Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Vděčnost rodičům, vnoučata
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
7.1.24 21:22
@kocourGarfield píše:
@PaníBovaryová u nás by jedna strana viděla vnouče tak 1× za rok. Pro budování vztahu prarodic vnouče je jednoduší a rozumnější tam dítě 2× za rok odvést.
My jim ve stáří tedy rádi pomůžeme, protože jako rodiči byli fajn a máme je rádi. To že nejsou babička s dědou je jejich rozhodnutí.Ne moje a respektujeme to roky.Příspěvek upraven 07.01.24 v 21:20
Neni tvuj ukol budovat cizi vztahy.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.1.24 21:32
@PaníBovaryová píše:
Neni tvuj ukol budovat cizi vztahy.
Vždyť ten vztah je prospěšný i pro to vnouce, to snad není cizí vztah.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.1.24 21:34
@Hibou píše:
Vždyť ten vztah je prospěšný i pro to vnouce, to snad není cizí vztah.
Vztah s nekym, kdo o vztah s nim nestojí? To teda pochybuji.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.1.24 22:58
Nebrala bych to tak, že si prarodiče péčí o vnoučata kupují péči o sebe ve stáří, to nemusí vždy být ani z praktických důvodů možné.
Nicméně že by pro nehynoucí vděk, oplátku, posluhování a osobní i finanční péči ve stáří mělo stačit jen to, že někdo dětem zajistí základní péči a výchovu do 18 let, jak tu někdo psal, s tím nesouhlasím ze dvou důvodů.
První je ten, že děti nemají svobodnou volbu v tom zda a komu se narodí, kdežto rodiče jsou ti, kteří se dobrovolně a vědomě rozhodují mít dítě.
Druhý důvod je ten, že dítěti nikdo negarantuje, že se mu dostane kvalitní, nebo aspoň uspokojivé výchovy, podpory a prostředí. Tady dochází k paradoxu, kdy rodič může dítě x let trápit nebo zanedbávat, v 18 ho vyrazit (v praxi často i dřív) a pak se přihlásit o výživné.
Co se týče té péče, beru to asi tak, že na vztazích se musí podílet a snažit všichni. Pokud je rodina nastavená tak, že si všichni aktivně pomáháme, a vztahy jsou dobré, dává péče smysl. I tak by se ale pečující neměl kvůli potřebnému obětovat a nikdo by to po něm nechtěl chtít.
Pokud se vídáme ze slušnosti a nemáme mezi sebou respekt ani vztahy, jen povinnost, stačí zajistit domov důchodců nebo nějaké jiné minimum v rámci povinnosti.
Co se týče hlídání, můj názor je, že prarodič nemá povinnost hlídat. Je ale pošetilé si myslet, že to na vztahy nebude mít žádný vliv. Nebo že děti mají povinnost udělat si v programu místo na to, aby mi vnoučata vozily „na potěšení“, kdykoli si vzpomenu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.1.24 23:03
@Liberalissima píše:
Nebrala bych to tak, že si prarodiče péčí o vnoučata kupují péči o sebe ve stáří, to nemusí vždy být ani z praktických důvodů možné.Nicméně že by pro nehynoucí vděk, oplátku, posluhování a osobní i finanční péči ve stáří mělo stačit jen to, že někdo dětem zajistí základní péči a výchovu do 18 let, jak tu někdo psal, s tím nesouhlasím ze dvou důvodů.
První je ten, že děti nemají svobodnou volbu v tom zda a komu se narodí, kdežto rodiče jsou ti, kteří se dobrovolně a vědomě rozhodují mít dítě.
Druhý důvod je ten, že dítěti nikdo negarantuje, že se mu dostane kvalitní, nebo aspoň uspokojivé výchovy, podpory a prostředí. Tady dochází k paradoxu, kdy rodič může dítě x let trápit nebo zanedbávat, v 18 ho vyrazit (v praxi často i dřív) a pak se přihlásit o výživné.Co se týče té péče, beru to asi tak, že na vztazích se musí podílet a snažit všichni. Pokud je rodina nastavená tak, že si všichni aktivně pomáháme, a vztahy jsou dobré, dává péče smysl. I tak by se ale pečující neměl kvůli potřebnému obětovat a nikdo by to po něm nechtěl chtít.
