce spát už od 18h a spí do rána, tak ho nech. Vše se upraví, zvyknete si. Je to nové, náročné…, bude líp. Za pár měsíců.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.10.11 12:52
Ještě chci dodat, že babičky nemám, otec dětí se odstěhoval do jiného města, jsem na vše sama: takže - nohy nahoru, kávička a hry se synem. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
7.10.11 20:14
Tučnič, Annaaaa - děkuji za reakce. Po přečtění Vašich příspěvků jsem se na tu situaci podívala jinak a opravdu jsem ráda, že jsem nějakou práci sehnala. V dnešní době je to fakt bída. Musím si na to zvyknout já i malý a snad zase bude dobře. Ještě jednou děkuji
- Citovat
- Upravit
26.8.13 15:11
Je mi smutno
Taky se chci vypovídat. V poslední době si na všechno přijdu taky dost sama. Manžel má náročnou práci, chodí unavený a doma už nám běhá, opravdu běhá, devítiměsíční holčička. Takže je hrozně náročné něco uvařit, když malá pořád někde lozí a nejraději se mě drží za nohy, uklidit, vyžehlit..manžel má navíc přerušované směny, takže brzy vstává, pak přijde domů na dvě hodiny, to většinou obědvá a pak spí, a zase do práce. Přijde až večer, zase unavený - pořád totiž jezdí a tahá těžký náklad, a to si nejradši sedne před televizi. Já po něm, co se týče malé, nic nechci, všechno dělám sama - krmím, přebaluji - manžel vždy pomůže teda s koupáním, a nebo si k ní lehne do ohrádky a hraje si. Pomůže mi malou i uspat, ale pak se doslova svalí na gauč a už chce jen, dle vlastních slov, relaxovat, protože měl zase těžký den. Já to nechci nijak napadat, vím, že má těžkou práci, ale já mám taky někdy náročný den. A stejně se těším až přijde domů, a budeme spolu, ale on na to nemá sílu, takže se to odráží na četnosti sexu, nebo i takových běžných projevů lásky. Přijdu si odstrčená, což jsem manželovi taky řekla, ale pokaždé mi poví, že ho to mrzí, ale že máme dítě a věděli jsme, že to bude náročný a odrazí se to na tom, kolik spolu budeme trávit času. Já vím, že má pravdu, ale přijdu si opravdu sama a někdy je mi hrozně smutno, i přesto, že naše holčička je báječná a dělá nám spoustu radosti. Třeba teď má muž dovolenou, týden jsme byli v České Ráji, kde to bylo super, ale jestli si někdo odpočnul, tak asi jen můj muž, protože holčičce lezly zoubky, a já k ní pořád vstávala. Pak jsem byla celý den unavená a chodila brzy spát. Doufala jsem, že by mě muž mohl jednu noc vystřídat, ale to se stalo až když jsem ho požádala. Myslela jsem, že mi bude o dovolené víc pomáhat, ale pořád jen odpočíval a když jsem něco chctěla, musela jsem mu to výslovně říct - jeho to prý samotného nenapadne. Dnes už jsme z dovolené doma, na radu doktorky jsme začali s mírnější verzí vyřvávací metody, a ujal se toho muž. První noc tedy on třikrát vstával, a já dělala, že nikde nejsem. Zadařilo se jak mělo, já vstávala výjimečně až v 7 hodin a manžela jsem nechala spát, aby to vstávání dohnal. Vstal až o půl dvanácté na oběd, já už měla vyžehleno, vypráno, uvařeno, zavařené přesnídávky i příkrmy pro holčičku. Manžel teda umyl nádobí, malé se zrovna chtělo jít spát, tak jí uložil. Těšila jsem se, že pak konečně budeme nějak spolu, a když se dlouho nevracel, šla jsem za nimi do pokojíku a našla ho, jak tam spí…je mi z toho hrozně smutno. Je mi 25, manželovi 35, a občas si říkám, že tu únavu už oba vnímáme a snášíme jinak. Já se těším na sex, on na něj ani nepomyslí. Nedávno jsme byli chvilku s kamarády na zahrádce, protože jsme dostali první nabídku na hlídání a jeden manželův přítel říkal, jak mu závidí, že má rodinu. Krásnou ženu a zdravou holčičku. A já jsem si tak v duchu říkala, jak asi pohodově působíme navenek a že vlastně nikdo neví, jak jsem smutná.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.8.13 15:18
neboj, to přejde. za chvíli bude spát malá celou noc, zuby vylezou, ráno se naučí pustit si televizi a tak 
A hlavně se mu fakt neostýchej říct, když něco potřebuješ pomoct - chlapi jsou nastavení jinak, do těch se občas musí kopnout 
Některé věci, co máš ty za samozřejmé, prostě nevidí (hm, tak ten můj zas třeba vidí, že je podle tachometru potřeba vyměnit řemen nebo olej a já ne… a mohla bych!)
