Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Anonymní píše:
Ahojte, je mi 23 let a letos budu státnicovat. Mám problém, že oba rodiče jsou alkoholici, provází mě to už od mala, hádky, bití, častokrát jsem se jako malá o rodiče starala, když byli v lihu a řešila věci, které by děti řešit neměly. Rozvedli se, mamka si našla přítele a je to to stejné, pijou několikrát do týdne, do rána, hrozné hádky a já nejsem schopna druhý den fungovat. Mám v sobě už zabudovaný takový blok, že kdykoliv když vidím, že pijou, chci utéct. Často jsem teď spávala po kamarádkách, ale nejde to tak dělat pořád a když se potřebuju učit, tak se mi špatně učí v cizím prostředí. Můj plán je takový, že dodělám školu a co nejrychleji vypadnu, ale hodněkrát přemýšlím nad tím, že se na tu školu vykašlu a půjdu do práce, jen abych byla co nejdříve pryč, protože jsem z toho už psychicky zničená. Zároveň vím, že už mi chybí kousek a nechci to vzdát. Jen bych asi potřebovala slyšet od někoho, kdo to tak měl, jak se v takových situacích choval nebo jak vydržel přežívat v takovém prostředí.Vím, že jsou dospělí, je to jejich volba, ale proběhlo už nespočetně hádek, protože já potřebuju druhý den fungovat, kdežto oni si vyspávají s kocovinou a absolutně je nic nezajímá.
Vydrž a hledej už teď podnájem.
Brigáda a odstěhovat se. Kolej, spolubydleni. Školu určitě nevzdávej.
Na vysoké jsme měli skoro 4 měsíce prázdniny když vyšli dobře zkousky, plus do školy jsme chodili 4 dny v týdnu. V pohodě se daly vydělat peníze a to byl net ještě celkem v plenkách.
Můj otec taky během mých studií (i po nich) chlastal (včetně fyz. a psych. násili), matce to bylo u zádele, já jezdila na víkendy, i během učení (maturita, zkoušky, státnice) jsem musela být „doma“, nějak jsem to vydržela a pak papa tralala pryč od nich. Na tvém místě bych to vydržela, s titulem máš větší šanci (můj chlap má „jen“ ekonomku Bc. a i tak je rád, že to nakonec má, na vysoké pozice prostě chtějí titul).
Ohledně práce - ještě se napracuješ hafoooo let, že budeš vzpomínat na studia (snad už moc ne na ty pseudorodiny), věk odchodu do důchodu se zvýšil na nějakých 68let…a kdo ví, v kolika půjdes ty, když ti je teprve 23 ![]()
Je ti 23, tak je možná už ten správný čas se osamostatnit a postavit se na vlastní nohy ![]()
Najdi si spolubydlení, zkus se zeptat na kolejích a k tomu nějakou brigádu (klidně dočasně Tesco, Lidl, McDonald). Školu určitě nevzdávej, chybí ti už jen kousek, byla by to škoda!
Držím palce, to dáš ![]()
Udělej vše pro to, abys dostudovala a pak uteč. A hlavně se pro ně neobětuj. Alkoholika nezachráníš, zničila by ses a oni pomoc neocení. Já bych se na ně vybodla.
Vždyť je únor, jestli máš státnice na jaře, tak máš za 3-4 měsíce hotovo. Jak tě může napadnout, že to vzdáš?
už dávno jsi měla mít brigádu a šetřit nebo být ve spolubydlení. To je sice smutný, že rodina je tam, kde je, ale ty jsi pro svojí změnu taky zatím moc neudělala.
@terien píše:
Vždyť je únor, jestli máš státnice na jaře, tak máš za 3-4 měsíce hotovo. Jak tě může napadnout, že to vzdáš?už dávno jsi měla mít brigádu a šetřit nebo být ve spolubydlení. To je sice smutný, že rodina je tam, kde je, ale ty jsi pro svojí změnu taky zatím moc neudělala.
Zkus být vystresovaná, v depresi z šílených rodičů, státnice na krku a věř, že nebudeš schopná vstát ani z postele. Brigády a práci radí akorát totálně neempatický člověk a ještě kritizuje. Náhodou je hvězda, že v prostředí alkoholiků se z ní nestal líný neschopný, hloupý alkoholik, co chlastá s rodiči. Metál by měla dostat a ne do ní kopat.
Školu si dodělej, dostaneš mnohem lepší práci, než jen s maturitou.
