Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Jo a chtela jsem dodat, ze snidam a pak jim obvykle neco az vecer. I kdyz varim kvuli chlapovi, ja uz se najist nestiham ![]()
Vždyť tohle je naprosto normální
Aspoň pro mě
Dej si ho do nosítka a uvidíš jak to bude v pohodě. A až bude batolit bude to lepší, neboj, to už se víc zabaví sám, věř mi, mám 2,5 letýho kluka a když sem to četla, jako bych to psala já ![]()
Porid si nositko a kdyz budes dělat nějakou práci, tak tam malýhó dej a hotovo. Já malou plakat nenechala. Přerušila jsem činnost, uklidnila dítě, dala do nosítka a pak s ním práci dodělala. A hlavně jsem nedělala žádné akce typu úklid, svíčková a bábovka u jednom dní.
Mela jsem to podobně. Pomohlo at kdyz se syn naučil spát doma v postýlce a ja nemusela dvakrát denně krouzit po městě. To jsem to pak během měsíce mela vše v pazi, byt nalesteny, uvareno a ještě jsem u toho stihla kouknout na film. Ted je to malina, ale zase mi pijou krev jiny veci (vztekajici se dítě, které kramuje cely byt
). A ja teda razim teorii, ze maminka není jen od toho, aby byla 100% k dispozici na hraní. Občas jsem ho dala do postýlky, k tomu hračky a dvacet minut jsem proste zehlila. Povídala jsem si s nim, byla jsem u něj, ale proste jsem dělala domácí práce. Dělat vše jen po večerech a nocích je cesta do blázince.
Za pár měsíců to bude zase jinak. Můj byl taky takový, neměla jsem hlídání (babičky daleko), nosítko/šátek nesnesl nikdy žádné a já měla problém se zády, takže to stejně nešlo. Doháněla jsem večer, chlap na mě ještě koukal co jsem celý den dělala, že nic nestíhám, a proč s ním nechci do noci za kamarády, že dítě pospí i v kočárku. Jak začal lézt tak se to výrazně zlepšilo, zabaví se po chvílích sám čím dál častěji. Teď zase hlídám kam leze a co bere protože bere úplně všechno a vylezl by nejraději až na strop, ale to je jiný, je hrozně živý… je to prostě každou chvíli jiné ale každopádně teď si na druhé dítě troufám i když jsem na něj prakticky sama, tak je to určitě mnohem lepší než to bylo v 7m ![]()
No a já teda jediný kdy jsem ho nechala opravdu řvát bylo že jsem musela sníst oběd, to mě prostě musel nechat, jinak bych to přestala zvládat
Párkrát jsem ho i zavřela na pár minut vedle v postýlce než to v klidu dojím
Snídani svačinky a podobně jsem přikusovala za pochodu a u večeře jsme se občas střídali s chlapem, jedl jeden a druhý bavil a pak opačně, jinak by dítě řvalo (ale on se začal plazit až v 9m a prostě se hrozně nudil). Když nebyl chlap doma, najedla jsem se v klidu po uspání dítěte
bylo mi jedno že je to třeba až v 9 večer, kdy normálně už nejím.
Hele, jak tu už holky radí, rozhodně nedělej vše večer, až dítko usne, to bys měla odpočívat. Já jsem třeba hned po porodu zase začla pracovat z domu a musela jsem zasendout k PC kolem 20.00, abych vše stihla. Někdy jsem třeba dělala na PC s dítětem na ruce či v nosítku i přes den, a večer jsem měla třeba dřív hotovo. Malá jednu dobu usínala na mě a já se od ní už pak nemohla hnout. Hodně mi pomohlo houpací lehátko, to jsem brala všude sebou, malou do něj posadila a ona pěkně koukala a já se vykoupala, vlasy umyla, uklidila (u vysavače občas i usla), pak jsem ji třeba měla v košíku, uvařila (jednoduchá jídla). Do dnes mám zásadu, že jak večer usne dítko (už má 21 měsíců), usedám i já a rozhodně už nic nedělám. Je zvyklá od mala, že uklízím a vařím přes den a bere to jako fakt, pomáhá mi, chodí za mnou, pozoruje. Jo a u nás taky docela pomohlo YouTube:-), vím, že někdo je proti tomu, ale malá miluje písničky s obrázky, tak se prostě kouká a je klid. Někdy, když už nestíhám, sedáme spolu k PC, já jí v jednom okně pustím písničky a v druhém si otevřu něco pracovního:-).
Ahoj zakladatelko, já mám 6m raubíře a jsem na něj sama úplně, bez partnera. Popíšu ti náš dnešní den zatím, jo? V 5:00 se budí na první mlíčko, pak ještě usne. 7:00 se budí podruhé, do čtvrt na osm vydrží sám, pak už si chce hrát. Do osmi děláme bubu kuk, paci paci, jak je velikej atd. V 8 přebalujeme, druhé mlíčko, potom ho nechám rozbaleného a během 5 minut zvládnu kafe a krajíc chleba.
Potom nahatíme, poplácávám ho po zadečku, říkám mu jak je hodnej atd. Několikrát vyměňuju podložky a utírám bobečky. V půl 9 jdeme spolu do koupelny, dávám si sprchu a meju si vlasy, on leží na lehátku a já pořád ze sprchy zpívám a dělám kuku a tak. V devět uspávám, je utahanej. Zpívám, povídám pohádky. Ve třičtvrtě na deset je vzhůru, zase přebalíme, bubu kuk, paci paci atd., asi 20 minut vydrží na dece na bříšku, pokud mě vidí a slyší. V půl 11 svačina, jedna přesnídávka nestačí, pláče, otvírám druhou, pak blinká ale vypadá spokojeně. Převlékáme, ve vaně sprchuju židličku, vytírám podlahu, kam hodil misku ze zbytkem přesnídávky.
