Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Vztah se synem
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
22.5.21 23:24
@Anonymní píše:
Zdravím, asi se potřebuji spíše vypsat, nebo slyšet vaše pohledy na věc, či vaše zkušenosti??
Jde o to, že mě poslední dobou strašně mrzí jaký mám vztah se svým synem (10let) Syn je drzí, lže, vše se mu musí říct x krát, vše dělá strašně pomalu, provokuje mladší ségru, hned kvůli každé kravíně řve, nebo se vzteká, několikrát vyhrožoval, že radši uteče z domu (třeba kvůli tomu, že dostal nějaký zákaz)Mě, už to absolutně vysiluje. Když nezařvu nereaguje. Přitom to není zlý kluk…
Má zdravotní hendikep, nemá to v životě úplně nejlehčí a přijde nám, že si to čím dál víc uvědomuje…ve škole je u učitelky už zapsány jako uličník, cokoliv se stane je to většinou automaticky na něho. Ja už to nedávám a nemám sílu to řešit.Přitom jsem si vždy myslela jaký budeme mít mezi sebou silné pouto po těch útrapách po nemocnicích…Ale nic, syn mě nerespektuje.Kdyz je doma manžel, tak šlape jak hodinky. Manzel to s ním umí, je na něj jak přísnej, tak kamarád. Je mu vzácnej, protože je doma jen 4 dny v týdnu a tátu prostě miluje. Chodí se k němu sám od sebe pomazlit, pokecat o hře, mobilu…Mě má plné zuby. Ja tohle vůbec neumím
Syna strašně moc miluju! Říkám mu to, obejmeme se… Pak jdu večer stejně spát s pocitem, že chci víc a že jsem to zase nezvládla (např. bez křiku) Bojím se, že mi vyroste a už to nepůjde napravit, že mě bude mít totálně v pr…
Děkuji za anonym.
Tak zjevně u táty má respekt, u Tebe ví, že si může dovolit víc.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.5.21 23:28
Zkuste se podívat na „dovychovat“. Matka syn je speciální vztah. Mají právě kurzy i klub pro rodiče kde jsou kurzy jak vychovat chlapce a jak holčičku. Teď vyšla kniha pohodové rodičovství od Studničky. Čte se dobře 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.5.21 06:51
mám úplně stejného 7 letého, taky se zdravotním hendikepem, uplně stejné chování a k tomu mladší, kterého starší pořád šikanuje
je to nekonečné a vysilující, taky doma víc poslouchá chlapa, ne proto, že bych nebyla přísná a důsledná, ale chlap prostě umí víc zařvat, má dva metry a když se naštve vypadá hrozivě, já mám metr a půl a syn ze mě má srandu 
Večer taky přemýšlím a říká si, že další den zvládnu líp… kdo tohle nezažil to nikdy nepochopí
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.5.21 13:29
Ja mam doma 12 leteho s diabetem, taky si s tim dost uzil. Ma sklony k horsimu pubertalnimu chovani, nez starsi bracha a ja si vzdycky rikala, ze je to povahou (je trochu rapl, rychle se nastve nebo nadchne). Ted kdyz vas ctu, tak si rikam, jestli ta nemoc teda taky muze mit vliv. Ja s nim teda takove problemy nemam, vetsinu dnu je v klidu a ve skole je uplne ok. Dost lpi na kamaradech, a taky mi prijde, ze je pro jeho lepsi psychiku nutne, aby mel neco, v cem je dobry. Ted maka po prestavce diky karantene na navratu k fotbalu (platime trenera). I kdyz me to stoji desne moc drahoceneho casu, protoze tam musim sedet, kdyby neco (hypoglykemie), tak vim, ze pro neho je to sakra dulezity.
Ja si myslim, ze deti, ktere maji tu nevyhodu, ze je neco odlisuje od tech dalsich deti, potrebuji to sve sebevedomi budovat sloziteji. Vzdyt je to prece musi strasne stvat, ale strasne, ze zrovna oni maji „to neco“. A to jim ke klidu a vzornemu chovani moc nepomaha. Musi byt priserne frustrovani. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
23.5.21 14:46
@Lenka_Hal Také si myslím, že je to hodně spojené se zdravotním stavem.Syn miluje sporty, bohužel má nemocné nohy, nosí ortézy a vše mu de daleko hůř i tak se moc snaží vyrovnat se ostatním. Nechce úlevy, nebo náskoky. Nesnaší aby v tomto směru byl nějak zvýhodněný a když jo, tak je naštvaný a vzteklý!! Teď jsme i hodně řešili s paní učitelkou, že je zdržuje při vycházkách (co chodí místo Tv)a nechtěla ho brát Já ji chápu, ale ona pak nevidí ty následky co to doma obnáší za scény 
Určitě je to i povahově a určitě za tím je i výchova, člověk se ale snaží jak může a stále to nestačí! Syna doma nelitujeme.
Vůbec nevím jak na něj…
Byli jsme jednou i u psychologa (to když nesnášel svůj život)ale asi jsme zrovna narazili na nějakou divnou…Prý to je vlastně normální a že ho máme nechat vyvztekat se…padlo i pár dobrých rad, ale po druhé už nás ani nepozvala 
No hrozím se puberty.
