Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@Anonymní píše:
Dobrý den, chtěla bych moc poprosit o vaši radu, i když vím, že je to můj problém, jsem bezmocná..Moje 14-ti letá dcera mi neustále lže. Začlo to asi v jejich 8 letech, kdy ukradla přítelovi 50 korun, a tvrdila, jak by to mohla ona ukradnout, a že to nebyla ona. Vymlouvala se, ale nakonec se přiznala. S přítelem jsme ji to odpustili, hodili jsme to na to, že ji je osm a rozhodně z toho vyroste. Nadále následovaly jen takové ty,,malé” lži, o kterých jsem byla přesvědčená, že k pubertě prostě patří.. Na konci června tohoto roku si ale začla volat s nějakým klukem, poprvé si volali asi do 1 ráno, kdy jsem se jí další den ptala, a prý to nebyl žádný kluk, nakonec se přiznala. Před měsícem se ale stalo něco, co mi málem vyrvalo srdce. Dcera řekla, že jde ven s kamarádkou, což mi vůbec nepřišlo divné, jelikož tak chodila i normálně. Bylo asi 9 hodin večer, kdy mi to začalo připadat divné, jelikož tak dlouho nikdy venku nebyla. Zavolala jsem tedy kamarádky mamce, a ta mi řekla, že kamarádka rozhodně není s mojí dcerou.Byla jsem v šoku, jako nikdy. Začla jsem se hodně bát, a tak jsem ji volala. Nezvedala mi to, až to pak zvedla moji kamarádce, která byla u nás. Vynadala jsem ji, a okamžitě ji poroučila domů. Ona přišla, a řekla mi, že klukovi je 18 a přijel za ni autem. Absolutně nevím, co si o tom myslet. Má dcera vždy byla slušná, známky má krásné, a nikdy s ní takové problémy nebyly. I když teď už nevím, jestli je to stále má dcera..
Byla jsem problémová šprtka. Čím víc mě máma pronásledovala, tím víc jsem rebelovala. Tu poslední větu radši ignoruju…. ![]()
@HloupýFlop Já jen nevím, jak ji mám znovu věřit, tímhle ztratila mou veškerou důvěru..
@Lenka395 píše:
@HloupýFlop Já jen nevím, jak ji mám znovu věřit, tímhle ztratila mou veškerou důvěru..
No ty její důvěru taky evidentně nemáš, kdyz se nesvěří, že má kluka. ![]()
Proč tenkrát vzala těch 50 Kč? Dostávala kapesné?
Evidentně jste si nevytvořily důvěrný vztah, tohle je dopad. Teď ve 14 už to stíháním, zákazy ani nadávkami nedoženeš.
Zkus si s ní spíš promluvit, jak to cítí, o čem přemýšlí. Spíš by to chtělo ale nějakou společnou terapii nebo sezení u někoho, kdo se zabývá výchovou.
@Anonymní píše:
Dobrý den, chtěla bych moc poprosit o vaši radu, i když vím, že je to můj problém, jsem bezmocná..Moje 14-ti letá dcera mi neustále lže. Začlo to asi v jejich 8 letech, kdy ukradla přítelovi 50 korun, a tvrdila, jak by to mohla ona ukradnout, a že to nebyla ona. Vymlouvala se, ale nakonec se přiznala. S přítelem jsme ji to odpustili, hodili jsme to na to, že ji je osm a rozhodně z toho vyroste. Nadále následovaly jen takové ty,,malé” lži, o kterých jsem byla přesvědčená, že k pubertě prostě patří.. Na konci června tohoto roku si ale začla volat s nějakým klukem, poprvé si volali asi do 1 ráno, kdy jsem se jí další den ptala, a prý to nebyl žádný kluk, nakonec se přiznala. Před měsícem se ale stalo něco, co mi málem vyrvalo srdce. Dcera řekla, že jde ven s kamarádkou, což mi vůbec nepřišlo divné, jelikož tak chodila i normálně. Bylo asi 9 hodin večer, kdy mi to začalo připadat divné, jelikož tak dlouho nikdy venku nebyla. Zavolala jsem tedy kamarádky mamce, a ta mi řekla, že kamarádka rozhodně není s mojí dcerou.Byla jsem v šoku, jako nikdy. Začla jsem se hodně bát, a tak jsem ji volala. Nezvedala mi to, až to pak zvedla moji kamarádce, která byla u nás. Vynadala jsem ji, a okamžitě ji poroučila domů. Ona přišla, a řekla mi, že klukovi je 18 a přijel za ni autem. Absolutně nevím, co si o tom myslet. Má dcera vždy byla slušná, známky má krásné, a nikdy s ní takové problémy nebyly.I když teď už nevím, jestli je to stále má dcera..
