Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Ztracené Vánoce
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
22.12.22 22:31
@Anonymní píše:
Ahoj, spíše se jdu vypovídat. Ale kdyby mi někdo chtěl napsat nějaký slušný či povzbudivý komentář, zlobit se nebudu.
Jsme rodina o 3 členech (dcera, já a manžel) s manželem se známe a jsme spolu 12 let, manželé jsme 6 let, dceři jsou 4. Na manželovi jsem obdivovala jeho rozhled a to jak dokáže diskutovat bez urážení nebo házení do jednoho pytle. Na vše měl vždy pohled z více stran. Byl spolehlivý, měli jsme společné zájmy, byly jsme podobné povahy (introverti). Proto jsem se rozhodla, že s ním záložním rodinu. On to měl, dle jeho tehdejších slov, podobně. Dítě se nám narodilo z IUI, protože manžel nikdy nebyl schopný při styku ejakulace.
První náznaky „problémů“ ve vztahu začaly cca v mém 6. měsíci těhotenství. Chtěla jsem už pomalu připravovat zázemí pro miminko (myslím tím místo na spaní, přebalování atd.). Nikdy jsem od něj nevyžadovala, aby se podílel na vybavicce atd. V 6.mesici jsme začali připravovat pokoj, nechal mě tahat těžké věci. Ale ok, těhotenství bylo prosperující. Nic ho jinak nezajímalo. Na velké utz šel se mnou, dobrovolně. U porodu byl také. A velký sestup nastal po příchodu z porodnice. Přijeli jsme kolem oběda, neměl připravené vůbec žádné jídlo a divil se, že mám hlad a chtěla bych se najíst. V tom do mě vešel vztek a začala jsem na něj křičet. On mě pak několikrát uhodil do zad. Měla jsem problémy s kojením, v porodnici mi řekli že mám malé dávat HA, to jsem doma neměla. Byla jsem v nervech čím miminko nakrmim. Obvolala jsem nejbližší lékárny nikde to um neměli. Byla jsem bezradná. Zklamaná z manžela a z toho, že nemám pro miminko mléko. On pak odešel a mléko někde sehnal. Život se dál, o miminko se dokazal postarat, řekla bych, že se staral velmi pěkně. Snažila jsem se na našem vztahu pracovat. Večer, když malá spala dívali jsme se na filmy atd. Od něj ale vůbec nepřicházely žádné něžnosti apod. Zkrátím to. Když byly malé 2 roky rozhodla jsem se pro manželskou poradnu. Manžel mi řekl, že on nic nepotřebuje, že psychopat jsem já. Už tenkrát jsem zvažovala odchod. Jenže jsem neměla odvahu, práci a nikoho, kdo by mi aspoň trochu pomohl. V současné době je vztah totálně v háji. Malá onemocněla na Mikuláše a od té doby se v tom stále plácá. Manžel může pracovat z domova, takže je s ní doma, já chodím do práce. Za to jsem mu vděčná a ví o tom. Před týdnem jsem onemocněla já. Horečky, bolest celého těla. Z jeho strany naprostý nezájem. Čaj a vše jsem si musela dělat sama. Jednou v noci, když jsem měla horečky a nemohla jsem se zvednout, on seděl v obýváku a koukal na tv, jsem mu napsala SMS, jestli by mi udělal octový zábal. Bez reakce. Takhle se chová celý týden. Je mi špatně, bolí mě celé tělo a on řeší, jakto, že na rtg plic nic nenašli. Jsou dva dny do Vánoc. Ještě když mi bylo relativně dobře, jsem se snažila aspoň trochu uklidit (myslím takový ten stoletý bordel), no to už samozřejmě není vidět. Všude špína, nepořádek a jemu to nevadí. V kuchyni nám hnije celá zeď, on to nevidí (nevím, zda nechce či skutečně nevidí), ale nemám ani sílu mu to říkat a dohadovat se. Už jsem mu to jednou říkala, jeho reakce - Hmm. Na vánoce nemám připraveno nic. Kdyby šlo jen o mě neřeším to. Ale dcerka se na Ježíška těší. Já se desim, že bych měla s manželem sedět u jednoho stolu a přetvařovat se, abych nezklamala dceru. Příští rok chci řešit rozvod. Bude to náročné, ale nechci, aby v tomhle dcera vyrůstala a vzala si z toho vzor. Díky všem, kdo dočetl až na konec. Pěkné Vánoce všem.
