Život bez přátel

Fotoalbum tématu (0) Sledovat e-mailem Přidat k oblíbeným Zapnout podpisy Hledání v tématu
První příspěvek v tématu
Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 08.09.18 20:35
život bez přátel

Ahoj, nebo nevím jak to nazvat. Chci si jen trochu vylít srdce.. Možná mě tu někdo vrátí chut hledat nebo že v tom nejsem sama…
No, je to dávno co si s kamarády z dětských a pozdějších let nerozumím, každá jsme šla (nebo šel) jinám, jinou cestou..
Nebo bych spíše řekla, já tu byla a stála vždy za nima, i když jsem zrovna nesouhlasila s něčím, vždy jsem je podpořila a byla tu… Oni mě pak poslali do háje, a spíše se ze mě utahovali, z mých rozhodnutí a názorů…

Po čase jsem byla připravená. Najit si novou kamarádku, byla jsem ale velice opatrná, až po čase jsem jí opravdu začala brát jako kamarádku.. A prostě jen tak se mnou přerušila kontakt, ví jaká jsem a že se nebudu doprošovat, a že mám ráda jednat na férovku, po mých zkušenostech

Štve mě to, nikdy tohle nepochopím… Má mě říct, že jsem kráva a že se mnou končí…Nic, opravdu nic jsem jí neudělala…

Asi radši budu bez kamarádů, protože to je dnes tak složité.. A není to můj styl, lézt do prde.le až po kotníky… :zed: :zed: :zed: :zed:

Stránka:  1 2 Další »
Reakce:
Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 08.09.18 20:37
Zakladatelka

Omlouvám se, příspěvek se přidal dvakrát, nevím proč se tak stalo :)

Elvinerha
Zasloužilá kecalka 881 příspěvků 08.09.18 20:55

Také nemám přátele. Byla jsem vždy spíš samotář, nejlepší kamarádka na základce žije nyní v Anglii, šla o rok dřív na střední a pak jsme se už neměli možnost vídat. Na střední jsem si myslela že jsem našla opravdovou kámošku, ale jen se tak tvářila a ukázala se v pravém světle. S bývalým jsem se poznala v druháku, byli jsme spolu pět let. Hodně jsem si rozuměla s jeho sestrou. Mluvily jsme spolu o všem, dušovala se jak mě má ráda, já pro ní dělala hodně, když mi ve dvě hodiny ráno zavolala, že ztratila klíče od auta, jela jsem pro ni a ještě ji kryla v jejích záletech, ačkoliv se mi to hluboce příčilo. Nakonec se ke mě zachovala tak, že se okolí nestačilo divit a někteří ji označili za duševně nemocnou, to co předvedla fakt nebylo normální. Tím u mě skončila. Vztah s bývalým se nakonec rozpadl. Se současným přítelem jsem pět let, máme spolu skoro dvouletou dceru. Přátele nemám, nedokážu důvěřovat, hodněkrát jsem se spalila. Já bych se pro blízké roztrhala a bohužel takových, kteří tu jsou pro člověka v každé chvíli, je strašně málo. Lidé se hrozně přetvařují a dělají ze sebe co nejsou. Já mám ráda upřímné a slušné jednání, žádné přetvářky, dobré srdce a to je dnes vzácné

nika1988
Zasloužilá kecalka 510 příspěvků 08.09.18 21:03
@Anonymní píše:
Ahoj, nebo nevím jak to nazvat. Chci si jen trochu vylít srdce.. Možná mě tu někdo vrátí chut hledat nebo že v tom nejsem sama…
No, je to dávno co si s kamarády z dětských a pozdějších let nerozumím, každá jsme šla (nebo šel) jinám, jinou cestou..
Nebo bych spíše řekla, já tu byla a stála vždy za nima, i když jsem zrovna nesouhlasila s něčím, vždy jsem je podpořila a byla tu… Oni mě pak poslali do háje, a spíše se ze mě utahovali, z mých rozhodnutí a názorů…

Po čase jsem byla připravená. Najit si novou kamarádku, byla jsem ale velice opatrná, až po čase jsem jí opravdu začala brát jako kamarádku.. A prostě jen tak se mnou přerušila kontakt, ví jaká jsem a že se nebudu doprošovat, a že mám ráda jednat na férovku, po mých zkušenostech

