Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Životní situace
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
10.8.17 12:18
Najít si bydlení, zažádat o alimenty a okamžitě se osamostatnit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.8.17 12:22
Nebylo zrovna snadné to celé přečíst a poskládat do nějakého celku, co dává smysl. Vezmi práci, která je a nevybírej si. Jestli chceš, aby rodiče neměli vliv na tvé dítě, musíš se osamostatnit, ale to na pracáku a na dávkách půjde dost obtížně. I když máš k rodičům výhrady, díky nim nebydlíš pod mostem, trochu na to zapomínáš.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.8.17 12:23
Přelouskla jsem to, ale byl to boj. Zkráceně pro ostatní: zakladatelka nemá práci, ale má dítě a žije u rodičů. Střídá chlapy, které hned seznamuje s dcerou a tahá je do baráku, kde panuje těžká ponorka. Rodiče nesnáší, ale stejně tam furt bydlí, protože už dva roky nepracuje a nemá peníze na vlastní bydlení. Na hlídání jsou jí ale dobří.
Moje rada: Najdi si práci, klidně na druhém konci republiky (možná to tak bude lepší) a odstěhuj se.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.8.17 12:24
Chyba je v tom, ze se k tobe rodice chovaji jako k diteti. A bohuzel si za to muzes pouze ty sama. Nejsi schopna se postarat sama o sebe a o dite, jsi dva roky bez prace a misto abys resila situaci nejak konstruktivne (hledani spolubydleni, prace) resis to, o co si zazadat.
Prijdes mi strasne nesamostatna, prvne rodice pozte (a dlouhodobe), ted zase state pomoz. Jsi matka, mas uz vetsi dite ve skole, je cas se postavit na vlastni nohy a zit za sve a ve svem. Do te doby se budes muset prizpusobit, i kdyz jsou ty podminky takove, jake jsou.
Proc nepomuze pritel? Treba spolecna moznost bydleni a podeleni se o naklady.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.8.17 12:54
Nejak jsem se v tom ztratila.. Co je s tim druhym pritelem, jste spolu nebo uz ne? Jajo jo, delaji naschvály. Ale teda proc si nenajdes sakra práci a nebydlis sama? Co ta mala, z ceho zijete?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.8.17 12:56
Pro mě je to absolutně nesrozumitelné, nevím jestli to jsou překlepy nebo to na mě působí jako špatný překlad.
Pak tam vidím hodně nesrovnalostí typu: jsem dva roky na ÚP a pak… když jsem přišla z práce…?? Navíc se mi nechce nějak věřit, že je člověk na ÚP dva roky, tedy nulový příjem a nemá ještě požádané a další dávky. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.8.17 13:05
@EvulinkaH píše:
Pro mě je to absolutně nesrozumitelné, nevím jestli to jsou překlepy nebo to na mě působí jako špatný překlad.
Pak tam vidím hodně nesrovnalostí typu: jsem dva roky na ÚP a pak… když jsem přišla z práce…?? Navíc se mi nechce nějak věřit, že je člověk na ÚP dva roky, tedy nulový příjem a nemá ještě požádané a další dávky.
Třeba na ně nemá nárok, když bydlí s dalšími pracujícími v jedné domácnosti.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
10.8.17 13:07
Nezapomínám, jsem jim vděčná. Ale to přece neznamená, že nemám právo vychovat svoje dítě podle sebe a mít partnera, který je vhodný pro mě a pro dceru jenom proto, že jim se nelíbí. Prý si mám najít vyzrálého milionáře (tam je skrytá narážka na přítele, který má neziskovku- otci to přijde naivní a dětinské. Podotýkám že ač se rodičům daří dobře, v dětství jsme byli velmi chudá rodina).
Nehodlám žít z dávek, peníze jsem vždycky vydělala. Ale jít bez pracovní smlouvy žádat o příspěvky je blbost. Chci mít všechno v pořádku. Vždycky jsem myslela hlavně ať máme peníze a pracovní dobu takovou, abych se mohla věnovat dceři, ale je to teď na překážku. Jsem samoživitelka, teď už absolutně bez možnosti hlídání. Tak úplně co cokoliv vzít nemůžu. Jde mi jen o to, až budu moct doložit příjem, jaké jsou možnosti, protože dost možná na to zůstanu sama a z jednoho platu nevím jak by jsme vyžili.
Nehodlám žít z dávek, peníze jsem vždycky vydělala. Ale jít bez pracovní smlouvy žádat o příspěvky je blbost. Chci mít všechno v pořádku. Vždycky jsem myslela hlavně ať máme peníze a pracovní dobu takovou, abych se mohla věnovat dceři, ale je to teď na překážku. Jsem samoživitelka, teď už absolutně bez možnosti hlídání. Tak úplně co cokoliv vzít nemůžu. Jde mi jen o to, až budu moct doložit příjem, jaké jsou možnosti, protože dost možná na to zůstanu sama a z jednoho platu nevím jak by jsme vyžili.