to je smutný život,
co letos s Vánoci - nevím, a co jíte? připraví tobě a dceři aspoň nějaké jídlo,
jinak to co píšeš - po novém roce rozvod - je to jediné řešení, takhle se opravdu žít nedá, přeji to moc síly, aby jsi to dotáhla do konce
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.12.22 22:35
Děvče zlaté a co zkusit jít k rodičům? Tento vztah podle mého názoru nemá absolutně žádnou perspektivu..nedokáže ti a ničím pomoct, je „hluchý, němý a slepý“ zároveň.. v tomto bych dítě nevychovávala.. rozvod a čus šlus..pokud rodiče nejsou nebo nefungují, tak bych ještě udělala " divadlo" pro dceru a hezky bych povečeřela v klidu a míru..po svátcích bych zamávala a dala s Pánem Bohem a šáteček..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
22.12.22 22:38
@stinga píše:
to je smutný život,
co letos s Vánoci - nevím, a co jíte? připraví tobě a dceři aspoň nějaké jídlo,
jinak to co píšeš - po novém roce rozvod - je to jediné řešení, takhle se opravdu žít nedá, přeji to moc síly, aby jsi to dotáhla do konce
Mě už je trochu lépe, něco připravit zvládnu. Dnes byl muž nakoupit, tak snad bude i z čeho vařit. Stromek a ozdoby máme na chalupě, chtěli jsme tam přes Vánoce být, ale v tomhle stavu to nemá smysl. Takže zítra manžel stráví celý den na chalupě, kterou máme hodinu cesty od domu. Jenže on si rád pospí a pospíchat také dvakrát nebude. Takže přijde v noci a 24 budeme honit stromek, jídlo atd. Dárky zabalené nemám. Mrzí mě to celé kvůli dceři. Hrozně moc. Sama jsem z neúplné rodiny. Nechtěla jsem, aby musela malá prožívat to co jsem prožívala já. 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
22.12.22 22:40
@Skaiqy píše:
Děvče zlaté a co zkusit jít k rodičům? Tento vztah podle mého názoru nemá absolutně žádnou perspektivu..nedokáže ti a ničím pomoct, je „hluchý, němý a slepý“ zároveň.. v tomto bych dítě nevychovávala.. rozvod a čus šlus..pokud rodiče nejsou nebo nefungují, tak bych ještě udělala " divadlo" pro dceru a hezky bych povečeřela v klidu a míru..po svátcích bych zamávala a dala s Pánem Bohem a šáteček..
Mamku už nemám. Otce jsem viděla naposledy v mých 16 letech, kdy se se mnou soudil o můj sirotčí důchod po mámě. Nevlastní sourozence mám v zahraničí.
- Citovat
- Upravit
22.12.22 22:41
Myšlenky na rozvod dotáhni a zařiď si svůj život.
Ten chlap je nemožný ve všem. Od postele po běžné fungování. Teď udělej Vánoce jen pro dceru. Ta si je zaslouží. Takže s ní povečeřej a dej si sobě a dceři něco pod stromek. Jemu bych tam dala maximálně poukaz na rozvod.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.12.22 22:43
Mně to připomíná vztah takových těch plánovačů(za 3 roky společná dovolená, za 4 roky společné bydlení, za 5 let koupě pozemku, za 6 let stavba domu, za 7 let svatba, za 8 let plození atd…),vše je naplánované, vše nějak funguje, ale emoce nikde, ale proč si to kazit, když to funguje. Nebyla bych v takovém vztahu.
