Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Je mi přes čtyřicet a jsem sama. Jediná rada ke snažit se nemyslet na to, že jsi jako kůl v plotě a narovnávat se s ostatními. Říkat si samé pozitiva. Nikdo mě nebuzeruje, nedeptá, můžu si chodit kam chci, kdy chci, nemusím se o nikoho starat. Život bez partnera obnáší spoustu negativ, ale musíš je vypustit, jinak se zblaznis.
Jaké sny jsi měla jako dítě?
Jak sis tehdy představovala svůj život? Nějaké plány B, C - Z? Pro případ krachu toho, co na nás naložila společnost (děti, práce, kolotoč).
Co umíš? V čem jsi dobrá?
V čem jsi šťastná?
Můžeš se přestěhovat kam chceš a začít znova… po svém?
A jak píše uživatelka nade mnou - vypustit negativa.
Nejsou.
Všechna ta pozitiva partnerských vztahů a vidiny rodiny se často stávají koulí u nohy.
Ještě můžeš někoho potkat, být maceškou skvělým dětem, ale… vždy potřebuješ být sama sebou, jinak je život jen o přežívání a psychickém živoření a toho máš, jak vidno, dost i bez problémů s životem.
Nemusíš nikomu skládat účty a naplňovat představy společnosti o tom, jak má vypadat správný život. Partnerství není jediný recept na spokojený život, spousta lidí v něm naopak prožívá hlubokou frustraci. Nemít partnera přece neznamená, že musíš být sama. Co přátelé, známí, lidé sdílející stejné zájmy, kolegové? Je mnoho cest, jak prožít plnohodnotný život, tak do něj vykroč a najdi, co ti bude vyhovovat. ![]()
Diky vam za nazory.Ja se nejspis potrebuji dostat zase do te psychicke pphody, kterou jsem mela pred rokem, nez jsem poznala tohoto muze.Spis me vydesilo, ze se to najednoi tak obratilo. Vzdycky jsem mela konicky, to co mi delalo radost jsem delala, pratele, kolegove, byla jsem stastna jak blecha a vyrovnala se, ze mozna budu navzdy sama a byla tak stastna.Asi jen vidina toho, ze bych mela fajn chlapa a mozna i rodinu me tesila a ze z toho nic nebude me trosku potrapilo. Snazim se nejak se vratit zpatky do pohodoveho ziti, ale zatim mi to jde ztuha. Snazila jsem se i zjistovat, jestli zhorseni moji psychiky nema na svedomi jiny faktor(zhorseni jidelnicku atd.) tak se snazim i o zmenu zivotni stylu.Ale dekuju kazdopadne, pomohlo mi to ![]()
Pokud ti samotné není dobře, tak sama nebuď. Není to zdravé. Seznamuj se a nebuď pasivní
35 není žádná katastrofa..
spíš asi nejsi psychicky Ok… to je samozřejmě problém…
jeho zpátky nechceš??
u tebe si zrovna nemyslím, že byl rozchod na místě
spíš sis měla nechat pomoct odborně psychicky ![]()
@Lucy75
Beru AD, mam uzkostnou poruchu. Chodim pravidelne na psychiatrii a chodivala jsem i na terapie a byla jsem dlouhodobe v pohode.To jem ted poslednich par mesicu se to zase zhorsilo ![]()
Jinak zpatky ho nechci.
@Anonymní píše: Více
rozumím
ale promiň - s tvou diagnozou si až tak vybírat nemůžeš, většina chlapů nejsou princové zachránci na bílém koni, tys odkopla chlapa, co tě miloval, teď se cítíš sama
myslíš, že někdy někoho budeš milovat víc? a on tebe? šlas do rizika, hrálas vabank, tak jsi musela počítat s tím, že to může dopadnout tak, že už budeš sama.
Aktuálně si nedávej inzerát a mužům neříkej, že jsi zoufalá.. lepí se na to podvodníci a pachatelé z mých spisů, pozor na to.
Držím ti palce, dej se hlavně do pořádku, až pak hledej vztah ![]()
Co radi SaxaL, to jsou fajn konkrétní rady a tipy. Od toho se dá odrazit.
