Ve slepém bodě s přítelem. Má to cenu?

18.8.15 15:28

Ve slepém bodě s přítelem. Má to cenu?

Ještě jednou všechny zdravím. Potřebovala bych poradit ohledně přítele a mojí velké nerozhodnosti. Vezmu to pěkně od začátku…

Jsem stále studující, i když na brigádě, ale finančně se o sebe postarat dovedu. Jsem 200 km od domova, bohužel nejsem ten typ, co má zrovna moc kamarádů. K našim ani blízko se již neplánuji vrátit (v něčem mi to vyhovuje, v jiném ne). Je mi 27 a zrovna jsem neměla štěstí na partnery. Byla tam nevěra, psychické i finanční vydírání, dokonce 3× sex na jednu noc (většinou dlouhé randění a po prvním sexu se mi už neozvali). Naštvala jsem se na sebe a vše změnila. Z hodné holčičky a zakřiknuté slečny se stala holka s vlastním názorem, která se o sebe dokáže vždycky postarat a je taková jiná - svá. Má sebevědomí tak akorát, když jde na rande tak se pak nebojí říct, že budou jen kamarádi, že tam nic nepřeskočilo. No každopádně - po této změně jsem si našla přítele. Dlouho jsme si jen psali (internet, sms). Strašně mě přitahoval a strašně mi lichotilo, jak mi nadbíhá. Viděla jsem na něm, že ho moc přitahuju. Všechno bylo super - pokaždé, když mi přišla sms, srdce jsem měla až v krku. Vídali jsme se většinou jen o víkendu. Moc mi chyběl, strašně jsme se na sebe těšili. Po čase došlo i na sex. Vyhovoval mi ve všem. Prostě jsem se do něj beznadějně zabouchla… Jeho bývalá nebyla zrovna hodná, bohužel se to na něm dost podepsalo. Snažím se to z něj dostat, ale stále je tam její vliv. Např. jde si zakouřit a zeptá se mě, jestli může. Nebo jestli si může dát pivo. Vysype mouku a okamžitě je z toho na prášky, že to hned uklídí, a že to neudělal naschvál a že vytře celou kuchyň atd. Nevím, proč mu to dělala. Možná, že on je flegmouš a jí to děsně štvalo (což štve někdy i mě, ale každý jsme jiný).

Po 9 měsících jsme se sestěhovali - no spíš já šla k němu. Bydlí s rodiči, má celé horní patro, ale vchod je stejně přes ně. Postupně si to tam snažíme dát dohromady. Je to složitější - jak finančně, tak časově. Já od rána do noci v práci, škole, brigádě. On na třísměnném provoze, kdy přijde domů totál KO. Každopádně - něco je už hotové, nový vchod jen pro nás v plánu. Rodiče nejsou špatní, jen… Jen je prostě vychováván v jiném…

Jenže - asi mě opustilo to počáteční zamilování se. Jsme spolu rok a půl (z toho asi 8 měsíců spolu bydlíme). Už to není ten pan úžasňák. Je pravda, že takovou starost o mou osobu jsem nikdy nezažila. Ale není to takové jako na začátku. Nepíšeme si tak moc a na takové úrovni jako když mě naháněl. A bohužel tím, že tady nemám moc kamarádek (spíš z jedné se stala mrcha, je pořád jen chudáček, kterého musíte litovat, všechno má horší, údajně pořád bez peněz i když je to spíše naopak; a druhá nemá čas - nebo se na to vymlouvá) se uchluju k tomu, že potajmu chodím na chat a chatuju si. Nehledám žádného milence. Jen chci popovídat a pokud se to mírně, ale opravdu mírně zvrhne, nemám z toho vrásky. Prostě chybí mi si s někým povídat. Postěžovat si. Vypovídat se. Zanadávat si. Jeho rodiče jsou fajn, jsou jen starší a mají rádi svou pohodu. Prostě je to rozdílná rodina - když jsem tam přišla poprvé, ani nevypnuli televizi, nenabídli kafe, sušenky (a to věděli, že mám přijet). Naopak - když poprvé přítel přijel k našim, byl to obídek, zákusky, chlebíčky, pivíčko, kafíčko. Celkově si myslím, že ta výchova je někde jinde - u našich to probíhá ve stylu: jako rodina si pomáháme se vším, večer se sejdeme a popovídáme co se stalo za den, bydlíme s babičkou, takže vaří jednou ona, podruhé máma atd. To mě taky moc tíží. Tady je to jen pes a televize. Žádné povídání a zajímání se o jiné, jak to šlo v práci, co naového, natož pomoc. A to mě moc tíží. Přece jenom jsem s nima více než s přítelem. Tak večer přijdu z práce, pozdravím, pohladím psa, zeptám se na něco neutrálního a jdu si po svém nahoru…

