Z partnerky podřízenou

Anonymní
19.6.19 14:18

Z partnerky podřízenou

Zdravím, asi se jen potřebuji vypsat.

S manželem podnikáme, firma je psaná na něj, máme několik zaměstnanců. Spolu jsme 18 let, podnikáme 9. Vždy jsem dohlížela na smlouvy, platby, komunikovala s úřady, účetní manžel v životě neviděl. Od letošního roku jsem převzala komplet účetnictví, zařizuji a obstarávám vše došlé, dělám řidiče.. Atp jen nejsem na prodejnách a s klienty komunikuji minimálně, to je na manželovi a zaměstnancich. Zaskakuji jen v době nemocí a dovolených, když je potřeba. Plus se teda snažím moc nemontovat do vztahů na pracovištích a usměrnit zaměstnance je na něm.

Do toho máme tři děti, s jedním jssm ještě na RD.

Jen mám poslední dobou pocit, že jsem se nějak z pozice partnerky dostala do pozice podřízené, které je také potřeba přidělovat úkoly a příkazovat, co musí udělat. Už to není prosím objednej barvy do tiskárny, už je to jen zítra ať tu jsou bsrvy. Například.

Pokud přijdu s nějakou připomínkou, jssm odpalkovana, že nejsem v prodeji a nevím jak jsou dnešní klienti hrozni.

A celkově i doma začínám mít poslední dobou pocit, že jsem jen inventář, že vlastně nechápu, proč se mnou ještě ten chlap je, když jinde by mu asi bylo dle jeho výrazů, nálad, domácích aktivit atp. lépe.

Jak z toho ven? Mluvit na tohle téma se s ním nedá, do poradny ho taky nedostanu. Kolikrát už si říkám, že by mi samotné s detmi bylo líp :oops:

  • Citovat
  • Upravit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
19388
19.6.19 14:39

No, co si najít jinou práci? Je otázka, jak na tom jste celkově. Třeba by si tě začal víc vážit. Nevím, nechtěla bych pracovat sd sbmvym životní partnerem

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
3379
19.6.19 14:42

Jak z toho ven? Neplnit jeho rozkazy, ale plnit pouze prosby. Nějaké,, ať jsou zítra barvy,,. to bych mu řekla,, prosím? Já snad špatně slyším,,. Nebo něco v tom smyslu, že si snad ze mě dělá srandu. Musíš to zarazit sama, popř. na rozkazy vůbec nereagovat ať si to rozkazuje sám sobě.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
5918
19.6.19 14:45
@Anonymní píše:
Zdravím, asi se jen potřebuji vypsat.

S manželem podnikáme, firma je psaná na něj, máme několik zaměstnanců. Spolu jsme 18 let, podnikáme 9. Vždy jsem dohlížela na smlouvy, platby, komunikovala s úřady, účetní manžel v životě neviděl. Od letošního roku jsem převzala komplet účetnictví, zařizuji a obstarávám vše došlé, dělám řidiče.. Atp jen nejsem na prodejnách a s klienty komunikuji minimálně, to je na manželovi a zaměstnancich. Zaskakuji jen v době nemocí a dovolených, když je potřeba. Plus se teda snažím moc nemontovat do vztahů na pracovištích a usměrnit zaměstnance je na něm.

Do toho máme tři děti, s jedním jssm ještě na RD.

Jen mám poslední dobou pocit, že jsem se nějak z pozice partnerky dostala do pozice podřízené, které je také potřeba přidělovat úkoly a příkazovat, co musí udělat. Už to není prosím objednej barvy do tiskárny, už je to jen zítra ať tu jsou bsrvy. Například.

Pokud přijdu s nějakou připomínkou, jssm odpalkovana, že nejsem v prodeji a nevím jak jsou dnešní klienti hrozni.

A celkově i doma začínám mít poslední dobou pocit, že jsem jen inventář, že vlastně nechápu, proč se mnou ještě ten chlap je, když jinde by mu asi bylo dle jeho výrazů, nálad, domácích aktivit atp. lépe.

