Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
a on zadne kamarady a kamaradky nema?nema konicky,zajmy?nepises ani vek,chlapi jsou dost casto jeste ve 30ti nevyzralí
ve vztahu to funguje na bazi komunikace,domluve a kompromisu.takze pokud on ti zakazuje a nechce pristoupit na kompromis..treba ze pujdes s kamoskama nekam si sednout,bez nej a on te muze prijit vyzvednout,nebude to fungovat,zacne ti to vadit,nebo si zvyknes a budes se trapit..promluv s nim,rekni mu co ti vadi a zkuste pomalu hledat reseni.jestli te ma opravdu rad,pristoupi na to..
Ahoj…tak já mám doma to samé
Už to bude , co jsme s mojim manželem pomalu 15- náct roků a ještě pořád žárlí
Radši nechodím nikam a mám klid. Najdu si vždy takové zájmy v rámci možností doma nebo na zahradě- takto to řeším já. Ale ty se nedej. Mě to tak vyhovuje. My máme spolu dobrý vztah a on je lev a já rak- tak tam je sice dle horoskopu dramatický průběh- ale jeden z nás pro dobré soužití musel „ustoupit“, aby to klapalo a to jsem bohužel já
Rak- domácí typ k rodině a dětem. Jinak když máme jít někde(např. přátelé, tanec, kavárna apod.) tak jdeme společně- třeba i s přáteli( víceméně z jeho strany). Ale samotnou mě moc nikde nerad pouští. On se o mě totiž bojí, nedokáže si představit, že by se mi něco stalo
Ale nevím jak ty, já už jsem na to zvyklá a nijak jsem se to nepokoušela měnit. Asi jsem „ze staré školy“
Hlavní je, že má po tolika letech o mě tak horlivý zájem a dělá mi vše co mi na očích vidí …nu, kromě toho „rozletu do světa“ bez něj, co bych taky někdy chtěla, ale co už, jsem zvyklá a nijak mě to ani neláká. Jinak samozřejmě na to, co ti dělá Tvůj ( čtení sms , slídění apod)- na to tvůj nemá právo. Záleží taky hodně na tom, na jaké důvěře jste si jeden druhému postavení. Já to mám s mojim takové - může na mě vyzvídat a slídit jak chce, ale právo mi slídit v sms nemá- to si tvrdě vyprošuji…ach ti chlapi, viď? ![]()
To je normální despotickej magor, jako promiň, ale s tím bych nebyla ani minutu. POkud žárlí a má k tomu nějaký důvody (předchozí nevěra atd)…no ok…ale pokdu jenmom takhle, to od něj odejdi, jako chlap co by mě jednou řekl ať se nemaluju a nebo nemám krátkou sukni, ten by letěl rychleji než by to dořekl…kam is myslíš že to povede…Hele je to mimo téma ale vlastně je to podobný a klasickej příklad:
v nemocnici na kraji města, každej den od 17 45 na jedničce, mrkni na to a zaměř se na příběh sestřičky Fany…a přesně takto to dopadá.
Anonymní píše:
Ahoj holky,moc by mě zajímalo, jestli to má některá doma stejné a jak to řešíte?
Přítel na mě přehnaně žárlí, podezírá..vyptává se, jestli mě někdo volal, psal…určitě mi občas kouká do mobilu, když má možnost…
Vadí mu představa, že si vyjdu s kamarádkou zacvičit, sednout si do cukrárny na kafe apod.
Vadí mu moji známý, se kterýma se bohužel skoro nestýkáme, protože je to vždy problém…omezila jsem to na minimum - přitom jeho účast je vždy samozřejmostí. Ale nechce, nechce nikam chodit s někým jiným, pouze my dva - výlety, kina, procházky…vše je krásné, ale jak by to mělo být za účasti přátel je zle.
Také nemůže rozdýchat, když se někdy nalíčím - pouze řasy. Označí mě za pipinu.
Když „sekám latinu“ je vše v pořádku a nic mě nechybí, není žádný problém. Ale jakmile se mi ozve někdo s přátel s nějakým nápadem apod..je hádka.
Jak ho přesvědčit, že jsou to zbytečnosti? Jak žít s takovým člověkem? Bojím se, že to skončí rozchodem, ale nechci to tak. Chci to nějak vyřešit, nějaký kompromis…
Holky prosím Vás, kdo zažívá něco podobného, jak to řešíte? Jde to vůbec? Už nevím jak ho přesvědčit, že o nic nejde. Děkuji
To zní jak začátek deníčku o domácím násilí
Začíná to takovýmto omezováním a končívá dost tragicky. Zdrhej od takového chlapa, dokud máš ještě čas, ať nemusíš dopisovat ten konec.
