Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Anonymní píše:
Jako holky, mám dost. A docela se stydím, tak tohle asi dám jako anonymní.
Moje matka je narcistka, manipulátorka, byla taková odjakživa. Mívá lepší období, ale pak už v řádu týdnů začne být cítit, jak začíná startovat. Vyzvídat, být vlezlá, „děsně chytrá“, a pak se spustí lavina, výčitky, vyrypování, které vrcholí občas sprostým urážením, občas její neskutečnou zálibou v - počkej až…, počkej, jak budeš koukat, až…- a to se pak týká i velmi citlivých záležitostí mé rodiny, proto už jí několik let jen málo z našeho života prozrazuju, protože čím víc toho ví, tím častěji startuje. A druhá její metoda je až skoro proklívání nás. A mě to hrozně štve, jak se říká řikat-neřikat - je to pořád stejný. Po dobrým, po zlým, nejde nic.
Nijak extra na to nevěřím, ale tohle přání nám toho nejhoršího jde škálou od neúspěchů ve škole, po vážné nemoci a je to pro mě už i psychicky náročný, neumím to úplně odignorovat, ač se o to snažím, je to náročný, vysilující a zbytečně zatěžující, protože i tak mám svých starostí nad hlavu. A protože se k tomu vždycky jak na potvoru přidá i nějaké těžší období, mívám pak po nocích blbý myšlenky, že na tom jejím proklívání fakt něco je.
Faktem je, že když jsem velmi intezivně uvolňovala tělo, myšlenky zaháněla, tak ona měla žlučníkovej záchvat, opary po obličeji a záhadnou vyrážku, že jsem se až lekla, že jsem jí tím mým uprde. lismem opravdu to její zlo nějak vrazila zpátky.
Já nevím, jak tohle nechat po sobě co nejúčinněji stéct?
Tahle období bývají tak dvakrát ročně, ve zbytku se to s ní jakž takž dá.
Tak když ji začne to její období tak se s ní nestykej, neber telefony, nečti zprávy.
@karkarka píše:
Asi budu prokletá, ale co je proklívání??
Taky nechápu ![]()
Zakladatelko, to ti jako máma říká, proklínám tě, aby ti shnily všechny brambory nebo jak? Nikdy jsem se s tím v životě nesetkala, leda v pohádkách.
@Anonymní píše:
Jako holky, mám dost. A docela se stydím, tak tohle asi dám jako anonymní.
Moje matka je narcistka, manipulátorka, byla taková odjakživa. Mívá lepší období, ale pak už v řádu týdnů začne být cítit, jak začíná startovat. Vyzvídat, být vlezlá, „děsně chytrá“, a pak se spustí lavina, výčitky, vyrypování, které vrcholí občas sprostým urážením, občas její neskutečnou zálibou v - počkej až…, počkej, jak budeš koukat, až…- a to se pak týká i velmi citlivých záležitostí mé rodiny, proto už jí několik let jen málo z našeho života prozrazuju, protože čím víc toho ví, tím častěji startuje. A druhá její metoda je až skoro proklívání nás. A mě to hrozně štve, jak se říká řikat-neřikat - je to pořád stejný. Po dobrým, po zlým, nejde nic.
Nijak extra na to nevěřím, ale tohle přání nám toho nejhoršího jde škálou od neúspěchů ve škole, po vážné nemoci a je to pro mě už i psychicky náročný, neumím to úplně odignorovat, ač se o to snažím, je to náročný, vysilující a zbytečně zatěžující, protože i tak mám svých starostí nad hlavu. A protože se k tomu vždycky jak na potvoru přidá i nějaké těžší období, mívám pak po nocích blbý myšlenky, že na tom jejím proklívání fakt něco je.
Faktem je, že když jsem velmi intezivně uvolňovala tělo, myšlenky zaháněla, tak ona měla žlučníkovej záchvat, opary po obličeji a záhadnou vyrážku, že jsem se až lekla, že jsem jí tím mým uprde. lismem opravdu to její zlo nějak vrazila zpátky.