- Citovat
- Upravit
23.5.21 15:16
@Anonymní píše:
@Lenka_Hal Také si myslím, že je to hodně spojené se zdravotním stavem.Syn miluje sporty, bohužel má nemocné nohy, nosí ortézy a vše mu de daleko hůř i tak se moc snaží vyrovnat se ostatním. Nechce úlevy, nebo náskoky. Nesnaší aby v tomto směru byl nějak zvýhodněný a když jo, tak je naštvaný a vzteklý!! Teď jsme i hodně řešili s paní učitelkou, že je zdržuje při vycházkách (co chodí místo Tv)a nechtěla ho brát
Určitě je to i povahově a určitě za tím je i výchova, člověk se ale snaží jak může a stále to nestačí! Syna doma nelitujeme.
Vůbec nevím jak na něj…
Byli jsme jednou i u psychologa (to když nesnášel svůj život)ale asi jsme zrovna narazili na nějakou divnou…Prý to je vlastně normální a že ho máme nechat vyvztekat se…padlo i pár dobrých rad, ale po druhé už nás ani nepozvala
No hrozím se puberty.
A nema neco, co mu jde i ve srovnani s ostatnima? Pokud ma ortezy, tak ne sport, ale treba sachy, jazyky, ja nevim, cokoliv. Ono to muze byt vazne cokoliv. Jeden z kamaradu od nejstarsiho byl nekdy v tom veku kolem 10 vyborny hrac Pokemon. V CR to snad ani neni, taky jsme nevedela, ze to existuje, ale on uz mel i placene letenky, vyhral nejake penize 
V mych ocich uplna blbost, dovednost k nicemu 
,ale v ocich kluku je to proste wow. Proto rikam cokoliv a nemusi byt hned sampion. Neco, pri cem se citi, ze je ok, ze svet je tak jak ma byt a on se citi dobre sam se sebou. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.5.21 11:49
Jsme na tom podobně, až na to, že u nás má syn (10 let) ještě horší vztah s mužem. Naopak paní učitelka je skvělá, opakuje nám, jak to má syn těžké a dokáže ho ocenit a namotivovat k čemukoli. Řev je u nás už od rána, prvně kvůli práškům (musí je jíst před jídlem), stres kvůli svačině (tohle jíst nebudu, proč já jsem takový chudák, že nesmím co ostatní), až do večera. Jsou dny, kdy nic neudělá, odmlouvá, fláká se a pak ho v osm večer hledám a najdu ho už hodinu sekat na zahradě trávu, protože prý „to bylo potřeba“. Prostředního terorizuje a mlátí, ale nejmladšího mu můžu svěřit a vím, že ho obleče, dá mu jídlo, ukonejší a uspí. Zašije si sám triko, usmaží lívance k večeři, naseká dřevo…, ale v pokoji není kam stoupnout a koš vynese až ho po něm muž hodí. Nedokážu náš vztah vyladit nebo zažívat něco hezkého, máme hodně práce, k tomu dům, zahradu, les, žádnou pomoc a poslední rok byl jednoduše peklo. Přitom by, podle nás, stačilo, aby děti trochu zabraly a pak by zbylo i na společné chvilky, ale můžu se jim divit? Přišly o školu, skauta, kroužky, kamarády, příbuzné a zbyly jim jen povinnosti a utahaní vystresovaní rodiče, (kteří prokrastinují, místo aby zabrali, když jsou děti konečně ve škole a školce.) Řešení nemám, také se potřebuji vypsat. V zimě jsem plánovala, udělat si noc jen pro syna, vzít spacák a jít někam do lesa, nebo kluky s mužem poslat na Kurs přežití. Psycholog je na nic, rady najděte si s dítětem společnou zálibu mimo dům a ostatní dejte mezitím na hlídání, úplně v dnešní době a při více dětech nefungují.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Syn hodně vodí za ruku
- 16.09.26
- Anonymní
Dítě se bojí jít ven
- 08.09.26
- Kris308
strach z otce
- 23.08.26
- babča1950
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Zdravím, asi se potřebuji spíše vypsat, nebo slyšet vaše pohledy na věc, či vaše zkušenosti??
Přitom jsem si vždy myslela jaký budeme mít mezi sebou silné pouto po těch útrapách po nemocnicích…Ale nic, syn mě nerespektuje.Kdyz je doma manžel, tak šlape jak hodinky. Manzel to s ním umí, je na něj jak přísnej, tak kamarád. Je mu vzácnej, protože je doma jen 4 dny v týdnu a tátu prostě miluje. Chodí se k němu sám od sebe pomazlit, pokecat o hře, mobilu…Mě má plné zuby. Ja tohle vůbec neumím 
Jde o to, že mě poslední dobou strašně mrzí jaký mám vztah se svým synem (10let) Syn je drzí, lže, vše se mu musí říct x krát, vše dělá strašně pomalu, provokuje mladší ségru, hned kvůli každé kravíně řve, nebo se vzteká, několikrát vyhrožoval, že radši uteče z domu (třeba kvůli tomu, že dostal nějaký zákaz)Mě, už to absolutně vysiluje. Když nezařvu nereaguje. Přitom to není zlý kluk…
Má zdravotní hendikep, nemá to v životě úplně nejlehčí a přijde nám, že si to čím dál víc uvědomuje…ve škole je u učitelky už zapsány jako uličník, cokoliv se stane je to většinou automaticky na něho. Ja už to nedávám a nemám sílu to řešit.
Syna strašně moc miluju! Říkám mu to, obejmeme se… Pak jdu večer stejně spát s pocitem, že chci víc a že jsem to zase nezvládla (např. bez křiku) Bojím se, že mi vyroste a už to nepůjde napravit, že mě bude mít totálně v pr…
Děkuji za anonym.