Štve mě to, nikdy tohle nepochopím… Má mě říct, že jsem kráva a že se mnou končí…Nic, opravdu nic jsem jí neudělala…

Asi radši budu bez kamarádů, protože to je dnes tak složité.. A není to můj styl, lézt do prde.le až po kotníky… :zed: :zed: :zed: :zed:

rozumim ti,ja to mam obdobne,moje nejlepsi kamaradka si nasla pritele(ted uz manzela)hodne pri penezich a totalne ji to vlezlo do hlavy..Ted momentalne mam 2 dobre kamaradky,ale s casem je to na nic-vsechny uz mame rodiny a domluvit se je nekdy problem.Chybi mi kamaradka blizko meho bydliste,co by byla vic k dispozici.No uvidime,za rok se stehujem na vesnici,kde mam spise hodne znamych,tak se to treba nejak vyvine.Ale ja jsem spise samotar,nemam rada spolky holek-jako partii,rada bych nejakou pro sebe :oops:

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 08.09.18 21:41
Zakladatellka

@Elvinerha Přesně, je to dnes zázrak mít kamaráda/ku..vlas­tně vzácnost. A kdo má, muže si být jist že má velký poklad, kterého je třeba si vážit..

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 08.09.18 22:02
Zakladatelka

Já se opravdu dlouho bránila tomu mít novou kamarádku, jen jak jsem si to připustila tak mě opustila.. Jo bavím se s kolegyněmi, rozumíme si, zasmějeme se.. ale opravdu nemám na to je označit za kamarádky, třeba ony mě tak berou, ale já připravená nejsem, citím se zhrzeně..

@nika1988 @Elvinerha

nika1988
Zasloužilá kecalka 510 příspěvků 08.09.18 22:07
@Anonymní píše:
Já se opravdu dlouho bránila tomu mít novou kamarádku, jen jak jsem si to připustila tak mě opustila.. Jo bavím se s kolegyněmi, rozumíme si, zasmějeme se.. ale opravdu nemám na to je označit za kamarádky, třeba ony mě tak berou, ale já připravená nejsem, citím se zhrzeně..@nika1988 @Elvinerha

tak to nehrot,ono to trebas prijde,dej tomu cas.Kdyby si chtela pokecat pisni mi do zprav,takhle pres net je to fajn

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 08.09.18 22:17
Zakladatelka

@nika1988 Ráda bych, ale sem moc nechodím :) tak já ti dám se sebe e-mail. to bude lepší.. jokerka69@sez­nam.cz ..to je takový můj druhý e-mail. takže mi nevadí dávat veřejně

nika1988
Zasloužilá kecalka 510 příspěvků 08.09.18 22:25
@Anonymní píše:
@nika1988 Ráda bych, ale sem moc nechodím :) tak já ti dám se sebe e-mail. to bude lepší.. jokerka69@sez­nam.cz ..to je takový můj druhý e-mail. takže mi nevadí dávat veřejně

ok zitra pri chvilce pisnu

D. C.
Zasloužilá kecalka 928 příspěvků 09.09.18 08:06

Zakladatelko, sama v tom určitě nejsi! :hug:

Také jsem si vlastně doposud žádné opravdové přátele ve své blízkosti nenašel…je to tedy hlavně mou introvertní povahou a možná i mými někdy neobvyklými názory :-). Naposledy jsem se snažil tak nějak kamarádit na základní škole. Prostě o přestávkách promluvit o něčem s ostatními, ale většinou to vypadalo tak, že já musel jít za nimi a oslovit je, což nás introverty stojí dost velké úsilí. No… na střední, vysoké, ba ani v práci jsem ze své strany už úsilí moc nevyvíjel. A nikdo jiný ke mně také ne , takže… život bez přátel, dá se říct.