Dávám do manducy a jdeme ven vynést odpadky a sebrat prádlo. Doma skládám prádlo a u toho dělám opičky a zpívám. Nelíbí se mu to, chce si hrát. OK. Po chvíli doskládám prádlo a je zasegroggy, uspávám, trochu pláče, ale po 10 minutách chrní, já nakupuju na netu ve slevách skleničky Hipp a jedu na emimino. V 1 se vzbudí na oběd a odpoledne pojedeme na návštěvu, večer bude kolotoč pláč hlad pláč uspávání pláč spánek:)))). Takhle tomáme všechny
, nevěš hlavu. Můj chlapeček je teda strašně hodný, ale stejně nemám vůbec žádný vlastní život jakože čas pro sebe, ale zatím mi to teda naštěstí nevadí. Jen vydržet!
![]()
Ahoj, taky vím přesně, jak se cítíš, nejsi v tom rozhodně sama
Za sebe ti můžu říct - ano, bude to lepší, ačkoliv mě okolí vytrvale přesvědčovalo o opaku, čím je malá starší, tím je to s ní snazší
Teď je jí 10 měsíců a zažíváme docela pohodové období - je si už jistá na všech čtyřech, takže věčně nepadá na čumák, kvůli čemuž se uměla pěkně rozčilovat, že jí to nejde
a naopak zatím nemá snahu neustále vstávat a zase padat. Takže si doleze, kam potřebuje, vezme si hračku, na kterou má zrovna náladu… přizpůsobila jsem jí trochu i nábytek a obsah skříněk, do kterých se dostane, aby si mohla sem tam beztrestně a bezbolestně krámovat, ne-hračky ji totiž samozřejmě zajímají mnohem víc
V době, kdy jsme na tom byli jako ty, mě zachránil šátek a později nosítko, to využívám občas ještě teď, i když už se pronese. Dá se tak udělat docela dost lehčích domácích prací - připravit si něco k jídlu, narovnat nádobí do myčky, pověsit prádlo, poklidit poházené věci… i když jasně, všechno trvá trochu dýl se závažím na břiše
Co jí hodně baví dodneška je zametání s aku smetákem, projdeme se po baráku, pokoukáme, co kde máme a i ten zvuk ji uklidňuje. Ráda „čítá“ letáky, když se chci naobědvat, posadím ji vedle sebe do sedačky, vrazím kus papíru do ruky a akorát hlídám, aby ho nesnědla celej
Taky jsme hodně venku, víc se unaví, líp spí a jako bonus nevzniká doma provozní bordel
Vařit se snažím opravdu přes den a neukrajovat si tím večerní chvilky „svobody“
Přišla jsem na chuť parnímu hrnci, naházím tam maso a zeleninu, naleju dostatek vody a půl hodiny se o to nemusím starat, uvařím tak pro sebe i pro malou. Pokud už vařím večer, tak něco, co nám vydrží aspoň na tři dny, aby se to vyplatilo
Jako poslední záchranu tady mám hopsadlo ve stojánku - ano, nedoporučuje ho deset z deseti pediatrů, ale ani jeden mi nepřijde malou podržet, když to nejvíc potřebuju
Takže na těch pár minut ji tam prostě dám, když chci např. slít hrnec s horkou vodou, něco usmažit, manipuluju s troubou, prostě cokoliv, u čeho mám strach, aby se mi motala pod nohama. Do ruky křupku, hopsá si a je spokojená. Samozřejmě, jsou i teď chvilky, kdy to stojí za vyliž***, jako třeba dnes ráno, vstanu a zjistím, že mi náš nemocný pes počůral půl baráku a do druhé půlky to rozšlapal
Ještě před pár měsíci bych v takový situaci asi barák zapálila a odešla k mamince
dneska už jsme to zvládly, i když moc zábavné dopoledne to teda nebylo
Takže vydrž, jsem si jistá, že bude líp ![]()
Podle mě je základ nebýt s dítětem doma. Jednak se neudělá bordel a dítě se nebude nudit a vyzadovat neustálou pozornost. A i ty se zabavis. My pořád někde doufáme a jsme spokojený
. Ale po straveným dní doma vezou nás obě.
@achesa1 jj, takové nemocné batole, stačí dvoudenní virózka s teplotou, to je na chocholouška.
Holky, všem vám moc děkuju za rady a uklidnění. Je mi o dost líp. Manducu mám, ale podle Kiedroňové semá používat až od 9. měsíce, tak zatím ho do ní dávám jen občas. Ale později ji určitě využiju.
U mě je problém, že jsem málo odolná vůči stresu. I bez dítěte mi stačilo málo, abych byla vyvedená z míry. Ale snažím se myslet na to, že nejdůležitější je, že jsme zdraví a máme tolerantního tatínka. Nedovedu si představit, kdybych měla žít s někým, kdo by nepochopil, že během dne nestačím uklidit. Příchod mého manžela je světlým bodem dne. Před všemi ženami samoživitelkami smekám. Mě by na jejich místě odvezli.