Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
V těhotenství sama
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
4.10.19 03:29
Zkus si najít nějakou tel. linku nebo poradnu pro ženy a dívky v nouzi/krizi a promluvit si s nimi. Nebudeš první ani poslední s podobným problémem a budou se Ti snažit pomoct. Jsi v nezavidenihodne situaci. Bude líp, ale musíš tomu jít trochu naproti třeba právě promluvenim si s odborníkem. Držím palce ať vše zvládneš a začneš se zase brzy cítit lépe.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.10.19 03:57
Máte to teď hrozně těžké o tom žádná. Věřím že to tak ale nebudete mít celej život. Máte rodinu? Pro začátek vám mohou pomoci? až bude malej větší tak může jít do školky, vy do práce, finančně si polepsite a i s dítětem si můžete najít fajn chlapa…ovšem pozor na výběr, nebojte sama nezustanete.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.10.19 05:08
A kde teď jsi? Pokud chceš napiš mi zprávu, tvojí anonymitu zachovám, nemusíš se bát. Myslím, že ti můžu pomoct, ale bude to na delší pokec 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.10.19 07:06
A tyto stavy-netěšení se na cokoli, pocity marnosti-si měla už před těhotenstvím? Nebo si bývala vždy spokojená, usměvavá, ale thotenství to změnilo? A kde si žila do té doby, než si byla s otcem dítěte? Přeci jenom 5 měsíců a mezitím přestávky, to si někde musela mít svoje zázemí. A co rodina, jak se k tomu staví? Nabídla střechu nad hlavou, pomoc s hlídáním dítěte, kdyby si chtěla brigádu při rodičovské dovolené?
Chápu, že nechceš slyšet věty typu, že vše po porodu bude jinak. Nemyslím si, že v této situaci se to samo změní. Tam je potřeba přijít na příčinu této „nálady“ a něco se s ní snažit udělat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.10.19 07:12
Kdyby sis chtela trochu popsat a s nekym to sdilet, klidne se mi ozvi zpravou. Tohle jsou sileny stavy mysli, i ja jsem takove mela, tehotenstvi taky sama, ted si ty moje myslenky zpetne vycitam, ale v tom obdobi to clovek vidi jinak, tyhle pocity znam velmi duverne. Me drzela nas vodou moje mama, mela bys to s nekym sdilet a mluvit o tom vsem. Nebala bych se vyhledat nejakyho studovanyho cloveka, psychologa. Vse se v dobre obrati, drz se kocko, tohle je hrozne tezky, ale kazda situace ma svoje reseni a ty se z toho dostanes.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
4.10.19 07:25
Tak jednak jsem taky sama, i kdyz zazemi mam. Nekdy me az jima hrůza z toho, jak to bude, nekdy nadeje. My se rozesli, vlastne je to nejake divne, kazdopadne na potrat by bylo pozde, stejne bych nikdy nikdy nešla, ale je fajn, ze to mam v zaloze, kdyby chlapec zacal tvrdit, ze mimino nechtel 
Moc ti rozumim, jestli nemas to zazemi, tak to musi byt na palici. Obrat se na krizove centrum, at ti daji aspon nejakou mirnou medikaci, potrebujes mozek v hlave, abys mohla racionalne premyslet. Potom tu vyse radily s kontaktem na pomahajici organizace.
Nevim, jestli s partnerem treba neberete drogy nebo tak neco. Budes potrebovat pomoc. Moc ti drzim palce, nikdo te tu neodsoudi.
- Citovat
- Upravit
4.10.19 07:38
A nebylo by řešením dát dítě k adopci? neber to jako výtku, na zdravé miminko čeká spousta párů, kteří jsou velmi dobře prověření a hlídaní i poté, co dítě převezmou. Možná by ti toto řešení pomohlo. Pokud ano, navštiv OSPOD, pod který patříte, a tam by ti vše další, jak postupovat, poradili
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
4.10.19 13:40
@35ja ano, rodinu mám, ta mi pomáhá, vlastně většinu věcí na mimi mám od nich.. Jinak pro ostatní - po odchodu od ex jsem šla k sestře na 2 měsíce a musela jsem si najít bydlení. Tak jsem našla spolubydlení za pár tisíc.. Takže střechu nad hlavou mám. O psychologovi nechci ani slyšet, vždy jsem se se vším poprala sama - a věřím, že to zvládnu i teď. Teda doufám. Je to asi taky hormonama tyhle myšlenky, opravdu nevím. Já jsem takový snílek co má svůj vlastní svět a nikoho do něj nepustí. Ale takové myšlenky jsem neměla, miminko jsem si přála, ale s někým kdo mě bude mít rád a budeme spolu..
Anonymní - já nikdy drogy nebrala, nevím co to s tím má společného. 
@lasička1 - odpovím, ano takové pocity jsem měla i před těhu.. jenže se to dalo vždycky nějak přejít, teď mám v sobě nový život a to nemohu jen tak hodit za hlavu přece 
- Citovat
- Upravit
4.10.19 14:25
Hm. Nemáš peníze, práci, bydlení co píšeš tak jakž takž… a přesto si uděláš dítě.
S otcem jsi byla 5 měsíců, neklapalo vám to, ale i přesto sis s ním udělala dítě. Čím přemýšlíš holka? To jsi tak nezodpovědná?
