Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Janinna23 píše:
Ahoj,já teda nevím jak to máš ty, ale já pořád pocit zamilovanosti mámI když spolu s partnerem bydlíme, tak je to pořád těšení na sebe, když jsme někde pryč, škádlíme se, popichujeme se a podobně
Nás to neomrzelo a osobně by mě nenapadlo hledat jinde. Pokud máte zajetej stereotyp, tak to jde přece oživit.. Ne nechat vztah upadnout a necítit se tak, jak bys ty chtěla
Někdo může nesouhlasit, ale kdo má vztah takovej, jakej chce, tak je to pořád skvělý jak na začátku
Alespoň u nás ano
A můžu se zeptat, jak vztah oživujete? Protože u nás to je fakt příšernej stereotip. Nejsem zakladatelka.
Hlavně teda zamilovanost prostě časem přechází v milování, ne? Jsme s manželem 8 let spolu a i když počáteční zamilovanost opadla, milujeme se každým dnem víc a víc, škádlíme se, popichujem, užíváme si legraci a je nám spolu dobře, těšíme se na sebe.
A co si o tom s partnerem promluvit, jak to cítíš? A společně udělat něco pro to, aby stereotyp zmizel. ![]()
My si s manželem často říkáme, že se milujeme čím dál víc..jistě, že to není taková ta šílená zamilovanost, kdy jsem vymýšleli kdo ví co, abychom spolu byli,
ale ta pravá, ryzí láska. Protože zamilovanost je krásná, ale rychle vyprchá, za to díky lásce se máš o koho opřít, někoho, kdo ti pomůže, povzbudí, je tu vždy pro tebe.
Lonette píše:
My si s manželem často říkáme, že se milujeme čím dál víc..jistě, že to není taková ta šílená zamilovanost, kdy jsem vymýšleli kdo ví co, abychom spolu byli,
ale ta pravá, ryzí láska. Protože zamilovanost je krásná, ale rychle vyprchá, za to díky lásce se máš o koho opřít, někoho, kdo ti pomůže, povzbudí, je tu vždy pro tebe.
Já Tě chápu, taky mi to zamilovaný šimrání v břiše chybí ![]()
A to jsem se vdávala až v 33 letech a jsem 2 roky po svatbě
Člověk by řekl, že je vyblbnutej (a já teda blbla dost
)
Někdy taky fňukám, že je škoda, že je ta vášeň už pryč.
Ale mám doma skvělýho manžela, který - i když je někdy na zabití
- má chvíle, kdy vím, že lepšího chlapa bych pro život nenašla, vášeň nevášeň.
Ta zamilovanost je nádhernej pocit, ale vyprchá - víc nebo míň, dřív nebo později.
Mít vedle sebe chlapa, kterej je pro rodinu, můžeš se na něho spolehnout, k nezaplacení. Ale ne vždy si to člověk uvědomí. Já většinou při hádce, když se hádáme fakt do krve a já si najednou uvědomím, že ho můžu ztratit. Najednou začnu brzdit a kašlu na to, co hádku vyvolalo.
Rady, jak osvěžit vztah, hážu rovnou do koše, na všechno jsou potřeba dva. U nás se na vztahu snažím pracovat jen já, manžel žije v domění, že vše co pro manželství mohl udělat udělal - tzn. vzal si mě. Dál už to dle něho asi musí jít samo ![]()
Takže někdy bych ho fakt
ale nevyměnila ![]()
A můžu se zeptat, jak vztah oživujete? Protože u nás to je fakt příšernej stereotip. Nejsem zakladatelka.
No, já jsem třeba skromná, mně stačí 24 hodin tiché domácnosti
Si tak jako říkám, že se vztahem je konec, že budem prostě žít vedle sebe kvůli dítěti… nemluvíme na sebe krom nutných věcí… pak mi přijde, jaká je to škoda, páč vidím, jak je fajn… a hned mám oživeno!
