Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Vzorná rodinka
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
28.2.25 11:22
Rozvedla bych se. Podle toho, co píšeš, se k sobě nehodíte a máte každý jiný životní styl.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.2.25 11:33
Vy jste moc jako partneři ani nebyli….já bych se odstěhovala a šetřila na vlastní byt. Nebydlela bych s nim, být jako spolubydlící. Odstup by ti taky mohl pomoci se zvednout a najít sebe samu a soustředit se na sebe a syna. Hodně sil 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.2.25 11:34
@Poustevnice píše: Více
On si ji nevzal, nemůže se rozvést. A majetkové vyrovnání taky nic.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.2.25 11:53
Tam je špatně vše od A do Z a to jsem to ani nedočetla. Toto není partner a lépe ti bude bez něj, na sto procent!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
padesátník
28.2.25 12:15
V 36 hypo na 20 let není žádná katastrofa, o 10 let později by to bylo horší. To jen k tomu rozhodování.
- Citovat
- Upravit
28.2.25 12:30
Odejdi, lepší to nebude, jsi mlada, máš šanci žít jinak a lépe. Na tvém místě bych koupila vlastní byt.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.2.25 12:40
Koupit byt na hypotéku, odejít. Nezapomeň že ti bude muset platit alimenty… tak nějak mi příjde že i po rozchodu zase spoléháš jen sama na sebe.. a jak to tak píšeš budeš se mít i finančně líp bez něj!!! Jaký on má příjem tušíš vůbec?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.2.25 12:45
Odstehuj se. Hypotéku bych jako problém nevydela. A nezapomeň, že bude platit alimenty, ta životní úroveň se k moc nejhorší. Spíš on nebude zvyklej, že platit něco na syna.
Ale jako tvl…je to hajzl, že všechno za VAŠE dítě, platíš ty a staras se o něj sama.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
28.2.25 12:56
Šla bych bydlet k rodičům, koupila byt a pronajímala ho. Po čase, až se vše stabilizuje, dítě bude větší, se do bytu můžete nastěhovat.
Jen na okraj, ten úplný začátek, jak jsi psala o tobě s partnerem, jako by to bylo o nás - já 37, váha, manžel 46, kozoroh, jsme spolu skoro 11 let… 
ale rozdíl je, že my jsme manželé a klape nám to.
Přeji, ať se ti podaří se osamostatnit a případně si najít nového partnera, který si tě bude vážit 
- Citovat
- Upravit
28.2.25 12:57
Odešla bych. Většinou je chyba se vracet, to si je ten člověk pak ještě víc a víc jistý. Hypo je v pohodě, se splátkama bys problém neměla, tak to je ok, měla bys navíc alimenty. Zvláštní, že u rodičů by ti vadilo, že nemáš samostatnou kuchyň, ale žít tak jak žiješ, ti nevadí. Ten barák není všechno. Nebo vadí ti to, ale samostatnou kuchyň dáváš hodně jako prioritu. Zvládla sis našetřit slušné peníze, osamostatnila bych se.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.2.25 12:58
A co chceš vlastně ty, jaká varianta je pro Tebe neschůdnější?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.2.25 13:12
Šla bych k rodičům, mít pokoj jen pro tebe a syna s koupelnou, je super. Myslím, že třeba rodiče ti se synem budou pomáhat, aspoň někdy pohlídat a můžeš si vyrazit cvičit nebo jen tak… a šetřič časem na své. tam kde jsi bych nezůstávala, promrháš spoustu let a stejně nakonec odejdeš se synem a s igelitkou… Ještě o další roky starší. Hodně štěstí!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.2.25 13:24
Z toho celého mám dojem, žes mu zadotovala stavbu domu.
Asi bych šla k rodičům.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
- Jak přijmout fakt, že lhal?
- Nová partnerka ex a změna chování dítěte
- Problém se žárlivostí
- Nedoplňujeme se
- Přítel nechce nic řešit a nevšímá si mě
Užitečné odkazy
Snažení a nezdary
- 22.05.26
- Anonymní
Sex ve vztahu
- 29.05.26
- Anonymní
Výchova
- 01.06.26
- Dadinkamaminka
Operace a přechod.
- 30.07.26
- Anonymní
Ahoj všem.
Dlouhodobě jsem v situaci, se kterou si sama nevím rady. Týdny, měsíce už cítím, že s tím musím(e) něco dělat. A zajímal by mě pohled někoho z vnějšku.
