Život bez přátel

@Elvelín.a píše:
Je to uz dlouho, co jsem se nekam takhle pridala. To bylo jeste v dobe puberty, kdy jsme pred ICQ okupovali chat na seznamu. Jenomze ted nevim, jak vlastne dal. Pred nejakou dobou jsme se s muzem prestehovali do Prahy. Sli jsme za lepsi pracovni nabidkou. Timto souhlasem jsem si obratila zivot na ruby. Nikdy jsem nebyla otevřeny clovek, ale myslim, ze jsem pratelsky a usmevavy clovek, ochoten pomoci, ale pro moji smulu to neni jasne hned na prvni pohled. V zivote jsem se spalila o mnoho lidi, a tak jsem si vytvorila hranice, za ktere pustim lidi az po nejake dobe. Vysledkem je to, ze sice mam super praci a skveleho muze, ktery rozsviti kazdou mistnost, jen co vstoupi, ale ja za svuj zivot nasla pouze tri kamaradky, dve ktere by za mne dychaly. Treti se mi odcizuje, protoze je vetsi asocial nez ja a myslim si, ze nezvlada ze jsem se vdala, odstehovala a koupila s manzelem byt. Snazim se s nimi to udrzovat co to da a dari se nam to, ale sve kamaradky jsem musela nechat v puvodnim bydlisti. Je to stovky kilometru a tezce se to prekonava. V praci jsou lide, ale bohuzel nejsou ma krevni skupina, za tu dobu jsem se jim pokousela otevrit, ale jen svuj humor otocili proti mne. Je to umele vytvorena socializace, a je to prilis znat, navic vekove rozdily jsou tam i desetilete a vic. Absolvovala jsem nejake kurzy, tancovala jsem, jogovala jsem chodim do knihovny, ale chybi mi zajit si nekam na vino nebo na kavu s nekym, chtela bych sportovat, ale potrebuji k tomu partaka. Za celou dobu mi to neprislo, ale manzel zmenil praci a za 14 dni v ni si nasel vic pratel nez ja za cely zivot. Chodi s nema na kavu, sportuje navic ma v Praze spoustu pratel z minulosti. Asi se ve mne probudila zarlivost a vim, ze kdyz se mu s tim sverim udela pro mne cokoli, v tomto pripade to bude to, ze se s nimi prestane stykat tak casto. Ale to ja nechci. Obcas se k nim pridam, ale jeho pratele nejsou mi pratele. Chybi mi se chechtat na cele kolo az mne z toho boli bricho. Zajit ven s nekym a pak o tom muzi povidat. Povidat si co ja vim o knihách, nebo obleceni, nebo o dovolene, svatbe, o rodine. Zasmat se, vyrazit nekam. Jestli jste dosli az sem, tak vam dekuji. Tizi mne to dlouho a pratele mi schází moc

Zdravim,
to jste odvazna, ze jste sla do jineho mesta kvuli praci. Klobouk dolu. Je super, ze vas prace bavi. Me moc ne
Ja sice nejsem bez kamaradek, i kdyz bych si ty kamaradske vztahy predstavovala trosku lepsi, ale pred 2 lety jsme se prestehovali o par kilometru dal na prahu vychod a i kdyz v ulici zname vsechny, kamaradku jsem si tu nenasla, spis par lidi/maminek deti ze synove skolky, ale kamaradstvi se tomu rikat neda.
Moje letite kamaradky ziji v jinych castech prahy a spise si volame a jednou mesicne se sejdem, ale kazda ma svou rodinu a neni to uplne ono.
V breznu jsem po materske nastoupila do prace, kterou jsem na castecny uvazek hledala docela dlouho. Taaak jsem se tesila, ale bum, uz nepatrim mezi nejmladsi, sef je nemluvny a zatim jsem si tam nenasla spriznenou dusi. Ani se mi nechce jit na vanocni vecirek, kdyz tam nemam moc s kym pokecat, ale zase kdyz nepujdu, tak to nezaziju…
No abych to zkratila - plno veci jsem si predstavovala jinak… ke vsemu hledam jeste i takove to zivotni naplneni. Krom deti a prace, ktera me az tak nebavi, domacnosti, bych rada neco, co me bude bavit a necim me obohati.
Vubec po te materske citim, ze jsem v urcitych vecech zakrnela a nedari se mi to vylepsit, i kdyz ctu, snazim se na veci nahlizet jinak. Citim proste, ze zivot utika a jeste bych chtela neco dokazat, vyrust a ne jen z prace domu…
je videt, ze kazdy mame sve smutky… na me nekdy leze az uzkost…
A co se tyka rodiny - tak tam to taky neni slava / jedna svagrova neni uz svagrova, druha je jako kdybych ji nemela. Manzelovy rodice maj svych starosti dost a kdybysme je nezvali, tak je snad nevidime… bratra mam v exekuci, rodice moji jsou uz starsi, takze na me z toho spis leze deprese… v praci se nudim, domacnost me tak uplne nebavi, nejsem uplne putka domaci …
S kamaradkama tohle moc nerozebirame, takze o tomhle vsem vlastne nemam s kym mluvit.