Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Vím, že asi nebudu moc populární, ale já bych do druhého dítěte prostě nešla ![]()
@Anonymní píše:
Ahoj, nevím přesně kam dotaz dát, tak omluvte, že jsem to možná dala do jine kategorie.
Od prosince jsem vysadila antidepresiva. Cítím se dobře, asi jeden nebo dva dny jsem měla takové horší, ale zvládla jsem to. Myslím, že takové dny jsou, ať už chci nebo ne.
Rádi bysme s partnerem další dítko. První bude mít skoro 2 roky.
Je tu někdo, kdo si prošel depresí a další těhotenství a po porodu bylo vše v pořádku nebo se scénář s poporodní depresí opakoval? Díky za postřehy, zkušenosti.
Kdybych si sebou nebyla jistá já nebo partner, tak bysme další miminko nechtěli. Tyto komentáře si nechte.
Takže se jednalo o poporodní deprese nebo o „normální“ deprese ještě před 1 porodem?
U kamošky se objevila laktační psychóza po porodu prvního dítěte, z větší časti ji zvládla bez psychiatra. K němu šla až ke konci problému, ale přiznala, že k němu měla jít hned. Jen měla strach, před okolím ukázat, že potřebuje pomoc.
Do dalšího dítěte šla až byla ona rozhodnutá, že to zvládne. Žádné, že partner dítě chce, okolí se ptá apod… ne, ona musela být vnitřně rozhodnutá.
Jen její zdravotní problémy se objevili po dost hnusném porodu, takže byla rozhodnutá, že přirozeně už rodit nebude.
Našla si psychiatra a ten ji napsal, že porod ze zdravotních důvodu má proběhnout císařským řezem.
Teď je v pohodě a problémy už se neobjevili.
Hodně štěstí. Jen to kdyžtak prokonzultuj s psychiatrem, nejlépe s nějakým který má zkušenosti.
Nebo https://www.usmevmamy.cz/ jsou to ženy, které měli zdravotní problémy po porodu, ale zda se u nich problém objevil i po dalším porodu nevím. Zkus se jich zeptat
@Anonymní píše:
Ahoj, nevím přesně kam dotaz dát, tak omluvte, že jsem to možná dala do jine kategorie.
Od prosince jsem vysadila antidepresiva. Cítím se dobře, asi jeden nebo dva dny jsem měla takové horší, ale zvládla jsem to. Myslím, že takové dny jsou, ať už chci nebo ne.
Rádi bysme s partnerem další dítko. První bude mít skoro 2 roky.
Je tu někdo, kdo si prošel depresí a další těhotenství a po porodu bylo vše v pořádku nebo se scénář s poporodní depresí opakoval? Díky za postřehy, zkušenosti.
Kdybych si sebou nebyla jistá já nebo partner, tak bysme další miminko nechtěli. Tyto komentáře si nechte.
Proč tak brzy? Dvouleťák je extrémně náročný i pro psychicky odolnou ženskou. Nemůžeš počkat rok, dva?
@mroe Nejsem v trvalé péči. Byla to jen epizoda, kdy mě pak poslal do léčení obvoďáka a s ním jsem se domluvila na vysazení. Kdyby cokoli, tak se mám znovu ozvat a nebát se.
@kulíšek_s_bambulí Ale na tohle jsem se neptala
Dotaz zněl jasně.
Anonymní - Předtím jsem nic takového nepociťovala, ani v těhotenství. Dítě bylo chtěné a těšili jsme se. Akorát těhotenství hodně rizikové a dítě narozeno předčasně, 10 dní jsme byli na JIP. Nekojila jsem, porod byl rychlý a bez problémů.
Moc děkuji za tip. Zkusím se s nimi spojit. Tlak z okolí nemám žádný. První rok jsem si říkala, že další dítě už v žádném případě, ale už minimálně půl roku si vlastně říkám, že to druhé dítě bychom vlastně chtěli. Manžel by chtěl, ale rozhodnutí nechává na mě a jak se já budu cítit.
@hanka.br. V porovnání s prvním rokem je tohle relativně v pohodě. Má období vzdoru, řev je na denním pořádku, všechno je špatně, ale tak nějak to zvládám líp než úplný mimino. Kdyby se zadařilo dřív, tak sourozenec by se narodil, když by jedničce byly necelý 3, možná už 3 roky.
Jestli se na to cítíš… taky záleží na tom, kolik ti je, jestli 30+, tak mi přijde míň rizikový mít dítě teď, než ještě čekat a riskovat problémy s těhotenstvím v pozdějším věku.