Příspěvek upraven 23.12.22 v 08:32
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.12.22 22:46
@Anonymní píše:
Mě už je trochu lépe, něco připravit zvládnu. Dnes byl muž nakoupit, tak snad bude i z čeho vařit. Stromek a ozdoby máme na chalupě, chtěli jsme tam přes Vánoce být, ale v tomhle stavu to nemá smysl. Takže zítra manžel stráví celý den na chalupě, kterou máme hodinu cesty od domu. Jenže on si rád pospí a pospíchat také dvakrát nebude. Takže přijde v noci a 24 budeme honit stromek, jídlo atd. Dárky zabalené nemám. Mrzí mě to celé kvůli dceři. Hrozně moc. Sama jsem z neúplné rodiny. Nechtěla jsem, aby musela malá prožívat to co jsem prožívala já.
tak Vánoce kvůli dceři nějak přetrp, jestli nemáš sílu balit jí dárky, tak pokud máš možnost kup dárkové taštičky, a po novém roce tradá - rozvod, ale lehké to nebude, když nemáš zázemí u rodičů, pak ale uvidíš, jak se ti uleví a určitě i holčičce, vždyť to musí vnímat, že tenhle způsob žití není dobrý
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.12.22 22:50
@Anonymní píše:
Mě už je trochu lépe, něco připravit zvládnu. Dnes byl muž nakoupit, tak snad bude i z čeho vařit. Stromek a ozdoby máme na chalupě, chtěli jsme tam přes Vánoce být, ale v tomhle stavu to nemá smysl. Takže zítra manžel stráví celý den na chalupě, kterou máme hodinu cesty od domu. Jenže on si rád pospí a pospíchat také dvakrát nebude. Takže přijde v noci a 24 budeme honit stromek, jídlo atd. Dárky zabalené nemám. Mrzí mě to celé kvůli dceři. Hrozně moc. Sama jsem z neúplné rodiny. Nechtěla jsem, aby musela malá prožívat to co jsem prožívala já.
Já to mám obráceně, vše připravené a dítě i s mužem v nemocnici. Vánoce jsou o lidech, tvá dcerka bude s láskou vzpomínat, jak kurýrovala maminku u pohádek. Na nějaké velké uklízení se zítra vykašli. Hodně sil příští rok do rozvodu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.12.22 22:52
@Anonymní píše:
Mamku už nemám. Otce jsem viděla naposledy v mých 16 letech, kdy se se mnou soudil o můj sirotčí důchod po mámě. Nevlastní sourozence mám v zahraničí.
Jak se da soudit o sirotci duchod? Takovou zalobu neznam
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.12.22 23:00
Určitě běžte od sebe, ale já bych nechtěla žít ani s jedním z vás. Oba mi přijdete divní - on tě nechá tahat těžké věci v těhotenství, mlátí tě do zad chvíli po porodu a neuvaří ti ani čaj. To je úplné dno. 
No a ty na něj rves kvůli úplným kravinam. Že nemáš po příchodu z porodnice co jíst - tak se někde pro něco stavím. Když tam máte porodnici, tak určitě i restauraci. UM jsi mohla shánět už v porodnici a ve výsledku manžel šel a mléko sehnal, takže úplně zbytečně vyhrocená situace. A teď hrotis úplně zbytečně Ježíška. Přitom chlap došel nakoupit, zajede pro stromek, takže stromek bude, jídlo bude a vlastně se nic hrozného neděje, dárky jsi mohla balit dnes večer místo psaní sem. Holt dítě je od Mikuláše nemocné, chlap se o něj stará, do toho jsi lehla ty. No tak to nebude perfektní, vzhledem k okolnostem je to pochopitelné 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.12.22 23:16
Ano, přetvařuj se.. Tohle pro ní můžou být ještě pěkné vánoce, zničit je můžeš akorát Ty případně tím, že se nezvládneš ještě pár dní přetvařovat. Bouchni po novém roce.
Ale mně jako takovej zlosyn nepřijde, prostě ti nevyhovuje jeho povaha a přístup. Kvůli tomu že neuvařil, jsi taky ječet nemusela - stačilo říct: hele, já mám fakt hlad, můžeš prosím něco uvařit? Já si zatím půjdu s malou lehnout..
Ve stresu a nové, neznámé situaci jste byli oba.