Osobně bych mu i natvrdo řekla, že se těším na sex, kdyby to tušil, možná by neusnul
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
myšanda26
26.8.13 15:31
O jak moc tě chápu. Já se taky u prvního pořád snažila všechno sama zvládat a byla jsem tak vyřízená, že jsem na ten sex neměla chuť spíš já 
. Pak mi to manžel vyčetl, tak jsme si promluvili a nechala jsem si víc pomáhat. Od všech kdo byli ochotní. Třeba povozila kamarádka s odrostlou holčičkou, která se na to klepala a já zatím stihla víc věcí. Manželovi jsem na dovolené klidně řekla, že se střídáme, jednu noc vstává on, druhou já. Víkendy taky, nebo když jsem něco potřebovala zařídit. Najednou to šlo, ale o co mu neřeknu mu nedojde i kdybych padala na ústa (to jsou holt ti chlapi, no) Druhé dítko nebylo tak náročné, míň se budilo, rychleji uspávalo, nevstávalo ve 4 ráno, tak už to byla pohoda. Držím pěsti, ať se to brzo zlepší.
- Citovat
- Upravit
26.8.13 15:34
Hi, hi taky to tak doma mame, akorat ja se naucila sex sobecky vyzadovat, no co, taky ho vyzaduje, kdyz jsem unavena ja. A co se tyce deti, musis rikat vse. Je to nenapadne. A nejlepe jeste malinko pripomenout.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.8.13 15:42
Tak radu žádnou nemám, kéž by…jen ti chci říct, že to mám úplně stejně!!!
Vím, že to nepomůže, ale aspoň pro ten pocit, že v tom nejsi sama Taky se s tím trochu peru, jen s tím rozdílem, že malé jsou 3 a půl měsíce, jinak je to jako přes kopírák. Asi nezbývá než vydržet, bude líp.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Maminečky, potřebuji se vypovídat, už to na mě všechno padá a já už nevím jak dál.
To mě totálně vytáčí, já dojdu domů unavená, nevím co dřív a milostpán si pěkně doma sedí u PC a nic ho nezajímá.
Vše to začalo, když jsem se měla vrátit po MD do práce, ze začátku nebyl problém a nakonec jsem stejně dostala výpověď. Podařilo se mi sice práci najít, dokonce i v mém oboru, ale s horšíma penězma a hlavně pracovní dobou. Malý začal chodit do školky, tam to špatně nese, nespolupracuje, nechce poslouchat učitelky. Já vím, že je tam chviličku, že se to ještě srovná, ale já dnes jen pláču a pláču, jak jsem neschopná apod.
Práce mě baví, ale šíleně mě ubíjí ten pocit, že jsem tam skoro celý den (8-17)a nemůžu se plně věnovat synovi (3roky)2. Školka je u nás do 15,30, takže mi pro malého chodí vždy někdo z rodiny, kdo aktuálně může. Pak než dojedu z práce je u babičky a teprve pak se dostaneme domů. Přijdu domů a musím rychle něco uvařit a za chvíli je večer a ráno zase všechno znovu. Do toho mi syn nechce spinkat ve školce, takže on už kolem té půl šesté usíná a já nemám ani čas se s ním pomazlit nebo pohrát. Je mi to šíleně líto, a mám pocit, že jsem ho kvůli práci odstrčila.
Manžel dělá na směny, takže jeden týden s ním je on, ale stejně to není ono. Manžel mi tvrdí, že neví jak se s ním má hrát a jak ho zabavit apod. Takže on je raději, když se malý nějak zabaví sám a on může v klidu sedět u PC.
Mám pocit, že jsem na vše sama, nevím jak z toho kolotoče ven, aby jsme zase byli spokojená rodinka a ne, aby syn měl utahanou a unavenou mámu.
S manželem a PC jsem to zkoušela po dobrém i po zlém, ale bez odezvy. Pro můj klid ho třeba přes den nezapíná, ale večer je to jistota a neváhá u něj sedět i do 2-3 do rána. Ráno samozřejmě dospává, je protivný a ani mi nepomůže s malým nachystat ho do školky a když jsem po něm chtěla ať ho tam zavede, tak to nehrozí. To se tváří, jak kdybych po něm chtěla kdoví co.
Problém je i v tom, že ho ani malý nějak neposlouchá. To už spíše poslechne mě jak tátu. Manžel si to udělal sám a asi i já, protože od narození syna jsem byla téměř na vše sama. Pokud jsem ho o pomoc nepožádala, tak mi sám od sebe nepomohl a tím pádem jsem to i já vzdala, pořád se o vše doprošovat. Pokud jsem mu doslova neřekla, že i já si potřebuji odpočinout, tak malého sám od sebe ven nevzal. Takže jsme si tak nějak vzykly, že na procházky chodíme sami, sami si hrajeme apod. Takže syn více poslechne mě jak manžela. Větší respekt má ze strýce jak z vlastního táty.
Možná jsem to napsala zmateně, ale dnes to na mě tak padlo, že jsem se chtěla aspoň vypovídat. Malého jsem totiž nenechala kolem té půl šesté usnout a šli jsme ještě ven. Jenže po návratu už byl tak unavený, že se už nechtěl ani okoupat a celou domu mi říkal, jak jsem na něho škaredá, když ho nenechám spinkat.
Ještěže už je zítra pátek a aspoň na 2 dny volno.