Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Už nevím, jak vychovávat
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
16.3.21 22:09
Jo, taky máme takové kvítko doma 
Akorát od té doby, co přibylo mimi, je to už fakt neúnosný, protože starší dělá samé naschvály (jako extra ječení, zrovna když uspáváme malou) a jak jí nemůžu být pořád za zadkem a hlídat ji (třeba když kojím), tak hned dělá nějaké lumpárny (např. vytápí koupelnu vodou, škube toaleťák a ucpává jím wc, vymontovává žárovky z lamp, dneska zase vlezla do lednice a vyjedla všechnu čokoládu, co tam našla). Do toho naprosto neposlouchá, nespolupracuje a prudí celý den, nedá se s ní vůbec na ničem dohodnout a i když děláme to, co si přála, tak je nespokojená. Už s ní ani nechci moc trávit čas, protože všechno schválně kazí. A není to jenom příchodem sourozence, takováhle je už delší dobu. Oblékání, čištění zubů, jídlo, chození na wc, mytí rukou, všechno u ní člověk musí honit, u všeho jsou scény, nic za den prostě není schopná udělat normálně. Fakt už mě unavuje ji pořád hlídat, teď jsou jí 3 roky a 5 měsíců a je to jen horší a horší…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
pet p
17.3.21 08:09
@Anonymní píše:
Nejstarší syn měl podobné chování cca od 3 let. Vše ho tlačilo, řval kvůli tomu, válel se na zemi doma, časem se válel i venku. Nejhorší byly cedulky na oblečení a ponožky. Ve věku 4,5 let měl období, kdy nosil jen holiny, protože všechny ostatní boty ho tlačily. Pamatuji si, že do školky šel jednou jen s jednou holinou na noze a druhou jsem nesla v ruce. Prostě ho zrovna levá bota tlačilaBylo to šílené období. Já byla těhotná, pak i s miminem… Časem se to lepšilo, pomáhalo vysvětlovat, ukazovat různé možnosti atd. Bohužel až později jsem přišla na to, že opravdu ho oblečení může bolet. Zjisti si něco o hypersenzitivitě. Nicméně syn je hraniční asperger, tak to s tím možná souvisí. Jo a i přesto jaký je a jak se chová/l, tak máme 3 děti
Momentálně mívá podobné afekty (naštěstí ne kvůli oblečení) prostřední dítko, takže se asi máme na co těšit
Rozumím ti, také jsme nikam nejezdili na dovolené, protože to prostě nešlo. Bylo by to utrpení pro dítě, pro nás i pro okolí. Bohatě stačilo přespávat u babiček
Časem se to lepšilo a ve 4 letech už byl schopen jet k moři na 14 dní
A brečela jsem taky…a ne jen tajně, jednou mě to sejmulo i v šatně ve školce. Za to jsem se tedy styděla, ale už jsem neustála scénu dítěte. Co u nás pomáhalo - např. před dovolenou popsat co nejpřesněji co nás čeká, jak bude vypadat ubytování, co tam budeme dělat, jak dlouho tam budeme atd. S oblékáním bylo nejlepší léto, kdy na sobě téměř nic neměl. Zima byla vždy nejhorší kvůli vrstvení. Pomáhalo projevit pochopení (rozumím ti, že se ti nechce se oblékat, že tě to bolí atd., co by ti pomohlo to překonat?), samozřejmostí byl dostatek času na odchod, klid a neřešení afektu (no, tak se mi dítě doma válí, prostě ho překročím a je). Musím tedy říct, že ke klidu a neřešení jsem se dopracovala po docela dlouhé době. Důležité je neřešit okolí, lidi na ulici a jejich případné pohledy a komentáře, ale zaměřit se na dítě. A pokud to jde, je dobré předcházet scénám. Neříkám dítěti ustupovat a zůstat doma a dělat vše jen podle dítěte, ale prostě někdy se dá z něčeho ustoupit aniž bys ztratila na autoritě. Dobré je posouvat frustrační toleranci dítěte postupně. Říká se mi to teď lehce, ale neboj, to dáš i když je to šíleně náročné a vyčerpávající!
Ještě mě napadá - co školka, jak se tam chová?
Máš můj obdiv. Za tím, co píšeš, cítím fakt hodně přemýšlení a práce na sobě!
- Citovat
- Upravit
pet p
17.3.21 08:15
@Narysa Rodičovství je dřina, opravdu velká a hlavně na sobě. Zkus se na to podívat očima dítěte, vyjádřit mu pochopení, vymezit jasně hranice, místo trestů používat jiné metody - mluvit o svých pocitech, dát na výběr, říct svá očekávání, dohodnout se, napsat vzkaz (to jde i dětem, které neumí číst, přijdou se zeptat, co je tam napsáno) atd. Možnosti máš, jenom je potřeba je najít. Zkus pohledat knížky, které popisují respektující přístup k dětem. Řvát na dítě, odstrkovat ho od sebe, trestat ho, to vede akorát k tomu, že to bude celkově horší 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
17.3.21 09:21
@pet p píše:
Máš můj obdiv. Za tím, co píšeš, cítím fakt hodně přemýšlení a práce na sobě!
