…
Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Porucha příjmu potravy u čtrnáctileté slečny
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
11.6.26 15:18
@Anonymní píše: Více
Ahoj, měla jsem úplně to samé ve 14ti letech, nasedlo to na šikanu na ZŠ plus nevhodné komentáře otce. U mě taky ten perfekcionismus. Za sebe můžu doporučit sdružení Anabell, mají webové stránky, mají i internetovou a telefonickou poradnu, skupiny, individuální poradenství… nevím, odkud jste, sídlí Praha, Brno a Ostrava. Pak existují stránky idealni.cz, jsou tedy už starší, ale jsou tam nějaké info + kontakty, dřív tam fungovala diskuze. Knížky o anorexii jsem nečetla, třeba někdo doporučí. Držím moc palce.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.6.26 15:20
https://www.databazeknih.cz/…d-krch-13469
sdružení Anabell - jdi na jejich stránky, jestli mají nějakou poradnu on-line nebo krizovou linku, ale je to nejvíc specializované sdružení pro poruchy příjmu potravy.
Jak se doma chovat - zkus se dostat k těm knihám od F. D. Krcha - má v nich i rady pro rodiny, přesně co (ne)dělat. Hele ve 14 jsem ti tím vším prošla a bylo to peklo - pro mě i pro rodiče. Kteří mě nutili násilím, bylo zle, dusno.. a mě to odradilo od jídla ještě víc. Přesně jako tvá dcera to u mě začalo - taky velmi štíhlá, začala jsem vynechávat jídla, zmenšovat porce, vynechávat skupiny potravin.. Též můžeš zkusit kontaktovat psychiatrickou kliniku 1.lf a VFN, tam je zase kapacita Dr. Papežová. Hodně štěstí a kdybys potřebovala více rad, piš mi spíš soukromé zprávy, ať nepíšu veřejně.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.6.26 16:21
Já bych to taky řešila okamžitě s lékaři v nemocnici než čekat na nějaký termín do konce roku. Čím dříve to budete řešit, tím lépe. Držím palce, nebude to jednoduché 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.6.26 16:32
„říká mi vše“ je velmi dobry zaciatok.
‚Vypadnite‘ spolu niekam, kde budete mat klud aby ste sa mohli porozpravat, podla toho co ju bavi mozete ist k vode, na hory… Vyberaj miesto kde nebude vela ludi aby ste mali cas na seba a neboli neustale vyrusovany (napriklad u nas mame koncept ubytovania kutica, ktory je na toto pomerne vhodny a zase to ani nieje tak drahe).
Zacnite tym ako dopadlo to preradenie do inej triedy, nielen ci to pomohlo, ale ako to celkovo vnima, co na to spoluziaci, ucitelia atd… Nemusis to komentovat, pocuvaj a snaz sa zapamatat si dolezite veci.
Potom mozete prejst na zmeny v strave, preco zacala, ci na to prisla sama, kto ju inspiroval, ako vypocitala „vhodnu“ vahu stravy…
Mozete si ujasnit v akej zivotnej faze teraz je, co je to puberta/dospievanie… by si sa divila ked sa my bavime s mladymi, vsetko vedia, vsetkemu rozumeju a ked to otocim „tak mi to vysvetli“ tak nevedia ani suvisle koktat.
Dolezitost stravy - nieje to len energia, ale aj vitaminy, mineraly a dalsie prvky… zvlast v obdobi vyvoja.
Na rozdiel od ostatnych ti nepisem ze ju mas zobrat k psychologovy/psychiatrovi, pretoze tam mas tiez dobrych aj zlych a hlavne za hodku diskusie sa urcite dozvedia menej ako ty ktora s nou zijes vela rokov… Ked si ochotna sa ucit tak si o tom nieco precitaj, ako pocuvat, aky je rozdiel medzi mentoringom a koucingom.
Dalej ty si jedina ktora vie co na nu plati, ci je lepsie ju zavalit kvantom otazok na premyslanie, alebo skor pokojne pocuvat bez otazok. Ci sa radsej rozprava pri caji, alebo ked jej pleties vrkoc… Tak si to predtym priprav, ale premyslaj tak aby to bolo uveritelne, umele je prilis napadne…
Aspon zmysluplne vyuzijes cas cakania na termin.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.6.26 17:58
Psycholog/psychiatr i kdybych ji měla vozit přes půlku republiky.
