Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Úzkost u jedenáctileté??
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
Anonymní
28.9.10 17:41
Naši měli totéž se mnou. Také jsem nikde nechtěla být, tábory byly utrpení a jet k babičce nehrozilo. V noci jsem se taky stěhovala k rodičům do ložnice a nějak se to zlomilo v 7 třídě, když jsem začala chodit na kroužek a s těmi dětmi jsem byla ochotná jet na tábor. U psycholožky jsem byla taky a ta naznala, že by mě nenutila nikam jezdit, že ono to přejde a měla pravdu, i když jsem mezi tím měla ještě jeden povinný tábor na který nemám dobrý vzpomínky (byl hroznej a k tomu tam byla strašná zima a na tu si pamatuju doteď.) Já bych se nebála, ono se to najednou zlomí a za čas si budete říkat, že se nějak rychle osamostatnila.
- Citovat
- Upravit
28.9.10 17:43
Ahoj, asi by bylo nejlepší opravdu zjistit tu příčinu. Běžné to určitě není, takhle staré děti se spíš těší, že budou spát s kamarády nebo někde na táboře,soustředění, škole v přírodě…
Možná opravdu ta psycholožka ji správnýma otázkama přivede k tomu, že si sama uvědomí, co a proč dělá. Zkus sama zavzpomínat, zda něco nebylo spouštěč. A další možnost je, že vás prostě zkouší a vytáčí.M
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.9.10 17:48
Mě trošku zaráží, že jí to dáváš takovýmhle způsobem najevo. Že tě tím štve, vlastně jí trochu tou psycholožkou vyhrožuješ… To se nedivím, že tam nechce:(. Normální to asi není, ale pátrala bych po tom, proč se to děje. Z nějakého důvodu tě potřebuje víc, než jiné dítě. Ale vinu asi nenese, nebo tě napadá něco?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.9.10 17:54
Sice je jasné, že na tábory, kroužky a samostatné spaní je stará dost, ale také je jasné jak poledne, že má nějaký skrytý problém, takže mi přijde neadekvátní ( ani při rozčilení) jí nadávat a hrozit..
Určitě ani ona sama není nadšená, že se bojí a obtěžuje, bohužel si sama nepomůže.
je to jen na vás jako rodičích a na odborné pomoci.
Přeji brzské vyřešení a pevné nervy.
Přece si doopravdy nemyslíte, že to dělá z dlouhé chvíle.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
28.9.10 18:41
Anonymní píše:
Naši měli totéž se mnou. Také jsem nikde nechtěla být, tábory byly utrpení a jet k babičce nehrozilo. V noci jsem se taky stěhovala k rodičům do ložnice a nějak se to zlomilo v 7 třídě, když jsem začala chodit na kroužek a s těmi dětmi jsem byla ochotná jet na tábor. U psycholožky jsem byla taky a ta naznala, že by mě nenutila nikam jezdit, že ono to přejde a měla pravdu, i když jsem mezi tím měla ještě jeden povinný tábor na který nemám dobrý vzpomínky (byl hroznej a k tomu tam byla strašná zima a na tu si pamatuju doteď.) Já bych se nebála, ono se to najednou zlomí a za čas si budete říkat, že se nějak rychle osamostatnila.
Jenže ona je jinak úplně extrovertní typ, všude středem pozornosti hraje v divadle, tancuje, chodí na klavír, výtvarku… Mě jen vadí, že se kvůli ní nevyspím a ona prostě brečí když nespím s ní to si s manželem potom nic neužijeme když je denodeně každou noc u nás už ho to také otravuje…
Anonymní zakladatelka
- Citovat
- Upravit
Anonymní
28.9.10 18:43
Lizbeth píše:
Sice je jasné, že na tábory, kroužky a samostatné spaní je stará dost, ale také je jasné jak poledne, že má nějaký skrytý problém, takže mi přijde neadekvátní ( ani při rozčilení) jí nadávat a hrozit..
Určitě ani ona sama není nadšená, že se bojí a obtěžuje, bohužel si sama nepomůže.
je to jen na vás jako rodičích a na odborné pomoci.
Přeji brzské vyřešení a pevné nervy.
Přece si doopravdy nemyslíte, že to dělá z dlouhé chvíle.
Ne to si nemyslím, vím, že má problém a budeme ho řešit, ale rozčilila jsem se jen ve spojitosti s tím, že se mi dušovala, že když u nás bude spát její kamarádka tak to bude OK a nebylo. 
před nejlepší kamarádkou hystericky brečí, že chce mámu?
anonymní zakladatelka
- Citovat
- Upravit
Anonymní
28.9.10 18:44
Lakynka píše:
Mě trošku zaráží, že jí to dáváš takovýmhle způsobem najevo. Že tě tím štve, vlastně jí trochu tou psycholožkou vyhrožuješ… To se nedivím, že tam nechce:(. Normální to asi není, ale pátrala bych po tom, proč se to děje. Z nějakého důvodu tě potřebuje víc, než jiné dítě. Ale vinu asi nenese, nebo tě napadá něco?
Vůbec nic právě, nemá žádný důvod k tomu co se děje. Ve škole je oblíbená vždy středem pozornosti kamarádek má víc než já měla spolužáků, jak už jsem psala, hraje v divadle atd… Rozčilila jsem se na ní poprvé až včera ujely mi nervy.
- Citovat
- Upravit
28.9.10 19:03
Anonymní: A jak se zachováš, když běžně brečí, že tě chce?? Jak reaguješ? A co vy s manželem, jaký máte vztah? Něco v tom být musí 
. A bylo to vůbec někdy dobré?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
28.9.10 19:09
Jsem strašně ráda, že jsem na tohle narazila.
