Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Zklamání z mateřství :-(
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
30.9.12 21:41
Co na to říct. Myslím, že děti byly stejné. Ale já jsem byla jiná a neměla jsem přehnaná očekávání.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
K.Black
30.9.12 21:46
Taky musím dělat kraviny, půjčovat věci, aby něco snědl, hladovka nepomáhá 
a to mu je už 2.5
S tím ostatním nevím, nezažila jsem nikdy 
- Citovat
- Upravit
30.9.12 21:48
Je zatím malý, ale pokud to už nemůžeš vydržet zeptej se u doktorky, třeba vám doporučí nějakou psycholožku.. Moje mamka tam chodí taky kvůli vztelké ségře.. A neboj, určitě bude líp 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.9.12 21:51
Tak sice tohle vztekací období postihlo mé děti tak od roka a půl - syn a v roce - dcera. Synek je OK od 3 let, dcera furt vztekloun Tím jsem jen chtěla říct, že to přejde 
Někdo si to holt vybere dřív a někdo později. Mmch četla jsem nějakou knížku o vývoji ze 70. let a tam psali, že období vzdoru nastupuje až s 3. rokem života. Dneska se to prostě urychluje a je to i lepší, páč přeci jen tříleťák váží několikrát víc než rok a půl starý vztekloun a ten mladší se pak lépe odnáší a manipuluje 
Jo a nemluv o zklamání. To je jako bys byla zklamaná z toho žes měla v pubertě uhry , tohle taky patří k vývoji.
Příspěvek upraven 30.09.12 v 21:53
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.9.12 21:53
Tak především naplácáním ničemu nepomůžeš - rozhodně ho to nezklidní a ani se oba nedostyanete do pohody …nebo mu to snad vylepší náladu a nevzteká se?
Ber to tak, že začíná objevovat svět ale nemá zkušenost s tím co smí a ne a jediný jak to umí dát najevo, je vztek.
Nemyslím si, že seš strašná matka, jen jsi prostě očekávala a měla iluze a nastoupila realita ..za to ale malej nemůže, že TY sis to představovala jinak – jak z TV reklamy.
Já měla nejstaršího syna -ted 15 podobnýho založení jak popisuješ prcka.. přešlo to až kolem pátýho roku věku..chtělo to - nebrat jeho záchvaty osobně a vydržet trpělivá a vlídná..a víš co vyplatilo se ..ted je senzační - má vyznamenání- je v devítce je slušnej má smysl pro humor a máme moc hezkej vztah.Tak neboj ..ono to uteče jak voda a za chvíli budeš vidět že to bylo jen takový období a pousměješ se nad tím.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
30.9.12 21:53
Hesovi, myslíš psycholožku pro mě , to bych možná potřebovala. Ale pro malého to asi nemá význam, protože on ještě nechápe, co po něm chceme .
- Citovat
- Upravit
30.9.12 21:55
Aaaaa, tak to tě chápu. To bych asi taky byla vynervovaná 
Taky bych zkusila nějakýho odborníka, třeba i dětského psychologa, určitě ti poradí a ty si ulevíš. Držím palce!! 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
30.9.12 21:57
Sisulík:
vím, že plácnutím ničeho nedocílím, bohužel mi někdy už fakt ujedou nervy 
. Jak z TV reklamy jsem si určitě nic nepředstavovala. Je mi jasné, že se děti vztekají a zlobí apod. Co mám ve svém okolí (a je to opravdu spousta dětí), tak takový extrém jsem ještě neviděla a hodně lidí, kteří vidí našeho, tak říkají, že to je fakt síla .
- Citovat
- Upravit
30.9.12 21:58
To Zakladatelka:
Vše, co popisujete, je docela běžné. Je moc dobře, že si můžete během týdne vyhradit pár hodin, kdy se věnujete výhradně svým potřebám a koníčkům. V popisu chování Vašeho syna nevidím také nic neobvyklého. Doporučuji přečíst si nějakou čtivou knížku o vývoji dítěte, například „Prvních 6 let ve vývoji a výchově dítěte“ (Z. Matějček). Zkuste, třeba společně s partnerem, probrat, čím se trápíte. Možná najdete i jiný pohled na celou Vaši situaci…
P. S. Takto malé batole prosím nebijte. Čím klidněji a s rozmyslem budete jednat Vy, tím klidnější a spokojenější bude Váš syn. Nezapomeňte, že je na Vás zcela závislý.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.9.12 22:00
@SlaJa píše:
To Zakladatelka:Vše, co popisujete, je docela běžné. Je moc dobře, že si můžete během týdne vyhradit pár hodin, kdy se věnujete výhradně svým potřebám a koníčkům. V popisu chování Vašeho syna nevidím také nic neobvyklého. Doporučuji přečíst si nějakou čtivou knížku o vývoji dítěte, například „Prvních 6 let ve vývoji a výchově dítěte“ (Z. Matějček). Zkuste, třeba společně s partnerem, probrat, čím se trápíte. Možná najdete i jiný pohled na celou Vaši situaci…
P. S. Takto malé batole prosím nebijte. Čím klidněji a s rozmyslem budete jednat Vy, tím klidnější a spokojenější bude Váš syn. Nezapomeňte, že je na Vás zcela závislý.
