Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Vztah k dětem a závislost na mobilu
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
13.6.26 15:53
„A tvé starší dítě nechodí do školky? Promiň, ale když tě nebaví si s nimi hrát a věnovat se jim, tak nemohla bys jít do práce a že by s nimi zůstal manžel? Děti pozornost potřebují a máma, která je celý den na mobilu, je na nic.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
13.6.26 15:56
@Hanča1234 Chodí do školky. Někdy na dopoledne, někdy do odpoledne.
Vyměnit se s manželem nelze.
- Citovat
- Upravit
13.6.26 15:57
@Anonymní píše: Více
Aha, no tak vyhledej psychologa. Tohle vážně není pro děti ok. Matka co na ně kašle a kouká do mobilu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.6.26 16:21
To, že se ta holčička chová, jak se chová, dává smysl. Ona by to nedokázala popsat slovy, ale rozhodně cítí, že mezi vámi něco není ok… Já jsem z toho úplně nepochopila, jestli vás mateřství celkově nebaví, anebo jestli vás nebaví pouze vůči staršímu dítěti? S mladším byste si hrála a věnovala se mu? Nebo ani s tím byste neměla chuť? Jestli ani s ním ne, tak holt nejste mateřský typ. Zcela upřímně, mě by to taky nebavilo. Mám dost omezenou kapacitu na to trávit čas s někým, kdo nedá dohromady kloudnou větu, musí se mu všechno pořád vysvětlovat a ještě má hysteráky z úplných kravin. A to moc dobře chápu, že to tak být musí, protože je to součást lidského vývoje, není to ničí chyba a já to plně přijímám. Akorát si to nepřeju mít na denním pořádku ve svém životě. Proto ty děti nemám… Vy už je máte a tak vám nezbývá, než to začít řešit s někým povolanějším, kdo vám snad pomůže pochopit, kde je problém. Může to být tím, že žijete něco, co žít nechcete a kladete to podvědomě za vinu staršímu dítěti. Protože kdyby nebylo, budete teď mít mnohem uspokojivější život… Občas stačí, když člověk přijme, že jeho život je teď takový, jaký je a časem se ho naučí mít rád. Ale dokud tam není smíření, tak je tam boj a to nikam nevede… Když to řešit nebudete, tak vám furt bude na nic a navíc budete mít na svědomí to, že se to dost nepěkně propíše do vašich dětí. A ty nemohou za to, že jste udělala chybu. A pak s tím vědomím, že to byla chyba, jste dopustila, aby se stala ještě jednou…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.6.26 16:42
@Anonymní píše: Více
tak každého hraní a vyrábění nebaví, to se nedá přinutit, já bych starší dítě nechala ve školce na celý den, a mimo školku chodila s dětmi hodně ven, na hřiště, do přírody - tam se děti víc zabaví než doma, a kdy jindy, než teď v létě
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
13.6.26 17:08
@andiedvorakova To chování je a bylo i v době, kdy to bylo, dá se říct, v pohodě. Máte v lecčem pravdu. S mladším dítětem je to lepší. I mnohem lépe zvládám jeho začínající období vzdoru - např. kdy mu zavřu šuplík a hned je řev, leze na stůl, sundám ho a hned řev. Zvládám to lépe. Jakmile začne starší dítě fňukat, brečet a vyvádět kvůli „kravině“, tak už mi to okamžitě brnká na nervy a startuju.
Ven chodíme, jak se dá. Ale ani tam se to kolikrát neobejde bez našich konfliktů nebo jak to popsat.
- Citovat
- Upravit
13.6.26 17:31
Já bych si našla takovou činnost, kde to bude dítě bavit a já se mu nebudu muset moc věnovat. Jak tu už holky radily - hlavně být venku mezi kamarády nebo v herničce. A pak bych se snažila vědomě makat na tom vašem vztahu. Dcerka vyroste docela rychle a než se naděješ, bude z ní velká holka. Možná už třeba v osmi letech nebo v deseti. Pokud pojedeš v tom modu, co teď, tak ti přijde slečna ze školy, nepromluví na tebe, zaleze k obrazovce (je jedno k jaké) a vztah půjde do kopru. Nebudeš vědět nic o tom, co ji trápí, z čeho má radost…a jí nebude vůbec zajímat, jak je tobě. Nebude se na tebe těšit a ani ty na ni. Teď máš ještě šanci, protože ona o tebe stojí. Pak už to nepůjde. Šla bych na to opravdu vědomě. Cíleně na ni se usmívat, aby věděla, že ten úsměv je jen pro ni. Mluvit s ní. Zapojit ji do toho, co děláš. Hrát s ní hry, které psychicky zvládneš 
. Chválit ji klidně za to, že si hezky pohrála s mladším sourozencem nebo že se šla večer osprchovat bez řečí. Telefon strč doma někam do horní police, kam vylezeš jen když si přistavíš židli a lez tam jen, když ti někdo třeba napíše. Dej si jasné hranice, kdy si budeš do toho telefonu koukat jen tak (mladší spí, starší je ve školce…). Bude to náročné, protože ty se pomocí toho telefonu vyhýbáš jakémukoliv kontaktu s dcerou, ale je pro to dítě mnohem lepší, když si lehneš na podlahu, zavřeš oči a zůstaneš v kontaktu mentálně. Odpovíš, zareaguješ… Stojí to za to se vyhecovat a nenechat to takhle být. Víš to, cítíš to…a teď už se jen rozhoupat a ten krok udělat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.6.26 18:18
Mne prijde, ze se prilis mrskas za to, jak zije hodne maminek, ktere to ovsem nepriznaji. Sama citis, ze to uplne ok neni, ale zaroven jsi na sebe dost prisna. Proste najdi aktivitu, kde se starsi vyblbne i bez tebe za zadkem. Idealne nejakou partacku k ni, jit na hriste, do hernicky… Taky mam mobil u kojeni, kdyz si starsi chvilku hraje sam, tak take. Jento muj jediny relax za den a nebezim hned za nim, ja si jdu s tenou hrat. Jsem rada, ze si taky vystaci chvili sam a vyvojove je to myslim dobre. Blby uz je, jestli mala po tobe neco chce a ty ji reknes pockej, protoze ted tu mam rozehranou hru. Tyhle extremy bych samozrejme odstranila.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
13.6.26 18:44
Tak starší může být ve školce celý den, denně. 
