Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Úzkostné dítě
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
14.7.15 10:08
Úzkostné dítě
Ahoj,
chtěla bych se optat, jestli máte někdo zkušenost a máte, nebo jste měli úzkostné dítko.
Syn půjde od září do školy a jeho úzkostné stavy přetrvávaní, resp. stále se občas vyskytnout v souvislosti s různými situacemi. Momentálně aktuálně s příchodem do příměstského táboru - včera (1.den)v pohodě, je tam se sestrou. Dnes katastrofa od rána, že tam nechce, pak že ho bolí bříško, pak střídavě, že se mu chce na velkou…problém dostat ho z bytu, auta, pak mi tam odbíhal ze šatby ven za roh pofňukávat, slzičky. Nakonec jsem po víc jak 30min. celkového času musela odejít a to tak, že za mnou stejně běžel a paní ho naštěstí odchytla a za jeho řevu „mami-mami“ jsem doslova prchala do práce se sevřením v žaludku a výčitkami, co jsem to za matku…
Obdobné problémy byly dříve se školkou dobré dva roky téměř každé ráno. Ustali až někdy loni v září…až na výjimky, kdy se asi nějak špatně vyspal, nebo nevím 
Chodíme do poraden, bez léků…ale prostě už nevím po dnešním ránu - pokud něco takového vypukne se školní docházkou…tak nevím. Zažívala jste některá něco podobného, kdy to ustalo, nebo jak se to vyvinulo prosím? 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
14.7.15 10:54
Se stejně starým synem jsme přesně tohle měli loni na příměstském táboře - děs pro všechny zůčastěné. V první školce to šlo bez breku, ale zas si to držel v sobě a doma se pak choval extrémě agresivně, nebo naopak extrémě úzkostně. Naštěstí jsme našli jinou školku, kde se mu líbilo, ale i tak „zvykání“ trvalo rok. Sem tam máme problém i se vstupem do divadla, kina, různých budov, na různé akce, ale to se věkem zlepšuje. Pomohla také kineziologie, to bych řekla byl velký zlom k lepšímu.
Na první seznamovací návštěvě školy, když měl sedět mezi dětmi a rodiče vzadu ve třídě, tak s děsem v očích a brekem stejně přišel ke mně, pak se uklidnil, ale nehnu se na krk ode mě. Věřím ale, že v září to bude ok, hodně o tom mluvíme, docela rád si už i zkusí tašku na záda, postupně si zabydluje psací stůl, je důležitý před mladším bráchou, že to má na psaní úkolů. Umí už číst a psát, tak ho povzbuzuju, že je šikula a půjde mu to tam…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.7.15 11:01
@Matlena
může se zeptat jak vám pomohla kinezilogie a jak probíhá u dětí? Dítko má taky potíže, ale trochu jiného druhu, o kineziologii jsme taky už přemýšleli, tak se s dovolením přifařím.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.7.15 11:04
Mám to samé. Ale úzkostným bych ho nenazvala. Mě přijde spíš takový neurotik. Školku prvý rok bulel každé ráno, při loučení,. Nemá rád, jakmile se děje něco, s čím nepočítá. O víkendu onemocněl, musel zůstat u babičky a taky problém. Přitom před týdnem tam jel sám, dobrovolně, rád. Jen to bylo prostě plánované, nyní ne.
U doktorky to samé - pokud předem nahlásím kontrolu, že bude za měsíc, tak je u doktorky úplně v pohodě. Jednou jsme byli na kontrole s mladší, doktorka ho odchytla, že ho taky poslechne a byla z toho zcéna na celé dopoledne.