Pokud se vídáme ze slušnosti a nemáme mezi sebou respekt ani vztahy, jen povinnost, stačí zajistit domov důchodců nebo nějaké jiné minimum v rámci povinnosti.
Co se týče hlídání, můj názor je, že prarodič nemá povinnost hlídat. Je ale pošetilé si myslet, že to na vztahy nebude mít žádný vliv. Nebo že děti mají povinnost udělat si v programu místo na to, aby mi vnoučata vozily „na potěšení“, kdykoli si vzpomenu.
do poslední tečky naprostý souhlas! Opravdu moc pěkne shrnutí celé diskuse!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Psylocke
7.1.24 23:20
@janickaIII píše:
Mě naopak přijde nechutné, když od mladých rodičů slýcham (a to dost často) máme děti, proto, aby se o nás měl ve stáří kdo postarat.Chudáci děti.
Existujou i jiný sociální bubliny než máš ty a tam to takhle nefunguje. Ale je to celkově hodně složitá otázka. Myslim, že je špatné celé nastavení společnosti. Žijeme zrychleně, ve stresu, všechno chceme hned, rychle spotřebovat a zahodit a jako máme fast fashion atd.tak žijeme i fast vztahy nebo jak bych to nazvala. Je to hnusný. Jsme lidské bytosti a měli bychom se tak k sobě chovat. S úctou a respektem ne odhazovat staré „použité“ lidi do důchoďáků. Celé to nastavení důchoďáků se mi příčí. Ale nevim, jak to jde řešit. Zpomalit tempo. A záleží samozřejmě, jaký jste měli vztah celý život. Lidi, ale teď moc rychle zapomínají a chtějí mít vše hned a dokonalé. Nejsou ochotni za něco bojovat a hned to vzdávají.
- Citovat
- Upravit
LiduNe
8.1.24 07:47
@janickaIII píše:
Ale ty jim nemusíš ve stáří pomáhat. Ano, nějaká vyživovací povinnost v zákoně je. Ale jedná se vyživovací povinnost. Tzn to že budou v duchodaku a budou si ho platit z důchodu, bohatě dostačuje. Žádnou péči či dokonce návštěvy si vynutit nemůžou, stejně jako ty si nemůžeš vynutit zájem o vnoučata.
Chápu, že tě mrzí, že nemají zájem a máš toho s dětmi dost. Je to náročné. Ale ty nemusíš dělat na oplátku nic, stejně jako oni.
Pokud na to z toho důchodu budou mít. Domov důchodců není levná záležitost. Mojí matce by na to důchod nestačil a musela bych to doplácet. Nakonec k tomu nedošlo, protože zemřela dřív, než se tam dostala. Ale počítala jsem s tím, že to budu platit.
- Citovat
- Upravit
LiduNe
8.1.24 07:52
@Psylocke píše:
Existujou i jiný sociální bubliny než máš ty a tam to takhle nefunguje. Ale je to celkově hodně složitá otázka. Myslim, že je špatné celé nastavení společnosti. Žijeme zrychleně, ve stresu, všechno chceme hned, rychle spotřebovat a zahodit a jako máme fast fashion atd.tak žijeme i fast vztahy nebo jak bych to nazvala. Je to hnusný. Jsme lidské bytosti a měli bychom se tak k sobě chovat. S úctou a respektem ne odhazovat staré „použité“ lidi do důchoďáků. Celé to nastavení důchoďáků se mi příčí. Ale nevim, jak to jde řešit. Zpomalit tempo. A záleží samozřejmě, jaký jste měli vztah celý život. Lidi, ale teď moc rychle zapomínají a chtějí mít vše hned a dokonalé. Nejsou ochotni za něco bojovat a hned to vzdávají.
Amen, podepisuji. Celá tato diskuze je o starých rodičích, většinou je milujeme alespoň v dětském věku. Jak se pak stane, že o lidech, kteří jsou jedni z nejbližších většina zdejších diskutujících mluví jak o obtížném hmyzu?
