Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
Změna práce po potratu
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
Anonymní
26.3.16 00:35
Zapomněla jsem dodat, že to řeším zejména proto, že hledat práci přes známé je teď nevhodné. Všichni okolo ví, co se mi stalo a je jim jasné, že se snažíme znovu. Takže mě teď ani nikdo s čistým svědomím nedoporučí. A protože životní změny nesu opravdu těžce (i ve spokojeném období, prostě jsem taková), obávám se, že by to přehlušilo i úlevu z toho, co mě trápí teď. Spousta lidí mě vůbec nechápe, ale většinou jsou to ty typy, co se klidně za rok 3× přestěhují, mění práce, partnery atd…
- Citovat
- Upravit
Tunrida
26.3.16 05:29
Abyh pravdu rakla, tak taky moc nechapu, ze kvuli jednomu nezdaru hazis do kytek cely zivot. Podle me si tim spis pridelavas dalsi stresy navic, kdyz takhle nahle zacnes ve vsem otacet. Kdyz jsi otehotnela, tak jsi v zivote mela nejaky zakladni jistoty v podobe prace, planu vlastniho bydleni a ty to ted vsechno vzdavas a stejne z toho mas nervy, protoze takova rozhodnuti samozrejme maji dusledky. Ja vim, ze te to zasahlo, ale je potreba se s tim smirit a jit dal, ne to v sobe drzet a jeste k tomu pridavat. Ani s novou praci se ti neotehotni lip, pokud to s sebou takhle poneses.
- Citovat
- Upravit
26.3.16 06:22
Ničíš si život sama víc než je nutné. Jako nezlob se na mě, ale tvoje reakce je přehnaná. To že máš plné zuby náročné práce s problémovými dětmi chápu. Ale to že se kvůli potratu nechceš přestěhovat a partner tak přijde o práci a tím pádem oba o možnost si koupit bydlení, to mi hlava nebere.Co budeš dělat az znovu otěhotníš? Předpokládám že koupě bytu (domu) s tím souvisí. Abys ještě nakonec nepřišla i o partnera…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.3.16 06:29
Praci nemen. Ted mas tri mesice do konce skolniho roku a pak treba dostanes tridu bajecnych zlaticek:-).
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.3.16 06:51
Zakladatelko, je mne moc lito, co prozivas. Asi mne budes chtit dat po mem prispevku par facek, ale bohuzet potrat neni nic vyjimecneho. Zaloz si tu diskuzi s anketou, kolik zen tu prodelalo spontalni potrat, zamlkle tehotenstvi ci mimodelozni dehotenstvi a napocitas stovky, mozna tisice zen. Ber to jako neco mimoradne smutneho, ale v zivote normalniho a nezahazuj kvuli tomu cely zivot. V praci bych na tvem miste zustala. Moc moc ti drzim palce, at je dalsi tehotenstvi bezproblemove se stastnym koncem 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.3.16 07:49
Pomaha ti ta psychoterapie trochu? jestli po 3 mesicich je to spis horsi a horsi, tak bych uvazovala o zmene lekare nebo stylu terapie. protoze to potrebujes.
to nemyslim nijak spatne, neco spatneho se stalo a tebe to evidentne zasahlo vic nez je bezne. kazdy tyhle veci proziva jinak, nic neni „spatne“ nebo „dobre“, ale musis najit cestu, jak se posunout dal. a od tebe to zni spis, ze se zahrabavas hloub a hloub do sve deprese.
drzim palce, at uz je to jen lepsi.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
26.3.16 08:48
Kliiiiiiiiid, ty se musíš vnitřne uklidnit. Tak za prvé, nejsi jediná, komu se to stalo, říká se až každé třetí těhotenství nevyjde. Taky se mi to stalo. Kontryhel, medunka, nerusit plány, nezboril se svět, jen holt to miminko přijde později. Určíte otehotnis. Škoda, žes pustila ten být, mohlas přijít na jiné myšlenky, uvidíš bude to dobrý, práci nepoustej a výdrž, prázdniny budou!!!
- Citovat
- Upravit
Anonymní
26.3.16 09:11
Abych byla upřímná, stresuje mě též každá změna, takže si nemysli, že nevím, co to je být psychicky méně odolný jedinec. Dokonce máme deprese dědičně v rodině.
Ale abych si dovolila odmítnout stěhování a můj partner tím přišel o práci, kterou má rád a my o byt a hypotéku?! Vzbuď se, jako každý jedinec s psychickými problémy vidíš jen sama sebe-osobní zkušenost a zkušenost s rodinnými členy. Jsou věci, které si nemůžeš dovolit. Podívej se do zrcadla a uvidíš tam člověka, kvůli kterému přišel ten nejmilovanější člověk o práci, kde byl spokojený. A to je dnes vzácnost.
Uvědomuješ si, že můžeš taky zůstat bez partnera? Tohle mi někdo udělat, tak velmi vážně uvažuji o setrvání ve vztahu!
Pokud jde o tvůj problém, vzhledem k tomu, že takto reaguješ, tak jsem spíš toho názoru, že máš sice náročnější třídu, ale asi nic, co by tě mělo takhle stresovat, spíš si to zase způsobuješ sama. Příbuzná pracuje na výběrové škole a policajti jsou tam každou chvíli.
Asi se na práci s lidmi moc nehodíš, když jsi takový stresař, lidi vysávají člověka hodně. Pro psychicky slabého jedince je to asi nepříliš vhodné, ale věř mi, že být bez práce stresuje taky a hodně.
Já bych zůstala, omezila bych kroužky.
Pokud jde o potrat, tak ten v mém okolí zažilo hodně lidí, je to docela běžné.
Anonym kvůli zdravotnímu stavu mě a mé rodiny.
Přeji ti, ať otěhotníš a nějak se se vším vypořádáš. Ale děláš špatná rozhodnutí a točíš se v začarovaném kruhu.
S.
- Citovat
- Upravit
26.3.16 09:48
@pralinka2727 píše:
Ničíš si život sama víc než je nutné. Jako nezlob se na mě, ale tvoje reakce je přehnaná. To že máš plné zuby náročné práce s problémovými dětmi chápu. Ale to že se kvůli potratu nechceš přestěhovat a partner tak přijde o práci a tím pádem oba o možnost si koupit bydlení, to mi hlava nebere.Co budeš dělat az znovu otěhotníš? Předpokládám že koupě bytu (domu) s tím souvisí. Abys ještě nakonec nepřišla i o partnera…
vidim to stejně
ty se zakladatelko uklidni, ted´jsou velikonoce. a za chvíli jsou hlavní prázdniny..to už vydržíš 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
26.3.16 09:55
Děkuji za reakce, popravdě jsem naivně doufala, že se ozve někdo, kdo řešil to samé (tu změnu práce). Místo toho jsem se dozvěděla, že jsem sobecká, mám deprese (což vím) a nehodím se pro práci s lidmi (myslím, že do takovéhle situace se může dostat kdokoliv bez ohledu na to, jak je extrovertní a jakou má práci).
Protože vím, jak na tom jsem, proto se to snažím nějak řešit - zatím neúspěšně, koníčky mám, na terapie chodím, léky už jíst nechci kvůli tomu, že se nechráníme. A všichni mi pořád vyčítají, že se držím v mrtvém bodě. A protože vím, že práce je můj velký problém, chci ten stres nějak vyřešit. Ale nevím, jak. Nejde teď o dobrou/špatnou třídu, tu co mám dostat, posílá na učitele inspekci, když jim dítě upadne na kolena, rodiče se tam hádají o svěření dětí do péče, naschvál je vyzvedávají jinak, než mají a pak si stěžují na školu. Učím x let, s dětmi pracuji 10 let, ale tohle prostě teď nedám. A kolegů odchází z praxe hodně, i po 20 letech. Podvědomě vím, že teď na to nemám, ale bojím se té změny…popravdě vůbec netuším, jak vydržím do června. Neschopenka u mě nic neřeší, byla jsem na ní v lednu 2 dny a bylo to stokrát horší.
Co se týče stěhování, tak stěhovat jsem se nechtěla ani před potratem, ale kvůli příteli jsem se s tím snažila smířit. Nedovedu si představit, že v době, kdy jsem se měla vracet do práce (místo chystání na porod), nevěděla, kdy je noc a den, se sebrat a přestěhovat se 100 km daleko, kde nikoho neznám. Příteli jsem výpověď rozmlouvala několikrát. I v práci ho přemlouvali, aby ji nedával. Řekla jsem mu, že si to nepřeji a přesto ji dal.
Že jsou tisíce žen po potratu samozřejmě vím, ale věta: „Spousta žen to zažila taky a neblázní z toho jako ty.“ mi 4 měsíce nepomáhá. Mrzí mě, že mě lidi soudí kvůli tomu, jak mi je teď zapomenou na tolik let předtím.
Popravdě mám ze všeho pocit, že jsem akorát zrůda, která nic nedokáže a jediná představa klidu je pro mě to, že tohle všechno nějak skončí, protože dlouho už to nevydržím. Už se mi rozházel z nervů cyklus, dva dny krvácím, 3 dny klid, už ani netuším, co z toho je menstruace. A když přijdu k doktorovi, tak se usměje a řekne: „Budete mít krásné miminko.“ a tím to hasne.