@hanka.br. píše:
Nebylo zrovna snadné to celé přečíst a poskládat do nějakého celku, co dává smysl. Vezmi práci, která je a nevybírej si. Jestli chceš, aby rodiče neměli vliv na tvé dítě, musíš se osamostatnit, ale to na pracáku a na dávkách půjde dost obtížně. I když máš k rodičům výhrady, díky nim nebydlíš pod mostem, trochu na to zapomínáš.
- Citovat
- Upravit
10.8.17 13:20
@Anonymní píše:
Nezapomínám, jsem jim vděčná. Ale to přece neznamená, že nemám právo vychovat svoje dítě podle sebe a mít partnera, který je vhodný pro mě a pro dceru jenom proto, že jim se nelíbí. Prý si mám najít vyzrálého milionáře (tam je skrytá narážka na přítele, který má neziskovku- otci to přijde naivní a dětinské. Podotýkám že ač se rodičům daří dobře, v dětství jsme byli velmi chudá rodina).
Nehodlám žít z dávek, peníze jsem vždycky vydělala. Ale jít bez pracovní smlouvy žádat o příspěvky je blbost. Chci mít všechno v pořádku. Vždycky jsem myslela hlavně ať máme peníze a pracovní dobu takovou, abych se mohla věnovat dceři, ale je to teď na překážku. Jsem samoživitelka, teď už absolutně bez možnosti hlídání. Tak úplně co cokoliv vzít nemůžu. Jde mi jen o to, až budu moct doložit příjem, jaké jsou možnosti, protože dost možná na to zůstanu sama a z jednoho platu nevím jak by jsme vyžili.
Jakou práci si tedy představuješ - respektive na jakou práci jsi kvalifikovaná? Já nevím, jestli má člověk v tvé situaci nějaké právo na výchovu dítěte podle svých představ, když jsi závislá na rodičích, můžeš ho zkusit vymáhat na nich, ale nejsem si jistá, jestli pochodíš. Pokud své dítě a sebe nedokážeš uživit sama, tohle právo se dost obtížně vymáhá.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
blabla123
10.8.17 13:39
Odstěhuj se, co jiného. Ty ses jim nastěhovala i nim, tak musíš počítat, že bude po jejich.
Vyber si nějaké velké město, můžeš případně sehnat někoho, kdo ti vyzvedne dítě ze školky.
- Citovat
- Upravit
blabla123
10.8.17 13:48
Chovají se k tobě jako k děcku, protože ty se jako děcko chováš. Víceméně ses jim pověsila na krk, ještě i s dítětem, práce žádná, přitom oni vyzvedávají dítě ze školky, oni musí pomáhat a starat se a ty vedeš ještě hemzy. jednoduše - sežen si podnájem nebo pronájem, i třeba na polovic, i kdyby to bylo do jedna plus nic, sežen si jakoukoliv práci, i kdyby úklid někde, a osamostatni se. Když budou vidět, že se jako dospělá snažíš, budou se k tobě jako k dospělé chovat. Myslíš, že se jim to líbí mít tě doma? Ptala ses jich, jestli tě tam tak dlouho chtějí?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.8.17 16:05
@Anonymní píše:
Nezapomínám, jsem jim vděčná. Ale to přece neznamená, že nemám právo vychovat svoje dítě podle sebe a mít partnera, který je vhodný pro mě a pro dceru jenom proto, že jim se nelíbí. Prý si mám najít vyzrálého milionáře (tam je skrytá narážka na přítele, který má neziskovku- otci to přijde naivní a dětinské. Podotýkám že ač se rodičům daří dobře, v dětství jsme byli velmi chudá rodina).
Nehodlám žít z dávek, peníze jsem vždycky vydělala. Ale jít bez pracovní smlouvy žádat o příspěvky je blbost. Chci mít všechno v pořádku. Vždycky jsem myslela hlavně ať máme peníze a pracovní dobu takovou, abych se mohla věnovat dceři, ale je to teď na překážku. Jsem samoživitelka, teď už absolutně bez možnosti hlídání. Tak úplně co cokoliv vzít nemůžu. Jde mi jen o to, až budu moct doložit příjem, jaké jsou možnosti, protože dost možná na to zůstanu sama a z jednoho platu nevím jak by jsme vyžili.
Takže děláš někde načerno??
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.8.17 16:43
Anonymní Z toho co jsem četla, to na mě působí tak, že u nich tedy s dcerou bydlíš dva roky a oni vás celou dobu obě živí. Tak vás obě berou jako děti. Samozřejmě, že to fyzické násilí neobhajuji, to je dost mimo mísu. Osamostatni se a nebudeš muset tohle řešit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Ahoj, je toho tolik, že ani nevím čím začít… uvízla jsem u rodičů, jelikož jsem nemohla sehnat jinou práci než DPP. Tehdejší partner mě fyzicky napadal, pil… zůstala kde. Tedy u nich, ale nesehnala jsem práci, se kterou bych urážka vlastní bydlení, naše třít na kauci.