Já jsem vyloženě poporodní depresi neměla, ale u prvního jsem měla něco jako baby blues, u druhého to bylo úplně v pohodě.
Ahoj,
nechci tě nějak odrazovat, ale na tvém místě bych to hodně zvažovala.
Úplně zdravá mamina má co dělat. Aby si to pak zvládala a nedávala si to nakonec za vinu. Věř mi, že tě úplně chápu. Taky jsem si moc přála mít děti dvě. Ale u tebe je to jiný problém.
Možná třeba za nějaký dva roky až se budeš cítit úplně vpohodě to může vyjít.
Hodně zdravíčka a radosti. ![]()
Přijde mi úplně šílený, že o tom jen uvažuješ. Chápu, že u prvního se to nedalo úplně odhadnout, ale teď už asi tušíš, jaké jsou tvoje limity. Mimino je nesmírně náročný i pro zdravou matku. Uvědom si, že deprese pak ovlivní obě děti. Někdy je potřeba přestat se držet “ já chci a chci” přístupu, který je sobecký a nezodpovědný a myslela i na zbytek rodiny.
@Anonymní píše:
@mroe Nejsem v trvalé péči. Byla to jen epizoda, kdy mě pak poslal do léčení obvoďáka a s ním jsem se domluvila na vysazení. Kdyby cokoli, tak se mám znovu ozvat a nebát se.
@kulíšek_s_bambulí Ale na tohle jsem se neptalaDotaz zněl jasně.
Anonymní - Předtím jsem nic takového nepociťovala, ani v těhotenství. Dítě bylo chtěné a těšili jsme se. Akorát těhotenství hodně rizikové a dítě narozeno předčasně, 10 dní jsme byli na JIP. Nekojila jsem, porod byl rychlý a bez problémů.
Moc děkuji za tip. Zkusím se s nimi spojit. Tlak z okolí nemám žádný. První rok jsem si říkala, že další dítě už v žádném případě, ale už minimálně půl roku si vlastně říkám, že to druhé dítě bychom vlastně chtěli. Manžel by chtěl, ale rozhodnutí nechává na mě a jak se já budu cítit.
@hanka.br. V porovnání s prvním rokem je tohle relativně v pohodě. Má období vzdoru, řev je na denním pořádku, všechno je špatně, ale tak nějak to zvládám líp než úplný mimino. Kdyby se zadařilo dřív, tak sourozenec by se narodil, když by jedničce byly necelý 3, možná už 3 roky.
Očividně jak tady čtu ostatní příspěvky. Tak dotyčné znají jen z poslechu deprese, ale neznají poporodní deprese.
Pobav se s ženami z odkazu co jsem ty poslala, myslím že jsou i na fc, ale nejsem si jistá.
Budou ti více nápomocné než tady uživatelky. ![]()
Ono totiž i žena, která měla po porodu dítěte poporodní deprese, může být fungující, šťastná a spokojená mamka více děti už bez deprese.
Kamoška je naprosto spokojená žena, která si druhé užívala i o to víc co si neužívala u prvního. A starost a výchovu zvládá kolikrát i sama naprosto bez problému. Její manžel má totiž velmi těžké a důležité povolání, takže je s dětmi i týden sama
@Tosidelassrandu Jak chceš odhadnout před prvním dítětem, zda se objeví nebo neobjeví poporodní deprese? To je o dost jiné než obyč. deprese
@Tosidelassrandu píše:
Přijde mi úplně šílený, že o tom jen uvažuješ. Chápu, že u prvního se to nedalo úplně odhadnout, ale teď už asi tušíš, jaké jsou tvoje limity. Mimino je nesmírně náročný i pro zdravou matku. Uvědom si, že deprese pak ovlivní obě děti. Někdy je potřeba přestat se držet “ já chci a chci” přístupu, který je sobecký a nezodpovědný a myslela i na zbytek rodiny.
Mně přijde úplně šílený tvůj příspěvek. Nepleteš si poporodní depresi s laktační psychozou? ![]()
@Sonmi píše:
Mně přijde úplně šílený tvůj příspěvek. Nepleteš si poporodní depresi s laktační psychozou?
Ne, zažila jsi někdy někoho s tou diagnozou?
Anonymní - Díky za pochopení.
Na ostatní asi ani nemá cenu reagovat, protože očividně nepochopily mou otázku a ani nepřinesly žádnou zkušenost. Jen svoje domněnky, co jsou realitě vzdálené.
Proto, jak už jsem psala: mě zajímají skutečně příběhy a ne pouze „já si myslím“.
