Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
On z toho vyroste, některé děti jsou netulivé, časem se to změní, neboj.. pokud máš možnost vypadnout tak to je super..možná v nečem děláš chybu - proto je takovej.. kamoška má sestřenku, která měla dítě později a bylo to na ni znát..nečekala, že ji to tak změní dosavadní život a najednou musí být mimi k dispozici 24hodin navíc dítko hyperaktivní - takže je z toho v pr.. navíc si neumí sjednat respekt a všechno mu dovolí - výchova žádna… tak má všude bordel, skáče ji po hlavě, návštěvám dělá zle, na pískoviště už radši ani nechodí na výlety taky ne… tak tohle si myslím, je přehnaný.. a doufám, že k tomu taky nerezignuješ…
@Anonymní píše:
Hesovi, myslíš psycholožku pro mě, to bych možná potřebovala. Ale pro malého to asi nemá význam, protože on ještě nechápe, co po něm chceme
.
to ne, ale může vám pomoc třeba různými chvičeními jak si víc porozumět a tak.. I s takhle malýma dětma se dá pracovat. A třeba i pro tebe
přece jenom ti může pomoct lépe to překonat ![]()
@Anonymní píše:
Věřím, že jsi vyčerpaná, moje 14ti měsíční dcerka je taky hyperaktivní, večer padám na hubu.Taky se vzteká často, u mazlení nevydrží ani pár vteřin, ne že by jí to asi vadilo, ale prostě neumí být v klidu.Ale není vzteklá pořád, občas ale zkouší, co si může dovolit-tahá za vlasy, občas taky kousne..ale i přesto umí být i hodná a sladká. Víš co mě napadá? Nemůže to být nějaká forma autismu? Určitě neváhej a dojdi s prckem k dětskému psychiatrovi, nebo neurologovi, poraď se s obvoďačkou. Nezdá se mi, že je to jen vzdor nebo tak, třeba se cítí i chlapeček frustrovaný a neví z čeho, může to být špatná chemie v mozečku..a může se to spravit i nějakými léky, i to se může stát, ale hlavně, aby vám poradil někdo kvalifikovaný..takle bys to dlouho nevydrželaHodně štěstí!!!
Super rada - v 15 měsících diagnostikovat autismus
a cpát do dítěte prášky.
![]()
@SlaJa píše:
To Zakladatelka:Vše, co popisujete, je docela běžné. Je moc dobře, že si můžete během týdne vyhradit pár hodin, kdy se věnujete výhradně svým potřebám a koníčkům. V popisu chování Vašeho syna nevidím také nic neobvyklého. Doporučuji přečíst si nějakou čtivou knížku o vývoji dítěte, například „Prvních 6 let ve vývoji a výchově dítěte“ (Z. Matějček). Zkuste, třeba společně s partnerem, probrat, čím se trápíte. Možná najdete i jiný pohled na celou Vaši situaci…
P. S. Takto malé batole prosím nebijte. Čím klidněji a s rozmyslem budete jednat Vy, tím klidnější a spokojenější bude Váš syn. Nezapomeňte, že je na Vás zcela závislý.
Zakladatelka se zřejmě snaží chovat klidně, a zřejmě to nepomáhá
A plácnutí přes plínku nevidím jako „bití“-prosím nepřehánět! ![]()
@Anonymní píše:
Sisulík:
vím, že plácnutím ničeho nedocílím, bohužel mi někdy už fakt ujedou nervy. Jak z TV reklamy jsem si určitě nic nepředstavovala. Je mi jasné, že se děti vztekají a zlobí apod. Co mám ve svém okolí (a je to opravdu spousta dětí), tak takový extrém jsem ještě neviděla a hodně lidí, kteří vidí našeho, tak říkají, že to je fakt síla
![]()
![]()
.
já tě teda chápu. I máma je jenom člověk a nervy má jenom jedny, i když se to dneska nenosí. Nemluvila jsi o tom třeba s vaší doktorkou? Já bych jí to při prohlídce řekla, ať poradí nebo dá kontakt na nějakýho odborníka. Jinak znám pár dětí, kterým pak pomohla školka nebo jesličky.
