vybiravost v jidle
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
vybiravost v jidle
Ahoj holky, muj syn ( 3 roky) zacal posledni mesice desne zlobit s jidlem. Drive mi snedl snad uplne vse, ale posledni dobou se vzdy ve vsem prehrabuje, pta se, co to je a rika, ze to nechce a to pritom ani nevi, jak to chutna. Snazim se ho do niceho nenutit, ale clovek je nekdy pekne vytoceny, kdyz se vyvari, snazi se, aby mu to chutnalo a pak to ani nezkusi a nechce. Mladsi se jeste podle nej opici, takze nekdy jsem fakt na prasky. Kdyz mu pak reknu, ze to tedy jist nemusi, ale ze nedostane nic jineho, tak samozrejme ma uz odpoledne desny hlad, tak to nakonec par lzicek sni, ale stalo se mi, ze se z toho i pozvracel. Taky nesnasi ruzne pachy, napriklad, kdyz krajim cibuli, musi jit pryc, nebot to konci take zvracenim. K reznikovi nemuze jit, tam jeci, ze to tam smrdi. A tak dale. Ani na navstevach se do jidla nema, to maximalne nudle a nejlepe suche ci sladke, to je jina kapitola. Tak nevim, jak to mam resit, zda si toho nevsimat a tolerovat ho s tim, ze to je jen obdobi a ze to prejde, anebo mu opravdu cely den nic jineho nedat? On si radsi mnohdy da jen chleba se syrem. Bylo to u vas nekterych take tak a zmenilo se to?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Reakce:
ahojki, já to měla s holkou dost podobné,,,, tedy až na to zvracení, pachy jí taky nevadily, jen prostě odmítala jídlo, dostala jsem do ní maximálně pár lžiček. Musím říct, že to změnila až školka, taková ta síla kolektivu. Ptala jsem se tamních učitelek a divily se, že jsem kdy měla nějaké problémy, že je malá naprosto v pohodě. Chodí od 3 let, teď je to dva měsíce, a já někdy fakt koukám co ta školka s dětma dělá /v dobrém/. Takže bohužel Ti neporadím, snad jedině kromě tý školky, což je ale dneska problém, vím moc dobře. U tebe je navíc blbé to, že malej se opičí, to je nebezpečí, že se Ti to bude opakovat v bledě modrém 
Promiň, vůbec jsem neporadila, snad jen vydržet, žádné „násilí“ a nucení, to je k ničemu, a dát ho co nejdřív do školky, pokud máš možnost, tyhle děti už kolektiv potřebují a vyloženě jim to svědčí.
nepřihlášená Anik
- Citovat
- Upravit
Hm, nejdřív mě napadlo, že je to v rámci období „co je to a próč?“ ale to zvracení…skoro jak těhotnej viď? 
Pokud mu opravdu není nějak dlouhodobě špatně od žaludku, nehrotila bych to, přežívala na tom, co jí, ono to neuškodí a jak bylo řečeno, třeba to spraví školka.
Jen varuju před násilím, já byla jako malá taky taková, někdy vadí fakt drobnosti, dodnes nesnáším rozbředlý knedlíky v omáčce, protože máma je prostě neskladovala zvlášť, ale v hrnci namočený v omáčce (že v žaludku taky nabobtnají to fakt byl argument jak noha, prostě k tomu jejímu stylu vaření mám vypěstovanou nevolnost doteď…) a pokud mě lámala násilím, zvracela jsem taky…a pachy mi taky vadili. Kde byla chyba, nevím.
NiKi
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Ahojky, já mám doma už 7letého „nežeru“. A řešit jsem to přestala tak asi letos...... Byl to tedy někdy očistec, měla jsem přesně se opakující fáze- zuřivost-nucení-vztek-lítost-je mi to fuk! a tak pořád do kola.Někdy mě přišlo, že kdybych ho nenutila, tak umře hlady. Měl pár svých oblíbených jídel, ale nikdy to nebyla žádná sláva. Kolikrát jsem se styděla, když se svlíknul… Rada na to ale žádná není, prostě někdo jí víc a někdo míň. A školka nás taky moc nevytrhla. Máme domluvu, že něco prostě jíst musí, troch, ale musí.A u stolu neříkat fuj a nechci, nebo je vyhozen. A dobroty má jen za snědené jídlo a malinko… Taky totiž kazil mladší sestřičku. Dnes má 125 cm a 22 kg. Nemá ani gram tuku, jen šlachy a svaly. A sní kolikrát stejně jak Aňa, spíš ona víc… Ta jí normálně. Popravdě druhýho „nežeru“ bych už asi nezvládla… Třeba to u vás nebude na stálo, uvidíš, někdy se to jen tak „houpe“. Ale nervy to jsou hrozný, to znám. Majka.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Ahoj,
tak náš malý na začátku jedl krásně a pak se to ze dne na den zlomilo a teď si taky hrozně vymýšlí. Víc je věcí které nejí než těch co jí. Po několika marných pokusech jsem pochopila, že na sílu to opravdu nepůjde, a tak teď chystám jen to co vím, že mi sní. Nemá smysl vyvařovat, když dopředu vím, že se mi nad tím aniž to zkusil začne dávit. Můžeme u stolu sedět klidně i hodinu a není na světě síla, která by ho donutila snít to, co sám nechce. Takže jsem to vzdala, důležité pro mě je, že je malý spokojený, roste, prospívá a není nemocný.