Musím ale říct, že i když ti hoši ze základky, ani s nimi to nikdy nebylo takové to důvěrné přátelství, tak si prakticky ze všech lidí vážím právě jich a když se po letech setkáme na třídním srazu, cítím se téměř šťasten! Jen mě teda ničí, jak to tam skoro všichni zakouří, to je hrůza! :D

Myslím, že důvěrné kamarády člověk musí mít, měl by, ale je to o hodně velkém štěstí. Když nejsou tak holt nejsou… :nevim: . Ale když někdo projeví zájem, rozhodně dát kamarádství šanci!

@Anonymní píše: Štve mě to, nikdy tohle nepochopím… Má mě říct, že jsem kráva a že se mnou končí…Nic, opravdu nic jsem jí neudělala…
Naprostá většina lidí nemá na to odvahu říct tohle někomu do očí, to bych nikomu nevyčítal :-) .
@Elvinerha píše:
Já bych se pro blízké roztrhala a bohužel takových, kteří tu jsou pro člověka v každé chvíli, je strašně málo. Lidé se hrozně přetvařují a dělají ze sebe co nejsou. Já mám ráda upřímné a slušné jednání, žádné přetvářky, dobré srdce a to je dnes vzácné

To jsi můj člověk! Takových by mělo být více! :-)
Ale dodal bych - nejenom dnes , takhle to bylo vždycky! Možná tedy, že dříve si lidé ostatních více vážili a nezištně si pomáhali, to asi ano.

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 13.09.18 02:06

Ahoj, já nikdy žádné přátele neměla, nemám vůbec nikoho. S lidmi si nerozumím, buď si nemáme co říct a nebo když už se mi zdá, že se mi podařilo najít kamarádku, velmi brzy se se mnou přestane bavit. Teď naposled se mi stalo, že na mě začala být zlá a z ničeho nic se mnou přerušila kontakt. Důvod už jsem se nedozvěděla, vůbec nevím, co jsem jí udělala. Často mi lidi říkají, že jsem blbá, nejsem dost dobrá a že dělám všechno špatně. Když teď v mém životě nikdo není, tak mám aspoň od tohohle klid, ale občas mi někdo chybí. Jenomže nemůžu nikoho nutit, aby se mnou kamarádil. Asi to má takhle být, já bez přátel navždy. :nevim:

flowerrose
Povídálka 41 příspěvků 13.09.18 19:26

Vydrž a věř,že všechno má svůj čas.I přátelé!Až to bude mět přijít,tak tu kamarádku potkáš.....

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 25.10.18 22:46
@Elvinerha píše:
Také nemám přátele. Byla jsem vždy spíš samotář, nejlepší kamarádka na základce žije nyní v Anglii, šla o rok dřív na střední a pak jsme se už neměli možnost vídat. Na střední jsem si myslela že jsem našla opravdovou kámošku, ale jen se tak tvářila a ukázala se v pravém světle. S bývalým jsem se poznala v druháku, byli jsme spolu pět let. Hodně jsem si rozuměla s jeho sestrou. Mluvily jsme spolu o všem, dušovala se jak mě má ráda, já pro ní dělala hodně, když mi ve dvě hodiny ráno zavolala, že ztratila klíče od auta, jela jsem pro ni a ještě ji kryla v jejích záletech, ačkoliv se mi to hluboce příčilo. Nakonec se ke mě zachovala tak, že se okolí nestačilo divit a někteří ji označili za duševně nemocnou, to co předvedla fakt nebylo normální. Tím u mě skončila. Vztah s bývalým se nakonec rozpadl. Se současným přítelem jsem pět let, máme spolu skoro dvouletou dceru. Přátele nemám, nedokážu důvěřovat, hodněkrát jsem se spalila. Já bych se pro blízké roztrhala a bohužel takových, kteří tu jsou pro člověka v každé chvíli, je strašně málo. Lidé se hrozně přetvařují a dělají ze sebe co nejsou. Já mám ráda upřímné a slušné jednání, žádné přetvářky, dobré srdce a to je dnes vzácné

Mam to podobne :think: neznasam klamstva a faloš som samotar a prestala som doverovat ludom :nevim:

Potvorka158
Povídálka 37 příspěvků 25.10.18 22:48
@nika1988 píše:
tak to nehrot,ono to trebas prijde,dej tomu cas.Kdyby si chtela pokecat pisni mi do zprav,takhle pres net je to fajn

