Zemřel mi tatínek

47
5.1.11 16:47

Zemřel mi tatínek

Ahoj holky, už jsem si říkala, že se musím vypsat, aby se mi ulevilo..Jsou to 4roky co mi umřel děda.Bylo mu 85. Krásný věk, vím. Za 4 měsíce mi umřela máma. Byla jsem v 7. týdnu těhotenství. Věděla to, naštěstí jsem jí to stihla říct. Šílené bylo to, že máma odcházela půl roku..měla rakovinu plic a metastázy v mozku. Hrůza vidět člověka jak odchází a nic s tím nemůžu udělat.Bylo jí 56. Pak se mi narodil Adámek:-). Naše štěstíčko. Pak přišlo jaro 2010,byla jsem těhotná, čekala jsem holčičku, tu mi babička moc přála. Ale nedočkala se jí. Zemřela před létem. A na začátku léta mi zežloutl táta. Pořád se řešilo co mu je. Něco mu utlačuje žlučovody. Pořád jsme si říkali, může to být srůst, cokoliv. Zvýšené markry neměl, výsledky histologie nic neukázala. Poslali ho domů s nálezem, podezření na Klatskinův tumor-rakovina. Chodil na ERCP a pořád jsme čekali na operaci.Ta se nekonala, dodnes nechápu proč ho neposlali na magnetickou rezonanci hned. Já z toho porodila v 35.týdnu. Byl 10.prosinec. Umřel mi táta. Pořád ještě nevím proč,ani jsem to nečekala. Čekám na výsledky pitvy, protože doktoři také přesně nevědí, pouze se domnívají,že je to rakovina žlučovodů . Cítím se šíleně, ten prázný dům, to jeho oblečení které tam leželo když šel do nemocnice a už se nevrátil:-(. Prostě to nechápu a nevěřím tomu. Je to zlý sen, ze kterýho se už musím probudit. Mám dvě děti a 4 lidi mi umřely. A teď si navíc říkám, kdy něco objeví doktoři u mě :-( neuvidím děti vyrůstat…No prostě mi už opravdu hrabe..

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Napsat příspěvek

Reakce:

4217
5.1.11 16:51

Chjo.....mám slzy v očích…je mi to moc moc moc líto :hug: :hug: :hug:
já tak nějak po druhém porodu tyhle věci špatně snáším......

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
25636
5.1.11 16:53

Je mi to lito :cry: Na spatne veci ohledne sveho zdravi nemysli, venuj se prevenci a mysli pozitivne :wink: Posilam silu :hug:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
12738
5.1.11 16:54

To je mi líto :hug:
Drž se a zahoď černé myšlenky. Je to smutné :hug: :cry:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
14546
5.1.11 16:55

ahoj, brečím… je to opravdu moooc smutné a já nevím co na to napat. Především upřímnu soustrast a hodně sil, děti tě potřebují. Nepíšeš, zda jsi sama, nebo máš přítele, manžela - nějaku oporu.
Moje maminka měla rakovinu prsu, je to asi 6let, přesně nevím, teď je zdravá, ale děsím se toho ,že tu také jednou nebude (ať už kvůli rakovině nebo stáří), že tu nebude třeba i táta a co když se něco objeví u mě nebo sestry, manžela, švagra… když jde máma na vyšetření, mám takové myšlenky, co když… nebo co až… někdo zemřeme… je to strašný téma, hrozně smutný a i já si připadám jako magor s tím nad čím přemýšlím, černé myšlenky jsou hrozné

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
7108
5.1.11 16:55

Ahoj Eleanor,
to že umírají tví nejbližší neznamená že odejdeš i ty.
Máš dvě děti a ty potřebují šťastnou maminku.
Vyplač se pomůže ti to,ale smiř se s tím že odešli.
Jejich cesta už tu skončila,ale ta tvá stále trvá tak si ji užívej.

Opatruj se :hug:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
7213
5.1.11 16:57

ahojky,bude to 5let co mi umrel muj tatinek a muzu ti rict,ze jsem se nevzpamatovala s tim dodneska,mela jsem s nim uzasny vztah,byl to muj kamarad,na ktereho bylo spolehnuti…v ten den jsem s nim byla,ale musela jsem jet do Olomouce,odjela jsem a on do hodiny umrel,mel 47let,infarkt,bum prask z niceho nic…ani nevis jak jsem si vycitala,ze jsem odjela,ze jsem mohla tomu zabranit apd..mrzi me tolik veci,ktere jsem mu nestihla rict…chodim pravidelne na hrbitov a vzdy si s nim v duchu povidam,byla jsem mu predstavit pritele,byla jsem tam i po revizi,chodim tam porad a vzdy mi tecou slzy a vim,ze nikdy neprestanou…soucitim s tebou,drz se :hug:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
7213
5.1.11 17:01

a mozna i chapu,ze se bojis,jestli neni rada na tobe,ale takhle nesmis premyslet,mas deti co te potrebuji,nemysli na zle veci a uzivej si jejich detsvi :hug: cas je nejlepsi lekar,nikdy te to neprestane bolet,ale cas to trochu otupi,musi se jit dal a bojovat :hug:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
12
5.1.11 17:02