nevim, třeba do tří. Odpoledne můžete mít teoreticky nějaký kroužek. Kde být nemusíš. No a teď v létě je docela dost míst kam můžete jít a nemusíš být úplně přítomna. Hřiště, herny, zoo…
Asi jako chápu, že někoho nebaví lepení, malování a třpitky. Někoho zase to zrajdani.
My chodíme po výletech docela často a zároveň mám pocit, že se dceři tím moc nevěnuju. Že ji jako opíju rohlíkem. Něco jako, na! Tady máš zážitek a víc po mě nechtěj. Naopak když jsem doma a i když mám ten telefon v roce mi přijde, že jsme víc jako spolu. Protože společně řešíme menší problémů jako; záchod, nedosáhne, nejde, neví. Uložíme, otíráme, zaléváme kytky… Doma u spousty věcí asistují i když jenom slovně.
Třeba dneska se tady všichni jenom válíme. Já za chvíli odjíždím do práce. A předpokládám, že se budou válet až do večera.
- Citovat
- Upravit
14.6.26 08:03
Upřímně, hrát si s dětmi na něco, mě nebavilo nikdy. „Pouze“ s nimi pracovat a vzdělávat je.. A chodit ven, výlety..A číst. S knihami jsme trávili hodně společného času. Kreativní typ nejsem…
Smečka jak schůdky se v tomto směru zabavila sama.. Z nejstarších jsou zdraví dospělí jedinci..
A jsem ráda, že nejmladší je autistka, běžné hry neprovozuje a nevyžaduje. Pozornost vyžaduje. Mohu s ní pracovat, zase jinak než se staršími.. A vydrží si dlouho hrát po svém, napodobovat naše činnosti nebo pozorovat křečka..
Mně nepřijde úplně přirozené, aby dospělý dělal dítěti parťáka při hrách. Jako součást každodennosti…Je normální, že to málokoho baví. Dřív měly děti více sourozenců, bratranců, sestřenic, kamarádů v jedné komunitě. Hřiště byla plná dětí..A zabavily se samy. Fňukající dítě, které se nudí a otravuje dospělého, je až úkazem moderní doby…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.6.26 08:05
@1Pears1 ty, jsi ráda že je nejmladší autista? To je vtip viď.🫣
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.6.26 08:13
@Hanča1234 píše: Více
Proč by to měl být vtip. Každý je nějaký a neurodiverzní dítě si dost užívám..
Můžu se profesně dost realizovat…
A nejsem z těch, co fňukají proč. Je to v určitých oblastech jednodušší než se staršími..
A v kontextu této diskuze jsem ráda.
Ptž diskuze není o mně, na nic jsem se neptala, na další narážky v tomto směru už reagovat nebudu..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Nepíše se mi to snadno a předpokládám, že schytám pěknou čočku. Nu což, možná právě to potřebuji. Mám 2 děti. Vždy jsem chtěla být mladá maminka a děti jsem vždy chtěla. S první jsem zažila rok a půl depresí a léků. Ve 2 letech jsem je vysadila a dala se do kupy. První dítě náročné - hodně citlivé, vzteklé, tvrdohlavé, hodně se „pereme“. Ve věku 3 let prvního se nám narodil neplánovaně druhý potomek. Aktuální věk děti je skoro 5 let a 19 měsíců. Bojuji se závislostí na telefonu a tím, že první dítě asi nemám ráda nebo já nevím. Mám k němu úplně jiný vztah než k druhému. Snažím se to překonat, ale když jsou spolu, vyhrají si, tak sáhnu po telefonu. Když mladší spí, tak staršímu dítěti radši pustím televizi, nechám ho hrát samotné. Když po mě něco chce, rychle vysvětlím nebo ji pošlu, ať si hraje sama a chci mít klid. Zní to hrozně a mě samotnou to štve. Nebaví mě hraní si na něco stojí fakt trpím. Vyrábění mě nebaví připravovat. Občas nějaké činnosti děláme spolu, ale kontaktu se vyhýbám a nebaví mě to. Fakt ne… Když má manžel volno, telefon třeba nevezmu celý den ruky a je to v pohodě. Pak jsem s dětmi sama a je to na novo. Jo, jsem strašná, děti jsem si neměla dělat. To mi fakt psát nemusíte, vím to a cítím to asi stejně, i přesto že miluju. Chci to změnit, ale není den, co by se starší dítě nenaštvalo, neřvalo, nebrečelo. I když má moji 100% pozornost, tak to je špatně a vždy byl nějaký problém. Takže jsem asi jen rezignovala a nevím, jak dál.
Připadám si tak, že bych děti radši neměla. A ne, deprese to znovu určitě není… ten stav si moc dobře pamatuju a nepodobá se tomu, takže nevím, co s tím dělat a jak se vzpamatovat.