Kludne napiš spravu rada pokecam :hug:

Elvelín.a
Nováček 1 příspěvek 02.12.18 18:34

Je to uz dlouho, co jsem se nekam takhle pridala. To bylo jeste v dobe puberty, kdy jsme pred ICQ okupovali chat na seznamu. Jenomze ted nevim, jak vlastne dal. Pred nejakou dobou jsme se s muzem prestehovali do Prahy. Sli jsme za lepsi pracovni nabidkou. Timto souhlasem jsem si obratila zivot na ruby. Nikdy jsem nebyla otevřeny clovek, ale myslim, ze jsem pratelsky a usmevavy clovek, ochoten pomoci, ale pro moji smulu to neni jasne hned na prvni pohled. V zivote jsem se spalila o mnoho lidi, a tak jsem si vytvorila hranice, za ktere pustim lidi az po nejake dobe. Vysledkem je to, ze sice mam super praci a skveleho muze, ktery rozsviti kazdou mistnost, jen co vstoupi, ale ja za svuj zivot nasla pouze tri kamaradky, dve ktere by za mne dychaly. Treti se mi odcizuje, protoze je vetsi asocial nez ja a myslim si, ze nezvlada ze jsem se vdala, odstehovala a koupila s manzelem byt. Snazim se s nimi to udrzovat co to da a dari se nam to, ale sve kamaradky jsem musela nechat v puvodnim bydlisti. Je to stovky kilometru a tezce se to prekonava. V praci jsou lide, ale bohuzel nejsou ma krevni skupina, za tu dobu jsem se jim pokousela otevrit, ale jen svuj humor otocili proti mne. Je to umele vytvorena socializace, a je to prilis znat, navic vekove rozdily jsou tam i desetilete a vic. Absolvovala jsem nejake kurzy, tancovala jsem, jogovala jsem chodim do knihovny, ale chybi mi zajit si nekam na vino nebo na kavu s nekym, chtela bych sportovat, ale potrebuji k tomu partaka. Za celou dobu mi to neprislo, ale manzel zmenil praci a za 14 dni v ni si nasel vic pratel nez ja za cely zivot. Chodi s nema na kavu, sportuje navic ma v Praze spoustu pratel z minulosti. Asi se ve mne probudila zarlivost a vim, ze kdyz se mu s tim sverim udela pro mne cokoli, v tomto pripade to bude to, ze se s nimi prestane stykat tak casto. Ale to ja nechci. Obcas se k nim pridam, ale jeho pratele nejsou mi pratele. Chybi mi se chechtat na cele kolo az mne z toho boli bricho. Zajit ven s nekym a pak o tom muzi povidat. Povidat si co ja vim o knihách, nebo obleceni, nebo o dovolene, svatbe, o rodine. Zasmat se, vyrazit nekam. Jestli jste dosli az sem, tak vam dekuji. Tizi mne to dlouho a pratele mi schází moc

Stránka:  1 2 Další »
Váš příspěvek
Reklama

Poslední články

Rozhovor: Jak přirozeně otěhotnět nebo připravit tělo na IVF

Na Lenku Malcher se mimo jiné obrací ženy, kterým se nedaří otěhotnět. Věnuje... číst dále >

DIY: Karnevaly se blíží. Vyrobte dětem originální masku

Každý, kdo se v posledních letech zúčastnil dětského karnevalu, ví, že se to... číst dále >

Články z Expres.cz

Vraha si mažu! Přátelé obviněného Davida začali s odvetou na sociálních sítích

Zatímco jednoho známí označují za milého chlapce, který se bohužel zapletl do... číst dále >

Komentář: Pirát Bartoš chce být premiér. Nabídne víc než legalizaci konopí?

Pirátská strana odstartovala kampaň do Evropského parlamentu. Na... číst dále >

Články z Ona Dnes

Jak prožít spokojený rok 2019? Zlepšujte přítomnost, radí psycholog

Pokaždé, když rok končí a další začíná, všichni si přejeme, aby byl ten nový... číst dále >

Sedm tipů, jak vyřešit manželské neshody

Pokud spolu lidé umějí komunikovat, nemusí rozpory končit házením talířů nebo... číst dále >