Uprimne…bez AD jsem to uz nedavala 
Jako nezkusena prvomatka, ktere radi rodina…no pripadala jsem si jako neschopna mama, ktera neumi sve dite vychovat. Pritom dite bylo hodne, poslouchalo…jen ty jeho problemy vedouci k afektum (zpetne to neberu jako zlobeni, protoze cilem nebylo testovat hranice, ale stalo za tim silene zoufalstvi ditete). No jo, kazdy se uci… Nejhorsi bylo, kdyz me dite vytocilo svym afektem a ja rvala na nej a ono rvalo o to vic a dele Jo, prace na sobe je tvrda a nekoncici, ale stoji za to 
- Citovat
- Upravit
17.3.21 11:06
@pet p Knížky mám tři a metody tam popsané jsem zkoušela, jenže to by mě muselo dítě aspoň chvíli vnímat, místo toho, aby dělalo vylomeniny, totálně mě ignorovalo a nebo na mě prskalo. Jinak hranice máme vymezené od začátku a každý den musím stejně neustále opakovat ty stejné věci, zatím to efekt nemá, ale uklidňuji se tím, že až tohle šílené období bude za námi, tak snad začneme zase fungovat lépe. A dle mě se jí přes den věnuji i teď dost, buď když malá spí a nebo když ji chovám tak aspoň u toho. Jenže ona ty hry začne po chvilce úmyslně kazit a nakonec to většinou skončí tak, že ty věci rozháže všude kolem. Což když děláme např. zažehlovací korálky, tak je fakt super… :/ A rozhodně nemám tendence ji odstrkovat, naopak se ji snažím zapojit do domácích prací (to jsem ostatně dělala i předtím), péče o mimi, nebo aspoň že jí během kojení přečtu pohádku. Ale i tohle většinou skončí tak, že začne provádět nějaké divočiny. Řekla bych, že by potřebovala trávit víc času venku, kde by mohla blbnout bez větších omezení, ale s mimi teprve zajíždíme kojení, takže zatím moc nestíhám a manžel jezdí domů až pozdě, navíc teď ani moc počasí na výletování není. Ale tak počítám s tím, že aspoň tohle se časem zlepší. Taky uvidíme, až půjde v září do školky, zatím říká, že se moc těší, tak snad jí to nadšení vydrží Jo a jinak nějaké dohody na ni nefungují, ona totiž slíbí cokoliv, ale když dojde na to, aby to taky splnila, tak se na to vybodne. A super situace třeba když chce jít ven a místo toho, aby se začala sama převlíkat, tak sedí na zemi a řve, že chce jít ven… A tak je to se spoustou věcí, pořád jen chci, chci, chci, ale už se holka neobtěžuje něco pro to udělat, i když jí jasně a opakovaně a klidně říkáme, co má dělat. A typ je ona naprosto nemazlící, vždycky byla, takže nějaké obejmutí, když začne hysterčit, je pro ni akorát další újmou… to vždycky křičí au au, pusť mě… Ještě že bydlíme v baráku, by si jinak sousedi kolikrát museli myslet, že ji tu snad mordujeme…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.3.21 18:10
@Anonymní píše:
Ahoj všem,
potřebuji radu, už nevím co dál dělat. Dcera (3,5) se poslední dobou chová hrozně. Vím, že mi tu spousta z vás napíše, že je to klasické období vzdoru a že mám vydržet, ale dneska už jsem se rozbrečela. Nebudu tady ani rozvádět, že klasicky neposlouchá, to je asi všude stejné navíc v tomto období lockdownu. Ale z čeho jsem hotová, že než jdeme ven hodinová scéna při oblíkání, mikina tlačí, bunda tlačí, rukavice tlačí a největší průšvih jsou boty. Válí se po zemi, rve že jí tlačí boty. Ale úplně každé boty. Hackery, hodinky, zimní boty, tenisky…všechny boty tlačí. Vybíráme barefoot, merime šířku i délku. Zadne nejsou pro ní dobré. Takže To končí tak, že jsme spojené obě dvě. Nejhorší na tom je, že když jí řeknu, že teda nikam nejdeme, tak ona je ještě ráda. Dělá scény všude ani na rodinné focení s ní nemůžeme, před dveřmi ječí, že tam nechce, že chce domů, že se nechce fotit. Když jsme byli někde na nejakem pobytu večer řev, že chce domů a že tam spát nechce. Manžel naposledy prohlásil, že radši nikam jezdit nebude. Nemůžeme přespat ani u mojí ségry a to tam má sestrenky, které miluje ale večer šílené scény prostě.