Je toho spousta, jen nevím, jak dál. To, že přítel má chyby (a já určo taky), neberu v potaz. Je flegmouš a já z toho občas dostanu psotník, kvůli čemu se pohádáme (např. když ho 10× prosím, aby mi přidělal háček). Je moc hodný, časem se se mnou naučil říkat vlastní názor, nebýt poseroutka a podpantoflák. Jen furt jsem jakoby v kleštích - mám pocit, že tam nejsem doma a nedokážu to změnit…

Nevím, jestli mě pochopíte, jestli to zažíváte (nebo zažili) taky, jen se potřebuju vypovídat. Vím, že jeho rodina a výchova není důvod k rozchodu, jen se bojím, aby to časem nebylo horší. Je to složitější na vysvětlování. Prostě bych chtěla, abych tu měla naše, nebo aby se jeho rodiče chovali aspoň z půlky jako naši… Nevím, jak dál. Z baráku nepůjde (což na jednu stranu chápu). Jen já jsem trochu v koncích…

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Napsat příspěvek

Reakce:

18.8.15 15:30

Uf, je to dlouhé povídání. a složité… kdo nechce, ať nečte ;)

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
18.8.15 15:32

@cic-cicmunda já bych řekla, že je to normální, růžové brýle zamilovanosti se změní v brýle lásky, které vidí i chyby toho druhého. Já na vašem vztahu nic mrtvého a vadného nevidím. Můžete se rozejít, ale pravděpodobně s každým dalším nastane stejná situace.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
2349
18.8.15 15:45

Já bych spíš přemýšlela, jestli můžeš žít takhle dál. A jaké máte do budoucna plány. Přítel chce v domě rodičů žít celý život? Nebo jen dalších deset let? Kdy dostuduješ? A změní se tím něco?

Co se týče Vašeho vztahu, tak to se neodvažuji soudit. Spíš si opravdu polož otázku, zda si s ním dovedeš představit dalších 10 let? Celý život?

A co bys vlastně ke spokojenosti chtěla? Víc přátel? Bydlet jinde? Bydlet samostatně?

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
593
18.8.15 15:46

Pokud se rozhodneš zůstat, je potřeba vědět, že rodiče partnera nezměníš, nemůžou se v tomto věku zásadně změnit a tvoji rodiče z nich taky nebudou. Někdy se to stane, že rodiče partnera svého dítěte mají stejně jako vlastního, ale většinou to tak není.
Podnájem na pár let by taky nebyl od věci, ale pokud od rodičů nechce, nedonutíš ho :nevim:
Takže buď vztah s přítelem a jeho rodiči na dosah a přijetí, že k tobě nejsou tak otevření a srdeční, jak by jsi chtěla, nebo to prostě vzdát a hledat někoho jiného.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
18.8.15 15:46

Chápu tě a občas cítím to samé. Musím zat'ukat, mám velmi hodného chlapa. Obávám se že je ještě zamilovaný, ikdyž tvrdí že nee. Že to zůstane tak navždy. Nicméně jsme spolu rok a půl. Žijeme bydlíme spolu už hooooodně dlouho. Nyní máme od cca květen, postavený nový domeček tak spolu bydlíme již sami, no nemůžu si na nic stěžovat. Ale je fakt že si taky málo píšeme, už to nejsou tak krááásné kouzelné smsky. Jen si o polední pauze zavoláme. a tot vše. Trochu to člověka zamrzí. Ale jsem ráda, že mám pro koho žít a jsme spokojení.
Jinak tě ale opravdu chápu!
Je fakt že se člověk musí zamyslet také sám nad sebou. Já jsem na toho svého byla půl roku fakt hnusná. Měla jsem jako začínající podnikatelka stresy, nervy apod. a všechno na mě padalo. A ted' je to pryč (tuk, tuk).
Pamatuj: DŘÍVE NEBYLO ZVYKEM ROZBITÉ VĚCI ZAHODIT, ALE OPRAVIT! (Tak to platí i u vztahů, nebo spíše by mělo platit. :palec: :dance: :kytka:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
1289
18.8.15 16:10

No tak dalo by se na to rict, ze pokud ti to nesedi tak hledej dal… nema cenu delat kompromisy, a pak se za par let zblaznit do prvniho, co bude mit vlastni byt, rodice v jine zemi a bude solidne soulozit.

Ja bych tohle nelepila, nejste manzele, jsi mlada, daleko od domova a tak tam mas zazemi, ale podle me to nikam nepujde a driv nebo pozdeji to krachne. Ted nejsi na rozchod pripravena, ale ja v tom budoucnost nevidim.

Dodelej si skolu a pak se v klidu rozhledni, co vlastne v zivote chces.

