Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Jo proč s ním mám dítě, rozešla jsem se sním a za měsíc jsem zjistila, že jsem těhotná..To bylo hezké období myslela, že se vážně změnil i po porodu byl dobrej, ale ted je to zase to samé..
To je těžký…temperament (cholerik) se těžko změní…když mu řekneš „potřebuju si s tebou v klidu promluvit“ - jaká je jeho reakce?
Pokud se s tím už i léčil, tak se asi nezmění.
![]()
Jediná šance by byla v případě že má hodně psychicky náročnou práci, ze které by byl ve stresu, pak by se mohlo stát, že poud si najde něco klidnějšího, tak se i sám zklidní.
Nezmění, pokud na to bral léky tak ať jde znovu k dr. a nasadím mu opět léčbu
Jiná rada není, nemiluješ ho
Jen kvůli jeho záchvatům nebo myslíš, že by se to změnilo kdyby byl v klidu?
Neprovokuju ho, nikdy
Občas se prostě stane, že mu řeknu, že by mohl spravit tu záclonu, přidělat tu poličku, domalovat byt atd
A jede to..Odejdu pak s malým ven aby to neslyšel nehádám se sním, nerýpu
Jsem kráva blbá co??prostě nějak doufám, že se to změní
Jako otec je dobrej o malýho se stará hezky, hraje si sním, miluje ho
To vypadá na nějakou poruchu osobnosti. Pokud už byl jednou u lékaře a bral léky, tak to vůlí půjde potlačit těžko
Nebo jen částečně, pokud si to uvědomuje a sám sobě přizná.
Dala bych nůž na krk - buď půjde někam zkonzultovat svůj stav a bude se případně léčit nebo odejdu i s dítětem.
Jak s hypotékou(jestli ji máte společnou) a kam jít bydlet, Ti tady stejně nikdo neporadí. Asi bych se v první řadě obrátila na vlastní rodinu, jestli by mi nemohli nějak pomoci.
@kam.zik1 píše:
To je těžký…temperament (cholerik) se těžko změní…když mu řekneš „potřebuju si s tebou v klidu promluvit“ - jaká je jeho reakce?
Snaží se dejchat, funí a v klidu to není, třeba neřve
ale nepřizná svoji chybu a háže ji na ostatní
Nezmění.
Jsem ze vzteklounem obecným 9 let, jinak je super, ale vzteklostí se čímdál víc podobá své vzteklé, nepříjemné matce
.
Nezmění se, mi nezbývá nic jiného jen jedním uchem tam a druhým ven a nereagovat na to. Aby nebyly zbytečné rozepře.
Zakladatelko, napíšu ti, v čem jsem vyrůstala já, proto prosím o zachování anonymity.
Mám úžasnou, hodnou, milující maminku
uděla bych pro ni vše na světě. Ale můj otec je něco podobného jako tvůj přítel, je teda pravda, že táta doma občas pomůže, peníze vydělá, ale jeho povaha je hrozná! Je strašně vzteklý, výbušný a až agresivní. Byl takový celý život a bohužel bude, čím je ale starší tak se to jen zhoršuje. Neznám jako dítě co je to pochvala, jen samé nadávky, ponižování a výbuchy vzteku kvůli maličkostem, mamka nám to sice celý život vynahrazovala, ale s bráchou si ty jeho „vzteky“ neseme celý život a já jsem si k němu vztah nikdy nevytvořila
Mrzí mě jakou má povahu, ale věř, že člověka nezměníš a na dítěti to zanechá velké následky! Navíc jsme měli i období, kdy já jsem byla v pubertě a dost to se mnou cloumalo, takže můj otec se nebál mě uhodit, stalo se tak jen parkrát, ale když skončíš ležet na zemi a teče z tebe krev tak je to opravdu špatný…Cokoliv mu řekneme s čím nesouhlasí, je zle, vše ho strašně rozčiluje, všechno hned podráždí…kolikrát jsem si říkala jak je možné, že má takovou povahu, že snad ani nemůže být v životě šťastný, když rozsévá kolem sebe zlo…Když jsem dospěla a našla si práci tak jsem z domu rychle vylítla, vadilo mi jeho neustálé sekýrování, jen mi je líto mamky, tu mám strašně moc ráda…
Nevím co ti poradit, ale jestli ty záchvaty vzteku jsou časté, tak bude lepší nejen pro tebe, ale i pro tvé dítě od něj odejít, čím dříve tím lépe…přeji ti hodně štěstí a sil ![]()
M.
@Anonymní píše:
Snaží se dejchat, funí a v klidu to není, třeba neřve
ale nepřizná svoji chybu a háže ji na ostatní
Asi bych řekla „už to pro mě není únosný, moc se v tom našem vztahu trápím. Mám tě ráda, ale už to není k tomu, jestli s tím něco neuděláme, tak se budeme muset rozejít.“ Prostě říct to v klidu a odejít na procházku, aby se mohl „v klidu vyvztekat“
tohle se mě osvědčilo jakožto jednání s cholerikama…
Měl by se jít léčit a sám ve svým zájmu pro to něco dělat. On už k doktorovi znova nechce?
@Levandulina píše:Říká, že půjde Řekla, jsem mu, že tam půjdu sním aby slyšel obě strany, že bysme mohly jít do poradny, ale ještě tam nešel
Měl by se jít léčit a sám ve svým zájmu pro to něco dělat. On už k doktorovi znova nechce?
Ahoj
S přítelem jsme 4 roky
Má záchvaty vzteku skoro od začátku vztahu, kvuli blbostem, nikdo mu nemůže nic říct
Rodina ho donutila jít k lékaři, bral na to nějaké léky, ale už nic nebere, nikam nechodí.
Mě už nebaví pořád držet pusu, bát se mu cokoliv říct nebo se na něj naštvat..Nemůžu..
Nemlžu protože, pak dostane ten svůj záchvat a je to vážně ošklivé..
Pořád mi říká jak pujde k doktorce, jak s tím bude něco dělat..
Nedělá s tím nic..
Doma nepověsí ani záclonu, já tam nedošáhnu, neudělá nic..Já po něm nechci domácí práce to je moje starost, ale chci po něm věci co já sama nezvládnu..Těch se obšem nikdy nedočkám.
Ty záchvaty je to strašné, mohla bych tu napsat román o tom co všechno udělal..
Jsem v začarovaným kruhu..Máme spolu syna 1,5..Máme hypotéku co je na něj..
Já si nedokážu představit že v tomhle bude žít celej život..Já ho nemiluju..
Já nevím prostě co mám dělat, nemám kam jít..
Mám z toho všeho strach, že to nezvládnu..
Nikdy na mě něšáhnul..