Držím palce
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.6.26 18:22
Ahoj, ve čtrnacti jsem taky takhle blbla. Ve škole jsem byla premiantka, nikdo mě nešikanoval, vše v pohodě, ale- dělala jsem závodně gymnastiku a trenéra jsme měly úplně zlatého, ale stačilo naprosto nevinné- musíš ten zadek víc… teď už nevím jestli řekl vyhoupnout, nebo neco na ten způsob, a přitom to vůbec nemyslel, že ho mám velký, ba naopak dbal na to, abychom nedržely diety, byly v dobré kondici… ale mě od té doby znělo v hlavě „ten zadek“ a uz to jelo…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
11.6.26 20:39
Dcera zname nakonec skoncila na detske psychiatrii hospitalizovana. Dali ji tam rodice jeste tesne pred 18. narozeninami, dokud nebyla plnoleta. Pred hospitalizaci mela 34 kg 
. Zacalo to taky nekdy cca ve 14r, ze ji nekdo z rodiny rekl, ze ma peknej zadek. Myslel to asi jako hezkej, ne velkej, ale uz to jelo… Jako pak byla porad hubena. Taky byla strasna perfekcionistka. Ale uz tolik neblbla, nakonec ma i rodinu. Sama nevim, jak bych toto resila, prijde mi to strasne citlive, osemetne hlavne v tomto veku . Kazdopadne bych se zkusila poradit s nejakym odbornikem klidne zatim sama, bez dcery, a resila to co nejdrive, mne prijde, ze PPP je takovy zacarovany kruh a cim dele se v nem motas, tim je tezsi vystoupit 
.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.6.26 20:41
@Hobitka píše: Více
ono holky, které si tím prošly, říkají, že je to nemoc na celý život
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.6.26 20:53
Podle mých skoro 30 let zkušeností s PPP (ano, patřím k těm, které to z hlavy nevymažou) je naprosto zásadní dostat se včas a co nejdříve do rukou skutečného odborníka. Tyhle nemoci jsou nejvíc zrádné v tom, že vám v hlavě udělají peklo a přesvědčí vás, že vám pořád nemoc dává (pocit sebejistoty, pozornosti, kontroly nad svým tělem - koktejl pozitivních zkušeností) a téměř každý pacient si tu nemoc drží zuby nehty, i když už tuší, že je to choroba. A to je alfa a omega základu léčby. Nejde o to, přinutit ji k jídlu. Jídlo je jen maska, nástroj, kterým tu kontrolu držíte asvé tělo ovládáte. Nechcete si nechat vzít často jedinou věc, kterou můžete mít plně pod kontrolou. Jídlo jako takové řeší odborník až ve druhé řadě (samozřejmě při bezprostředním ohrožení života hladověním nebo metabolickým rozvratem je to jinak) ale psychoterapie a práce s uvědoměním si své hodnoty a snižování tenze a úzkosti jinými způsoby než manipulací s jídlem je to nejdůležitější.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.6.26 21:04
@Anonymní píše: Více
No uz přesně si nepamatuji, co mi úplně tak pomohlo (je to čtvrt století), jen vím, že treba mě naši motivovali s tím, že tam to můžu, a porod tamhle tom nestloustnu, a tamto jde dobře vyběhat a vim, ze jsem se pak nejak rozjedla, pak jsem ujizdela i na zákuscích. Jenže v tu dobu nebyla žádná umělá inteligence, se kterou bych se mohla pred každym soustem radit, myslim, ze ted je to horší. Ale rozhodně vím, co mi nepomohlo- takové to ukazování, jak budu vypadat, kdyz budu mít 25kg a budu umírat atd… v těch 14 mi to spíš přišlo fascinující.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
11.6.26 21:09
Asi do 30 jsem byla hodně hubená. Nevím, jestli to byla nějaká porucha, ale jídlo jsem brala spíš jako povinnost - neužívala jsem si ho. A při dětech jen honička kolem domácnosti, jiné zájmy, takže si jen vzpomínám, že jsem po nich jen dojedla případně zbytky a ani jsem nepociťoval hlad. Jídlu jsem se cíleně nevyhýbala. Ale už jako dítě jsem byla hubená, i když jsem jedla pravidelně a všechno. Až později jsem si začala jídlo užívat, možná i hormony způsobily, že jsem trošku probrala. A jedla jsem jako kyselina, přitom pořád stihla. To se mi vymstilo až v přechodu, ale to je jiná kapitola. 
Mám dvě kamarádky, které celé roky řeší jídlo. Jedna jí málo a vybírá si, druhá jí moc. A jelikož jsou v mém věku, myslím, že je to u nich záležitost dlouhodobá, pokud si samy neuvědomí, že je něco špatně. Jejich obvyklá otázka zní: „Co jsi dneska jedla?“
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Dobrý den,
chtěla bych poprosit o radu, ideálně ty, co mají nějakou zkušenost. Dcera si prošla řekněme nepohodou ve škole. Přeřadili jsme ji do vedlejší třídy. Vypadalo to lépe, ale asi ji něco dohnalo a asi 2 měsíce extrémně řeší jídlo. Jí, ale málo a jen to, co považuje za vhodné. Např. přestala úplně jíst těstoviny a jí jen vařené brambory (jako přílohu). Jídlo si začala vážit (ale ne každé), za což jsem paradoxně ráda, pak musí sníst víc, než by si dala sama. Ale jídla za celý den je málo. Byla už tak štíhlá - sportuje, ale teď je opravdu vychrtlá. Je unavená, je jí zima…
Má skoro samé jedničky, je perfekcionalistka, šikovná a velmi citlivá. Má dva mladší sourozence. Vztah matka-dcera máme, řekla bych, dobrý, říká mi vše. Jsme kompletní rodina bez větších problémů.
Potřebuji poradit, co s ní doma, ať něco nepokazím. Psychologové v dostupné vzdálenosti mi dají - možná - termín na konci roku. Budu tedy kontaktovat 50km vzdálenou poradnu. Ale do té doby musíme nějak fungovat.
Budu vděčná i za knihu, webové stránky, jsem ochotná si ledasco nastudovat. Mám výborné zkušenosti s alternativou. Ale čínská medicína dceři nesedla. Takže klidně i něco takového.
Moc děkuji za cokoliv.