Ale doporučit to nemůžu, má to jistá rizika a plánovaně to neprovádím.
Ale myslím, že občas stačí si od sebe na nějakou dobu odpočinout, případně vymyslet nějakou novou aktivitu.
Ahojky, tak to ja jsem taky mlada je mi 22 let. A mam stastne manzelstvi a dve deti. Presne jak tu holky pisou prenes zamilovanost na manzela. Ja sem tam udelam romantickou veceri pri svickach, pisem si zamilovany e-maily ci sms. Nebo necham zamilovanou basnicku prede dverma, aby si ji mohl precist nez prijde domu. A taky jsem si se svym manzelem domlouvala rande - proste jsme se pres sms svadeli, domluvili si rande. Ja se doma krasne nalicila, oblikla a upravila vlasy a byla jsem natesena jak kdyz mam prvni rande. ![]()
Jé tak to já bych se zamilovala hned, ale nejradši znovu do svého manžela. Je to krásnej´stav. Jenže naprogramovat to bohužel nejde.
![]()
Láska je, když toho druhého milujeme i s jeho chybami. Zamilovanost je jen povrchní, jsou to chemie a hormony, které pokaždé jednou vyprchají…pak zůstane už jen ta láska. Já jsem takhle spokojená a šťastná ![]()
Zapracovat na vztahu se vyplatí víc, než vyměnit partnera, prožít zamilovanost a pak litovat, že to není ten, s kým bych mohla být opravdu šťastná…
Přesně, jaký si to uděláte… Na vstahu je třeba pracovat, pěstovat ho a starat se o něj, aby krásně kvetl a prohluboval se. My jsme taky měli nedávno už takový ten skoro kamarádský náběh, ale já to pořád řešila, vysypala jsem ze sebe všechno, pohádali jsme se a pak se usmířili a od té doby je toskoro jako od začátku, přesně ty pohledy, doteky, letmé polibky… je top moc krásné, myslela jsem si že už to nikdy nepocítím a ono to tam je, jen to najít. Tak hledej, snad najdeš, přeju ti ro, člověk to k životu potřebuje ![]()
Bohužel na to pracování na vztahu musí být dva. Pokud ten vztah někdo bere jako samozřejmost, ak ten druhej se může upracovat a není to k ničemu. Pak už jsou jen lepší a horší období, ale ten vztah už jde bohužel do Prčic.
Na vztahu se musí pracovat celoživotně, my máme s manželem každý hodně zájmů, ale jednou týdně si doma sedneme jen my dva, dáme si vínko, zapalím svíčky, vypneme televizi a jen si povídáme, možná i něco víc… My tedy ještě nemáme rodinu, ale moje kamarádka s 2dětma toto právě aplikuje už 9 let a moc se jí to osvědčilo. Taky pomůže v případě dětí občas pohlídat a vyrazit jen vy dva, do kina, do divadla, nebo jen na procházku, třeba jednou za 2 měsíce.
Chlap x píše:
Bohužel na to pracování na vztahu musí být dva. Pokud ten vztah někdo bere jako samozřejmost, ak ten druhej se může upracovat a není to k ničemu. Pak už jsou jen lepší a horší období, ale ten vztah už jde bohužel do Prčic.
O tom žádná, to je jasan, ale zakladatelka myslím s partnerem nemá jiný problém, takže ho musí jen zapojit a už to pojedééééé.
![]()
My si rádi třeba s manželem zavzpomínáme na ty roky, když jsme spolu chodili, už je to bezmála dvacet let, chodíme na místa, kam jsme chodili na rande, zase se líbáme na lavičce v parku a někdy i něco víc
, je to krásný. Naši kluci (15 a 12 let) si z nás utahujou, ale myslím si, že jim naším láskyplným vztahem dáváme dobrý příklad, přála bych jim stejně krásný manželství…, ale jak už tady bylo víckrát zmíněno, na to jsou potřeba vždycky dva.