Miminko – ano, ne a vaše pocity

ahoj, my se taky snažíme o mimi, a já si „připravená“ připadala už nějaký ten rok zpátky a víceméně sem čekala, až do toho dospěje i přítel
Ve chvíli, kdy mi napodzim sám od sebe řekl, že by rád mimíse, tak jsem se div nerozklepala a začala všechno v hlavě řešit, jestli budu dobrou mámou pro svý dítko, jestli budu schopná z něj vychovat slušnýho člověka, zajistit mu spokojené dětství, jak to všechno vlastně zvládnu atd.
no prostě samotný fakt, že teda opravdu „jdeme na to“ mi totálně rozhodil sandál 

teď už sem se zase trochu uklidnila, sice stále občas přemýšlím, co a jak, ale myslím, že to je naprosto v pořádku - a ba právě naopak, kdybysme tyhle stavy neměly, tak je to divné.

a nedávno jsem se bavila s kamarádkou (má nyní 5měs. chlapečka) a ptala sem se jí, jestli nemá strach, že něco prostě podělá a shodly sme se na tom, že to vždycky nějak půjde, a že naše vlastní matky taky nebyly žádné hvězdy, a přesto sme to přežily až k dospělosti a nemusíme se za sebe stydět