O nás: Je mi 36 let (váha). Partnerovi 45 (kozoroh). Jsme spolu přes 10 let. Po třech letech známosti se nám narodil syn. Když jsem byla těhotná, koupil starý dům, který zboural a stavěl nový – celkem 6 let. Nyní jsme dva roky v novém velkém domě, který je jeho. Vzít si mě neměl nikdy v plánu. Již v těhotenství jsem tušila, že tohle partnerství nebude celoživotní. Některé jeho chování mě zraňovalo. Stavba, kamarádi, tenkrát ještě hospoda a koníčky, byly prioritou. Osobností je chladný a tvrdohlavý. Ale měl i takové vlastnosti, které mě tenkrát drželi v tom, že bychom byli pěkná fungující rodina (pracovitý, stabilní, necholerický, vtipný i hezký). Během těch let stavby a mé rodičovské jsem byla pochopitelně s dítětem a on do večera na stavbě, na rodinu jsme si hráli v neděli. Tenkrát byl ještě i nějaký ten výlet a tak. A já si říkala – uvidíme, až se nastěhujeme a budeme mít na sebe víc času…
Finance: jsme nikdy neměli jako klasická rodina. Nájem na půl. Potřeby domácnosti a dítěte jsem platila já z rodičáku a úspor. Jeho peníze šly do stavby. Dnes je to tak, že tu bydlím zdarma. On platí hypotéku a energie, jídlo pro sebe a své potřeby. Ostatní běžné věci, výlety, jídlo, potřeby do domácnosti a vše pro syna platím já, a taky si spořím.
Partnerství: líbání, náklonost a intimitu z jeho strany neznám. Chybí mi opora od partnera v běžných životních situacích (např. pracovní nabídka, výběr auta). Sex máme asi jednou za 3 měsíce, a to musím přijít já a někdy bývám i odmítnuta. On sám se mnou své věci nekomunikuje, např. že si koupil auto, el. kolo, mi řekl úplnou náhodou až jeho bratr dva dny před vyzvednutím. Stydím se i sama před sebou za to, jak to doma máme, obzvlášť třeba když kolegové mluví o tom, co doma mají a co podnikají s partnery, a já nemám co pěkného říct.
Střih: jsme v novém domě: poslední dva roky se v tom plácám neskutečně. Jako na houpačce – odejdu vs. to je ještě dobré – vyložené patologické projevy naše soužití nemá. Žijeme tak vedle sebe, někdy prohodíme pár organizačních vět. To, že má teď víc času využívá ke sportu, začal běhat a zase víc posilovat, jídelníček má neslučitelný s naším (tuňák, zelí, proteiny). Se mnou čas trávit nechce, ignoruje mě. Doma povětšinou kouká do NTB nebo spí. Logicky jsem na péči o domácnost a syna sama. Pracuji na plný úvazek na finančím oddělení mezinárodní společnosti, mezi tím je potřeba odvést/přivést syna ze školy (tady mi tedy velmi pomáhá P. maminka, která syna hlídá 3× týdně po škole než dorazím z práce), úkoly, hry, atd. na výlety a zábavu s ním musím sama. On jej vezme jednou týdně k dědečkovi na návštěvu a občas brusle/kolo. A pak taky se snažím udržovat v pořádku dům o 200 m2 (+ v sezóně zahrada).
Finále: za poslední rok se ke mně ani nechová nijak moc slušně, když neignoruje, tak odsekává a občas i nějaký komentář, co píchne. Z chování jsem pojala podezření, že je tam jiná/možná jiné (zpětně), co jsem zahledla přes rameno messenger plný srdíček. To popírá samozřejmě. Před půl rokem už jsem to vše vyhodnotila natolik, že jsme se synem odešli k mým rodičům. Ale ve dveřích říkal, že nechce abychom odcházeli, že dům stavěl pro nás a že nás má rád, ať se brzo vrátíme. Zvýšil zájem o syna, vymýšlel, kam by ho vzal na výlet a ptal se, jak se má. No po pár dnech jsme se vrátili s tím, že si třeba uvědomil, že pokud s námi chce být musí se taky snažit a fungovat. Situace byla samozřejmě rychle ve starých kolejích, i messenger se srdíčky se znovu proběhl. Ikdyž, teď na mě není vyloženě zlý, stále jsem ta neviditelná lednička.
Za ty poslední týdny jsme si i párkrát promluvili o tom, co se děje a co s tím. A po všech těch letech, co od podobných konverzací doslova utíkal, jsem se průběžně dozvěděla, že problém je ve mně.
No věřte mi, že nejsem tak naivní, abych si myslela, že když tyto své nedostatky napravím, zázrakem mě začne mít rád a změní svůj přirozený charakter. Na jednu stranu nechci synovi brát zázemí a kompletní rodinu, na druhou stranu tohle pro něj nechci jako vzor partnerství.
Děkuji tomu, kdo dočetl až sem. Nabízí se mi 3 varianty, co dál:
Co byste dělali vy?