Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Jsem, i když se mi moc nechce. Ale nemám to srdce dotyčného ignorovat. Pro oba to byla první láska, navíc přes celou ČR. Já ho po rozchodu chtěla nadobro vymazat z minulosti a budoucnosti, ale on se nedá. Co rok až dva to zkouší a píše, že se chce aspoň kamarádit. Už to je 10 let.
Dřív jsem ho vždy rovnou odpálkovala, teď s ním prohodím společensky pár vět a zase se rozloučím.
@Pandulka píše:
Jsem, i když se mi moc nechce. Ale nemám to srdce dotyčného ignorovat. Pro oba to byla první láska, navíc přes celou ČR. Já ho po rozchodu chtěla nadobro vymazat z minulosti a budoucnosti, ale on se nedá. Co rok až dva to zkouší a píše, že se chce aspoň kamarádit. Už to je 10 let.Dřív jsem ho vždy rovnou odpálkovala, teď s ním prohodím společensky pár vět a zase se rozloučím.
a čím myslíš, že to může být, že se ozývá ? nemá svůj protějšek ?nebo ?
@Anonymní píše:
Hezký večer,
jste někdo v kontaktu se životní láskou, se kterou ale spolu nejste, protože partnerství i přes lásku nefungovalo?
Nemáte nutkání oba nebo jeden z vás obnovovat vztah/ komunikaci stále dokola, třeba i po letech?
Popište své příběhy na toto téma
nechápu pojem životní láska s kterou nejste…takže životní láska z jedné strany…
@Anonymní píše:
a čím myslíš, že to může být, že se ozývá ? nemá svůj protějšek ?nebo ?
Bůh ví. Má už normálně rodinu i děti. Minule jen tak mimoděk utrousil, že stále lituje, že mě nechal. Já toho teda nelituju ani trochu, už předtím to neklapalo a já se neumim rozejít.
Já už na to koukám realistickýma očima, kdy vím, že se svou životní láskou jsem až teprve teď. U něj mi přijde, že pořád moc žije v minulosti a vzpomíná si jen na to hezké (a co si budem namlouvat, první lásky puberťáků bývají dost intenzivní).
Jsem, je to otec me nejmaldsi. Byli jsme spolu 11,5 let, nebyli jsme manzele. Ma Aspergeruv syndrom, zit s nim s ditetem nebylo mozne. Od soudu o svereni dcery do pece (5let zpet) mi nevenoval pohled, natoz pozdrav. Dodnes je mi to lito a na jednu stranu jsem rada, ze nekomunikuje, ze nemusim resit pripadne „lepeni“ vztahu. Oba jsme zustali sami, myslim ze dost poznamenany ![]()
Jediny, ktereho jsem opravdu milovala a myslela si, ze spolu zestarneme
@divine woman treba tak
@ivoun píše:
Jediny, ktereho jsem opravdu milovala a myslela si, ze spolu zestarneme@divine woman treba tak
pokud by to bylo oboustranně, tak jste spolu,nejsme ve středověku
@Anonymní píše:
pokud by to bylo oboustranně, tak jste spolu,nejsme ve středověku
taky nechápu. Ale možná někoho baví sebemrskačství ![]()
Svou první lásku jsem si vzala, takže jsem s ní v kontaktu každý den. ![]()
Také přispěji i když ne moc vesele. Potkala jsem životní lásku až po třicítce, žila jsem s partnerem a tenhle člověk mi nevědomky ukázal že vlastně žiji v nefunkčním vztahu, jen ze zvyku (naštěstí v tom nebyly děti). Pomohlo mi to rozhodnout se a vztah ukončit i když spousta lidí to nechápe, měli jsme harmonický vztah tedy aspoň navenek, uvnitř jsem šťastná nebyla a měla jsem to ukončit už dávno, pádných důvodů bylo až dost, i přesto s bývalým mám stále dobrý vztah.
Ukončila jsem dlouhodobý vztah i když jsem věděla že s tou moji novou láskou být nemůžu a nejspíš nikdy nebudu. Že to je životní láska jsem nepoznala hned, ale strašně mi přirostl k srdci, měli jsme spolu jen malý úlet, ale pro mě to mělo obrovský význam. Poznala jsem snad prvně jaké to je dotýkat se někoho z lásky, jaké je to někoho milovat bez podmínek se všemi chybami i s tím že spolu nikdy nebudeme. Žiju z těch krátkých společně strávených chvil, jsme přátelé a od té doby jsme spolu nic neměli. Vídáme se často a já trpím jako kůň, mám pocit že se mi rozskočí srdce a že se musím zákonitě brzy zbláznit. Bohužel odstranit že života jej nemůžu, není to vzhledem k okolnostem reálné a vlastně v současné době ani nechci. No je to blbý, ale je to tak, na „starý“ kolena, rozumná ženská a jasně určenýma prioritama, klidným a zařízeným a spořádaným životem si takhle zkomplikuje život. Hodně mě to změnilo, netušila jsem že někdy něco takového zažiju, myslela že vím co je láska, ale nevěděla jsem to .
Peťa.
@Anonymní píše:
Také přispěji i když ne moc vesele. Potkala jsem životní lásku až po třicítce, žila jsem s partnerem a tenhle člověk mi nevědomky ukázal že vlastně žiji v nefunkčním vztahu, jen ze zvyku (naštěstí v tom nebyly děti). Pomohlo mi to rozhodnout se a vztah ukončit i když spousta lidí to nechápe, měli jsme harmonický vztah tedy aspoň navenek, uvnitř jsem šťastná nebyla a měla jsem to ukončit už dávno, pádných důvodů bylo až dost, i přesto s bývalým mám stále dobrý vztah.
Ukončila jsem dlouhodobý vztah i když jsem věděla že s tou moji novou láskou být nemůžu a nejspíš nikdy nebudu. Že to je životní láska jsem nepoznala hned, ale strašně mi přirostl k srdci, měli jsme spolu jen malý úlet, ale pro mě to mělo obrovský význam. Poznala jsem snad prvně jaké to je dotýkat se někoho z lásky, jaké je to někoho milovat bez podmínek se všemi chybami i s tím že spolu nikdy nebudeme. Žiju z těch krátkých společně strávených chvil, jsme přátelé a od té doby jsme spolu nic neměli. Vídáme se často a já trpím jako kůň, mám pocit že se mi rozskočí srdce a že se musím zákonitě brzy zbláznit. Bohužel odstranit že života jej nemůžu, není to vzhledem k okolnostem reálné a vlastně v současné době ani nechci. No je to blbý, ale je to tak, na „starý“ kolena, rozumná ženská a jasně určenýma prioritama, klidným a zařízeným a spořádaným životem si takhle zkomplikuje život. Hodně mě to změnilo, netušila jsem že někdy něco takového zažiju, myslela že vím co je láska, ale nevěděla jsem to .Peťa.
Přesně stejně já. Abych vaše krásné vyjádření mohla okomentovat, zaregistrovala jsem se tu ![]()
Hezký večer,
jste někdo v kontaktu se životní láskou, se kterou ale spolu nejste, protože partnerství i přes lásku nefungovalo?
Nemáte nutkání oba nebo jeden z vás obnovovat vztah/ komunikaci stále dokola, třeba i po letech?
Popište své příběhy na toto téma