KriJona píše:
a on zadne kamarady a kamaradky nema?nema konicky,zajmy?nepises ani vek,chlapi jsou dost casto jeste ve 30ti nevyzralíve vztahu to funguje na bazi komunikace,domluve a kompromisu.takze pokud on ti zakazuje a nechce pristoupit na kompromis..treba ze pujdes s kamoskama nekam si sednout,bez nej a on te muze prijit vyzvednout,nebude to fungovat,zacne ti to vadit,nebo si zvyknes a budes se trapit..promluv s nim,rekni mu co ti vadi a zkuste pomalu hledat reseni.jestli te ma opravdu rad,pristoupi na to..
no je mlady 22let, rikam si ze na to snad musi prijit, ze to je blbost…sam to i kolikrat uzna, ze se chova prehnane a ze to neni normalni, ale moc se nesnazi:( Jinak on proste zadny kamarady nema, nechce o nich ani slyset…chce byt semnou, nepotrebuje nikoho jineho, myslim si ze toho bude litovat, snazim se aspon ho dostat mezi me kamarady, ale vysledky skoro zadne…mluvim s nim o tom casto a v klidu, snazim se mu to vysvetlit, ale nakonec vznikne hadka, protoze ja jsem ta spatna, ze me zalezi i na nekom jinym…ja nevim, napada me si domluvit neco takoveho jak pises a zkusit dodrzovat nejaky plan, zkusit ze zacatku si naplanovat dopredu treba ze s kamarady se uvidime v nejakych pravidelnych intervalech, ze pujdu cvicit jednou tydne on taky - na fotbal… apod. sice je to padly na hlavu, ale stoji me za to..zkusit vsechno…
Zakladatelko, tak na takovýho si dávej opravdu pozor, může to mít pěkně blbej konec! ![]()
Podobný začátek měl i můj vztah s bývalým přítelem. Začínalo to žárlivostí na kamarádky a kontrolama mobilu, skončilo to tím, že mě pravidelně omlacoval, až mi jedné noci totálně vytekly nervy a zavolala jsem na něho policajty. ![]()
Odešel dobrovolně, prý nebude s takovou krávou jako jsem já a prý si za všechno můžu sama ![]()
Jenže ejhle, za měsíc se mu to rozleželo a dolízal že chce zpátky. Jenže to už jsem u sebe naštěstí měla nastěhovanýho svýho současnýho manžela ![]()
Tohle nemá žádné pozitivní řešení… jdi od něj, protože bude ještě hůř… dokud nemáte děti máš šanci tomu předejít. ![]()
KriJona píše:
a on zadne kamarady a kamaradky nema?nema konicky,zajmy?nepises ani vek,chlapi jsou dost casto jeste ve 30ti nevyzralíve vztahu to funguje na bazi komunikace,domluve a kompromisu.takze pokud on ti zakazuje a nechce pristoupit na kompromis..treba ze pujdes s kamoskama nekam si sednout,bez nej a on te muze prijit vyzvednout,nebude to fungovat,zacne ti to vadit,nebo si zvyknes a budes se trapit..promluv s nim,rekni mu co ti vadi a zkuste pomalu hledat reseni.jestli te ma opravdu rad,pristoupi na to..
toto enni o veku.Takhle se muze chovat chlap kteremu je i 45.
A ja bych od nej utekla dokud je vazne cas.
On to kolikrát uzná, že se chová přehnaně?