@Svistice Právě proto mě zklamala ještě víc. Kapesné nedostávala, ale věděla, že kdyby něco chtěla, tak si stačí říct.
Děti obvykle začínají lhát, když se bojí trestu. Ale měli jste to řešit hned na začátku, teď už s tím nejspíś nic nenaděláš. Důvěru zázračně v pubertě nevytvoříš.
Příspěvek upraven 05.09.23 v 09:14
@Lenka395 píše:
@HloupýFlop Já jen nevím, jak ji mám znovu věřit, tímhle ztratila mou veškerou důvěru..
Je to děcko! V nejcitlivějším věku a jestli ji takhle citově vydíráš, tak se jí nedivím, že lže. Já tě chápu, ale víc chápu ji. Nemá v tobě už kamarádku, jen fízla. Promiň, že jsem drsná, ale byla jsem v její kůži. Řešíš následky (lži a kluky), ale z nějakého důvodu to sem došlo.
„I když teď už nevím, jestli je to stále má dcera.“
„Já jen nevím, jak ji mám znovu věřit, tímhle ztratila mou veškerou důvěru.“
Jak čtu tyhle věty, dělá se mi špatně. Neboj, problém už dlouho mít nebudeš - ta ti s obrovskou úlevou odejde z domu při první příležitosti. Jen doufej, že si vybere aspoň trochu solidního chlapa.
@Svistice píše:
No ty její důvěru taky evidentně nemáš, kdyz se nesvěří, že má kluka.
Proč tenkrát vzala těch 50 Kč? Dostávala kapesné?
Kapesné jsem nikdy nedostávala a v životě mě nenapadlo ukrást někomu byť korunu.
Matce jsem taky nikdy neřekla, že s někým chodím. Dělala by z toho veleproblem. Ať bych řekla, cokoliv, udělá cokoli. Prostě by hystercila. Dodnes si vyčítán, že jsem jí řekla o prvním sexu. Byla jak smyslu zbavená. Vykládala to každému na potkání
. Tátovi to tenkrát vyložila jako problém problémů. A nastali tresty. Tenkrát mi bylo přes 20 a ve škole a bydlela u nich. Strašně špatně jsem to nesla.
Nikdy nechtěla slyšet žádné argument. Slysela avidela jenom to co se stalo. I třeba špatnou známku.
Pokud zakladatelka nebude chtít slyšet co holka říká, tak má bohužel smůlu. Pojede si po svým. Bude dělat naschvály.
@Capelucia Já se omlouvám, a rozhodně nechci, aby to vyznělo nějak blbě, ale co byste dělala vy, kdyby Vám toto Vaše dcera udělala..?
@HloupýFlop Já ji vůbec nevydírám, jen jsem chtěla mít důvěru ve své dceři..
@Lenka395 píše:
@HloupýFlop Já ji vůbec nevydírám, jen jsem chtěla mít důvěru ve své dceři..
A co pro to konkrétně děláš?
Dobrý den, chtěla bych moc poprosit o vaši radu, i když vím, že je to můj problém, jsem bezmocná..Moje 14-ti letá dcera mi neustále lže. Začlo to asi v jejich 8 letech, kdy ukradla přítelovi 50 korun, a tvrdila, jak by to mohla ona ukradnout, a že to nebyla ona. Vymlouvala se, ale nakonec se přiznala. S přítelem jsme ji to odpustili, hodili jsme to na to, že ji je osm a rozhodně z toho vyroste. Nadále následovaly jen takové ty,,malé” lži, o kterých jsem byla přesvědčená, že k pubertě prostě patří.. Na konci června tohoto roku si ale začla volat s nějakým klukem, poprvé si volali asi do 1 ráno, kdy jsem se jí další den ptala, a prý to nebyl žádný kluk, nakonec se přiznala. Před měsícem se ale stalo něco, co mi málem vyrvalo srdce. Dcera řekla, že jde ven s kamarádkou, což mi vůbec nepřišlo divné, jelikož tak chodila i normálně. Bylo asi 9 hodin večer, kdy mi to začalo připadat divné, jelikož tak dlouho nikdy venku nebyla. Zavolala jsem tedy kamarádky mamce, a ta mi řekla, že kamarádka rozhodně není s mojí dcerou.Byla jsem v šoku, jako nikdy. Začla jsem se hodně bát, a tak jsem ji volala. Nezvedala mi to, až to pak zvedla moji kamarádce, která byla u nás. Vynadala jsem ji, a okamžitě ji poroučila domů. Ona přišla, a řekla mi, že klukovi je 18 a přijel za ni autem. Absolutně nevím, co si o tom myslet. Má dcera vždy byla slušná, známky má krásné, a nikdy s ní takové problémy nebyly. I když teď už nevím, jestli je to stále má dcera..