A teď hned si najdi nejbližší adiktologickou ambulanci a začni tam chodit v rámci programu podpory pro příbuzné závislch lidí - fakt se ti podpora bude hodit proto, aby si ty státnice zvládla, nejspíš ti dost pomůžou i antidepresiva - na pár měsíců.
Nenech svým rodičům, aby ti zničili i možnost dobrého uplatnění.
Případně zajdi mezi al-anon, skupiny příbuzných. Tím že v takové situaci nejsi sama a že to není tvoje selhávání, může se ti taky ulevit. Najdeš i on-line setkání.
https://alanon.cz/…jit-setkani/
případně přímo dospělé děti aloholiků - taky mají on-line možnost se potkat.
@Kipa22 píše:
Zkus být vystresovaná, v depresi z šílených rodičů, státnice na krku a věř, že nebudeš schopná vstát ani z postele. Brigády a práci radí akorát totálně neempatický člověk a ještě kritizuje. Náhodou je hvězda, že v prostředí alkoholiků se z ní nestal líný neschopný, hloupý alkoholik, co chlastá s rodiči. Metál by měla dostat a ne do ní kopat.
Prosím tě uklidni se. O žádných depresích zakl. nepíše, tak tady nehazej diagnózy. Ano, je šikovná, proto je úplný nesmysl že školy odejít.
Určitě školu dodělej, už to máš za pár. Zpětně bys toho litovala.
Můžeš se už pomalu dívat na nabídky práce - kdyby jsi měla štěstí, mohla bys někde nastoupit to statnicich. Pokud teď můžeš, najdi si nějakou brigádu (našetříš si pomalu na nájem apod.).
Hlavně vydrž, posílám hodně sil! ![]()
Ahoj, ja vyrůstala v podobném prostředí a zpetne lituju, ze jsem se neodstehovala driv. Pokud mas možnost nějaké brigády, případně zkráceného úvazku a studovat dalkove, pak zdrhej ![]()
@terien píše:
Prosím tě uklidni se. O žádných depresích zakl. nepíše, tak tady nehazej diagnózy. Ano, je šikovná, proto je úplný nesmysl že školy odejít.
No, minimálně je z rodičů ze stresu a ty jí akorát oznamuješ, jak se málo snaží. To považuju za drzost s ohledem na to, jak se neuvěřitelně dokázala vzchopit a dojít až téměř ke státnicím. Má už naloženo dost, aby tohle musela poslouchat.
@Kipa22 píše:
No, minimálně je z rodičů ze stresu a ty jí akorát oznamuješ, jak se málo snaží. To považuju za drzost s ohledem na to, jak se neuvěřitelně dokázala vzchopit a dojít až téměř ke státnicím. Má už naloženo dost, aby tohle musela poslouchat.
Jenže ona musí dojít mnohem dál, aby se posunula. Je jí 23, ne 13, to už mohla byt na půli cesty pryč. Brigáda je naprosto normální věc u studentů, nic z čeho by se musela hroutit a bez peněz se bohužel nehne, i kdyby měla 10 titulů.
Ahojte, je mi 23 let a letos budu státnicovat. Mám problém, že oba rodiče jsou alkoholici, provází mě to už od mala, hádky, bití, častokrát jsem se jako malá o rodiče starala, když byli v lihu a řešila věci, které by děti řešit neměly. Rozvedli se, mamka si našla přítele a je to to stejné, pijou několikrát do týdne, do rána, hrozné hádky a já nejsem schopna druhý den fungovat. Mám v sobě už zabudovaný takový blok, že kdykoliv když vidím, že pijou, chci utéct. Často jsem teď spávala po kamarádkách, ale nejde to tak dělat pořád a když se potřebuju učit, tak se mi špatně učí v cizím prostředí. Můj plán je takový, že dodělám školu a co nejrychleji vypadnu, ale hodněkrát přemýšlím nad tím, že se na tu školu vykašlu a půjdu do práce, jen abych byla co nejdříve pryč, protože jsem z toho už psychicky zničená. Zároveň vím, že už mi chybí kousek a nechci to vzdát. Jen bych asi potřebovala slyšet od někoho, kdo to tak měl, jak se v takových situacích choval nebo jak vydržel přežívat v takovém prostředí.
Vím, že jsou dospělí, je to jejich volba, ale proběhlo už nespočetně hádek, protože já potřebuju druhý den fungovat, kdežto oni si vyspávají s kocovinou a absolutně je nic nezajímá.