Je fakt, že se cítím už úplně jinak a na jednu stranu už vím, co od druhého dítěte asi můžu čekat. Například jak bych se s jedničkou zpětně zachovala jinak a co si případně ulehčit, zkusit a nebát se požádat o pomoc.
Manžel mě podporuje a kdyby viděl náznak toho, že něco nezvládám, tak by nad druhým ani neuvažoval. Vždy si vše pomýšlí lépe než já. ![]()
Za rady a odkaz ti moc děkuji. A že mě jen neodsuzuješ.
@Anonymní píše:
Anonymní - Díky za pochopení.Na ostatní asi ani nemá cenu reagovat, protože očividně nepochopily mou otázku a ani nepřinesly žádnou zkušenost. Jen svoje domněnky, co jsou realitě vzdálené.
Proto, jak už jsem psala: mě zajímají skutečně příběhy a ne pouze „já si myslím“.
Je fakt, že se cítím už úplně jinak a na jednu stranu už vím, co od druhého dítěte asi můžu čekat. Například jak bych se s jedničkou zpětně zachovala jinak a co si případně ulehčit, zkusit a nebát se požádat o pomoc.
Manžel mě podporuje a kdyby viděl náznak toho, že něco nezvládám, tak by nad druhým ani neuvažoval. Vždy si vše pomýšlí lépe než já.
Za rady a odkaz ti moc děkuji. A že mě jen neodsuzuješ.
Proč o tom zakládáš diskuzi, když jsi rozhodnutá, ze všech nejchytřejší a kdo tě s obdivem neplácá po ramenou jaká jsi hvězda, tak je mimo.
@Anonymní píše:
Anonymní - Díky za pochopení.Na ostatní asi ani nemá cenu reagovat, protože očividně nepochopily mou otázku a ani nepřinesly žádnou zkušenost. Jen svoje domněnky, co jsou realitě vzdálené.
Proto, jak už jsem psala: mě zajímají skutečně příběhy a ne pouze „já si myslím“.
Je fakt, že se cítím už úplně jinak a na jednu stranu už vím, co od druhého dítěte asi můžu čekat. Například jak bych se s jedničkou zpětně zachovala jinak a co si případně ulehčit, zkusit a nebát se požádat o pomoc.
Manžel mě podporuje a kdyby viděl náznak toho, že něco nezvládám, tak by nad druhým ani neuvažoval. Vždy si vše pomýšlí lépe než já.
Za rady a odkaz ti moc děkuji. A že mě jen neodsuzuješ.
Hodně štěstí ať se druhé dítko podaří ![]()
Není vůbec žádný důvod tě odsuzovat
Ono je i fajn, že žena, která si tímhle prošla, si dá pozor na to co se může stát (ale myslím, že většinou podruhé už se nestane) a má i větší podporu okolí.
Já jsem o tomhle věděla úplně kulové. Věděla jsem, že tahle deprese existuje, ale jak se projevuje atd… ne
Kamoška dávala i fotky na fc, studovala vysokou školu a nikdo nic nepoznal, že si prošla něčím takovým, Jakožto přátele nevěděli, jak věděla nevěděla rodina nevím a ptát se ji na to nebudu.
Pak se rozhodla to pustit do světa, právě aby se o tom začalo mluvit, aby lidé věděli oč jde.
A byla jsem hodně v šoku. Co si chudák prožila a protrpěla. Od té doby jsem si o tom něco pročetla, občas přispěji i nějaké peníze na podporu tohohle hnusu, aby se o tom mluvilo a aby ostatní ženy věděli, že není za co se stydět a vyhledali pomoc. Buď odbornou anebo se svěřili rodině
Ono je to šílený hnus pro maminku a určitě i pro nejbližší okolí, ale podle mě se nestává, že by se u některé z žen poporodní deprese objevila znova.
Ale je mi jasné i díky této diskuzi, že se o tom mluví málo, když většina z žen neví oč jde
Ahoj, nevím přesně kam dotaz dát, tak omluvte, že jsem to možná dala do jine kategorie.
Od prosince jsem vysadila antidepresiva. Cítím se dobře, asi jeden nebo dva dny jsem měla takové horší, ale zvládla jsem to. Myslím, že takové dny jsou, ať už chci nebo ne.
Rádi bysme s partnerem další dítko. První bude mít skoro 2 roky.
Je tu někdo, kdo si prošel depresí a další těhotenství a po porodu bylo vše v pořádku nebo se scénář s poporodní depresí opakoval? Díky za postřehy, zkušenosti.
Kdybych si sebou nebyla jistá já nebo partner, tak bysme další miminko nechtěli. Tyto komentáře si nechte.