Já nevím, jak tohle nechat po sobě co nejúčinněji stéct?
Tahle období bývají tak dvakrát ročně, ve zbytku se to s ní jakž takž dá.
Kletba - proklíNat někoho ![]()
To víš, že co do světa vyšleš, se ti několikanásobně vrátí
Za to si vinu nedávej, tak to funguje ![]()
Tvůj dotaz chápu
a všechny s narcistickými matkami taky..
ANO, umí být milující (manipulativním způsobem), ale ponejvíce velmi zlé, ubližující, egoistické a sebestředné (naše navíc ještě tyranizující jak psychicky, tak fyzicky, včetně mlácení a kopání do břicha, hlavy atd.)
od 17 se nestýkáme, brácha stihl utéct ve 12
nejvíc ti pomůže se od ní odstřihnout…
je to těžké, ale lze to. Hlavně si TY nic nevyčítej. Chyba není na tvé straně. O tom jen ony se nás snaží celý život přesvědčit…
v jejím horším období ji prostě ignoruj.. a časem uvidíš.. dobré je si ji zablokovat na mobilu a dát jí mail, když by se něco dělo, mailem tě nebude obtěžovat třeba v noci (ta moje psala výživné sms nejradši kolem třetí ráno..)
@karkarka píše:
Asi budu prokletá, ale co je proklívání??
No přece od slova proklít!
![]()
Také jsem nad tím hloubal, než jsem to pochopil, a stejně trochu nechápu, proč zakladatelka nepoužila normální proklínání? ![]()
@Lil Kitkatt píše:
Taky nechápuZakladatelko, to ti jako máma říká, proklínám tě, aby ti shnily všechny brambory nebo jak? Nikdy jsem se s tím v životě nesetkala, leda v pohádkách.
romky to dělají dodnes normálně
není to nic k smíchu
prostě ti něco zlého plným srdcem přejí, plnou silou energie to vyšlou a řeknou…
někdo se tomu směje, samozřejmě hned neumřeš a neletí dýka
ale příjemné to opravdu není a hlavně ti to nechá v hlavě otazník a negativní myšlenky, což samo o sobě už není dobré…
@PaníBovaryová píše:
Kletba - proklíNat někoho
To víš, že co do světa vyšleš, se ti několikanásobně vrátíZa to si vinu nedávej, tak to funguje
Ale já jí nic nevracela, já se jen uvolňovala z toho napětí, stresu od ní, rozdýchat to a jakoby ten pocit jsem chtěla poslat pryč od sebe, ale přímo k ní ne… prostě kamkoliv.
Tenhle princip taky znám, pak ale nechápu, že co zla ona už udělala, vyslala a přitom žije relativně spokojený život bez výraznějších zádrhelů. Žádná karma, nic.
No, jsem odanonym, co už… tohle prostě řeším furt a furt ![]()
Do zničení vztahů se mi nechce, na to jsem stará a oni ještě víc. Pak budu opatrovat v podstatě cizí přestárlé lidi. Navíc to dlouhodobě nefunguje, už jsem to dvakrát v životě po porodech a výrazných krizích udělala a k uvědomění nedošlo, stejně to pak bylo, že nedobrá dcera se vrátila.
přišla k rozumu.
@Lucy75 píše:
Tvůj dotaz chápu
a všechny s narcistickými matkami taky..
ANO, umí být milující (manipulativním způsobem), ale ponejvíce velmi zlé, ubližující, egoistické a sebestředné (naše navíc ještě tyranizující jak psychicky, tak fyzicky, včetně mlácení a kopání do břicha, hlavy atd.)
od 17 se nestýkáme, brácha stihl utéct ve 12
nejvíc ti pomůže se od ní odstřihnout…
je to těžké, ale lze to. Hlavně si TY nic nevyčítej. Chyba není na tvé straně. O tom jen ony se nás snaží celý život přesvědčit…
v jejím horším období ji prostě ignoruj.. a časem uvidíš.. dobré je si ji zablokovat na mobilu a dát jí mail, když by se něco dělo, mailem tě nebude obtěžovat třeba v noci (ta moje psala výživné sms nejradši kolem třetí ráno..)