Naštěstí je zářijový, takže škola až za rok. právě bych se bála, jak to zvládne po té psychocociální stránce, vědomostně mi přijde spíš napřed, už píše, sčítá, odčítá do dvaceti…
Já to tedy moc neřešim, nikam nechodíme, beru to jako jeho povahový rys a určitou nevyzrálost psychocociální. určitě se to lepší.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.7.15 11:19
Na kineziologii pracovala paní přímo se synem, já jen přihlížela, přišla na to, že má velký strach z odloučení od svých blízkých lidí a velmi nízké sebevědomí, to odblokovala, myslím, že jsme měli doma dělat nějaký cvik pár dní a bylo to mnohem lepší. Vše do sebe zapadlo i po návštěvě Rané péče, kde potvrdili, že sám má na sebe moc velké nároky, když si není jistý, že něco udělá perfektně, tak to raději nechce dělat vůbec. Takže chválíme, vedeme deníček úspěšníček kde jsou fotky s čímkoliv co ho bavilo, u čeho se směje, co mu šlo. Je to paradox. Sám se naučil číst, psát, celkem počítat, neskutečně nasává anglická slovíčka, začal moc hezky kreslit, zná vlajky světa, znaky zemí, doplní slepou mapu celého světa…a nedá si říct, že je šikovný. Když pochválím obrázek, který není podle jeho představ, tak ho začmárá nebo roztrhá. Pak jdem na lyže, učí se, ale vidí lidi jak sviští z kopce, jemu to ještě tak nejde, tak by to vzdal a je z toho nešťastný, že to neumí a nejde mu to, tak pak máme sáhodlouhé rozhovory o tom, že i ty lidi co dne jezdí rychle se to museli učit stejně jako on…
Hodně nám pomohl ten deníček na radu paní z Rané péče, je mnohem lepší když vidí své úspěchy na fotkách, než když o tom jen mluvíme, hodně se díky tomu i rozmluvil svých pocitech, dokáže říct co má rád a co ne…
Byla obava o poruchu autistického spektra, ale to je nyní vyloučeno, jsou to osobnostní rysy a když to vezmu kolem a kolem, poznávám v něm sebe i jeho otce.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.7.15 11:37
Také děkuji za reakce…ještě by mě zajímali případné zkušenosti se staršími dětmi, jestli ta úzkostnost obecně třeba nějak s věkem vyprchává, nebo ne?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.7.15 14:05
@korena píše:
Také děkuji za reakce…ještě by mě zajímali případné zkušenosti se staršími dětmi, jestli ta úzkostnost obecně třeba nějak s věkem vyprchává, nebo ne?
Přidávám se k dotazu, to by mě také zajímalo. U nás s věkem lepší, ale po mini pidi krůčkách. Často jsem slýchávala, až bude v kolektivu, tak se zapojí, kolektiv ho strhne a bude to dobrý - tak to u nás vůbec neplatí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.7.15 08:23
@Matlena Takže také máš přečkoláčka?…úplně se děsím toho, že by mělo nastat to, co bývalo každé ráno při příchodu do školky…doufám, že to bude lepší už proto, že zase bude chodit společně se ségrou…no, ale na ten příměstský tábor taky momentálně chodí spolu a efekt to moc nemá…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.9.15 18:48
Ahoj. V blázinci zatím nejsem. Ale je to náročné. Synovi je čerstvě 10 let. A že by to bylo lepší. No možná v něčem. Je to období kdy je líp a kdy hůř. Spoustu věcí už mu dokážu lépe vysvětlit.. Ale téměř denně bolí hlava, bolí v krku, je mu špatně..atd..Vím, že je to z nervozity. Ale pro mě je to hodně na psychiku.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.10.15 14:46
Děkuji za reakci a věřím, že je to na bednu..no jak čtu, tak jsem ještě včervenci doufala, že to bude ve škole OK…no, problém tedy přetrvává, hlavně ráno dostat ho do družiny - každé ráno brečí, řve, tam před třídou se na mě nalepí jako klíště a nechce mě pustit…někdy příjde vychovatelka a veme ho do třídy za ruku - no spíše oderve ode mě a on velmi hlasitě křičí, ať mu dám ještě další pusu (už dosta) atd…no je to pro mě dost náročné, nevím, co ho k tomu vede, ví, že se vždy pro něj odpol. zastavím, vysvětlování že už musím spěchat do práce nepomáhá. Jsem v tom dost zoufalá…dnes opět ráno problém s tím, že jsem po něm chtěla, aby se obul do kotníkových bot a silnější bundy (přituhlo)..no to odmítá, jako cokoliv jiného nového - nové pačkory obuje zpravidla až po měsíci…takže asi teplejší bundu na sebe vezem až v listopadu 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.10.15 21:52
Ahoj.
