Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Dnes jsme meli na navsteve babicku s dedou. A poprve se stalo, ze jsem nevedela, jak se spravne zachovat.
Abych popsala co se stalo…
Mala lezla a lehce se ducla do hlavicky. Sedla si a podivala se na dedu. Ten si samozrejme neodpustil soucitny au! vyraz a mala zacala rvat jak prejeta. Plazila se k nemu a kricela, jako by ji nekdo nohy rezal. Cim vic deda utesoval, tim vic pridavala na volume
Pak uz jsem to nevydrzela a rekla at si ji nevsima a polozi na zem. No to jste meli slyset teprv ten rev! A honem za babickou a utesovat ![]()
Vzala jsem ji po chvilce i babicce. Male jsem oplachla ruce studenou vodou, osvezila ji pusu a dala napit. Pak se teprv uklidnila.
Vratily jsme se do pokojiku. Uz byla klidna, chvilku si hezky hrala. Najednou ji spadla nejaka hracka a cela scena se opakovala ![]()
Je ji 10mesicu. Jak se v takove situaci chovat?
Ten nadpis jsem vůbec nepochopila ale nevadi
Prostě to zkouší, ví, že babička s dědou ji utesi
Vydržet, nenechat se vynervovat ![]()
Zkouší jak budou babi a děda reagovat, takové první pokusy o manipulaci. Nejlépe se na příští návštěvě domluvit s prarodiči, jak reagovat na podobné scény. Že žádné velké litování není potřeba, aby situaci zkusili zahrát do outu. Malá velice rychle pochopí, že tímhle si pozornost nevynutí a dá pokoj.
Samozřejmě to platí pro případy scén u „bezvýznamných bolístek“, snad jsou prarodiče rozumní ![]()
Asi bych se domluvila s babičkou a dědou aby z těchto věcí nedělali vědu(teda pokud se snimi takto mluvit dá), ona to zkouší a jde za tím, kde ví, že bude mít zastání, to je naprosto přirozené. Pokud okolí bude v pohodě, nebude z těhle věcí dělat vědu, naučí se to taky nedělat, já vždycky nenápadně u úrazu zkontrolovala škody a u toho jsem se třeba smála když upadla, zní to blbě, ale fakt to funguje, prostě místo litování se z padání udělala legrace
Tak nějak mi připadá, že o nic nejde. Soucitný pohled není nic, pro co by se mělo střílet. To z člověka sebestředného lítostínka neudělá. A že se lituje, to mi taky nepřipadá nic nekalého. Ta spadlá hračka, no tam už jí děda s babi nelitovali, ne? Aspoň zjistí, jaká „tragédie“ je aspoň trošku vážná a jaká ne. Mě to politování přijde lepší, než když mi „za mlada“ velmi suše říkávali: Máš dávat pozor. Jedno, jestli jsem zakopla, nebo šlápla na hřebík. To u mě vždycky vytočilo do běla. Taková rada k ničemu. Říct - ukaž pofoukáme bebí, a už to nebude bolet, to člověka nezabije.
@Gabi91 Dítěti klidne řeknu, ze chápu, ze ho to rozčílilo/ze to boli, ale ať nedělá herečku, ze je vsechno v pohode a nic se nestálo, dovedu pozornost na neco jiného.
@Gabi91 je to naprosto běžné chování.. u nás utěšujem, pokud si opravdu cos urazí, pokud řve jen proto, že se dožaduje pozornosti, tak mu řeknem, že ne..
@Takyjedna píše:
Ta spadlá hračka, no tam už jí děda s babi nelitovali, ne?
Prave babi litovala. A jeste kdyz si mala stoupa a zavravora, tak zakrici POZOR! SPADNES! Jak kdyby mela spadnout ze 3 metru…
A mala zase jeci a honem litovat…
@Gabi91 píše:
Prave babi litovala. A jeste kdyz si mala stoupa a zavravora, tak zakrici POZOR! SPADNES! Jak kdyby mela spadnout ze 3 metru…A mala zase jeci a honem litovat…
Tak je požádej, ať z toho nedělaj kovbojku a na dítě nekřičí. Protože pokud doma na dítě nebo na sebe běžně nekřičíte, tak se zvýšeného hlasu může i bát a reaguje řevem.
Takže doporučuju, než řešit dítě, tak spíš hodit do klidu sebe a zpacifikovat prarodiče.