díky. ![]()
@Lucy75 píše:
romky to dělají dodnes normálně
není to nic k smíchu
prostě ti něco zlého plným srdcem přejí, plnou silou energie to vyšlou a řeknou…
někdo se tomu směje, samozřejmě hned neumřeš a neletí dýkaale příjemné to opravdu není a hlavně ti to nechá v hlavě otazník a negativní myšlenky, což samo o sobě už není dobré…
ano, to je to oč mi jde. Funguje, nefunguje, není to vůbec příjemné, vezměte si, že by vám někdo pořád říkal, jak špatně dopadnete, jak jste k ničemu, děti k ničemu, a řešil, co budete dělat, až onemocníte, nebudete mít na jídlo a to s takovou razancí, že v podstatě ten člověk nic jiného neřeší. O ničem jiném nemluví! Stačí pět minut hovoru a člověk má po náladě na celej večer.
@NiKina píše:
Ale já jí nic nevracela, já se jen uvolňovala z toho napětí, stresu od ní, rozdýchat to a jakoby ten pocit jsem chtěla poslat pryč od sebe, ale přímo k ní ne… prostě kamkoliv.
Tenhle princip taky znám, pak ale nechápu, že co zla ona už udělala, vyslala a přitom žije relativně spokojený život bez výraznějších zádrhelů. Žádná karma, nic.
No, jsem odanonym, co už… tohle prostě řeším furt a furt
Do zničení vztahů se mi nechce, na to jsem stará a oni ještě víc. Pak budu opatrovat v podstatě cizí přestárlé lidi. Navíc to dlouhodobě nefunguje, už jsem to dvakrát v životě po porodech a výrazných krizích udělala a k uvědomění nedošlo, stejně to pak bylo, že nedobrá dcera se vrátila.přišla k rozumu.
K uvědomění u těchto lidí nikdy nedojde.
A někdy si na „karmu“ musíme prostě počkat a někdy se mrcha vrátí až v dalším pokolení.
Já zírám, jak tady matky radí odstřihnout matku takto jednoznačně, z jednoho odstavce… ![]()
Jako holky, mám dost. A docela se stydím, tak tohle asi dám jako anonymní.
Moje matka je narcistka, manipulátorka, byla taková odjakživa. Mívá lepší období, ale pak už v řádu týdnů začne být cítit, jak začíná startovat. Vyzvídat, být vlezlá, „děsně chytrá“, a pak se spustí lavina, výčitky, vyrypování, které vrcholí občas sprostým urážením, občas její neskutečnou zálibou v - počkej až…, počkej, jak budeš koukat, až…- a to se pak týká i velmi citlivých záležitostí mé rodiny, proto už jí několik let jen málo z našeho života prozrazuju, protože čím víc toho ví, tím častěji startuje. A druhá její metoda je až skoro proklívání nás. A mě to hrozně štve, jak se říká řikat-neřikat - je to pořád stejný. Po dobrým, po zlým, nejde nic.
Nijak extra na to nevěřím, ale tohle přání nám toho nejhoršího jde škálou od neúspěchů ve škole, po vážné nemoci a je to pro mě už i psychicky náročný, neumím to úplně odignorovat, ač se o to snažím, je to náročný, vysilující a zbytečně zatěžující, protože i tak mám svých starostí nad hlavu. A protože se k tomu vždycky jak na potvoru přidá i nějaké těžší období, mívám pak po nocích blbý myšlenky, že na tom jejím proklívání fakt něco je.
Faktem je, že když jsem velmi intezivně uvolňovala tělo, myšlenky zaháněla, tak ona měla žlučníkovej záchvat, opary po obličeji a záhadnou vyrážku, že jsem se až lekla, že jsem jí tím mým uprde. lismem opravdu to její zlo nějak vrazila zpátky.
Já nevím, jak tohle nechat po sobě co nejúčinněji stéct?
Tahle období bývají tak dvakrát ročně, ve zbytku se to s ní jakž takž dá.