Od té doby jsem měla dva partnery. Problém tkví v tom, že rodiče si myslí, ze jsou poslední spravedliví, mají věk na to všechno vědět nejlépe, dokonce jsou tak drzí, že nerespektují moje názory a v momentě kdy dceru hlídají, nastolují si svoje pořádky jak se jim to hodí. Dokonce lezou malé do skříně, protože jejich chaotický systém ve stylu všechno ve všem jim přijde lepší. Holka je akorát rozmrzelá, rozmazlená (to už se mi naštěstí podařilo odbourat), věčně zmatená.
Vždy když jsem si našla partnera, začali se ke mně chovat odtažitě a začali jejich zákulisní boje.
Z dvou následujících partnerů byl první v podstatě k ničemu, dceři se nevěnoval, vřskerý volný čas si jako milovník aut představoval někde na silnici a s kamarády. Už ten si ale všiml, že jsou naši nám palici. Jejich chování jsem nebrala vážně, protože byl opravdu pro rodinný život nepoužitelný. Pak jsem ale potkala někoho, kdo konečně dokázal rodinou žít. Jezdili jsme na výlety, na chatu, trávili spolu hodně času, malá ho měla ráda. Rodiče, kteří si najednou připadali na druhé koleji začali vystrkovat svoje růžky. Začali vykládat, že je tady „měsíc i s cestou“ a bacha aby to nebyl pedofil a jsme blázni, že se známe tři měsíce a už jedeme na víkend pryč… pak se začali dost divné věci, třeba jsme byli domluveni, tmě si uděláme výlet, malá se strašně těšila, avšak babička s sedmou jí na to říkali „to mě nezajímá. S máma se takhle netěšíš. Neměl ho tak ráda, ještě ho neznáš…“
přišel den odjezdu, já samozřejmě 8h v práci. Přijdu domu a malá brečí, že nikam nejede, „já nikam nechci jet, nemám ho ráda a, ty taky nejezdi buď se mnou doma s babičkou a dědou.“
Situace se samozrějme opakovaly a s partnerem jsme se kvůli tomu samozřejmě začali hádat.
Pokud jsem dceru neodvedl a do školky já, babička jí tam nevzala. Protože ji ale vyzvedávala, vždy po obědě. Prý nevěděla, jestli by se na to později cítila. Později jsem jí ale obvykle vyzvedávala já. Když dcera začala chodit do školy, ve dnech kdy ji měla odvést babička, opět nějaká nevolnost a nevím co všechno. Byla nám doporučena družina, která dceři prospěla. Ovšem opět jí babička začala vyzvedávala hned po obědě.
Občas jsem od nich slyšela, že by přitel měl tohle a tamto… a pokaždé když. Jsme měli někam vyrazit, pokaždé nějaký problém.
Pak už jeli řeči ve stylu " jé to je škoda, že zase někam jedete, děda má zrovna volno, jsme s tebou chtěli jít do zoo… támhle a támhle…"
tak ze malá pokaždé přišla s tím, že chce být radši doma s babičkou a s dědou, zase pláč, pak že chce jet s námi. V autě nám pak začala říkat, že babička s dědou říkali, že ho nemají rádi a že jsou strašně smutní, že jede na víkend pryč. Že nechce aby se na ní babička s dědou zlobili, že se baví s přiltelem a tmě jsou pak doma smutní. Že on na ně žarlí… samozřejmě, že když začali nadhazovat společnou dovolenou, byli jsme ti poslední kdo by s nimi chtěl jet. Táta chtěl dovézt dveře, přítel se ptal kdy, načež dostal odpověď: nooo nějak až bude volno o dovolené. Ta je až teď po měsíci.
Za týden mi bylo matkou vyčteno, že tátovi něco slíbil a že vlastně neví kdy se pro dveře pojede. Uběhl další týden a když se s přítelem o dveřích bavili, z táty vypadlo, že to má ještě čas, že neví jestli plné nebo se sklem. Doteď, po dalších 14ti dnech stále neví ani rozměr a jaké dveře vlastně chce
Každopádně před týdnem jsme měli jet na chatu, malá opět důkladně zpracována, aby s námi nikam nejela. Tak jsem řekla dobře, tak tu buď s babičkou a dědou, vrátím se v neděli. Za dvě minuty malá přišla, že chce jet s námi, usmívala se, začala říkat, že se na chatu tak těšila, že si věci sbalila už ráno a přinesla si plný baťůžek. Že nechtěla jet, protože babička říkala, že má děda volno 14 dní a my si jedem na 14 dní pryč, přitom všichni věděli, že jedeme jen od pátku do středy. Za poslední 2 týdny s ní furt někde byli a ani se mi to neobtěžovali říct, takže já se hnala z práce na to, abych pak další 4-5 hodin seděla sama doma.