Na rodinu se moc neohlížej. Oni by s ním nežili, ty ano. když jsi ho nemilovala, to se nedá nic dělat. Nikdo se nemá právo na tebe zlobit, lásku si nevynutis.
Spíš si vzpomen, kolik si toho dokázala předtím, než jsi vůbec začala řešit chlapi? Opravdu, kde to záviselo jen na tobě. Může se to týkat studií, hledání práce, práce, zálib…úplně čehokoliv. I malá věc se počítá s smysl má. Pak zjistíš, že toho chlapa, ne že nepotřebuješ (někdo se určitě ještě objeví, proč by ne), ale že jseš ženská, ktera dokáže a zvládne toho i sama. A za sebe. Vrhat se po hlavě do noveho vztahu, to spíš ne. Nemusíš se vyhýbat, ale ani ne cíleně vyhledávat, nech to plynout
Ono to nějak dopadne. Je zima, věnuje se sobě, svému nitru, cti, medituj, cvic, tanci, když chceš, napis SZ
@Bellino dekuju mockrat za nazor a radu.Jak jsem uz psala, ja takova byvala, tak snad se zase brzy vratim k sobe a budu to zas ja spokojena a stastna.Asi proste jen blby obdobi. ![]()
Ahoj zakladatelko, já myslím, že dobrý krok, jak je s tím pocitem samoty vypořádat, je například ta tvá snaha změnit životní styl. Obecně dát si nějaký cíl, obvykle související s koníčkem, a pracovat na tom. Teď je doba novoročních předsevzetí! ![]()
No, z vlastní zkušenosti, pocit samoty na člověka jednou za čas dolehne, většinou zrovna takhle koncem roku, kdy člověk hodnotí uplynulý rok. Co by tě možná mohlo potěšit, pocit samoty, alespoň pro mě, je krátkodobá záležitost, vždycky jsem se z toho po měsíci nebo tak vyhrabal a potom to bylo zase na nějakou dobu dobré, nicméně sem tam se to vrací. Mně hodně pomáhá, když se se mnou někdo baví aspoň přes zprávy a pokud ani to ne, tak aspoň tady mohu diskutovat a radit!
Je to jakýsi nástroj, pomůcka, jak to mírnit, nikoli však definitivní řešení…
No a smířit se se samotou? V tom smyslu, že k sobě už nikdy nenajdeš vhodného partnera? To podle mě nejde…
Já už jsem se takhle párkrát „smířil“, ale časem mi došlo, že to není to, co chci… takže jsem to „smíření“ zase zrušil!
Snaž se aktivně seznamovat, ať si můžeš kdykoli, kdy na tebe přijdou pocity beznaděje či tak, říct, že proti té samotě děláš dost!
Jenom to chce času víc… Chce to snahu a optimismus. Naději a víru. Hodně štěstí!
![]()
@Lucy75 Muži nechtějí mít za partnerku úzkostnou ženu? Znamená to, že pozitivní optimistické ženy mají u chlapů větší šanci?
Ahoj vsem, jdu si k vam pro radu a vyslechnout si i vas nazor.Mela jsem rok vztah nevztah a musela ho ukoncit, protoze on byl do me velmi zamilovany a ja vubec.Mela jsem ho rada, ale nebyla to laska.Je pravda, ze jsem to nesla spatne, protoze je mi 35 a jeste nemam deti. Nikdy jsem moc neresila ze zustanu sama, ale po tomto rozchodu mi doslo, ze mozna opravdu zustanu sama a chytla me panika.
On byl uzasny, hodny a pozorny a ja to nechtela vzdat a zkousela, ze se treba city objevi, protoze jsem zazila spatne vztahy a byla vdecna, ze se objevil nekdo tak skvely.
Semnou to neni jednoduche, mam uzkostnou poruchu a mivam vykyvy nalad, panicke ataky.
Takze zadna vyhra opravdu nejsem.
Chtela jsem si procist, jestli se tu najde nekdo, kdo se se samotou smiril, pripadne nejake rady, jak si uzivat zivot aniz byste porad hledali druhou polovicku a trapili se kvuli tomu.