Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Upřímnost u psychologa: Zkušenost se vstupní konzultací
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
3.6.26 19:29
Samozřejmě je pochopitelné, že ještě nejsi v pohodě, když ti před pár měsíci umřela máma, jestě pokud to bylo v rámci těžké nemoci. A ano, i taková ztráta má/může mít vliv na syna - jste přece jedna rodina. Každopádně mě překvapuje, že se v tomto případě vyjádřila takhle negativně 
s tou vadou řeči, na to upozornila v souvislosti, že bys mohla nějaké své případně zkušenosti z dětství (možná šikana) přenášet na syna v rámci psychiky? 
Přetvařovat se by bylo o ničem, je dobře, že jsi byla svá. Každopádně ne vždy platí, že ti/vám daný psycholog musí lidsky/profesně sednout.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
3.6.26 19:41
@izabe píše: Více
Ona zmínila, že rozjíždí svou praxi pro dospělé, dělá i párovou terapii a zajímala se, zda mě manžel podporuje. A utrousila, jak jsou párovky oblíbené. Dala mi svou soukromou vizitku mimo dané pracoviště pro děti. Manžel říká, že čtu mezi řádky něco, co tam není. Nebo, že sama cítím pocit viny z toho, jak situace dopadá na děti a proto jsem viděla v chování psycholožky útok na sebe. Tak chci prostě jiné názory. Já jsem taky celkem dobrá ve čtení lidí a přišla jsem k ní s důvěrou a ne s tím, že tam budu souzená za to, jak mám položené ruce. Určitá nervozita je také pochopitelná vzhledem k tomu, že mi na synovi záleží a chci, aby byl v nejlepších rukách.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
3.6.26 19:47
@Anonymní píše: Více
Psychologove jsou taky lidi a nekteri svoji praci nedelaji dobre. Ja takhle stravila taky par sezeni u psycholozky ohledne syna. Nejenze me obvinila, ze ji nerikam pravdu (a to jsem se snazila byt maximalne otevrena), ale jeste ze me udelala asociala, protoze se aktivne nekamaradim s nikym z panelaku, kde uz 6 let ziju, a protoze jsem se neskamaradila se zadnou matkou na detskem hristi. Pry jsem extremne uzavrena a prenasim to na dite. Jinak jsem se pravidelne stykala se dvema kamaradkami se stejne starym ditetem. Jinak se synovi snazila prisit autismus, ale v testu ji to o par bodu nevychazelo, tak me tehdy obvinila ze lzi. Syn mel nakonec VD, dnes uz chodi na druhy stupen a zpetne muzu zhodnotit, ze psycholozka nam nejen nepomohla, ale ani nemela v nicem pravdu.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
3.6.26 19:47
@izabe A jinak k vadě řeči, jde o to, že se občas nadechuji u dlouhých souvětí uprostřed slova. Ale skutečně na to nikdo neupozornil snad za posledních 10 let ani jednou, vydělávala jsem si hlasem na telefonu, ve na VŠ prezentovala před třídou jako vedoucí skupin a nikdo mi neřekl: ty ne, ty blbě mluvíš. Měla jsem pocit, že mě ta paní psycholožka doslova rentgenuje. Asi je to její práce odhadnout lidi, ale nebylo to tedy vůbec příjemné.
- Citovat
- Upravit
3.6.26 19:54
@Anonymní píše: Více
Aha, takže si hledala nové pacienty do svoji kliniky a proto zjišťovala co a jak 
já myslím, že snad každý by byl při první návštěvě nervózní, to není žádná diagnóza 
A jak jsi na ni narazila? Má nějaké recenze od jiných pacientů? Já bych dala na své pocity, pokud bys měla jít k někomu s nedůvěrou pak se to na těch dalších sezeních odráží 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.6.26 20:04
Dobrý psycholog může vyčíst z řeči těla hodně. A myslím si, že si různými věcmi a poznámkami mohla testovat tvoje reakce. Na nějaké obvinění, na něco nepříjemného, na tlak atd.
Ona potřebuje pochopit prostředí a náladu domácnoati v jaké syn vyrůstá. Protože spousta problémů, které děti mají pochází z domova nebo od rodičů.
A pokud má pocit (z tvých reakcí nebo rozhovoru se synem) že smrt blízkého člověka neseš špatně nebo to má příliš velký vliv na syna, tak je dle mě v pořádku, že ti nabídla možnost pomoci i pro tebe.
Ale také je možné, že je to prostě špatná psycholožka.