Spíše než bouchat, bych se snažila jednat v klidu a racionálně v zájmu všech. Předpokládám, že nijak než tím, že jste vůči sobě navzájem lhostejní a máte v sobě nějaké křivdy, jste si nic žávažného neudělali. Zkrátka si navzájem nevyhovujete, nejste kompatibilní a nemáte zájem o nápravu. Tečka, konec a teď už jenom dorešit ty technické věci a vysvětlit to nejlépe společně malé - ať nemá několik různých verzí a pomotanou hlavičku. Na sebe se vyprdni, zbavíš se ho a problém je vyřešený, ale pro tu malou to bude velmi těžké a to připomeň i partnerovi. Už to nebude o Vás dvou a nenech se ovlivňovat emocema. V klidu, racionálně, konstruktivně.. Kvůli malé..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.12.22 23:19
Přijdeš mi jak hysterka co všechno zbytečně hroti a on jako velký flegmatik. Neumíte spolu rozumně komunikovat.
Mě jídlo když sem přijela z porodnice přinesla mamka, něco sem měla nachystaný v mrazáku a i kdyby ne tak koupíme něco po cestě. Zbytečně vyhrocená situace.
Před 14 dny jsem taky lehla v horečkami a čaj mi nikdo neudělal, byla sem ráda že manžel vzal děti k babičce a já měla klid jeden den pak už jsem musela fungovat i když mě bylo blbě jak psovi.
Chlap umírá na rymecku, ženská si může lehnout až vše udělá.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
krecik.dzungarsky
22.12.22 23:24
@Anonymní píše:
Ahoj, spíše se jdu vypovídat. Ale kdyby mi někdo chtěl napsat nějaký slušný či povzbudivý komentář, zlobit se nebudu.
Jsme rodina o 3 členech (dcera, já a manžel) s manželem se známe a jsme spolu 12 let, manželé jsme 6 let, dceři jsou 4. Na manželovi jsem obdivovala jeho rozhled a to jak dokáže diskutovat bez urážení nebo házení do jednoho pytle. Na vše měl vždy pohled z více stran. Byl spolehlivý, měli jsme společné zájmy, byly jsme podobné povahy (introverti). Proto jsem se rozhodla, že s ním záložním rodinu. On to měl, dle jeho tehdejších slov, podobně. Dítě se nám narodilo z IUI, protože manžel nikdy nebyl schopný při styku ejakulace.
První náznaky „problémů“ ve vztahu začaly cca v mém 6. měsíci těhotenství. Chtěla jsem už pomalu připravovat zázemí pro miminko (myslím tím místo na spaní, přebalování atd.). Nikdy jsem od něj nevyžadovala, aby se podílel na vybavicce atd. V 6.mesici jsme začali připravovat pokoj, nechal mě tahat těžké věci. Ale ok, těhotenství bylo prosperující. Nic ho jinak nezajímalo. Na velké utz šel se mnou, dobrovolně. U porodu byl také. A velký sestup nastal po příchodu z porodnice. Přijeli jsme kolem oběda, neměl připravené vůbec žádné jídlo a divil se, že mám hlad a chtěla bych se najíst. V tom do mě vešel vztek a začala jsem na něj křičet. On mě pak několikrát uhodil do zad. Měla jsem problémy s kojením, v porodnici mi řekli že mám malé dávat HA, to jsem doma neměla. Byla jsem v nervech čím miminko nakrmim. Obvolala jsem nejbližší lékárny nikde to um neměli. Byla jsem bezradná. Zklamaná z manžela a z toho, že nemám pro miminko mléko. On pak odešel a mléko někde sehnal. Život se dál, o miminko se dokazal postarat, řekla bych, že se staral velmi pěkně. Snažila jsem se na našem vztahu pracovat. Večer, když malá spala dívali jsme se na filmy atd. Od něj ale vůbec nepřicházely žádné něžnosti apod. Zkrátím to. Když byly