No stou družinou to bylo ze začátku taky tak.. Hlavně ráno..
Teď už nechodí. Čímž vyvstávají jiné problémy.
Ale u tebe mi to přijde..zkouší tě..
U nás je to úzkost jakože smutek melancholie pláč problémy, bolístky..ale už mě tak nedusí..asi je to tím, že je starší než ten tvůj. Vysvětlím mu toho víc než ty prvňáčkovi. Je to pro něj nové a bude to nějakou dobu trvat.Jen bych podle toho co píšeš řekla, že je vtom i spoustu naschválů a vzdoru…? Co kdyby sním šel pár dnů někdo jiný?? Dovolil by si to taky?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.1.16 15:09
Chci se s vámi podělit o další zkušenost s úzkostmi a poptat jak „válčíte“ u vás, pochytat nové postřehy, třeba jste někdo přišel na metodu jak dítě zbavit úzkostí? 
Po tom co jsme se zbavili nočního počůrávání, přišel problém s polykáním, oloupání kůže na chodidlech, chvilková horečka při akci co syn nemá rád…i zpětně mi došlo, že tyhle fyzické projevy byly spojeny s nějakým jeho stresem. Měla jsem diskuzi s paní z Rané péče, která mi doporučila nebát se léků pro syna, že by díky lékům zvládl pro něj stresové a nepříjemné situace víc v klidu, to by mu posílilo sebevědomí a po čase by to už zvládal lépe i bez léků, jinak by to mohlo vést až k myšlenkám na sebevraždu. To mě dost vyděsilo a zrovna to bylo i v období začátku školy, kdy ve škole se zapojil, chodil tam v pohodě, ale doma si pak své „nálady“ vynahradil. Tak jsme byli u psycholožky na doporučení a závěr - úzkosti má, ano, bude to mít v životě těžší, ale musí se s tím poprat, neexistuje jednorázová rada, je to o každodenním hledání způsobů „jak na něj“, v čemž prý dělám maximum a paní doktorka doporučila terapii mně, abych to s ním dál zvládla, protože s takovým dítětem je to hodně vyčerpávající. Ano to je, co vám asi budu povídat.
Tak teď jsem ve slepé uličce. Stále se projevující úzkosti kdy je před vámí zoufale nešťastné dítě z maličkostí nebo hůř, ani nevím z čeho zoufalé, versus „musí se s tím poprat“.
Vážně nejde mu pomoct jinak než trpělivostí a povzbuzováním? Co vám radili odborníci?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.1.16 11:17
@Matlena píše:
Chci se s vámi podělit o další zkušenost s úzkostmi a poptat jak „válčíte“ u vás, pochytat nové postřehy, třeba jste někdo přišel na metodu jak dítě zbavit úzkostí?
Po tom co jsme se zbavili nočního počůrávání, přišel problém s polykáním, oloupání kůže na chodidlech, chvilková horečka při akci co syn nemá rád…i zpětně mi došlo, že tyhle fyzické projevy byly spojeny s nějakým jeho stresem…
Ke zvládání stresu a emocí tělo potřebuje hořčík (při stresu je zvýšená spotřeba), to co je běžně v potravě obvykle nestačí - pokud nemá každý den hrnek kakaa nebo banán. Takže zkuste pravidelně doplňovat hořčík (stačí úplně ten nejobyčejnější magnesii lactici 50 mg tableta/ den) - je šance, že se to díky doplňení hořčíku zlepší.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