Jo, to oni na začátku dělávají… Pak to plíživě přeroste v to, že chyba je vlastně jen na tvé straně a už to valí… ![]()
Jo a ještě jsem chtěla dopsat: možná to bude vypadat, dle toho co jsem výše popsala, že jsem třeba „hloupá“ a " blbá"
že si to nechám líbít atd…ale takto to není…já mám dost dobrého muže, vím, že by mi neměl …nazývám to „omezování v manželství“, omezovat…ale na druhou stranu zase citím, že to se mnou myslí opravdu dobře, neboť kde bych byla kdyby nebylo jeho s dětma( vzal si mě s dvěma dětmi!), takže se už nemohu jakoby „rozprdovat“ a jelikož já rodinu nemám, ani babičky, jsme na všechno sami, tak na tu druhou stranu ho chápu…alespoň já sama jsem mu to „dovolila a dovoluji“, že to mám doma tahkle…(tudíž si za tu situaci mohu docela i já sama)…ale jak píše tady zakladatelka- záleží jen a jen na ni , jak se k tomu postaví a jak daleko to nechá zajít, záleží i na síle vztahu a lásky a zázemí…myslím, že jsou situace, kdy škoda- bohužel
…se někdy musí s tím některé ženy smířit, že jsou jejich muži takoví…a nakonec přitom o nic vážnějšího nejde- jen to…„to nás ti muži tak miluji, že to všechno pramení z lásky“
A chcou být nad námi ženskými „dominantnější“ a proto žárlí a střeží každý náš čin
Tak aspoň tohle mě těšíže ten můj to dělá „z lásky ke mě“ a ne ze škodolibosti a nepřejícnosti
…ZaKLADATELKO, držím palečky, ať se ti podaří ,dobře vyřešit, žárlivého přítele a ať máš pokoj- vím jaké to je a jak ti je ![]()
Jak uz tady padlo, pryc od nej!! tohle se nikdy nezlepsi, jenom zhorsi… ja jsem ve svem okoli zazila dva takove pripady, oba koncily histerickyma scenama, placem, sledovanim, vyhrozovanim, nic dobreho z toho nebylo…
Vanesanka píše:
Jo a ještě jsem chtěla dopsat: možná to bude vypadat, dle toho co jsem výše popsala, že jsem třeba „hloupá“ a " blbá"že si to nechám líbít atd…ale takto to není…já mám dost dobrého muže, vím, že by mi neměl …nazývám to „omezování v manželství“, omezovat…ale na druhou stranu zase citím, že to se mnou myslí opravdu dobře, neboť kde bych byla kdyby nebylo jeho s dětma( vzal si mě s dvěma dětmi!), takže se už nemohu jakoby „rozprdovat“ a jelikož já rodinu nemám, ani babičky, jsme na všechno sami, tak na tu druhou stranu ho chápu…alespoň já sama jsem mu to „dovolila a dovoluji“, že to mám doma tahkle…(tudíž si za tu situaci mohu docela i já sama)…ale jak píše tady zakladatelka- záleží jen a jen na ni , jak se k tomu postaví a jak daleko to nechá zajít, záleží i na síle vztahu a lásky a zázemí…myslím, že jsou situace, kdy škoda- bohužel
…se někdy musí s tím některé ženy smířit, že jsou jejich muži takoví…a nakonec přitom o nic vážnějšího nejde- jen to…„to nás ti muži tak miluji, že to všechno pramení z lásky“
A chcou být nad námi ženskými „dominantnější“ a proto žárlí a střeží každý náš čin
Tak aspoň tohle mě těšíže ten můj to dělá „z lásky ke mě“ a ne ze škodolibosti a nepřejícnosti
…ZaKLADATELKO, držím palečky, ať se ti podaří ,dobře vyřešit, žárlivého přítele a ať máš pokoj- vím jaké to je a jak ti je
Někteří, co sedí za vraždu taky tvrdí, že ji zabili z lásky… Nedávno byl v TV případ jakési starší cikánky, co jí manžel vyrazil oko a taky tam tvrdila, cosi o velké lásce
a takové ty řeči, že má ženská něco strpět, s něčím takovým se smířit - promiň, ale to většinou říkají ty, co už v té kaši vězí až po uši a myslí si, že je to OK. Pokud s tím ale nechcete samy nic dělat, nepomůže nikdo. ![]()
Utíkej dokud nemáte děti.
Tohle neskončí,bude to ještě horší.
Je to žárlivec a to se nezmění.
Ahoj holky,
moc by mě zajímalo, jestli to má některá doma stejné a jak to řešíte?
Přítel na mě přehnaně žárlí, podezírá..vyptává se, jestli mě někdo volal, psal…určitě mi občas kouká do mobilu, když má možnost…
Vadí mu představa, že si vyjdu s kamarádkou zacvičit, sednout si do cukrárny na kafe apod.
Vadí mu moji známý, se kterýma se bohužel skoro nestýkáme, protože je to vždy problém…omezila jsem to na minimum - přitom jeho účast je vždy samozřejmostí. Ale nechce, nechce nikam chodit s někým jiným, pouze my dva - výlety, kina, procházky…vše je krásné, ale jak by to mělo být za účasti přátel je zle.
Také nemůže rozdýchat, když se někdy nalíčím - pouze řasy. Označí mě za pipinu.
Když „sekám latinu“ je vše v pořádku a nic mě nechybí, není žádný problém. Ale jakmile se mi ozve někdo s přátel s nějakým nápadem apod..je hádka.
Jak ho přesvědčit, že jsou to zbytečnosti? Jak žít s takovým člověkem? Bojím se, že to skončí rozchodem, ale nechci to tak. Chci to nějak vyřešit, nějaký kompromis…
Holky prosím Vás, kdo zažívá něco podobného, jak to řešíte? Jde to vůbec? Už nevím jak ho přesvědčit, že o nic nejde. Děkuji