Jojo, zlatá slova. Naprosto souhlasím.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.9.12 22:03
@Anonymní píše:
Sisulík:
vím, že plácnutím ničeho nedocílím, bohužel mi někdy už fakt ujedou nervy
Nesrovnáej..vím to podle sebe- kdybych tehdy srovnávala, tak si to můžu rovnou hodit
Přijmi malýho takovýho jakej je -akční a temperamentní… a uvidíš jak vám to půjde…
a k tomu ujedou nervy víš já tě neodsuzuju - to bych si nedovolila - nechci aby to tak vyznělo …ale … jak jako ujedou nervy??? Jak to?? seš dospělá …ty se neovládneš? ten vztek je silnější tak plácneš?? Aha a tak si představ že je ti 15 měsíců a ovládat se ještě neumíš vůbec… je ten vztek malýho pochopitelnější?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
30.9.12 22:06
Věřím, že jsi vyčerpaná, moje 14ti měsíční dcerka je taky hyperaktivní, večer padám na hubu.Taky se vzteká často, u mazlení nevydrží ani pár vteřin, ne že by jí to asi vadilo, ale prostě neumí být v klidu.Ale není vzteklá pořád, občas ale zkouší, co si může dovolit-tahá za vlasy, občas taky kousne..ale i přesto umí být i hodná a sladká. Víš co mě napadá? Nemůže to být nějaká forma autismu? Určitě neváhej a dojdi s prckem k dětskému psychiatrovi, nebo neurologovi, poraď se s obvoďačkou. Nezdá se mi, že je to jen vzdor nebo tak, třeba se cítí i chlapeček frustrovaný a neví z čeho, může to být špatná chemie v mozečku..a může se to spravit i nějakými léky, i to se může stát, ale hlavně, aby vám poradil někdo kvalifikovaný..takle bys to dlouho nevydržela 
Hodně štěstí!!!
- Citovat
- Upravit
Anonymní
30.9.12 22:07
Já vím, že to není dobré jej bít, taky jej plácnu přes plínku, takže to defacto ani nepocíťuje. Je to spíš forma úlevy pro mě, i když si plně uvědomuju, že velice špatná. Ulítne mi to občas, určitě ne každý den. Tím se ale nechci obhajovat.
S manželem to probíráme pořád. On je z toho taky smutný, z práce na na syna vždycky těší, pak zase přijde „návrat do reality“ a taky bohužel kolikrát pronese, že nechápe, na co se tak těšil.
- Citovat
- Upravit
30.9.12 22:08
Neboj bude líp! Tohle období s batoletem je ještě snad horší než s novorozencem. Pokud někdo nemá doma vyloženě flegmatické a introvertní dítě, tak zažívá něco podobného jako ty. My tím taky prošli. Dcera bude mít 3 roky a už bych řekla, že je to o něco lepší, ale furt jí vnímám jako hodně malou. Kámoška má předškolačku a to už je vyloženě pohoda.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Omlouvám se za anonym, toto téma je pro mě velice osobní a já mám pocit, že jsem šíleně zklamala, ale poslední dobou už to nezvládám
.
.
.
.
Máme 15 měsíčního syna a trvá už to snad rok, co se šíleně vzteká. U jídla dělá scény, pořád ho musíme něčím zabavovat, aby aspoň něco snědl. Pořád nás kouše, bije, tahá za vlasy. Pokaždé mu důrazně řekneme, že nesmí, kolikrát jsem mu už dala na zadek, ale žádná změna.
Jakmile někde něco vidí a mi mu to neposkytneme, ječí a ječí. Snažíme se pozornost přesunout na něco jiného, ale za pár minut to začne nanovo.
Nejsem na něj sama, manžel se mi snaží pomáhat, kdykoli chci, tak jej můžu zavézt na hlídání tchýni (tzn. cca 1× týdně si udělám pár hodinek pro sebe).
Když si pak pro něj jedu, strašně se na něj teším. On ale za mnou nepřijde, nepomazlí se, za pár minit se zase začne vztekat a já si říkám, jak jsem se na něj mohla těšit
Když se s ním chceme pomazlit, tak by nás uškrtil jak zdrhá, neposedí ani 5 vteřin.
Už jsem z toho vážně nešťastná, strašně bych ho chtěla vzít někdy na nějaký výlet, abychom si to jako rodina užili, ale to se prostě nedá.
Takže jsem ráda, když vypadnu a mám svůj klid
Nechci slyšet, že jsem hrozná a holky by za to daly kdoví co, aby měly dítě, my je máme taky vymodlené. Takhle jsem si to ale nepředstavovala
Uklidnily se vaše děti, které byly třeba takové? Mám pocit, že ještě pár let a jsem v Bohnicích…