Každopádně jsem se šla zeptat, proč malé tohle říkají, klasická odpověď, že malá začala brečet, že chce být s nimi doma. Do toho jejich chytrá věta: rozhodni se sama ale klidně tu s námi zůstaň, my budeme rádi. Najednou slyším řev z pokoje, kde si jěstě před chviličkou malá s přítelem hrála, dávala mu pusinky, mazlila se. Jen tak mimochodem, když nebyli na obzoru naši, říkala mu tato.
Přiběhla jsem do pokoje a ty dva se samozřejmě prali. Přitel prokousnutý prst a rozmlácený ciferník. Táta na ražená záda a čelo.
Malá to viděla, řekla že děda začal nadávat příteli do kurev a strčil do něj, ukazovala mi jak což odpovídá strkanci a pěstí. Stejně to popsal i přítel. Dodal, změn zatímco si hrál s malou, táta šel luxovat náš pokoj (nikdy to nedělá, luxuji si tu sama) a začal ho Verbálně provokovat a sťouchat do zad vysavačem.
Jelikož přítel dostal tři pěstí po sobě, snažil se ho chytit a položit nám zem. V tu chvíli se mu táta zakousl do prstu.
Nějak jsme je od sebe odtrhli a každý jel na pohotovost.
Od té doby tady zažívám hotový očistec.
Nejdřív táta řekl, že do nej strčil, pak dostal čelo, později, že byl napaden a dostal čelo, další den, že přítel zakopl, upadl, myslel si, že byl napaden a tak mu dal čelo
Po zrnech dnech se přiznal, změny ho měl plné zuby, že mu vychází aby nás měl hlavně pro sebe a chtě mu dát za vyučenou. Moji páteční ubrečenou tvář prohlásil tam kyselý ksich který nebude ve svém bytě trpět a proto šel dát příteli za vyučenou.
Z malé dělají lhářku, změny neví co viděla a co jí kdo řekl, jen oni mají pravdu a mámino „já tátu znám,, ten by tohle nikdy neudělal“ mě posílá do kolen. Doma se chlubí jak v práci rozvrátil skrytě kolektiv, pár lidí už mu tam chtělo dát přes hubu, ale táta přece takový není ????
Když se přiznal, ještě mi říkala, že mu musíme nechat jeho pravdu aby se nesložil. Při každé příležitosti se do toho snažili tahat holku větami typu: tuhle modřinu mám od něj, chtěl nás zabít…
Furt samé my, nám se zdá, nám přišlo… nic jiného pro ně není a vůbec jim není blbý dělat debila ještě z malé holky. Dokonce měli tu drzost mě obviňovat, že jim chci ukrást vnučku.
Včera otec napadl i mě, za to, že jsem řekla, že mě nezajímá, že zemřel nějaký hudebník, kterého ani neznám. Takže mi poslal dveře do obličeje a každou cenu se je snažil zavřít i přes mojí nohu (zrovna jsem šla z koupelny koupající se dceři pro pyžamo).
Stydím se za to, že jsem jejich dcera. Nechci tu s nimi bydlet, nechci se s nimi stýkat. Jsou to sprostý manipulátoři s pravidelnou docházkou u psychiatra. Nás jako děti drželi odříznuté od všech a dělají to pořád. Jeden partner jejich chování nazval opičí láskou, druhý sektářema a tomu poslednímu to připadá jak kdybychom byli nesvéprávní… dokonce jim vadí, že nám s dcerou kupoval věci.
Příměs rokem mi dokonce máma zkusila tvrdit, že oni ví nejlépe jak vychovávat děti, protože oni mají dvě a podobný kecy. Když jsem jí oponovala, tak začaly doma scény s malou a dálkové řízení času, u kterého nejsou.
To na vysvětlenou do čeho jsem se to dostala. A teď, potřebuji se co nejdříve odstěhovat. Problém je, že jsem od roku 2015 na úp.
Ve firmě, kde byl dobrý výdělek šla jen DPP ale po snížení počtu zakázek už to za to nestálo. Pak už byla jen práce na ruku, k tomu DPP když jsem se pak hlásila na ÚP znovu, už nesměla být ani ta…
Jelikož si už nějakou dobu uvědomuji, že není dobré jim tu malou nechat na 8h (a to nepočítám cestu), hledám něco co nejblíž nebo zkrácený úvazek. Bludný kruh.
Každopádně od práce se hodlám od píchnout. Můžete mi poradit kdy a o co jít na úřad zažádat? Dávky, doplatky, příspěvky… děkuji