Mě už z ní kolikrát tak bolí žaludek a dobře mi je poslední dobou akorát v práci. Co mám dělat? Na ní neplatím ani já ani otec, ani po dobrém ani po zlém.
Já bych s ní chtěla vycházet a společný čas si užívat, tohle je ale kolikrát peklo.
Děkuji za přečtení a případné rady
Zakladatelko, chce to jen prezit. Zkus si nad tim proste nerozcilovat. Muj starsi vyvadel jeste horsi veci, ale ten mel problem s komunikaci. Proste ber to tak, ze to ke kazdemu odchodu nebo oblikani patri. Mene s ni diskutuj a hádej se, kdyz spusti svoje natahovani, jen vyckavej a rikaj max 2 vety, ale klidne.
Na valeni se venku jsem treba byla pripravena tim, ze syn mel kvalitni membranove kombinezy. Valel a vztekal se v bahne a ja jsem jen stala a cekala az ho to prestane bavit a pijdem dal. Fungovalo to lepe nez abych ho placla po zadku a s brekem tahla dal.
Jen me tak napada, nema nejake jine zvlastnosti v chovani? Treba problem s opoustenim prostredi, ve kterem je a adaptaci na neco jineho? Treba ja jsem v detstvi potrebovala vic casu, abych se psychicky pripravila na to, ze pujdem ven (nechtela jsem z domu), pak venku byl zas opacny problem, nechtela jsem zpet domu. Takze pokazde sceny, ale mama nastesti mela hodne trpelivosti a cekala. A takove chovani jsem casto pouorovala i u jinych deti v podobnem veku, napr. rev, ze nechce do skolky, a pak rev, ze nechce domu.
Jo, a hlavne kasli na to, co si pomysli nebo rikaji ostatni. A nemej pocit, ze tvoje dite je horsi nez jine klidnejsi deti, ktere sceny nedelaji. Kazde dite je jina osobnost, nic s tim nenadelas.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
pet p
17.3.21 19:37
@Narysa Ten čas venku by pomohl určitě, to si také myslím (a vidím doma 
Už se těším, jak bude tepleji, že budeme také víc venku než teď.
- Citovat
- Upravit
17.3.21 23:02
@pet p I sníh byl fajn, když byl. Teď je všude bláto, u nás je navíc rozkopané dětské hřiště, takže ani není moc kam jít. A poslední dva dny pokaždé, když se chystáme ven, tak začne šíleně fičet a do toho navíc padá déšť se sněhem. Ale dneska to probíhalo relativně klidně i doma (běžné činnosti i aktivity), kéž by takových dnů bylo víc… Přijde mi, že se to celkem střídá, vždy jeden den je lepší a ten nato zase úplně nanic… Tak to se mám zítra asi zase na co těšit 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.4.21 22:55
Po přečtení vašich příspěvků jsem o něco klidnější a pokornější 😊 Mám také velice impulsivní a vznětlivou dceru 3,5 roku a kluka zatím v poho 8 měsíců. Scény a rebelie neustále u dcery od mala a teď se k tomu přidalo ještě že hraje miminko, takže věci, co už umí, nedělá… Mam 2 mimina 😃 ale naštěstí občas zapomene hrát. Nicméně podle některých vašich dětí zde je to ještě dobrý 😊 soucítím. A stejně jsem poslední dny na prášky, mám pocit, že to nezvládnu a dítě jednou bude chodit za školu a brát drogy..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
21.4.21 22:01
@Anonymní píše:
Uprimne…bez AD jsem to uz nedavala
Můžu se zeptat k tvému synovi? Protože já jsem o té hypersenzitivitě nic kloudného nenašla a řekla bych, že náš je to samé - hraniční Asperger. Nemáš prosím zdroj třeba na nějakého odborníka nebo knížku? A k synovi - co ho baví? Zabaví se aspoň chvíli něčím normálním? Jak reaguješ na to nekončící fňukání - tlačí, hreje, svítí, fouká, bolí…, když prostě chceš normálně žít? Jít na procházku, něco udělat doma a on to celé rodině značně znepříjemňuje? Má cenu stále dokola omílat ty pozitivní stránky věci nebo oni to prostě nepochopí? Jak ti syn jí? A co s tím vším dělají ve školce? Když většinu věcí prostě bojkotuje? Děkuji 
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Syn hodně vodí za ruku
- 16.09.26
- Anonymní
Dítě se bojí jít ven
- 08.09.26
- Kris308
strach z otce
- 23.08.26
- babča1950
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
