Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Trapny pokus. Uz jen tento koment je ztrata casu
Navrhuji bojkot ![]()
@Anonymní píše:
Ahoj,jedna otázka k zamyšlení jak to vnímáte?
Máme s manželem 3 letého syna a roční dceru. I přesto, že vztah s našimi rodiči nemáme ideální a tak nějak jsme tušili, že na to “budeme sami”, jsme moc rádi za to, jak to je.
Ze strany našich rodičů se nám nedostává jakékoliv pomoci s dětmi. Velmi zřídka je dětem věnují a musíme je v podstatě přemlouvat. S výjimkou svátků, to přemlouvají oni nás, že nechtějí být sami, abychom přijeli.Tolik pro úvod, teď k mojí otázce:
Jak vnímáte analogii mezi vděčností za to, že vás rodiče vychovali a následné pomoci jim, ve stáří a v nemoci. Jako jakousi protislužbu za vaše dětství.Já to vnímám tak, že pokud není rodič ochoten pomáhat s vnoučetem, nemůže očekávat, že mu budu já pomáhat ve stáří. Každý ma povinnost (mluvím hlavně o té morální) starat se o svoje dítě bez očekávání vděčnosti, nebo snad ne?
To, že se člověk stará o svoje dítě, to je proto, že ho (většinou) chtěl.
To, že člověk pomáhá s vnoučetem, teprve dělá “navíc” a může očekávat pomoci i ve stáří.Jsem hrozně ráda, že to máme vykomunikované u nás v rodině a věřím, že se v domovech pro seniory dobře starají, včetně náhrady návštěv rodiny.
Moralisti za 3… 2… 1…
Když jsi tak strašně hrdá jak to máte u vás v rodině, tak proč anonym?
Akorát provokuješ. Jaký si to uděláš, takový to máš.
A když tvoje děti zůstanou bezdětné a tudíž jim nebudeš moci pomoci s jejich dětmi, tak se taky budeš těšit do důchoďáku?
Tvl. Drsný. Já nejsem z těch, co by po svých dětech něco vyloženě očekával, rozhodně nechci, aby si kazili roky života péčí o mně, až budu senilní a v plenkách. Ale… to jaks to napsala je dost nechutný. Jako že si rodiče musí tvůj zajem a pomoc ve stáří vydělat pomocí s vnoučaty? Jako jo, asi jsem moralista, bo je mi z tebe na blití no. ![]()
@Villanelle píše:
Tvl. Drsný. Já nejsem z těch, co by po svých dětech něco vyloženě očekával, rozhodně nechci, aby si kazili roky života péčí o mně, až budu senilní a v plenkách. Ale… to jaks to napsala je dost nechutný. Jako že si rodiče musí tvůj zajem a pomoc ve stáří vydělat pomocí s vnoučaty? Jako jo, asi jsem moralista, bo je mi z tebe na blití no.
A jak bys to udělal? Kolik bys pomáhal? Jel bys naplno i přes 1000 nevyslyšených proseb s pomocí s vnoučaty? Nebo na 50%? 10%? Dá se to nějak vyjádřit?
Hele, buď tam zájem a vazba mezi těmi lidmi je a nebo není. A taky každý je jinak obětavý, pro každého bude „norma“ pomoci a péče trochu jiná.
Když si vezmu moji rodinu, tak moc netuším, co bude. Byly jsme tři děti, já byla ta „hodná“, ale už jsme dospělí a úplně si nemyslím, že roli „hodně dcery, co se postará“ chci dál. A pak se ve mě bije jakási povinnost, možná morálka, vyštěpované ideály a můj vlastní pocit, kdy nějaké velké pouto fakt necítím. Tak uvidíme, snad ještě pár let budou rodiče soběstační a zdraví.
@Anonymní píše:
Hele, buď tam zájem a vazba mezi těmi lidmi je a nebo není. A taky každý je jinak obětavý, pro každého bude „norma“ pomoci a péče trochu jiná.
Když si vezmu moji rodinu, tak moc netuším, co bude. Byly jsme tři děti, já byla ta „hodná“, ale už jsme dospělí a úplně si nemyslím, že roli „hodně dcery, co se postará“ chci dál. A pak se ve mě bije jakási povinnost, možná morálka, vyštěpované ideály a můj vlastní pocit, kdy nějaké velké pouto fakt necítím. Tak uvidíme, snad ještě pár let budou rodiče soběstační a zdraví.
Rozumím. Ono asi až ta situace přijde, uvidí se i co ostatní sourozenci. Mně zajímalo jak to vidí ostatní. Jestli se automaticky bere, že se člověk postará, i když mu rodiče přestali pomáhat úderem 18. roku, případnem doděláním maturity.