- Citovat
- Upravit
8.1.24 08:51
O rodiče se postarám i kdyby mi s dětmi nepomáhaly. Jsou to moji rodiče, miluji je. To kolik dětí a jak se o ně budu starat beru jako svou zodpovědnost, jejich pomoc je bonus. Prarodiče by se měli hlavně z vnoučat těšit, budovat vztah, ne být v pozoru pro potřebu mladých, kteří si třeba neuváženě pořídí víc dětí, než zvládnou. Aby si nakonec mladí řekli, že to bylo hlídání jen 1× měsíčně a to je málo, tak šup do důchoďáku.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.1.24 10:22
@Psylocke píše:
Existujou i jiný sociální bubliny než máš ty a tam to takhle nefunguje. Ale je to celkově hodně složitá otázka. Myslim, že je špatné celé nastavení společnosti. Žijeme zrychleně, ve stresu, všechno chceme hned, rychle spotřebovat a zahodit a jako máme fast fashion atd.tak žijeme i fast vztahy nebo jak bych to nazvala. Je to hnusný. Jsme lidské bytosti a měli bychom se tak k sobě chovat. S úctou a respektem ne odhazovat staré „použité“ lidi do důchoďáků. Celé to nastavení důchoďáků se mi příčí. Ale nevim, jak to jde řešit. Zpomalit tempo. A záleží samozřejmě, jaký jste měli vztah celý život. Lidi, ale teď moc rychle zapomínají a chtějí mít vše hned a dokonalé. Nejsou ochotni za něco bojovat a hned to vzdávají.
Už jen sama věta: Porizuji si děti, proto aby se o měl kdo ve stáří starat. Je totální nesmysl bezpodmínečneho přijetí dítěte. Dítě může může mít xy objektivních důvodů proč ta starost o staré rodiče prostě nebude možná. Ale to sobečtí rodiče zřejmě nevidí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.1.24 10:50
Je to věčné téma, kde nikdy nebude shoda, protože jsou dvě bubliny.
1. kde rodina funguje jak má a péče je dílem z lásky, dílem z morální povinnosti, kterou ti lidé přijímají. Poměry se mohou lišit, ale té lásky je tam vždy velmi hodně. O svou babičku bych s láskou pečovala ani bych necekla, ale byla jsem tehdy ještě dítě.
2. kde z rodiny vyšly děti týraní, traumatizované a ani další roky nebyly jiné. Ti lidé většinou velmi dobře vědí, proč se do péče nechtějí uvrtat, často jen postavit se na vlastní nohy stojí hodně peněz, námahy, terapií, životních karambolů a jakákoliv dojímavá péče o rodiče (kteří ji často velmi vehementně vyžadují a vyhrožují všude kolem) by tyto děti retraumatizovala. Představa péče o mou matku mne regulerně spouští panické ataky. Nikomu z první skupiny nenáleží tyto lidi jakkoliv soudit.
Se zakladatelkou víceméně souhlasím, navíc je pravdou často to, že když prarodiče stojí za prd, stáli za prd i jako rodiče. Ale to už jsme u té druhé skupiny, kterou první nikdy nepochopí.
A ta druhá zase té první bolestivě závidí, věřte mi.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.1.24 11:04
@Anonymní píše:
Ahoj,jedna otázka k zamyšlení jak to vnímáte?
Máme s manželem 3 letého syna a roční dceru. I přesto, že vztah s našimi rodiči nemáme ideální a tak nějak jsme tušili, že na to “budeme sami”, jsme moc rádi za to, jak to je.
Ze strany našich rodičů se nám nedostává jakékoliv pomoci s dětmi. Velmi zřídka je dětem věnují a musíme je v podstatě přemlouvat. S výjimkou svátků, to přemlouvají oni nás, že nechtějí být sami, abychom přijeli.Tolik pro úvod, teď k mojí otázce:
Jak vnímáte analogii mezi vděčností za to, že vás rodiče vychovali a následné pomoci jim, ve stáří a v nemoci. Jako jakousi protislužbu za vaše dětství.Já to vnímám tak, že pokud není rodič ochoten pomáhat s vnoučetem, nemůže očekávat, že mu budu já pomáhat ve stáří. Každý ma povinnost (mluvím hlavně o té morální) starat se o svoje dítě bez očekávání vděčnosti, nebo snad ne?
To, že se člověk stará o svoje dítě, to je proto, že ho (většinou) chtěl.