Jak z toho ven? Mluvit na tohle téma se s ním nedá, do poradny ho taky nedostanu. Kolikrát už si říkám, že by mi samotné s detmi bylo líp :oops:

Sjednejte si u něj respekt.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
216
19.6.19 14:51

Mela jsem to s mužem rekla bych podobne, dokud se nenarodil syn. Z porodnice jsem vyrizovala pracovní hovory a po nocích tabulky, při krmeni jsem řešila e-maily a tehdy jsem rekla, ze už na to nestacim. Tím se vse komplet vyřešilo. Muz si našel noveho člověka, který zastřešuje to, co jsem dělala já a já se věnuji svému, čemu jsem se chtěla věnovat cely život. Od te doby je klid :kytka:

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Lalelale
19.6.19 15:12

Jestli už jsi v bodě, že přemýšlíš, zda by ti samotné nebylo líp, pak bych to řešila nalezením normální práce. A buď se vás vztah zlepší nebo ne. Paradoxně u rodinných podniků vidím dva extrémy: protekční příbuzný nedělá a neumí vůbec nic, nebo příbuzný naopak dře do úmoru za podhodnocený plat a ještě poslouchá stížnosti. skoro nic mezi tím.

  • Citovat
  • Upravit
4071
19.6.19 15:18

To je smutné. Máme taky firmua manzel se takto naštěstí nechová. Sdělila bych mu, že končím, kdyz se neumi chovat. Asi je jedno, že je firma psaná na něj, když je to SJM, ne? Našla bych si po rodičovské novou práci.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
4523
19.6.19 15:54

My s mužem pracujeme pro jednu firmu, on uz nekolik let, ja posledni rok jako externi pracovnik. Taky jsem se bála, že to dopadne podobně, protože on tomu rozumí mnohem víc než já, vsechny tam zna, vsichni znaji jeho, všechno vi, ma dobre postaveni… Ale nakonec je to v pohodě, musela jsem si ale zjednat pořádek hned od začátku. Řekla jsem, že jestli se po mě bude vozit, tak jdu od toho pryč. A zatím nemám jediný důvod si stěžovat, naopak. Doporucuju to taky zatrhnout hned, i kdybys opravdu byla jeho podrizena, tak by se stejně takhle chovat neměl.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
19.6.19 16:18

@chaela tak u nás to také několik let fungovalo.

Mám pocit, že se to změnilo až teď, při RD. Přitom před ní jsem tě práce dělala min, ale víc času jsem holt trávila fyzicky v prodejnách.

Na druhou stranu mi velmi vyhovuje, že nemusím řešit hlídání dětí, prázdniny, školky.. A zároveň je mi jasné, že pokud půjdu do práce, budu mít závazek někde jinde, plus k tomu stejně spoustu věcí okolo stávající. Je to i moje dítě, budovali jsme to těžce spolu, nedokážu ho plně přenechat jiným. :(

Už jsem mu to říkala několikrát, že mám dojem, že mě úkoluje horším stylem, než hplky v práci, evidentně si toho není ani vědom :( 9

  • Citovat
  • Upravit
19388
19.6.19 16:26
@Anonymní píše:
@chaela tak u nás to také několik let fungovalo.

Mám pocit, že se to změnilo až teď, při RD. Přitom před ní jsem tě práce dělala min, ale víc času jsem holt trávila fyzicky v prodejnách.

Na druhou stranu mi velmi vyhovuje, že nemusím řešit hlídání dětí, prázdniny, školky.. A zároveň je mi jasné, že pokud půjdu do práce, budu mít závazek někde jinde, plus k tomu stejně spoustu věcí okolo stávající. Je to i moje dítě, budovali jsme to těžce spolu, nedokážu ho plně přenechat jiným. :(

Už jsem mu to říkala několikrát, že mám dojem, že mě úkoluje horším stylem, než hplky v práci, evidentně si toho není ani vědom :( píše: Více

Tak do s ním promluvit!; co nejdřív. A ignoruj ho, když bude hnusnej. Je mi tě líto, já bych to těžce zvládala

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
719
19.6.19 16:48

Taky pracuju s mužem. Někdy jsme spolu celý den, někdy se vůbec nepotkáme. Zatím nám nehráblo :mrgreen:.
Tvůj muž se chová strašně. Bere tě jako samozřejmost. Promluvte si. Řekni mu, jak se cítíš, když se k tobě chová, tak jak se chová. Řešením by možná byla jiná práce. Za psychologem, nebo do poradny můžeš zajít sama.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další témata z kategorie

Užitečné odkazy

Mohlo by vás zajímat

Zkušenosti a hodnocení

1.2 Spray Max mop box

  • (4.8) + 25 recenzí

Victoria

  • (4.4) + 20 recenzí

Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky

Ikona - Lucie Machová

Mgr. Lucie Machová