malé 2 roky rozhodla jsem se pro manželskou poradnu. Manžel mi řekl, že on nic nepotřebuje, že psychopat jsem já. Už tenkrát jsem zvažovala odchod. Jenže jsem neměla odvahu, práci a nikoho, kdo by mi aspoň trochu pomohl. V současné době je vztah totálně v háji. Malá onemocněla na Mikuláše a od té doby se v tom stále plácá. Manžel může pracovat z domova, takže je s ní doma, já chodím do práce. Za to jsem mu vděčná a ví o tom. Před týdnem jsem onemocněla já. Horečky, bolest celého těla. Z jeho strany naprostý nezájem. Čaj a vše jsem si musela dělat sama. Jednou v noci, když jsem měla horečky a nemohla jsem se zvednout, on seděl v obýváku a koukal na tv, jsem mu napsala SMS, jestli by mi udělal octový zábal. Bez reakce. Takhle se chová celý týden. Je mi špatně, bolí mě celé tělo a on řeší, jakto, že na rtg plic nic nenašli. Jsou dva dny do Vánoc. Ještě když mi bylo relativně dobře, jsem se snažila aspoň trochu uklidit (myslím takový ten stoletý bordel), no to už samozřejmě není vidět. Všude špína, nepořádek a jemu to nevadí. V kuchyni nám hnije celá zeď, on to nevidí (nevím, zda nechce či skutečně nevidí), ale nemám ani sílu mu to říkat a dohadovat se. Už jsem mu to jednou říkala, jeho reakce - Hmm. Na vánoce nemám připraveno nic. Kdyby šlo jen o mě neřeším to. Ale dcerka se na Ježíška těší. Já se desim, že bych měla s manželem sedět u jednoho stolu a přetvařovat se, abych nezklamala dceru. Příští rok chci řešit rozvod. Bude to náročné, ale nechci, aby v tomhle dcera vyrůstala a vzala si z toho vzor. Díky všem, kdo dočetl až na konec. Pěkné Vánoce všem.
Psychopat nebo autista. To tě nikdy nenapadlo? Těžký Asperger, bez špetky empatie .
- Citovat
- Upravit
22.12.22 23:36
Až na pár úletů mi fakt nepřijde, že by tvůj muž byl špatný otec a partner. Jenže dva introverti to budou mít vždycky těžké. Můj muž je na tom podobně. Nejraději má svůj klid, ticho a
pohodu a já jsem ten, kdo to všechno řídí. Jsem extrovert, prostě ho k té konverzaci v podstatě donutím. Kdybychom byli oba jako on a bouchli (přesně jako ty), tak jsme dávno od sebe. Řídím se jedním pravidlem. Očekávej od ostatních jen to, čeho jsou opravdu schopni. Vím, že od manžela prostě vařený oběd čekat nemůžu, on je v kuchyni fakt poleno. Má zase jiné přednosti. Vánoce- podle mě, úplně zbytečně řešíš. Dceři bude bordel fakt ukradený a pokud jsi nemocná už týden, tak nevěřím, že nejsi schopna zabalit dárky. Hnijící(předpokládám plesniva) zeď určitě není problém posledního týdne. Tvůj muž pracuje z domu a ještě se stará o čtyřleté dítě, není doma na ošetřovačce. Spíš mi přijde, že váš vztah nefunguje a ty se hodně snažíš na něm najít chyby. Ale mysli taky na to, že nikdo není dokonalý.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
- Tradice na Vánoce, neshodneme se
- Co s kamarádkou?
- Vrácení peněz za pojistné a technickou při rozchodu
- Kadeřnictví Praha - odhadnou jaký účes - doporučte
- Tipy na přírodní ozdoby na stromeček
Užitečné odkazy
Snažení a nezdary
- 22.05.26
- Anonymní
Sex ve vztahu
- 29.05.26
- Anonymní
Výchova
- 01.06.26
- Dadinkamaminka
Operace a přechod.
- 30.07.26
- Anonymní
Ahoj, spíše se jdu vypovídat. Ale kdyby mi někdo chtěl napsat nějaký slušný či povzbudivý komentář, zlobit se nebudu.
Jsme rodina o 3 členech (dcera, já a manžel) s manželem se známe a jsme spolu 12 let, manželé jsme 6 let, dceři jsou 4. Na manželovi jsem obdivovala jeho rozhled a to jak dokáže diskutovat bez urážení nebo házení do jednoho pytle. Na vše měl vždy pohled z více stran. Byl spolehlivý, měli jsme společné zájmy, byly jsme podobné povahy (introverti). Proto jsem se rozhodla, že s ním záložním rodinu. On to měl, dle jeho tehdejších slov, podobně. Dítě se nám narodilo z IUI, protože manžel nikdy nebyl schopný při styku ejakulace.
První náznaky „problémů“ ve vztahu začaly cca v mém 6. měsíci těhotenství. Chtěla jsem už pomalu připravovat zázemí pro miminko (myslím tím místo na spaní, přebalování atd.). Nikdy jsem od něj nevyžadovala, aby se podílel na vybavicce atd. V 6.mesici jsme začali připravovat pokoj, nechal mě tahat těžké věci. Ale ok, těhotenství bylo prosperující. Nic ho jinak nezajímalo. Na velké utz šel se mnou, dobrovolně. U porodu byl také. A velký sestup nastal po příchodu z porodnice. Přijeli jsme kolem oběda, neměl připravené vůbec žádné jídlo a divil se, že mám hlad a chtěla bych se najíst. V tom do mě vešel vztek a začala jsem na něj křičet. On mě pak několikrát uhodil do zad. Měla jsem problémy s kojením, v porodnici mi řekli že mám malé dávat HA, to jsem doma neměla. Byla jsem v nervech čím miminko nakrmim. Obvolala jsem nejbližší lékárny nikde to um neměli. Byla jsem bezradná. Zklamaná z manžela a z toho, že nemám pro miminko mléko. On pak odešel a mléko někde sehnal. Život se dál, o miminko se dokazal postarat, řekla bych, že se staral velmi pěkně. Snažila jsem se na našem vztahu pracovat. Večer, když malá spala dívali jsme se na filmy atd. Od něj ale vůbec nepřicházely žádné něžnosti apod. Zkrátím to. Když byly malé 2 roky rozhodla jsem se pro manželskou poradnu. Manžel mi řekl, že on nic nepotřebuje, že psychopat jsem já. Už tenkrát jsem zvažovala odchod. Jenže jsem neměla odvahu, práci a nikoho, kdo by mi aspoň trochu pomohl. V současné době je vztah totálně v háji. Malá onemocněla na Mikuláše a od té doby se v tom stále plácá. Manžel může pracovat z domova, takže je s ní doma, já chodím do práce. Za to jsem mu vděčná a ví o tom. Před týdnem jsem onemocněla já. Horečky, bolest celého těla. Z jeho strany naprostý nezájem. Čaj a vše jsem si musela dělat sama. Jednou v noci, když jsem měla horečky a nemohla jsem se zvednout, on seděl v obýváku a koukal na tv, jsem mu napsala SMS, jestli by mi udělal octový zábal. Bez reakce. Takhle se chová celý týden. Je mi špatně, bolí mě celé tělo a on řeší, jakto, že na rtg plic nic nenašli. Jsou dva dny do Vánoc. Ještě když mi bylo relativně dobře, jsem se snažila aspoň trochu uklidit (myslím takový ten stoletý bordel), no to už samozřejmě není vidět. Všude špína, nepořádek a jemu to nevadí. V kuchyni nám hnije celá zeď, on to nevidí (nevím, zda nechce či skutečně nevidí), ale nemám ani sílu mu to říkat a dohadovat se. Už jsem mu to jednou říkala, jeho reakce - Hmm. Na vánoce nemám připraveno nic. Kdyby šlo jen o mě neřeším to. Ale dcerka se na Ježíška těší. Já se desim, že bych měla s manželem sedět u jednoho stolu a přetvařovat se, abych nezklamala dceru. Příští rok chci řešit rozvod. Bude to náročné, ale nechci, aby v tomhle dcera vyrůstala a vzala si z toho vzor. Díky všem, kdo dočetl až na konec. Pěkné Vánoce všem.