To, že člověk pomáhá s vnoučetem, teprve dělá “navíc” a může očekávat pomoci i ve stáří.Jsem hrozně ráda, že to máme vykomunikované u nás v rodině a věřím, že se v domovech pro seniory dobře starají, včetně náhrady návštěv rodiny.
Moralisti za 3… 2… 1…
Tvoje deti taky budou mit jednou deti, ty budes ve veku, kdy si budes chtit treba uzivat zivota, a ne se jen starat o vnoucata. Za me jsi sobec. Das to jednou rodicum sezrat, protoze si dovolili zit svuj zivot.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.1.24 11:10
@Anonymní píše:
Ahoj,jedna otázka k zamyšlení jak to vnímáte?
Máme s manželem 3 letého syna a roční dceru. I přesto, že vztah s našimi rodiči nemáme ideální a tak nějak jsme tušili, že na to “budeme sami”, jsme moc rádi za to, jak to je.
Ze strany našich rodičů se nám nedostává jakékoliv pomoci s dětmi. Velmi zřídka je dětem věnují a musíme je v podstatě přemlouvat. S výjimkou svátků, to přemlouvají oni nás, že nechtějí být sami, abychom přijeli.Tolik pro úvod, teď k mojí otázce:
Jak vnímáte analogii mezi vděčností za to, že vás rodiče vychovali a následné pomoci jim, ve stáří a v nemoci. Jako jakousi protislužbu za vaše dětství.Já to vnímám tak, že pokud není rodič ochoten pomáhat s vnoučetem, nemůže očekávat, že mu budu já pomáhat ve stáří. Každý ma povinnost (mluvím hlavně o té morální) starat se o svoje dítě bez očekávání vděčnosti, nebo snad ne?
To, že se člověk stará o svoje dítě, to je proto, že ho (většinou) chtěl.
To, že člověk pomáhá s vnoučetem, teprve dělá “navíc” a může očekávat pomoci i ve stáří.Jsem hrozně ráda, že to máme vykomunikované u nás v rodině avěřím, že se v domovech pro seniory dobře starají, včetně náhrady návštěv rodiny.
Moralisti za 3… 2… 1…
co je to „náhrada návštěv rodiny“? 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.1.24 11:12
@SaxaL píše:
Je to věčné téma, kde nikdy nebude shoda, protože jsou dvě bubliny.
1. kde rodina funguje jak má a péče je dílem z lásky, dílem z morální povinnosti, kterou ti lidé přijímají. Poměry se mohou lišit, ale té lásky je tam vždy velmi hodně. O svou babičku bych s láskou pečovala ani bych necekla, ale byla jsem tehdy ještě dítě.2. kde z rodiny vyšly děti týraní, traumatizované a ani další roky nebyly jiné. Ti lidé většinou velmi dobře vědí, proč se do péče nechtějí uvrtat, často jen postavit se na vlastní nohy stojí hodně peněz, námahy, terapií, životních karambolů a jakákoliv dojímavá péče o rodiče (kteří ji často velmi vehementně vyžadují a vyhrožují všude kolem) by tyto děti retraumatizovala. Představa péče o mou matku mne regulerně spouští panické ataky. Nikomu z první skupiny nenáleží tyto lidi jakkoliv soudit.
Se zakladatelkou víceméně souhlasím, navíc je pravdou často to, že když prarodiče stojí za prd, stáli za prd i jako rodiče. Ale to už jsme u té druhé skupiny, kterou první nikdy nepochopí.
A ta druhá zase té první bolestivě závidí, věřte mi.
a do které skupiny řadíš zakladatelku? nebyla týraná, ani traumatizovaná, normální dětství takže? výchovou spadá do 1), ale péčí o rodiče do 2)?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.1.24 11:15
@Keyllah píše:
co je to „náhrada návštěv rodiny“?
možná dobrovolníci zaměření na návštěvy?
Jen bych podotkla, jak tu psala kdysi i nějaká zaměstnankyně DD, tak potvrzovala, že skutečně ti opuštění stařečci, za kterými nikdo nechodí naprosto dobrovolně, většinou skutečně nejsou z řad pohádkových staříků, ale starý rachejtle, ke kterým se bojí jít i personál.
Od základů zlý lidi, kterým se každý radši vyhne. Něco jiného pak je změna povahy vinou nemoci, ale tam tam to příbuzní z lásky přetrpí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