Ahojky,je mi tě moc líto…mne v loni zemřeli krátce po sobě obě babičky a před vánoci strýc.Do toho onemocněla matka jednak se psychicky zhroutila a aby toho nebylo málo zjistili jí naštíplé obratle,a do toho všeho já byla těhotná.Malá se narodila o něco málo dřív, naštěstí zdravá, neb jsme se s manželem třepali aby to tak bylo,když jsem byla celé těhotenství pod neustálým stresem. Mne osobně pomohlo se upoutat na malou a nemyslet co ještě bude!Stále někde v zadu cítím úzkost, ale přebíjí to radost z malé,neb jsem především začala žít pro ni a manžela. Mysli na sebe,manžela a děti a nepřemýšlej co bude, jen se budeš trápit víc.Raduj se z maličkostí a z krásných vzpomínek na své blízké,nemysli na to proč a ne proč…trápila by jsi se zbytečně.Držím palečky ať to zvládneš! :kytka:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Ms.H
5.1.11 17:03
RadanaH píše:
ahojky,bude to 5let co mi umrel muj tatinek a muzu ti rict,ze jsem se nevzpamatovala s tim dodneska,mela jsem s nim uzasny vztah,byl to muj kamarad,na ktereho bylo spolehnuti…v ten den jsem s nim byla,ale musela jsem jet do Olomouce,odjela jsem a on do hodiny umrel,mel 47let,infarkt,bum prask z niceho nic…ani nevis jak jsem si vycitala,ze jsem odjela,ze jsem mohla tomu zabranit apd..mrzi me tolik veci,ktere jsem mu nestihla rict…chodim pravidelne na hrbitov a vzdy si s nim v duchu povidam,byla jsem mu predstavit pritele,byla jsem tam i po revizi,chodim tam porad a vzdy mi tecou slzy a vim,ze nikdy neprestanou…soucitim s tebou,drz se :hug:

cítím to stejně jako ty, ani 5 let nestačí na to, aby mi netekly slzy pokaždé, když si na svého tatínka vzpomenu :cry:

Eleanor :hug: :hug: :hug:

  • Nahlásit
  • Citovat
3999
5.1.11 17:07

To je mi moc moc líto :cry: někdo má holt takovou smůlu :-( já jsem nezažila ani jednoho svého dědečka, babičky mi umřely taky už dávno…rodiče naštěstí mám a jsem za to moc ráda a nejraději bych, aby tady byli ještě tak dvacet let minimálně, ale je jim oběma 60, tak nevím nevím…

mojí kamarádce (25 let) umřel z ničeho nic doma v obýváku tatínek před Vánocemi…bylo mu 58 let, nebyl nemocný, nic…najednou zkolaboval…no, pro ostatní je to takové ponaučení, aby si rodičů a vůbec rodiny vážili, dokud mají tu možnost (pokud tedy mají dobré vztahy aspoň trošku)…

Ještě, že máš dětičky, které Ti přinesou radost do života a díky nim alespoň občas na ten smutek zapomeneš. Každému to štěstí není dopřáno, aby měl dvě zdravé děti, tak si to užívej a čas všechno zlepší, i když jsi ve velmi těžké situaci :think: někomu odejde rodina postupně, někomu naráz, někomu dřív, někomu dýl…bohužel s tím nic neuděláme :-(

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
5.1.11 17:22

Ahoj, upřímnou soustrast.

Je to moc smutné. Mně umřela maminka v 39. letech na rakovinu (mně bylo 18. a čekala jsem svého prvního syna) umírala 1,5 roku :cry: :cry: :cry:

takže trošku vím co to je.. ale tatínek naštěstí žije.
Opatrujte se!!! Přeji hodně síly :kytka:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
3818
5.1.11 17:26

Eleanor, chapu te.
Uprimnou soustrast.
Me pomohlo moc se upnout na maleho, a vzdy kdyz to na me prijde, tak se snazim co nejvic zamestnat s prckem. Jen malej obcas udela takove obliceje jako delaval muj tata. To se pak neudrzim a placu.
Je to teprve rok co odesel a kazdy den na nej myslim.

Nemysli na to, ze jsi na rade ted ty,naopak. Mysli na to, ze mas ted dve deti, ktere musis vychovat a tes se na momenty, jak budou rust atd…

Moc ti drzim palce a posilam ti :hug:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
11503
5.1.11 18:14

To je mi taky moc líto, je to hrozný, když tohle člověka potká, ale musíš být silná už kvůli svým dětem. Jinak, možná to bude znít absurdně, ale vím jak se cítíš. Dnes v noci se mi zdál sen jak mi umřela máma, byl tak živý, jako by to bylo veskutečnosti! Měla jsem z toho příšerný pocit a vím, že až k tomu dojde, tak se tak budu chovat. Vše bylo tak jak má, nic nebylo spřeházený, bylo to chronologicky za sebou, takový sen se mi ještě nikdy nezdál. Držím palce, aby ti čas pomohl se z toho dostat a tvé dětičky, i když to bude těžké.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
5.1.11 18:27

Milá Eleanor,
to je mi moc moc líto, co Tě potkalo za neštěstí. Asi to nikdy nepřebolí, ale oba rodiče už budou navždycky pořád s Tebou ve Tvém :srdce: a budou na Tebe i Tvoje děti a nejdražší dávat pozor :hug:a ty na ně budeš vzpomínat a radovat se z krásných vzpomínek na tak úžasné rodiče. Můj dědeček říkával:„Žít se musí pro živý“…život jde dál a Tebe čeká spousta nádherného s dětmi, je hrozná škoda, že už to právě rodiče nemohou sdílet s Tebou, ale raduj se a užívej si toho ohromného štěstí, že máš skvělé milované děti.
Te´d bys rozhodně neměla být sama, vyplač se, vypovídej, vykřič, nebo cokoli, co Ti pomůže…a neboj se pustit všechny emoce naplno ven.Neboj, ty tu budeš pro svoje děti až do 100let :palec: :hug: . Opatruj se a přeji moc moc štěstí v dalším životě a raduj se, že jsi měla tak úžasné lidi kolem sebe a další máš a také vychováváš :hug: . Mysli na ty ztracené kdykoli budeš mít chuť a budou s Tebou :hug: :hug: :hug:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama