Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Psychologa ať navštíví kolegyně. Tobě blahopřeji k šikovné holce.
Tak kolegyni bych poslala kamsi.Za takovou dceru bych byla ráda.
A překáží jí to nějak v běžném životě? Pamatuju si, jak nám ve škole na přednáškách psychologové říkali, že téměř každý člověk má nějaké „autistické“ rysy, na něčem přehnaně lpí - třeba nesnáší změny nebo je právě v něčem perfekcionista. Jestli dceři její chování nekomplikuje život nebo jestli tím nezahání nějaké úzkosti (někteří lidé mají třeba pocit, že pokud si nesrovnají tužky podle barev, stane se něco strašného), k psychologovi bych ji nevodila (pokud o to ona sama nestojí).
Tak možná už je to trošku moc, tedy z mého pohledu přikládá škole moc velkou důležitost. Jak se k tomu stavíte vy doma? Myslím vzdělání, prospěch vs. budoucí život? A má nějaké koníčky?
Myslím, že můžete být moc ráda jakou máte dceru v tomhle věku je škola moc nezajímá
mám bratra letos 18 let za učitelem tedy nechodí ale opravdu mu záleží na prospěchu a aby si o něm nemysleli, že je flink. Naši jsou na něj opravdu pyšní umí perfektně dva jazyky a už teď se zajímá o přijímací zkoušky na svou vysněnou vysokou školu
jinak u nás v rodině nikdo moc studijní tip nebyl já mám Bc. ale teda toho úsilí
za mne je tedy úplně v pohodě
kolegyně závidí ![]()
@blobfish - jí to nijak nepřekáží, nemá žádné trauma z toho když třeba přinese pastelky ze školy nesrovnané. Na druhý den si je ale porovná. Nebo nádobí - ona když ho uklízí třeba z myčky, tak porovná hrnečky ouškem na jednu stranu. Když ho uklízí můj syn, dá hrnečky do poličky, jak se mu zlíbí. A dcera když si jde pro hrneček a vidí jak jsou tam nandané, tak jí to nenutí je přerovnat.
Vím že se nechová jako většina jejích spolužaček, ale já s tím žádný problém nemám, její bratr také ne, v podstatě mě nenapadlo nad tím nějak víc přemýšlet. Ale dnes jsme se bavily o dětech a tak padly věty o psychologovi ![]()
Píšu z pozice učitelky na psychiatrii, takže snad alespoň minimálně erudovaně.
Může to být jen zvýrazněný povahový rys, v tom případě je vše v pořádku a máš šikovnou dcerku.
Trochu mi tam „vadí“ ale jakási urputnost a to, žes napsala, že „má obavy, aby neřekla něco špatně, aby se jí ostatní nesmáli“. To není moc dobré - přijde ti jako sebevědomá, nebo se naopak podceňuje a má obavy z toho, že selže? To musíš vypozorovat ty, jestli je nebo není v psychickém napětí. Ona se může takto projevovat, mít všechno tip top a být uvolněná a spokojená - v tom případě OK a neřešila bych to. Nebo taky může být nervózní, cítit vnitřní napětí a mít ten perfekcionismus jako jakousi berličku, ochranu. A to bych řešila s psychologem, protože to už by v pořádku nebylo.
EDIT: Jak je na tom s volným časem a přáteli? Spí dobře? Jak se projevuje doma, je taky takový puntičkář? Nebo jen na věci ohledně školy?
Příspěvek upraven 02.09.15 v 21:45
Tak to bych vůbec neřešila. Prostě je pořádná a záleží jí na škole, ideální ![]()
@Míša2014 Tak to je u kluků jeho věku celkem neobvyklé
Ať mu ta vysněná VŠ vyjde ![]()
Jen se zeptám… co je do tvé dcery kolegyni? ![]()
jinak ano, kdybych chodila do školy (a že jsem maturovala 3 roky zpět) tak bych řekla, že je to šprtka a víc to neřešila ![]()
na druhou stranu - tak má svůj cíl, chce být vzdělaná, je pečlivá, zodpovědná ![]()
bratránek byl premiant třídy, odmaturoval s jednou dvojkou z češtiny a už se chtěl věšet
studuje MAT/FYZ a samozřejmě červený diplom.
Doma jí ve studiu podporujete? Já nebyla žádná premiantka - dobře no, takový lepší průměr - a o prázdninách jsem si taky připravovala sešity, bavilo mě to.. ve škole jsem si poznámky psala tužkou a doma přepisovala… učila jsem se kolikrát i do 3 do rána (naši měli odpolední a chodili takhle pozdě z práce, tak jsem na ně čekávala…) ![]()
@Karleon - jejím hlavním koníčkem je sport, věnuje se cheerleadingu, letos 11. rokem. Jinak se naučila na klavír, kam chodila dva roky, šlo jí o to naučit se hrát, i teď občas ráda sedne ke klávesám a hraje si, nebo nám.
Co se týká učení, má k němu velmi zodpovědný vztah už vlastně od školky, když vybarvovala tak aby to nebylo přetahnuté, snažila se. Pokud bude chtít jít studovat dál, má mojí plnou podporu, zatím říká že neví, jestli po maturitě půjde pracovat, nebo dál studovat. Podporuji obě možnosti, nevyžaduji po ní aby měla 5 titulů.
Jojo s takovou jsem chodil na střední. Přesně ve druháku jsme spolu začali sexošit a ona se víc uvolnila. Stále to byla premiantka na prestižním gymplu ale už nebyla taková perfektcionistka a byla taková víc v pohodě.
Jinak před maturitou se vyspala se svým třídním…
Je divná, měla by mít selfíček plnej facebook, v aktovce mít krabku cigár (jedno napůl vysypaný na ubalení špeka) a minimálně jednu stylovou škatulku s marijánou. O víkendu spát do tří odpoledne, sem tam mít sex, ale vztah nechtít, moc to omezuje. Objednávat ze Zootu hadry, chtít velkýho psa a spasit svět, jenže to asi nepůjde, když si ani neuklidí svoji cimru. Vybavila bych si ještě mraky znaků normálních středoškolaček. Tak kde je pravda?
Mám dceru, chodí na obchodní akademii, začala druhý ročník. Mě přijde „jen“ víc pečlivá, zodpovědná, moje kolegyně v práci zastává názor že její chování je značně přes čáru a měla bych navštívit psychologa. Já nevidím důvod proč, zajímal by mě pohled více stran.
Pokusím se popsat její chování - dodnes má klasický penál, kde má srovnané, perfektně ořezané pastelky, fixy, pera… O prázdninách si narýsovala okraje do sešitů, které bude používat, sešity má hezky obalené, každý předmět v jiné barvě, nebo nějak odlišený. Od základní školy se učí velmi dobře, ze ZŠ odcházela se dvěma dvojkama, v pololetí prvního ročníku měla 4 dvojky a sama šla za učitelem se omluvit, že jí známky utekly, aby si prý nemyslel že je flink, že se bude ve druhém pololetí víc učit. Na konci měla jednu dvojku. Učí se sama, velmi dobře, ale známky má dost vydřené, chce všechno umět perfektně, má obavy z toho aby neřekla něco špatně, aby se jí ostatní nesmáli. Někdy v listopadu když byla v prvním ročníku se šla zeptat učitelů, jestli by mohla dostat nějaké podklady pro maturitu, s tím že by si třeba určité učivo mohla zpracovávat, z toho co už se učí. Jiné příklady mě momentálně nenapadají, třeba si ještě něco vybavím.