Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Ahojte, prosím o radu a taky o Vaše zkušenosti. Mám dvou letou dceru a do teď to byla až extrémně hodná holka
, věděla jsem, že to nevydrží věčně, ale připadá mi, že se teď mění moc rychle. Začala dělat takové ty první truci. Začíná projevovat svou osobnost a na mně je teď vytyčit ji ty správné hranice, ale jak to udělat dobře? Dám příklad. Něco provede, jako třeba, že pokreslí podlahu fixou. Je pravda, že jsem ji za to napomínala snad 10× za den, v klidu jsem ji vysvětlovala pořád dokola, že se kreslí jen na papír a dala ji hadr ať si to po sobě utře. Ze začátku to fungovalo a krásně poslouchala. Vím, že to nedělá schválně, i když mi to tak připadá
, ale dělá to pořád, což nějak zvládám, ale už si to odmítá po sobě uklidit. Vím, že mám být důsledná a vyžadovat, aby to udělala, ale nějak nevím jak na to, protože když ji to začnu hezky vysvětlovat, že si to má po sobě uklidit, zasekne se a řekne ne. Pak začne pobíhat po pokoji a důraznějším hlasem pořád opakuje ne ne ne! A když to vyžaduji dál, začne nechci psát hysterčit, ale maminky mě snad pochopí, co tím myslím. Pokud zvýším hlas, začne mě napodobovat a,,křičet" na mě taky. A tak to poslední dobou funguje pořád a znáte to, reagovat pořád klidně, je někdy až moc těžké. Co vy, jak řešíte se svýmy dítky takové ty jejich scény či truci? A kde berete sílu, být na něj hodná a reagovat pokud možno v klidu? Děkuji za vaše rady…
@LenaNell klid, bude hůř
až se s Tebou začne hádat a pod, tak to nabere grády. Jinak jak jsem to řešila? z cholerika se stal flegmatik, prostě nestojí za to se rozčilovat. Pokud kluk řval nebo tak, tak jsem ho šupla do pokojíčku, ať přijde, až se bude chovat slušně a hotovo. A nikdy jsem neodovolila, aby si něco vyřval. On ví, že když bude v pohodě, udělám pro něj vše. Ale jak ječí, vzteká se, řve a pod, tak má smolíka ![]()
Sebrala bych fixy
u nás to funguje, nechceš uklidit tak nebudeš mít…bys viděla jak rychle se v tu chvíli uklízí
(taksamo je to u rozházených hraček a pod.
Taky posílám Matěje do pokoje. A říkám mu, aby se vrátil, až se začne chovat normálně. ![]()
@Pinkie Jo, ale minimálně. Když ji plácnu nebo něco, tak si stoupne přede mě a řve pak se ke mně přiblíží a pořád se na mě intenzivně dívá vyčítavím pohledem, když ji pošlu pryč, že to nechci poslouchat. Začne brečet ještě víc a sápat se po mně. Ale dál pokračuje s pláčem. Dává mi to, jak se říká, sežrat. A poslouchat půl hodinovej pláč a to i v případě, že ji přijmu a vysvětluji, že zlobila, pláče stejně. Je uražená. Takže hrůza ![]()
@martina.se Do pokoje jsem ji taky dala, ale hned se vrátila, asi ještě nechápe, že se má vrátit až bude hodná. I když ji to říkám a znovu ji vrátím, pláč akorát nabírá na intenzitě.
Zvysovani hlasu a pridavani podle me nema smysl. Rekla bych to trikrat, pokud stale odmita uklidit si to po sobe, rekla bych dobre, takze dokud se to nesetre, tak se nebude malovat. Uklidila bych fixy a nazdar. Tim ze ukazes, jak moc ti na tom zalezi, aby to bylo uklizene, tim vic to bude ona odmitat uklidit. Zkratka vi, ze kdyz to tak moc chces, tak si to muzes uklidit sama. Deti jsou v tomhle velmi vynalezave.