@Anonymní píše:
Já vím, že to není dobré jej bít, taky jej plácnu přes plínku, takže to defacto ani nepocíťuje. Je to spíš forma úlevy pro mě, i když si plně uvědomuju, že velice špatná. Ulítne mi to občas, určitě ne každý den. Tím se ale nechci obhajovat.
S manželem to probíráme pořád. On je z toho taky smutný, z práce na na syna vždycky těší, pak zase přijde „návrat do reality“ a taky bohužel kolikrát pronese, že nechápe, na co se tak těšil.
Já Ti na tom chtěla jen ukázat jak těžký je pro malýho temperamenta se ovládnout.. vím že to stojí moc nervů -znám to ale opravdu si opakuj - přijímám svého syna takového jaký je a zkus jmenovat jaký -ale pozitivní vlastnosti -jistě nějaké má… až se ti to vtiskne a půjde vám to neboj..půjde.
@Anonymní píše:
Já vím, že to není dobré jej bít, taky jej plácnu přes plínku, takže to defacto ani nepocíťuje. Je to spíš forma úlevy pro mě, i když si plně uvědomuju, že velice špatná. Ulítne mi to občas, určitě ne každý den. Tím se ale nechci obhajovat.
S manželem to probíráme pořád. On je z toho taky smutný, z práce na na syna vždycky těší, pak zase přijde „návrat do reality“ a taky bohužel kolikrát pronese, že nechápe, na co se tak těšil.
dojdi k dr. jak píše anonymní nad tebou, může to být nějaká porucha, a čím dříve se s tím začne pracovat tím lépe. Nebo je jen vztekloun a budeš muset vydržet až se s ním bude možno domluvit.
@Hesovi píše:
to ne, ale může vám pomoc třeba různými chvičeními jak si víc porozumět a tak.. I s takhle malýma dětma se dá pracovat. A třeba i pro tebepřece jenom ti může pomoct lépe to překonat
Takže nejlíp nějaká rodinná psycholožka
ale takové fakt existují. ![]()
@marcellia píše:
Zakladatelka se zřejmě snaží chovat klidně, a zřejmě to nepomáháA plácnutí přes plínku nevidím jako „bití“-prosím nepřehánět!
POdle mě ale ani to plácnutí přes plínku prostě v tomto věku nemá smysl a efekt. Myslím si, že zakladatelka má prostě nereálná očekávání, co se dítěte týká. A pak je z toho frustrovaná. Pokud by to brala tak, že dítě se v tomto věku prostě takhle chová a reaguje a že to časem přejde, snáz by se to snášelo.
@Anonymní píše:
Věřím, že jsi vyčerpaná, moje 14ti měsíční dcerka je taky hyperaktivní, večer padám na hubu.Taky se vzteká často, u mazlení nevydrží ani pár vteřin, ne že by jí to asi vadilo, ale prostě neumí být v klidu.Ale není vzteklá pořád, občas ale zkouší, co si může dovolit-tahá za vlasy, občas taky kousne..ale i přesto umí být i hodná a sladká. Víš co mě napadá? Nemůže to být nějaká forma autismu? Určitě neváhej a dojdi s prckem k dětskému psychiatrovi, nebo neurologovi, poraď se s obvoďačkou. Nezdá se mi, že je to jen vzdor nebo tak, třeba se cítí i chlapeček frustrovaný a neví z čeho, může to být špatná chemie v mozečku..a může se to spravit i nějakými léky, i to se může stát, ale hlavně, aby vám poradil někdo kvalifikovaný..takle bys to dlouho nevydrželaHodně štěstí!!!
Zítra jdem k doktorce, ale myslím, že nic extra mi neporadí. Ona ví, že je velice živý. Ale také říkala, že je to jedno z nejšikovnějších dětí, jaké kdy viděla. Už když byl batole, tak mi říkala, že on je takový dominantní typ, který si jednoznačně stanovuje co bude a nebude jíst, dělat…
Autismus to určitě nebude, o tom něco vím.