- Citovat
- Upravit
26.3.16 10:00
@brumdinka Asi jsi ve školství nepracovala, že? Tam opravdu nemůžeš chodit brečící a nemůžeš ty věci neřešit. Pokud na sebe děti vytáhnou nůž, nemůžu dělat, že to nevidím…a když to vidím, tak pak sedím hodiny v ředitelně, vyšetřujeme, protokolujeme, hlásíme, zveme rodiče, pak hodiny kopíruju (bez nadsázky) a třeba v 7 večer se v práci dostanu k sešitům. A samozřejmě připravovat si hodiny už není kdy.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
26.3.16 10:03
Větami typu: „Uklidni se.“ mi opravdu nepomůžete, proto jsem chtěla znát názor někoho, kdo takhle tu práci měnil. Co vím, tak všichni setrvávali v té samé, protože slepě doufali, že otěhotní. A já nemůžu podepsat usměvavá smlouvu a za 6 týdnů dát výpověď, že to nedávám.
- Citovat
- Upravit
26.3.16 10:07
Tak jestli to opravdu neres takhle, tak bez raději nadlouhodobou nemocenskou, do konce června. Ovšem jestli pak budou mít zájem o prodloužení smlouvy, to netuším. Musíš být silná, co můžeš, to zruš - kroužky. Jako být těhotná bez mateřské, když di tolik let pracovala, to se taky divím, že nemáš ještě smlouvu na neurčito.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
26.3.16 10:08
A myslíte, že bylo lepší se přestěhovat, do práce prostě nepřijít, protože jsem měla jít na mateřskou, a být bez práce v cizím městě a čekat, že mě přítel bude živit? To byste udělaly? Navíc já byla opravdu v takovém stavu, že jsem dny nejedla, nevěděla jsem, kde jsem, a on by nemohl chodit do práce a musel trčet se mnou doma. Takhle se mnou byl příbuzný, který byl shodou okolností taky na neschopence a přítel mohl pracovat. Bydlet teď budeme v malém 1+1, zůstaneme v mém rodném městě. A právě kvůli tomu řeším ty peníze, bydlení je tu 2× tak drahé.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Prázdná náruč, deníčky na eMiminu
Tolik naděje a zůstal jen smutek?
Sdílejte své pocity, vypište se z trápení nebo načerpejte útěchu v deníčkách s podobnou zkušeností.
Nevim jestli jsem nebo nejsem těhotná
- 07.05.26
- Anonymní
Antikoncepce Menstruace
- 24.04.26
- Anonymní
Kam jít, aby se zajímali?
- 23.04.26
- Kira75
Perimenopauza
- 22.04.26
- Anet1983
Ahoj všichni,
jsem 3,5 měsíce po ZT ve 12. týdnu, první těhotenství, vysněné miminko. Odjakživa pracuju s dětmi - kroužky, výukové programy, mateřské centrum, nyní učím na na 1.stupni ZŠ. Už 3 roky mám hodně náročnou třídu (stabilně kolem 30 dětí, jeden čas i více), řešíme opakovaně napadání, agresi, půl roku šikanu a nyní opravdu závažné věci, které řeší i OSPOD a policie. Byla jsem totálně vyčerpaná už před těhotenstvím, ale chtěla jsem vydržet poslední rok, než je pošlu na 2. stupeň. Když jsem zjistila, že jsem těhotná, tak jsem se objevila na růžovém obláčku a stres v práci jsem si nepřipouštěla. Děti i rodiče mě mají rádi, jedná se o konflikty mezi nimi. Těšila jsem se, že s nimi pobudu pár měsíců a před 7. měsícem nastoupím na neschopenku…no a hurá, hodinu po lékařské prohlídce krev a všechno v pr…do práce jsem se vrátila po měsíci, stres tam pokračuje a už to opravdu nezvládám. Mám velké deprese, když jsem v soukromí, ale protivná a utahaná už jsem i v práci. Všichni se mi snaží vyjít vstříc, ale bohužel nejde zodpovídat za 30 dětí a neřešit je…
Kvůli tomu, jak vypadá můj psychický stav, přestože 3 měsíce chodím na psychoterapie, se otěhotnět, samozřejmě, nedaří a pro mě je každý nový den peklo…popravdě jediné, co si přeju, je se další den neprobudit.
Cca za 2 týdny se musím v práci vyjádřit, jestli chci prodloužit smlouvu. Zájem o mě mají, ale já jsem tak vyčerpaná, že už opravdu nemůžu. Známí mě přemlouvají, ať to ještě zkusím…a já vůbec nevím, co se svým oborem jinak dělat. Popravdě řeším i peníze, mám hodně kroužků a všude, kam vlezu, půjdu s platem o 50 % dolů. Což je teď hodně. Přítel musel kvůli mně dát výpověď z milované práce, protože jsem po potratu odmítla domluvené stěhování. Díky tomu nám odmítli předjednanou hypotéku na byt…takže během jedné chvilky snažení posledních let v čudu.
Já podvědomě cítím, že už v této práci nevydržím, ale mám panickou hrůzu ze změny, ve změnách jsem stresař. A pokud by se nám mohlo zadařit, tak radši budu do září tady, než si zvykat jinde…měl to, prosím, taky někdo tak??? Pořád jsem doufala, že otěhotním jako hodně holek hned po revizi, ale bohužel. A čím déle to trvá, tím míň mi za to život stojí.