A kde beru silu? No
Obcas staci parkrat se nadechnout, pocitat v duchu do deseti a vic, a kdyz je velky hnev, tak vrcim ![]()
@LenaNell dětičky to umí. Prostě vydrž, nereaguj na vyčítavé pohledy
ony jsou fakt potvůrky, přesně vědi jak na nás. Jednou povolíš, podruhé bude řvát o to dýl, protože ví, že to na Tebe působí.
Stojím si vždy za tím, co řeknu, že udělá. Takže v takové situaci ji prostě chytim pevně za paži, vnutim ji hadr do ruky a dovedu na místo určení, kde si to má utřít…začne řvát, pořád jí říkám dokola, že to prostě utře a hotovo…začne větší hysterák, tak jí jen zvýšeným hlasem řeknu, že pujde do ložnice řvát a hrát si nebude…začne řvát, že ne, chvíli se dohadujem, někdy to utře, někdy skončí zavřená v ložnici, kde se vybičuje k hereckému výkonu hodného herce Národního, řve až nemůže dýchat a pak když vyleze, tak to stejně musí utřít a se řevem utře…pak ji pochválim, že to utřela a mluvim na ni, ať přestane brečet…občas taky dostane na zadek, ale max jednou d měsíce a většinou v úplně jiných situacích…
@cizova Jo jo taky jsem sebrala, ale nechápe způsob, jak to říci hezky, vydírání. Jako, že nechápe proč ji je beru. A je fakt, že si stejně neuklidí a jde si hrát s něčím jiným a to už vůbec nechápe proč si nemůže hrát i přes vysvětlování. Nehledě na to, že u toho opět brečí. Nevím, zdá se mi na to ještě malá.
Jak to děláte, že vám ten pláč a nářek nevadí. Já u toho trpím, nechci to poslouchat a bohužel se nemůžu před tím nikam zavřít. ![]()
@LenaNell náš bude mít dva roky za 14 dní, ale on je odjakživa hodně živé dítě (hezky řečeno
). Buď ho pošlu řvát do pokoje, vždy přijde, když už je v cajku
no a nebo dostane na zadek
Co mě nejvíc vytáčí je, že pořád kňourá, ráno nechce uklidit věci, co si vyházel ze skříně, pak si nechce sundat pyžamo, pak nechce na nočník, plínu taky nechce, pak chce jíst, tak kňourá, dám mu snídani a zase knǒurá a jíst nechce a takhle skoro celej den
tohle je teda něco na moje nervy. Poslední dny jsem ale zjistila, že když na něj houknu, ať přestane kňourat, tak toho nechá, sice vidím, že to v sobě dusí, ale alespoň chvíli nekvičí ![]()
@Mis1983 To je přesně jak u nás a kde na to bereš sílu, opakovat to několikrát denně? Já už jsem z toho kolikrát pěkně vyčerpaná
Já mám pomalu taky dvouletého lumpíka a ten vyžaduje důslednost, prostě ví, že se něco nesmí, udělá to v mé nepřitomnosti a jde mi to ukázat ( potvůrka malá). Tak já ne něj zvýším hlas, že NE to se nedělá a trošku plácnu po ruce. Když je v mé blízkosti řeknu ne, pak zvýším hlas Ne no když to nepomůže potřetí je ne s plesknutím po ruce a to už pomáhá.
Já se držím zásady třech ne.
Ale někdy je to takové blbé období, že nepomáhá nic, přijde mi, že někdy zůstat v klidu je nejlepší volba, jen je to někdy pěkně těžké. ![]()
No mě ten pláč samo taky vadí, ale furt leší poslouchat chvíli řev, než mít pak dítě, co mě bude mít na salámu a že takových dětí mám v okolí dost, co mají z rodičů akorát prču…a jak mi tyhle její scény vadí třeba před tchýní, u které má vždycky zastání, pak chce být jen s babičkou a mě nechce, ale furt mi to za to stojí…