Ahoj,
moje dcera skoro dva roky je stejná. Taky pořád vřeští, skáče, moc se nechce mazlit (teda poslední týdny trochu jo, tak pět vteřin a to je její rekord). S tím hlídáním to nemám tak růžový, ale taky vždycky se na ni hrooozně těším, a pak se tomu po pár minutách divím
. Když vidím ostatní děti jak jsou klidné (a ve srovnání s ní jsou, i když si jejich maminky stěžují na divokost, vzteklost atd
) tak si říkám, jaké by to bylo mít hodné dítě. Ale zase vím, že bych ji nevyměnila. Ted co už docela obstojně mluví, je to s ní lepší, ale jen o trošku. Jak něco vidí tak řve, a já ji říkám, nemusíš ječet, prostě řekni že to chceš. Nebo si nechce oblíct mikinu, a zase scéna až na půdu, a přitom, promězamě třeba zmrzni
Na všechno reaguje hrozně přehnaně, a pořád skáče po vrškách a pak spadne a hrozně řve že se bouchla, ale za chvíli už zasse rajtuje. No, někdy je to na zbláznění, ale je to moje ![]()
@Anonymní píše:
Zítra jdem k doktorce, ale myslím, že nic extra mi neporadí. Ona ví, že je velice živý. Ale také říkala, že je to jedno z nejšikovnějších dětí, jaké kdy viděla. Už když byl batole, tak mi říkala, že on je takový dominantní typ, který si jednoznačně stanovuje co bude a nebude jíst, dělat…
Autismus to určitě nebude, o tom něco vím.
Jasně, že to nebude autismus. A ani prášky bych do něj necpala. Je asi hodně paličatý a chce se prosadit. Moje dvě starší děti byly taky hodně divoké a všichni mi to říkali. Já jsem ale neměla porovnání a ostatní děti jsem nesledovala, tak mi to přišlo normální. Teprve s třetím jsem pochopila, že to byli opravdu draci. Ale vyrostli z toho a jsou opravdu velice chytří.
@Cuarentena píše:
POdle mě ale ani to plácnutí přes plínku prostě v tomto věku nemá smysl a efekt. Myslím si, že zakladatelka má prostě nereálná očekávání, co se dítěte týká. A pak je z toho frustrovaná. Pokud by to brala tak, že dítě se v tomto věku prostě takhle chová a reaguje a že to časem přejde, snáz by se to snášelo.
plácnutí efekt má, tím nemyslím několikrát denně. A dítě v tomto věku se takhle většinou nechová(dle toho co píše zakladatelka)si myslím že tam něco bude, nejsem odborník nedovolím si diagnostikovat, ale toto chování mi nepřijde „normální“
Pak je tu možnost, že zakladatelka je citlivější, a vnímá běžné zlobení intenzivněji
jsou maminky které prostě všechno řeší až moc ![]()
@Gina108 píše:
Super rada - v 15 měsících diagnostikovat autismusa cpát do dítěte prášky.
![]()
![]()
![]()
![]()
![]()
A kdy jako myslíš, že se to diagnostikuje?
Ve 20? Nejsou prášky jako prášky, některé jsou slabé a dokážou i pomoci. Já přece nechci nikoho strašit, ale popis situace už mi nepřijde, jako obyčejný dětský vzdor..aby se dítě vztekalo témeř u všeho, není podle mě v pohodě, a musí to vyčerpávat i prcka! ![]()
@Anonymní píše:
A kdy jako myslíš, že se to diagnostikuje?Ve 20? Nejsou prášky jako prášky, některé jsou slabé a dokážou i pomoci. Já přece nechci nikoho strašit, ale popis situace už mi nepřijde, jako obyčejný dětský vzdor..aby se dítě vztekalo témeř u všeho, není podle mě v pohodě, a musí to vyčerpávat i prcka!
Nejdříve snad až ve třech, spíše v pěti letech.