Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
zatloukat zatloukat, i kdyby něco řekl, tak popřít, že si vymýšlí
JaSa píše:
zatloukat zatloukat, i kdyby něco řekl, tak popřít, že si vymýšlí
Souhlasím.
Hi,tak to se mi nestalo,ale postupem času se to vyplaví,a pokud to soused neřekne,tak se nemáš čeho bát,a před lidma zapírej:-)
Zapomněla bych na to, jemu to stejně nikdo neuvěří, když byl zlitej pod obraz.
Jj taky bych se nepřiznala. Ale myslím, že se chlubit nebude - vždyť je taky ženatý, ne? ![]()
Nejlepší obrana je útok. Zatloukat, jak píšou holky a NIKDY ani maličko nedat najevo, že by to, co řekne soused mohla být pravda.
zatloukat a kdyby on něco řekl udělala bych z něj idiota co nezbalí ženskou tak si vymejšlí že sem mu dala!Pokud tě někdo nevyfotil nemuže tái o nikdo dokázat.
Banny.J píše:
Ale to tě snad znásilnil, ne? Pokud jsi ty sama nechtěla…
Já bych to taky tak brala, že tě zneužil ve tvém stavu.
Tedy pokud jsi sama nechtěla v tom případě bych také nic neřekla.
Taky bych zatloukala,ty jo to si ani neumím představit,že by mě tohle soused udělal ![]()
Nevím kde mám začít .. stalo se mi něco co nemůžu nikomu říct a přitom se z toho potřebuju vypovídat, abych na to denně nemyslela. Předem píšu, že nechci aby se do mě pouštěli ty co by mě odsoudili a ponížili. Spíše potřebuju radu a možná pochopení, i když pro tohle asi není.
Nedávno jsme popíjeli s manželem se sousedy a jejich manželkami, docela se to zvrtlo a přehnali jsme to. Manžel odpadnul a šel spát. Já si ani nepamatuju, kdy jsem šla domu a jak. Jen mám utržky, že jsem byla u jednoho z nich v garáži(ta jeho už spala, byla nemocná), že mě opřel o ponk a zezadu ho do mě … (ja ani pořádně stát nemohla). pak jsem šla asi domu. Druhý den když jsem se probudila našla jsem výron semene na kalhotech a měla totální okno(akorát se mě ještě vybavuje,že mě nabízel, že bych si tak mohla vydělat pěkný peníze, že by mě za to i platil). Sousedi se ptali zda-li jsem ještě pokračovala s tím jedním v pití, že jsme spolu šli ještě do garáže … Řekla jsem že ne, že jsme šli domu … manžel si mě jen tak dobíral jestli něco bylo a já že ne. No a od té doby na to myslím, co se stane až se to provalí, máme dvě malé děti. Já mluvit nebudu, pro mě je to ponížení a neodpustitelný. Jeho jsem viděla ten druhý den navečer, snažila jsem se bavit jako vždy aby to nebylo nápadné. Od té doby jsem ho neviděla. Mám strach aby se někdy nechlubil že přefiknul sousedku nebo tak, nebo jestli si něčeho nevšimli ostatní sousedi, já si opravdu nic víc nepamatuju, ani že jsem s ním do tý garáže šla. Nevím co mám dělat dál, furt na to myslím, manžela miluju a určitě bych ho kvůli tomuhle nechtěla ztratit. Je tu někdo komu se něco podobného někdy stalo. .. a jak to dopadlo??? díky