Moje sestra 12 let mám stejný problém. Od malinka je absolutně fixovaná na mamku. Nikdy v životě nebyla na táboře, lyžáku. Když přemluví mamku že chce spát u kamarádky tak v noci volá s brekem ať si pro ni přijede. Mamka už to dávno vzdala a spí s ní v pokoji. Večer ji musí doslova uspat. Dokud ona neusne, mamka NESMÍ usnout. Ujišťuje se několikrát „mami nespíš“? Dřív když jsem byla mladší jsem nadávala i ségře a hlavně mamce, že to není normální aby tak velká holka dělala takové scény před usínáním. 
Se ségrou mám výborný vztah je to můj mazel. V životě nebyla u nikoho na prázdninách jen u mě. bydlím od rodičů 400km takže by byl i docela průšvih kdyby mi tady dělala scény, prostě bych ji domů nezavzla. Což si uvědomovala.
Nikdy jsem se na ni nezlobila když u mě spala. Ujistila jsem ji, že počkám než ona usne, že se ničeho nemusí bát a kdykoli se jí nebude cokoli pozdávat hned mi má říct. Zvládli jsme to vždy, každé prázdniny. Ovšem pokud jsem ji večer neujistila a sama padala únavou až jsem usnula a probudilo mě vzlykání ségry. Vylítla jsem a ptala jsem se celá zmatená co se děje. Tak jen řekla že se ji hrozně stýská po mamce. NESTÝSKALO ona jen potřebovala abych byla vzhůru než ona usne. několikrát se ujistila „ségra spíš?“ a já jsem musela říct ne ještě ne.
Jinak přez den bezvadná holka!
Už je v pubertě a tak čekám že by se to teď mohlo zlomit.
Být tebou ujistím vždy dceru o tom, že může kdykoli přijít za Vámi že Vám není na obtíž. Možná když bude mít takovou jistotu, že nebude potřebovat ani chodit. Určitě se na ni nezlob, myslím že to přejde. Dělej jako že nic. každý je jiný.Ale rozumím Ti že je to na bednu!
- Citovat
- Upravit
Anonymní
28.9.10 20:04
Lakynka píše:
Anonymní: A jak se zachováš, když běžně brečí, že tě chce?? Jak reaguješ? A co vy s manželem, jaký máte vztah? Něco v tom být musí
s manželem nám to před 3 měsíci přestalo klapat, přiznal mi nevěru, má dceru 3roky, ale to s tím podle mne nemá co dělat, jelikož to dělala i předtím a úplně stejně..
- Citovat
- Upravit
Anonymní
28.9.10 20:06
Lakynka píše:
Anonymní: A jak se zachováš, když běžně brečí, že tě chce?? Jak reaguješ? A co vy s manželem, jaký máte vztah? Něco v tom být musíLakynka píše:
Anonymní: A jak se zachováš, když běžně brečí, že tě chce?? Jak reaguješ? A co vy s manželem, jaký máte vztah? Něco v tom být musíkdyž o dělá běžně tak si dám matraci k dětem do pokoje(mám ještě syna 8let) ten má mimochodem noční děsy, s peřinou a polštářem a to pak usne i když se pak opět když jdu spát přestěhuji do ložnice..
- Citovat
- Upravit
28.9.10 20:07
A on s ní měl dobrý vztah? Jak dlouho to dělá? Víš, jestli v tom nemůže být i nějaká maličkost. Změna v chování třeba i manžela.. Cokoliv.,..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
28.9.10 20:43
Lakynka píše:
A on s ní měl dobrý vztah? Jak dlouho to dělá? Víš, jestli v tom nemůže být i nějaká maličkost. Změna v chování třeba i manžela.. Cokoliv.,..
To ne on je pořád pryč na služebních cestách a doma je málo… 
jeho chování se nezměnilo vůči dětem vůbec a mezi námi, no nejdřív to bylo peklo, ale on chce zůstat s námi a chová se podle toho ke mě hezky, snad líp než předtím…
- Citovat
- Upravit
28.9.10 20:46
A od kdy že to tedy trvá u dcery? Mě napadá, jestli se někde nelekla, nebo nějaká blbá zkušenost ve škole, nějaký strach prostě..?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Můj syn 6 let se za vsechno omlouva
- 25.03.26
- Anonymní
Jak znovu naučit na nočník
- 23.09.24
- Simona2121
Dobrý den, potřebuji poradit. Mé dceři je 11 let a od malinka na mě trpěla, byla strašně uřvaná, špatně usínala(pořád jsme ji museli uhoupávat), ve školce byly strašné scény, že je beze mne, nikdy nechtěla nikde přespávat(u babiček kamarádů) beze mně. To trvalo asi do 8 let. kolem 9-10 roku se to zlepšilo chodila za kamarádkami kde i občas přespala. Ale potom jela na školu v přírodě a začalo to nanovo už druhý den mi volaly, abych si pro ní přijela, že hystericky brečí, že chce mně, Beze mne prostě neusne. Byla u psycholožky, ale podruhé tam jít už nechtěla, nikdy mi není schopná říci proč mě potřebuje. Poslední dobou se nám stěhuje do ložnice noc co noc a včera u ní spala kamarádka, dušovala se mi, že to bude bez problémů a ve čtvrt na jednu v noci mě vzbudil dupot a pláč. myslela jsem, že jí přerazím. Samozřejmě jsem si musela dát matraci k holkám
řekla jsem jí, že jí mám plné zuby a že ve středu volám psycholožce a bude chodit na terapie..
Jen mě zajímá zda máte někdo z vás podobnou zkušenost? Dcera je podle mého názoru už dost stará na to aby mohla být chvilku beze mně… Díky za odpovědi.