A do téhle situace chceš přivést potomka? Nedokážeš se postarat sama o sebe, ale chceš se starat o dítě?
Pokud máš takovéhle myšlenky teď, tak co bude až se to narodí? Dostaneš laktační psychózu a to dítě zabiješ.
Jestli chceš udělat něco dobrého pro to dítě, tak ho dej k adopci jak už ti tu někdo radil.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
4.10.19 14:36
Anonymní - prostě se to stalo, nejsem první ani poslední.. ale to samozřejmě není obhajoba.. děsím se toho, co přijde po porodu, protože opravdu nevím jak to malé přijmu, jestli vůbec.. budu doufat, že ano, protože k adopci ho dát nechci a ani by mi to u mé rodiny stejně neprošlo.. je to prostě zvláštní, že uvažují takhle, prostě někdy ho nechci někdy ho mám rada a chci ho.. a chtěla jsem se jen vypsat, a promiň, ne tady poslouchat přesně tyhle blbé kecy..
- Citovat
- Upravit
4.10.19 14:40
„prostě se to stalo“
Ne, prostě se TO nestalo. Ty sis to dítě udělala, vědomě. Je to tvá nezodpovědnost.
Podle toho co píšeš to malé nepřijmeš, už to víš teď. Upřímně, s tebou se nemůže mít dobře když se nemáš dobře ani ty, psychicky jsi na tom špatně už teď. Počkej, až přijde https://cs.wikipedia.org/wiki/Poporodní_psychóza
Jestli ti na dítěti záleží aspoň trošičku, tak ho dej někomu, kdo ho přijme a bude ho mít rád. Dej ho k adopci.
To nejsou žádné blbé kecy, to je upřímná pravda, ty si ji sama dobře uvědomuješ, nepochybuji o tom.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.10.19 14:44
Že si ty nedokážeš zařídit svůj život a postarat se o sebe, to je tvoje věc. Ale přivést do téhle situace dítě, to je neskutečně sobecké a nezodpovědné od tebe.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
4.10.19 14:51
Ahojky myslím že adopce by byl nejlepší způsob. Ne jen že by jsi pomohla někomu kdo miminko mít nemůže ale také by jsi pomohla tomu miminku protože jak už si psala tak jsi na to sama a máš psychické problémy a to malý by se nemuselo mít dobře ale neboj se kdyby malý dala pryč tak po domluvě s adoptivní rodinou bys malý mohla navštěvovat 
ale je to na tobě… Měj se hezky a zvladni to 
papa 
- Citovat
- Upravit
PaníKadrnožková
4.10.19 15:07
@Anonymní píše: Že si ty nedokážeš zařídit svůj život a postarat se o sebe, to je tvoje věc. Ale přivést do téhle situace dítě, to je neskutečně sobecké a nezodpovědné od tebe.
Jeste chvili pindej a poprosim o odtajneni. Anonym neslouzi k vypadum. Jedtli jsi takova hrdinka, ze vis vsechno nejlip, tak pod svym nickem, ok 
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Nevim jestli jsem nebo nejsem těhotná
- 07.05.26
- Anonymní
Antikoncepce Menstruace
- 24.04.26
- Anonymní
Kam jít, aby se zajímali?
- 23.04.26
- Kira75
Perimenopauza
- 22.04.26
- Anet1983
Ahoj..
Nedivte se, v kolik hodin to píšu a proč to píšu anonymně, ale samy poznáte za chvíli ten pravý důvod. Chci se svěřit (nebo možná jen vypsat, sama nevím) se svým problémem. Jsem momentálně ve 23tt a asi ve 3. měsíci jsem se rozhodla doslova “utéct” od otce dítěte. Byli jsme spolu krátce, asi jen 5 měsíců a ještě s přestávkami. Nebudu řešit, proč jsem odešla, to se mého problému netýká. Tak jsem odešla, bez ničeho, bez financí, nezaměstnaná, bez střechy nad hlavou a těhotná k tomu. 
Měla jsem ještě asi 2 týdny si nechat dítě vzít, ale dopadlo to jak to dopadlo. Neudělala jsem to. A v tom je ten problém. Vlastně nevím, jak to popsat. Někdy mám takové stavy, že to dítě chci, někdy bych nejraději šla na potrat… Přijde mi to ode mě hrozně sobecké vůči malému. Mám hrozné deprese, stavy kdy bych se nejraději chtěla zabít, možná bych to už dávno udělala, jen kdybych nebyla těhotná. Ale zase na druhou stranu, kdybych nebyla těhotná, mohlo by být vše jinak.. Nesnáším se za to, jaké myšlenky někdy vůči tomu dítěti mám. Nepotřebuji tady hlavně slyšet, že mi miminko změní život a že budu šťastná až se narodí a že mi naplní srdce štěstím atd. atd. Tomu já nevěřím. Prostě se na to netěším.. ???? Už nevím, co dělat, čím víc mi roste břicho, tím větší mám deprese. Nikdo tohle neví, jaké mám stavy. Zeptejte se klidně na co chcete, ráda odpovím, anonymně. Potřebovala jsem se asi vypsat, jelikož se nemám komu svěřit s tímto problémem. Tak všem dopředu děkuji za slušné jednání, nechci tady žádné urážky, atd. na někoho, kdo chtěl v životě jen lásku, nic víc. 