Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Je možné, aby měla dcerka v osmi letech už pubertu? Někdy si s ní opravdu nevím rady, odmlouvá mi, koulí očima, věčně se šlechtí, pouští si vydeoklipy u kterých se kroutí jak hadice, už si i nalepila plakát nějakého zpěváka a že se ji moc líbí, budiž, ale kdyby aspon se se mnou věčně nehádala, vždy musí mít poslední slovo a nejvíc mi fakt vadí to mlasknutí a koulení očí, mám ještě jednu dceru která je jen o rok mladší a ta je oproti ní hotový andílek, je stále dětská, sice je zas trochu hyperaktivní, ale nikdy nebyla drzá.
@kelis227 To samé až na ten plakát mám s pětiletou. Pubertou to nebude rozhodně, spíš si myslím, že je to vliv školky, dětí, se kterými se tam potkává apod.
U nás bez plakátu drzost v necelých 4, herecké výstupy atd. stejně tak u stejně starého okolí (do školky nastoupí až v září). Zrovna včera jsem psala známé, že ted už se vezeme alepší to budeaž ve dvaceti ![]()
Chjo, tak se pridavam do klubu… ![]()
Mam osmiletou, teda ted v srpnu bude mit devet a taky mam pocit, ze uz se to na nas vali…
Zajima ji jen mobil a hry na pocitaci. Nebo litat venku. Doma je furt uprdnuta nebo ubrecena.
Nejhorsi mi prijde to, ze uz se citi asi hrozne velka, jenze neumi zvladnout kopec absolutne banalnich problemu a hrouti se z nich, jako kdyby byl konec sveta.
Nekdy se bojim, jaky to bude, az ji puberta vypukne v plne sile, aby si treba neco neudelala…
Taky se přidávám do klubu
- mám 9-letýho kluka, ono to chce jasně stanovit hranice, ano znamená ANO, ne NE, neustupovat a hlavně pevný nervy ![]()
p. s. jinak se tomu běžně říká předpuberta nebo-li správněji prepuberta ![]()
@74paja přesně tak, moc se bojím až přijde ta pravá a jestli to vubec zvládnu.
Potrebovala bych nejaky „navod“ jak s „predpubertakem“ vychazet, komunikovat. Protoze ja sama jsem povaha dost vybusna a stoji me dost ovladani na ty jeji naladicky reagovat normalne. Vsude se docitam, co udela puberta s pubertakem, ale co udela puberta s rodicem… to nepisou nikde! ![]()
@74paja píše:
Potrebovala bych nejaky „navod“ jak s „predpubertakem“ vychazet, komunikovat. Protoze ja sama jsem povaha dost vybusna a stoji me dost ovladani na ty jeji naladicky reagovat normalne. Vsude se docitam, co udela puberta s pubertakem, ale co udela puberta s rodicem… to nepisou nikde!
tak to jsme na tom stejně, právě že jsem také povaha výbušná, tak se s dcerou často hádáme a já reaguji příliž prudce a ona to má nejspíš po mě a nic si nenechá líbit, tak si dokážete představit jak to u nás vypadá, nadruhou stranu je vyspělejší zas v jiném smyslu, dokáže se mi krásně postarat o mimčo a nemám vubec strach, že by mu něco provedla, je k němu neskutečně milá, to ta druhá dcera, tak krásný vztah k němu nemá.
Radši anonymně. Ja zacala mít mesicky v 7,5 letech. S prvním klukem spala v necelych 10 letech a pak trpěla anorexii, oblekala jak…no zmatlana jsem chodila taky pekne… Takže to puberta asi je. U me to začalo byt tragické někdy okolo těch 10ti. Jinak rodiče byli přísni, ale nic nezmohli stejne. Jinak o a vystudování VŠ. Ja mám ted nakonec manžela, skolu hotovou a šťastnou rodinu
jen ten žaludek mám zničeny porad a telo anorekticky furt.
Ahoj všichni, mám doma 8-letého syna a také mi přijde že už je tak 1 rok v pubertě, je hyper a často na zabití…všechno se mu musí říkat desetkrát, když nechce, tak to prostě neudělá, je drzý, náladový a jediné co na něj ještě platí je počítání do 3
Takže až bude opravdu v pubertě, tak se zblázním!! ![]()
Teda, nestraste.
Maly je cerstve 6 a pocitac, Ipod, plakaty, zpevaci, krouceni před zrcadlema atd. u nas jede taky, ale drza zatím není. Pokud to nekdy jen trochu zkusi, tak na ni vždy celkem drsne vyjedu, ale to fakt jen totalne umele a s premahanim, protože mam hodne klidnou povahu, ale bojim se prave toho dospivani, tak chci veskery naznaky drzosti zastavit hned v začátcích, aby vedela, ze tohle fakt ne. Bohuzel vim, ze vice méně zadny pristup tu pubertu rodicum moc neulehci a predejit se jim da jen stezi…:-( Protože at chceme nebo ne, postupem casu hlavni vliv na nase deti budou mit spis jejich kamaradi nez my rodice.
Vůbec se mi nechce smirovat se s tim, ze uz brzo ztratim tu svoji malou holcicku, pro kterou je maminka zatím porad stredem světa.
Pro me to bude o to tezsi, ze jsme spolu samy a opravdu je všechno co mam a moje citova investice do ni je, rekneme, trochu nadstandardni…
Ono stačí až půjde do školy, protože plno frází a bláznivin mi právě nosí ze školy od svých spolužáků a můžu se snažit jak chci, prostě to neovlivním…Doma ho za to kárám, že se to nemá a neříká ale druhý den přijde ze školy zase s něčím jiným…
Prostě ty dnešní děti jsou hold divoké, drzé, agresivní a občas na zabití…Budeme to muset nějak zvládnout… ![]()