Možná je to cesta nejmenšího odporu a možná není příliš výchovná, ale co. Je lepší mu uvařit nudle a vědět že je sní, než vařit svíčkovou a vědět že mě čeká hodinové přemlouvání a stejně půjde od stolu hladový.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Ahojky, zatím mám dítko menší, takže jen jako nápad, ne zkušenost - co třeba udělat menší švédský stůl, aby si mohl vybrat sám, co sní. A do přípravy ho zapojit, když něco uvaří „vlastnoručně“ třeba mu bude víc chutnat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Včera mi přišla knížka o dětech do tří let… V kapitole o jídle autorka píše, že jsou děti, které milují jídlo už od narození. Na prs nebo lahvičku se třesou, v batolecím věku snědí vše a většinou milují sladkosti. Tyhle děti si svou výbavu nesou do dospělosti a nezřídka mívají problémy s obezitou.
Na druhou stranu jsou děti, pro které jako by jídlo neexistovaly a ty dokáží žít doslova ze vzduchu. V dospělém věku je pro ně jídlo na posledním místě, nemívají problémy s váhou.
Autorka knihy říká, že s tím nelze nic udělat. Podřídit se přáním dítěte a předkládat stravu, která je plnohodnotná.
Nepíše ale, co dělat v případě, že dítě přestane s jídlem ze dne na den. Možná vydržet. Nikdo se dobrovolně neodsoudí ke smrti hladem…
Pavloska
- Citovat
- Upravit
… asi už trošku odmlčená diskuze, ale zkusím se ještě připojit.
Naše malá milovala lahvičku, pak milovala papáníčko - celej krajíc chleba, kus masa a dva knedlíky, to nebyl problém..až do těch kritickejch tří let! Pak najednou bum-ho a konec.
Přemlouvam jí, nutím, stále se ptám - ale jí jak vrabec - doslova. Ďobne jabka, sní jeden trojúhelníček sýra, dvě sušenky Bebe…
Naštěstí teda „brabcuje“ i se sladkým. Lízátko - třikrát lízne, položí a konečná. Čokoládky kousek, pak už jí vadí že má špinavý ručičky a taky končí.
A tak třeba někdy snídá kolečko salámu, jindy večeří asitak 5 lžiček přesnídávky…
No, jsem z toho hotová, pořád jsou po ní nějaké zbytky, navíc se krmí např. suchými špagetami, suchou rýží - no prostě škoda mluvit.
Doufám tedy, že s tím od října zahýbe trochu ta školka, jinak nevím. Nijak závratně vyhublá ale není - normálně štíhlá, kalhoty jí teda většinou spíš padaj
spíš si říkám, jestli má dostatek živin atd… Navíc stále praktikuje pití Nutrilonu 4 - to jí prostě tak chutná, že si to ještě dává.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Holky, s dětmi zatím zkušenost nemám, ale zato spoustu nehezkých vzpomínek, když jsem sama byla dítě 
. Nenuťte své děti do jídla! Mě nutili jak doma, tak ve školce - mnohokrát jsem pak musela jít domů v pyžamu, neb jsem se při obědě pozvracela.Doma zas jsme musely ( ze ségrou) sedět u stolu tak dlouho, dokud to nesníme. Samo, že jsme to nikdy nesnědly. Dodnes mám averzi vůči VĚTŠINĚ běžných českých jídel - a to ikdyž je např. sama vařím - já je prostě nejím.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Jako kdyby jste mluvili o naší Janičce! Od narození kladný vztah k jídlu - vyloženě se na něj třepala, k obědu by snědla i talíř a flašku na mlíko, nikdy neměla dost.
A teď knedlík, těstoviny, omáčka, špenát, zelí aj. v žádném případě. Sní polívku, vařené maso, brambory, rýžu, zeleninu a ovoce. Máslo okouše z rohlíku a chlebu a aby snědla i to pečivo tak to musí mít jooo hlad.
K večeři mívá dost často jen mlíko a jedno kidibbo lízátko.