Jaké má ta paní recenze? Jak na ni reagoval syn?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
3.6.26 20:06
@izabe píše: Více
Dostala jsem doporučení od školní psycholožky na celé dané pracoviště pro děti, kde působí cca 10 psychologů a oni pak konkrétně nějakého přidělí.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
3.6.26 20:14
@Duhovka12 píše: Více
To je dobrá poznámka o tom testování, to by mě třeba vůbec nenapadlo. Kdyby u toho byly přítomné děti, reagovala bych jinak s ohledem na ně. Já sama jsem si všimla, že ona si na svoji řeč těla dává velký pozor, aby působila přívětivě a orevřeně, ale paradoxně na mě zapůsobila i tak špatně. Tak právě přemýšlím, jestli psycholog má být „kamarád“, ke kterému má člověk důvěru, nebo naopak ten, který člověku ukáže tu syrovou realitu, kterou by se kamarád neodvážil odhalit. Nebo může být obojí, záleží, co komu sedí.
Syn ji zatím neviděl, byla to první návštěva.
- Citovat
- Upravit
3.6.26 20:17
A si si ista ze je tam realny dovod na psychologa? Je velmi malo deti (a plati aj pre dospelych) ktory sa tesia na zmeny. Vacsina ludi zmenu vnima ako riziko a nema ju rado.
Mne sa to nepaci. Pre objektivnost dodavam ze sa nijako netajim mojim negativnym postojom k psychologom a psychiatrom, casto vidim podobny popis, psycholog nasiel problem tak tam budem musiet chodit dalej… pricom realita je ina…
Aj ked nemam ziadne lekarske vzdelanie tak potom co sme pubertakovy vyradili lieky (teda on si ich vyradil sam predtym ako sme ich planovali vyradit my) tak sme sa stretli s podobnou rodinou (stretnutie z uplne ineho dovodu, dopredu sme o tom nevedeli) a doteraz sme s nimi v kontakte a tiez synovy zrusili lieky, vysvetlovali sme im aj jemu co to znamena, nas pubertak mu to vysvetloval. A nakoniec mamicka povedala ze je to super, ze je to velke zlepsenie.
Psychologovy platis za to ze najde problem, tak ho proste najde, aj keby ho mal spod zeme vykopat 
Edit: A mlady odvtedy u psychologa nebol.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.6.26 20:18
Nemá smysl docházet na terapie, pokud na nich člověk není upřímný. Hlavně sám k sobě. Takže za mě by bylo špatně a kontraproduktivní, kdybyste tam nosila masku. Dobrý terapeut by to stejně měl poznat, takže tak… Jinak to, že vlastně začala analyzovat vás, je v pořádku. Spousta terapeutů malé děti (ne teenagery) vůbec vidět nepotřebuje. Stačí jim pracovat s rodiči, protože tam je ten důvod, proč věci jsou, jak jsou. Což ale neznamená, že by se rodič měl vinit. Rodič obvykle dělá to, co mu připadá nejlepší, dělá to s láskou a kromě toho si sám z dětství nese různé nevyřešené věci, které jeho způsob rodičovství vždycky nějak poznamenají. Ale úmysly má zlé málokdy. Mělo by to být spíš o tom, že dobrý terapeut rodiči vysvětlí, proč nějaký jeho přístup nefunguje a ukáže mu, jak jinak by to mohl dělat, aby to bylo dobré pro něj i pro dítě… Problém vidím v tom, jak to ta terapeutka podala. Nikdy byste se neměla cítit souzená a jako viník. Ačkoliv on může být problém i v tom, že někteří lidé jsou tak nastavení, aby se tak cítili prakticky kdykoliv, kdy nemají na svou osobu stoprocentně kladnou odezvu. To už ale musíte zhodnotit vy, zda jste ten typ, co nedává kritiku a považuje ji za napadnutí vlastní osoby, nebo zda byla ona opravdu tak neempatická… Takhle to na mě působí, že dotyčná moc neumí mluvit s lidmi. A to si myslím, že je u terapeuta docela problém… Umím si představit, že bude vyhovovat těm, co oceňují takové to upřímné nakopnutí podané bez obalu. Každý ale surovou upřímnost nesnese. Takže jestli jste se synem spíš citlivější typy, které si věci víc berou, tak bych asi zkusila ještě někoho jiného.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
3.6.26 20:31
@IcePlanet7 píše: Více
Mně nejde o to hledat problém, ale pomoct mladému být šťastnější a odolnější. Aby mu někdo pomohl nastavit seberegulační mechanismy. Medikaci bych odmítla. On je podobná povaha jako já, já už své mechanismy mám, které jsou podle mě už na svých limitech. Vidím, že v dost věcech je na tom lépe, než já v jeho věku, protože s ním pracuju. Třeba mu poskytuji podporu v překonávání překážek. To já jako malá neměla a vidím, jak je to nesmírně důležité. Ale paní na mě zapůsobila tak, že trenér na sportovním kroužku udělá pomalu lepší službu.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
3.6.26 20:35
@andiedvorakova píše: Více
To jste uhodila docela hřebíček na hlavičku a já sama nevím, kde je pravda. Jsem vztahovačná a je vlasntě moje věc, jak se cítím a neměla bych se „správně“ cítit, jak se cítím po tom jednání s paní psycholožkou? A neměl by psycholog pomoct i těm lidem, co se cítí „nesprávně“, aby se cítili líp?
- Citovat
- Upravit
Anonymní
3.6.26 20:37
@Anonymní píše: Více
Jen zkušenost, když jeden psycholog manželovi při prvním sezení nabízel „slevu“ za zaplacení 5 sezení. Do čehož bych zahrnula i nabízení jiných služeb při prvním sezení.
Řekla bych, že věděl proč to dělá. Manžel odcházel rozhozený, sotva jsme ho dali do kupy, tak přišlo další sezení. Díky této zkušenosti dlouho nikoho nechtěl.
Mimochodem také chtěl párové setkání, z mých nemocí - tenkrát i hodně těžkých migrén dělal výsměch, že to na manžela zkouším a pak sklapl, když manžel říkal, že pro mě musela dojet rychlá a tak více věcí.
- Citovat
- Upravit
3.6.26 20:39
Upřímně jsem to dočetla jen k tomu, že se paní negativně vyjádřila k tomu, že se ti objevily slzy v očích… uf. Najdi si jiného odborníka.
V tomto se opravdu vyplatí dát na intuici, pokud z toho máš velmi špatný pocit, nevracej se tam.
Já to tu psala nedávno, ale tzv. psychoobory – a konkrétně klin. psychologie a psychiatrie – bohužel přitahuje jedince s různými poruchami osobnosti jako můry světlo. Zároveň v ČR pořád panuje to, že se těmto lidem až posvátně věří a co řekne psycholog, to je prostě pravda
Za mě je obezřetnost skutečně na místě, zvláště v případě, že jde o dítě. On mu takový „odborník“ totiž může nejen neulevit, ale k původnímu problému ještě přidat trauma na celý život…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Ahoj, dnes jsem byla u dětského psychologa - terapeuta, kvůli řešení chování syna, kterého trápí emoční nezralost, často se rozpláče, rozhodí ho změny. Důvodem návštěvy bylo syna naučit lepší regulaci emocí a pychické odolnosti. První návštěva probíhala pouze se mnou, bez syna tak, já jsem paní psycholožce nastínila poměry ve škole a v rodině, načež komentovala moji řeč těla, dýchání a negativně se vyjádřila o tom, že se mi objevily očích slzy, když jsem mluvila o tom, že před 4 měsíci mi zemřela matka, syna babička, a přišlo mi důležité to zmínit, že jsme jako rodina ještě v období truchlení. Ale jinak jsme aktivní, máme kroužky, s dětmi sportuji, jezdím na výlety…není to rozhodně tak, že bych ležela doma v depresích. Zároveň mamka umírala dlouho a tězce, tak nejsem ještě zcela OK a přijde mi to normální. Přijde vám v pořádku, že psycholožka bere jako projev emoční nestability, která se přenáší negativně na děti to, že se pár měsíců po smrti svého rodiče při vzpomínce na něj rozpláčete?
Mám z toho velmi špatný pocit, zároveň paní psycholožka upozornila na mou mírnou vadu řeči, a dotázala se, zda mě kvůli tomu v dětství šikanovali. Kromě ní na to během celého mého života narazilo pár lidí a pracovala jsem 2 roky na infolince, kde to také nikomu nevadilo, vada je drobná.
Je to normální, že vám psycholog dává reality check tímto způsobem? Já se po té návštěvě cítím mnohem hůř, než před ní, a přemýšlím, zda tam syna vůbec posílat, aby nedopadl podobně. Já sama k psychologovi nikdy nechodila, tak mi to připadá zvláštní. Měla jsem se snažit ovládat svoji řeč těla, nebo emoce, abych před ní vypadala líp? Nejspíš bych to dokázala, ale měla jsem za to, že u psychologa se člověk může projevit volně právě, aby mu pomohl. Je to vystudovaná klinická psycholožka. Díky všem za názory.