Ty dostaneš hrozný kotel. Já si myslím, že kdo stojí za prd jako prarodič, tak nestál za moc ani jako rodič, takže není moc co vracet. Kde prarodiče nestojí o vnoučata nejsou moc dobré vztahy, takže proč se pak přetrhnout? Přispět na domov důchodců je taky péče. Každému dle zásluh.
Ackoliv si myslim, ze tvuj text je jen snahou o zivou diskuzi, tak s tebou souhlasim.
Rodic ma dite, o to ma povinnost se postarat, dite pak ma sve dite a stara se o nej, pece se nevraci, ale posila se dal. Nemam v planu se starat o nikoho z rodiny vlastni ani manzelovy.
Staram se o deti a o vlastni a jejich zajisteni, aby nezacinaly s holym zadkem jako my. Zadnou pomoc jsem nikdy nedostala, detstvi nic moc, majetek dostala jen sestra. Kvuli tomu, ze doma byl chleba, marmelada a horcice a mela jsem vlastni postel si nenecham zkazit zivot v dobe, kdy deti budou jiz trochu samostatne a ja se budu moct konecne trochu nadechnout.
Každý má povinnost se starat o své děti a po čase o své rodiče. Tvrdit, že se nebudu starat o rodiče, když se odmítají starat o vnoučata, je rozhodně blbost.
Hele já zajistím rodičů péči, nějaký pěkný pecovatelak, pokud se už neobslouzi sami. Je mi líto, ale nemám možnosti se starat sama, vím že bych to nezvládla. Navíc abych se třeba od padesáti starala o rodiče a skončila v 70ti sama někde v LDN…
Ale postarám se, dovezu nakup, léky, odvezu k lékaři, ale jakmile nebudou soběstačni, budou muset být někde takhle, je mi to sice líto, ale je to tak. Moje máma takhle taky umístila babičku, chodili jsme za ní na návštěvy, je smířena, že dopadne taky tak a i já jsem s tím smirena. Nechci nikomu viset na krku, nedejbože aby mě vlastní děti musely přebalovat a krmit a nicily si tak vlastní život.
Kdyz jsem byla mala, starali se o me, leccos mi obetovali, nechali vystudovat, pomahali s vnoucaty (samozrejme do te miry, co jako pracujici mohli). Ja jsem se snazila totez vratit prarodicum, stejne jako nasi a pocitam, ze to nejakym zpusobem vratim i mame.
A jestli neco na oplatku ocekavam? Vlastne asi ano. Neocekavam, ze mi jednou podridi svuj zivot a budou me oprasovat, ale snad nebudou jako zakladatelka, ktera ocekava, ze v duchodaku jim budou za prachy saturovat i obcasnou navstevu rodiny.
Tohle je normalni kolobeh zivota, pomahat si.
@Tarena píše:
Trapny pokus. Uz jen tento koment je ztrata casuNavrhuji bojkot
Tak nakonec to nedopadlo ![]()
Ahoj,
jedna otázka k zamyšlení jak to vnímáte?
Máme s manželem 3 letého syna a roční dceru. I přesto, že vztah s našimi rodiči nemáme ideální a tak nějak jsme tušili, že na to “budeme sami”, jsme moc rádi za to, jak to je.
Ze strany našich rodičů se nám nedostává jakékoliv pomoci s dětmi. Velmi zřídka je dětem věnují a musíme je v podstatě přemlouvat. S výjimkou svátků, to přemlouvají oni nás, že nechtějí být sami, abychom přijeli.
Tolik pro úvod, teď k mojí otázce:
Jak vnímáte analogii mezi vděčností za to, že vás rodiče vychovali a následné pomoci jim, ve stáří a v nemoci. Jako jakousi protislužbu za vaše dětství.
Já to vnímám tak, že pokud není rodič ochoten pomáhat s vnoučetem, nemůže očekávat, že mu budu já pomáhat ve stáří. Každý ma povinnost (mluvím hlavně o té morální) starat se o svoje dítě bez očekávání vděčnosti, nebo snad ne?
To, že se člověk stará o svoje dítě, to je proto, že ho (většinou) chtěl.
To, že člověk pomáhá s vnoučetem, teprve dělá “navíc” a může očekávat pomoci i ve stáří.
Jsem hrozně ráda, že to máme vykomunikované u nás v rodině a věřím, že se v domovech pro seniory dobře starají, včetně náhrady návštěv rodiny.
Moralisti za 3… 2… 1…