Nenutím ji, vím, že když bude mít hlad tak řekne.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
no,my jsme na malou s manželem zrovna teď koukali - analytickým pohledem - a zkonstatovali jsme, že pravděpodobně jí stačí ty drobky, které sní - protože podvyživená neni a energie má až moc…
Ale stejně - člověk si klade otázky, jestli jako ty živiny a ty vitamíny a ty minerály…
když to odevšud slyšim, na druhou stranu znám děti u nás v rodině, které vyrostly na suchém rohlíku a čokoládě (docela extrém… ale dneska jsou to normální zdraví dospělí lidé).
Ovšem je to krásná představa, že by si to mé ideální dítě sedlo k tomu ideálně naloženému talíři plnému zeleniny a jiných superzdravých potravin a začalo nadšeně dlabat… no to uvidim, třeba je to hudba budoucnosti, haha
ale docela mě to mrzí, jako mimino té vařené zeleniny snědla hromady. Asi se tím přež… přejedla
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Také jsem chtěla poradit, ale jak tady čtu, každá rada drahá. Nu tak se alespoň pokusím sáhnout do paměti, co se radí v moudrých knihách a s čím se dá souhlasit.
1. Nedělat s jídla problém. (všechny děti hezky papají, jenom ty nepapáš, sněs to! nebo se bude maminka zlobit, nebo dokonce: když to nesníš, budeš malej a všihni se ti budou smát, nepůjdeme na bazén, na píseček, nebude tě mít maminka ráda, zdržuješ nás, všichni už jsou po jídle jenom ty jsi si zase jěště nic nesnědl). Zkrátka jde o to, aby se z jídla nestalo něco jako slušné pozdravení. Když nepozdravím jsem špatnej. Když nesním oběd sem špatnej.
2. Neupírat dítěti jeho obvyklou stravu. V tom smyslu, že když uvaříte dejme tomu rizoto, a dítě rýži nejí. Čekáte jestli to tentokrát zbaští, a ono samozřejmě nic ! Tak nemáte dítěti odpírat jeho obligátní bramory, či nudle.
3. Nenahrazovat dítěti obvyklé jídlo sladkostmi. Tzn., že ono dítě nesní rizoto, a nic jiného nedostane ! ( s tím bych občas také souhlasila), ale za hodinu, za dvě na vás vymámí tatranku, čokoládu, brumíka. Nebo to dokonce všechno zblajzlo již před obědem. No tak to už je lepší, když mu zvlášť uvařím ty brambory.
4. Nenutit dítě do jídla, když jej odmítá. Čím více dítě budete nutit, aby to snědlo, tím větší odpor a nechuť bude k jídlu mít, a v podstatě tak činíte bod č.1. Problém s jídlem. Netečnost a nevšímavost maminky je opravdu účinější než nucení dítěte do jídla.
5. Nekrmit děti sušenkami, sladkostmi, nebo chipsy, jen aby proboha něco snědlo.
6. Jíst máme , když máme hlad. Což nemusí být zrovna ve ve 12.00, kdy máma připravila oběd. Nebo v 8.00, když máma nachystala snídani a já jěště pořádně ani neprotřelo oči. A někdy hold na jídlo nemám ani chuť, je třeba moc horko. Joó, ale kdyby to byla tatranečka, tak tu bych přece jenom snědlo.
7. Na nechutenství pomáhají probiotika. Bakterky co upravují mikrofloru v bříšku. Jsou k dostání v lékárně. Ale proti vybíravosti neposlouží.
Postřehy:
- Kolem třech let je tu nejvíc dětí co mají problémy s jídlem.
- Málokterému dítěti chutná ona zdravá strava, kterou bychom je nejraději krmili, aby byly zdravé.
- Z dítětě, které neustále nutíte, aby jedlo všechno, nedáte mu pokoj dokud to nesní, nebo dokud se na něj nerozčílíte, může vyrůst člověk s pocitem méněcennosti, a s malou schopností pro:,–(it se.
- hodně dětí se naučilo jíst až ve školce.
- nic nepřesvědčí dítě, aby to ochutnalo, až na kamaráda, který si na tom pochutnává před naším nejedlíkem.
- všechno je to o trpělivosti (sedumkrát jsem to uvařila po osmé snědl jednu lžičku,pak nic, po desáté zbaštil všechno), fantazii maminky jak dítě k pokrmu přilákat (tvary, barvy atd.), a často nepomůže nic.
- Děti, kterým se brzy začne dávat rozmanitá strava, jsou pak méně vybíravé a baští všechno. Děti, které jsou krmeny přísně oddělenou stravou batolecí (což se doporučuje pediatry) mají pak problém přejít na naše normální dospělácké stravování a vymýšlejí.
- Když byl menší zbaštil toho mnohem víc. Růstový spurt má za sebou, prostě v tomhle věku tolik živin už nepotřebuje.
ALE hlavním znakem všech těchto nejedlíků je, že jsou zdraví, čiperní a prospívají.
- Citovat
- Upravit