Ja na lepene hrnce ve vztazich neverim.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
10749
18.8.15 16:19

Vím, že jeho rodina a výchova není důvod k rozchodu

Omyl. Pokud si bereš partnera, bereš si ho i se všemi jeho příbuznými. Podívej se na některé diskuse o tchyních a jiných příbuzných tady, není to legrace.
A to jak je vychovaný, se bude na vašem vztahu hodně promítat, mimo jiné i při výchově dětí.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
1892
18.8.15 16:28

Mě přijde, že vlastně nevíš co chceš. Můj názor neber jako urážku, ale jenom jako názor, který si o něčím životě jde udělat z několika málo odstavců.
Chlapa máš asi ráda, on tebe. Není nevěra, alkohol, drogy, fin. negramotnost, atd. Prošli jste si zamilováním a teď je tak trochu vakuum co chtít.
Zkus najít odpověď na otázku jestli chceš děti a jestli je chceš s nim. Vše ostatní záleží na tomhle.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
863
18.8.15 16:41

Já tě docela chápu, jsem v dost podobné situaci - také jsem se přestěhovala za přítelem a svůj život nechala za sebou. Snažím si tu nějak zvyknout, poznávat sousedy… ale taky jsem spíš uzavřenější typ, takže taky nikoho blízkého kromě partnera nemám. Já teda řeším ještě navrch další problémy, ale tohle si myslím, že je jádro pudla. Snad to spraví čas, najdeš si kamarády, známé…třeba si to ještě sedne.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
18.8.15 17:14

Dobrý den, mám problém. Po dlouhém vztahu s přítelkyní jsem se s ní rozešel týden před dovolenou. Bohužel mojí vinou. Udělal jsem chybu, pozdě jsem zaplatil zájezd. Ona se těšila a byla zabalená a já jí po příjezdu domů oznámil že pojedeme až za týden. Odjela k rodině a mě ignorovala. Po třech dnech hádání přes mobil mých omluv a jejího vyčítání jsme se rozešli. Mrzí mě co jsem udělal a chci ji zpět. Nevím ale jak ji požádat o odpuštění. Jak za ní přijít že mě to mrzí. Krom toho chci aby jsme na dovolenou jeli spolu. Oba jsme se těšili. Ale vyměnila si číslo a na fb neodpovídá. Prosím o pomoc :,(

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
3240
18.8.15 17:31
@12345abcd píše:
Dobrý den, mám problém. Po dlouhém vztahu s přítelkyní jsem se s ní rozešel týden před dovolenou. Bohužel mojí vinou. Udělal jsem chybu, pozdě jsem zaplatil zájezd. Ona se těšila a byla zabalená a já jí po příjezdu domů oznámil že pojedeme až za týden. Odjela k rodině a mě ignorovala. Po třech dnech hádání přes mobil mých omluv a jejího vyčítání jsme se rozešli. Mrzí mě co jsem udělal a chci ji zpět. Nevím ale jak ji požádat o odpuštění. Jak za ní přijít že mě to mrzí. Krom toho chci aby jsme na dovolenou jeli spolu. Oba jsme se těšili. Ale vyměnila si číslo a na fb neodpovídá. Prosím o pomoc :,(

Tak snad víš, kde bydlí, ne? Zajeď tam, naposled se omluv a když to nepomůže, smiř se s novým stavem věci.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
18.8.15 17:40
@Maddlen píše:
Tak snad víš, kde bydlí, ne? Zajeď tam, naposled se omluv a když to nepomůže, smiř se s novým stavem věci.

Ano vím kde bydlí, bohužel od pátku tam nebyla, naposledy jsem o ní slyšel když odjela na Slovensko za rodinou a od té chvíle nic. Nevím kdy se vrátí domů, nevím kde je a nevím jak ji kontaktovat…Nemám se jak omluvit a vysvětlit to.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
1289
18.8.15 17:42

Se na ni vykasli @12345abcd kvuli takovehle veci se opravdovi partneri nerozchazeji, proste to chybu resi spolecne. Nech ji jit.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
18.8.15 17:47
@umea píše:
Se na ni vykasli @12345abcd kvuli takovehle veci se opravdovi partneri nerozchazeji, proste to chybu resi spolecne. Nech ji jit.

Nerozcházejí, to vím dobře. Znám ji dost dobře a vím že nerada řeší něco osobně. radši se pohádá přes mobil, nebo mi pošle zprávu, než aby si se mnou promluvila osobně o problému. Proto jsme se teď rozešli. Opravdu hodně jsme se pohádali, ale kdyby neodjela a rozumně si promluvila osobně jak jsem ji prosil, tak by nic takového být nemuselo. Nevím co dělat, nechci přijít o ni a nechci přijít ani o společnou dovolenou

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama