Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Anonymní píše:
Ahoj holky, omlouvám se za anonym, ale je to pro mě hodně citlivé téma.
Tak k věci: S mým bratrancem jsem se nikdy moc nevídala, vždy jsme se vídali zhruba jedenkrát za dva roky, na nějaké rodinné oslavě. On je o sedmnáct let starší, takže jsem pro něj vždy byla jen malá holka a nevšímal si mě.Teď jsme se ale snad po dvou nebo třech letech sešli na rodinné oslavě a všechno bylo jinak. Mně je teď devatenáct, jemu šestatřicet. Bylo vidět, že je překvapený z mého zjevu, přece jen když mě naposledy viděl v nějakých šestnácti, byla jsem úplně někdo jiný.
Teď už přeci jen nejsem malá holka, jsem, dovoluju si říct, dospělý člověk, a opravdu moc jsem se změnila, hlavně vzhledově
Bydlím sama, pracuju, živím se sama a prostě už mám vlastní život, a tak jsme si po prvé v životě s bratrancem už měli co říct, o čem se bavit.
Abych to zkrátila, celý večer jsme se v podstatě distancovali od ostatních, byli jsme spolu, celou dobu se mi věnoval, povídali jsme si o všem možném, hodně se o mě zajímal - a bože, nikdy jsem s nikým nezažila příjemnější večer.Samozřejmě jsem jako malá holka byla z něj hotová, ale to i ze svého bráchy a táty, však to znáte
ale teď, když bylo vidět že mě opravdu bere jako sobě rovnou, tak jsem se asi opravdu dost pobláznila. Už mám za sebou nějaké vážné vztahy a ani z jednoho chlapa jsem nebyla takhle mimo, a to snad nikdy! No, trochu jsme si popili, pak začali mluvit i o osobním životě a trošku zabrousili i do sexuálního života - potom přeskočila jiskra a skoro jsme se políbili, já na poslední chvíli uhnula, protože jsem se lekla
Ale vím, že jsem to chtěla, jsem z něj úplně hotová, sama to nechápu, nikdy jsem se do ničeho nepouštěla jen tak, bez rozmýšlení, ale s ním je to jiné. Musím podotknout, že bratranec je ten nejhodnější a nejcitlivější chlap, je chytrý a rozumný a jsem si jistá, že je z celé té situace ještě zmatenější jak já.
Pořád si teď píšeme a on za mnou chce přijet, že prý mě moc chce vidět, jsem z toho trochu nervózní
Poprvé v životě zažívám takový nával emocí a tak šílený chtíč vůči někomu. Ale nechci ho jen sexuálně, jsem hotová hlavně z jeho osobnosti, vím že on by mě dokázal udělat šťastnou a proklínám život za to, že to musí být zrovna můj bratranec
Holky, pravděpodobně se to prostě stane, protože jsem zřejmě zešílela a chci to. Ale proboha, co rodina? Úplně by nás zavrhli, a jelikož jsou to všichni konzervativní lidé, tak na nás budou pohlížet jako na něco zrůdného a nechutného. Taky bych to vnímala hůř, kdybychom měli s bratrancem od malinka bližší vztah, ale já ho ani jako bratrance neberu, spíš jako kámoše nebo známého.
Každopádně, co říkáte na mou situaci? Jak byste pohlíželi na takový příbuzenský vztah?Nechtěla bych, abychom někoho pohoršovali nebo se na nás ostatní koukali jako na úchyláky
Nemáte třeba některá podobnou zkušenost?
Díky moc, budu vděčná za každou odpověď a krásný den![]()
V půlce světa je to úplně normální, ale tady… Fakt je to bizár. Když si představim, že bych měla dvě vnoučaty a ty by spolu měly dítě. Ble.
Takže zakázaný to není, ale rodina by to asi těžko vydýchávala.
Jo a ještě ten rodzdíl 19 a 36, to je taky úlet.
Znám tři páry, kde spolu žijí bratranec a sestřenice, takže to tak neobvyklé asi nebude. Jedni se kvůli sobě i rozvedli. Co na to rodiny nevím, tak blízce je neznám, ale minimálně jedni se s rodinou normálně vídají tak asi v poho.
Já nechápu jak o člověku, kterého vidíš 1× za 2-3 roky můžeš tvrdit jak je citlivý a úžasný. Osobně bych se to snažila ukočírovat.
@Anonymní píše:
Ahoj holky, omlouvám se za anonym, ale je to pro mě hodně citlivé téma.
Tak k věci: S mým bratrancem jsem se nikdy moc nevídala, vždy jsme se vídali zhruba jedenkrát za dva roky, na nějaké rodinné oslavě. On je o sedmnáct let starší, takže jsem pro něj vždy byla jen malá holka a nevšímal si mě.Teď jsme se ale snad po dvou nebo třech letech sešli na rodinné oslavě a všechno bylo jinak. Mně je teď devatenáct, jemu šestatřicet. Bylo vidět, že je překvapený z mého zjevu, přece jen když mě naposledy viděl v nějakých šestnácti, byla jsem úplně někdo jiný.
Teď už přeci jen nejsem malá holka, jsem, dovoluju si říct, dospělý člověk, a opravdu moc jsem se změnila, hlavně vzhledově
Bydlím sama, pracuju, živím se sama a prostě už mám vlastní život, a tak jsme si po prvé v životě s bratrancem už měli co říct, o čem se bavit.
Abych to zkrátila, celý večer jsme se v podstatě distancovali od ostatních, byli jsme spolu, celou dobu se mi věnoval, povídali jsme si o všem možném, hodně se o mě zajímal - a bože, nikdy jsem s nikým nezažila příjemnější večer.Samozřejmě jsem jako malá holka byla z něj hotová, ale to i ze svého bráchy a táty, však to znáte
ale teď, když bylo vidět že mě opravdu bere jako sobě rovnou, tak jsem se asi opravdu dost pobláznila. Už mám za sebou nějaké vážné vztahy a ani z jednoho chlapa jsem nebyla takhle mimo, a to snad nikdy! No, trochu jsme si popili, pak začali mluvit i o osobním životě a trošku zabrousili i do sexuálního života - potom přeskočila jiskra a skoro jsme se políbili, já na poslední chvíli uhnula, protože jsem se lekla
Ale vím, že jsem to chtěla, jsem z něj úplně hotová, sama to nechápu, nikdy jsem se do ničeho nepouštěla jen tak, bez rozmýšlení, ale s ním je to jiné. Musím podotknout, že bratranec je ten nejhodnější a nejcitlivější chlap, je chytrý a rozumný a jsem si jistá, že je z celé té situace ještě zmatenější jak já.
Pořád si teď píšeme a on za mnou chce přijet, že prý mě moc chce vidět, jsem z toho trochu nervózní
Poprvé v životě zažívám takový nával emocí a tak šílený chtíč vůči někomu. Ale nechci ho jen sexuálně, jsem hotová hlavně z jeho osobnosti, vím že on by mě dokázal udělat šťastnou a proklínám život za to, že to musí být zrovna můj bratranec
Holky, pravděpodobně se to prostě stane, protože jsem zřejmě zešílela a chci to. Ale proboha, co rodina? Úplně by nás zavrhli, a jelikož jsou to všichni konzervativní lidé, tak na nás budou pohlížet jako na něco zrůdného a nechutného. Taky bych to vnímala hůř, kdybychom měli s bratrancem od malinka bližší vztah, ale já ho ani jako bratrance neberu, spíš jako kámoše nebo známého.
Každopádně, co říkáte na mou situaci? Jak byste pohlíželi na takový příbuzenský vztah?Nechtěla bych, abychom někoho pohoršovali nebo se na nás ostatní koukali jako na úchyláky
Nemáte třeba některá podobnou zkušenost?
Díky moc, budu vděčná za každou odpověď a krásný den![]()
Po právní stránce nejste tak blízcí příbuzní, aby byl váš vztah trestný nebo protiprávní.
Ale morální odsouzení okolí a značný věkový rozdíl bude problém celkem určitě.
Kdybyste spolu vyrůstali, tak by se to nejspíš nestalo.
Existují případy a studie o tom, že pokud sourozenci rozdělení v dětství (nebo úplně neznámí) se setkali až v dospělosti, tak často dojde k incestu.
Zhruba protože je k sobě přitahuje jejich podobnost (rozumí si, kompatibilita) a přitom se nevytvořil blok příbuzenství, protože nevyrostli spolu.
Slyšet to nechceš, ale bylo by líp pro vás oba si uvědomit, že s vámi blbnou hormony z toho blízkého příbuzenství a fakt to není dobrý nápad.
Tak jako zacit si spolu romanek muzete imho porad…jde o to jestli z toho bude nebo nebude vazny vztah a pak pripadne minimalne kdyby se to vyvijelo vaznejsim vztahem tak bych zasla na genetiku a zjistila si jak pripadne by bylo ok mit spolu deti.
Nelegální to není, ale ekl to za mě je. Nemluvě o velkým vekovym rozdílu. On je v 36 sám, nemá děti?
Vekovy rozdil je trosku problem, ale spis az cca poslednich 30-50 let. Jeste pred 150 lety by to byl naprosto ok rozdil a dokonce i zadany - starsi zabezpeceny muz a mlada plodna zena.
@JancaS84 píše:
Nelegální to není, ale ekl to za mě je. Nemluvě o velkým vekovym rozdílu. On je v 36 sám, nemá děti?
A upřímně, to že se pokusil ojet svou sotva zletilou sestřenici, taky nesvědčí pro nějakého správňáka…
@Leenvecka píše:
Vekovy rozdil je trosku problem, ale spis az cca poslednich 30-50 let. Jeste pred 150 lety by to byl naprosto ok rozdil a dokonce i zadany - starsi zabezpeceny muz a mlada plodna zena.
Nojo, ale to mluvíme o vdovci, kterému už jedna a mladá a plodná žena zemřela. Nečekal do 40 na nějakou mladici.
Tehdy fakt nikoho nezajímaly nějaké pocity mladé holky, byl to spíš obchodní vztah. I tehdejší dívky se zamilovávaly do svých vrstevníků a ne do chlapů ve věku jejich otce (viz třeba Maryša).
@JancaS84 na to aby spolu spali a vyblbly hormony ten vekovy rozdil je lehce zanedbatelny. S vaznejsim vztahem to uz je trosku blbejsi, ale porad nic silenyho.
A jinak asi jsem mozna moc liberalni, ale to ze jsou bratranec a sestrenice ano je to neobvykly, ale jen u nas a v dnesni dobe… byly doby kdy to bylo spis v podode a zadouci (aneb majetek se drzel v rodine) a jediny problem je pripadny vazny vztah a genetika ohledne pripadnych genetichych onemocneni.
No, abys nelitovala. Přijde mi protivný, jak o sobe píšeš, že v 16 seš malá holka
. Ne, nebylas malá holka. A nelíbila ses mu. Ted je ti 19 a strašně ses mu líbíš ![]()
Podle mě je to starej dobytek a ty budeš jednou litovat
Jsi ještě tele, co nepřemýšlí.
Rozhodně by mi to za problémy v rodině nestálo.
Ale užij si se staříkem, budeš se mít o koho starat.
Ať už je to legální nebo ne, tak jen ta představa že se mě má můj bratranec dotknout tak ![]()
Příspěvek upraven 25.04.21 v 13:50
Teda to je fakt bizar
to on je úplný blb, co jede po své sestřenici
měl by mít rozum. Zkus se na to dívat tak, že to bude nejspíš nějaký chudák, co to na tebe zkouší a na starší by si netroufl. Co o něm všechno vis? Nepíšeš jestli je ženatý, rozvedený, starý mládenec…
Jsi mladá a poblouznena. Chlap, který je tak úžasný, jak popisujes, se nebude snažit ve 36 letech ojet svou skoro ještě pubertální sestřenici. Sorry ale za mě nebrat, za tu ostudu v rodině ti to stát nebude. Nemaluj si, že s tebou plánuje vztah.
Ahoj holky, omlouvám se za anonym, ale je to pro mě hodně citlivé téma.
Teď jsme se ale snad po dvou nebo třech letech sešli na rodinné oslavě a všechno bylo jinak. Mně je teď devatenáct, jemu šestatřicet. Bylo vidět, že je překvapený z mého zjevu, přece jen když mě naposledy viděl v nějakých šestnácti, byla jsem úplně někdo jiný.
Teď už přeci jen nejsem malá holka, jsem, dovoluju si říct, dospělý člověk, a opravdu moc jsem se změnila, hlavně vzhledově
Bydlím sama, pracuju, živím se sama a prostě už mám vlastní život, a tak jsme si po prvé v životě s bratrancem už měli co říct, o čem se bavit.
Samozřejmě jsem jako malá holka byla z něj hotová, ale to i ze svého bráchy a táty, však to znáte
ale teď, když bylo vidět že mě opravdu bere jako sobě rovnou, tak jsem se asi opravdu dost pobláznila. Už mám za sebou nějaké vážné vztahy a ani z jednoho chlapa jsem nebyla takhle mimo, a to snad nikdy! No, trochu jsme si popili, pak začali mluvit i o osobním životě a trošku zabrousili i do sexuálního života - potom přeskočila jiskra a skoro jsme se políbili, já na poslední chvíli uhnula, protože jsem se lekla
Ale vím, že jsem to chtěla, jsem z něj úplně hotová, sama to nechápu, nikdy jsem se do ničeho nepouštěla jen tak, bez rozmýšlení, ale s ním je to jiné. Musím podotknout, že bratranec je ten nejhodnější a nejcitlivější chlap, je chytrý a rozumný a jsem si jistá, že je z celé té situace ještě zmatenější jak já.
Pořád si teď píšeme a on za mnou chce přijet, že prý mě moc chce vidět, jsem z toho trochu nervózní
Poprvé v životě zažívám takový nával emocí a tak šílený chtíč vůči někomu. Ale nechci ho jen sexuálně, jsem hotová hlavně z jeho osobnosti, vím že on by mě dokázal udělat šťastnou a proklínám život za to, že to musí být zrovna můj bratranec
Holky, pravděpodobně se to prostě stane, protože jsem zřejmě zešílela a chci to. Ale proboha, co rodina? Úplně by nás zavrhli, a jelikož jsou to všichni konzervativní lidé, tak na nás budou pohlížet jako na něco zrůdného a nechutného. Taky bych to vnímala hůř, kdybychom měli s bratrancem od malinka bližší vztah, ale já ho ani jako bratrance neberu, spíš jako kámoše nebo známého.
Nechtěla bych, abychom někoho pohoršovali nebo se na nás ostatní koukali jako na úchyláky 

Tak k věci: S mým bratrancem jsem se nikdy moc nevídala, vždy jsme se vídali zhruba jedenkrát za dva roky, na nějaké rodinné oslavě. On je o sedmnáct let starší, takže jsem pro něj vždy byla jen malá holka a nevšímal si mě.
Abych to zkrátila, celý večer jsme se v podstatě distancovali od ostatních, byli jsme spolu, celou dobu se mi věnoval, povídali jsme si o všem možném, hodně se o mě zajímal - a bože, nikdy jsem s nikým nezažila příjemnější večer.
Každopádně, co říkáte na mou situaci? Jak byste pohlíželi na takový příbuzenský vztah?
Nemáte třeba některá podobnou zkušenost?
Díky moc, budu vděčná za každou odpověď a krásný den