Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Everyone píše:
@Janli
Ano, přirozenost dětí je mít oba rodiče doma.Bohužel skutecne neznám nikoho, jehož rodiče by spolu v pohodě bez nehod zůstali jen kvůli dětem.
Ono to totiž nejde.Bud oba jsou par fungující, nebo par nejsou.
Spolubydlící je možné jen v nižším věku.
Znám spoustu manželských párů, co jsou spolu jen kvůli dětem.
Moji rodiče spolu takto zůstali a ode mě i bratrů slyšeli nesčetněkrát ať se raději rozvedou…
@Lama Lama píše:
No, teď jde jen o to, kde je ta hranice patologie. A pak otázka, co s tím, když ten druhý řešit nechce.
Za patologii považuji gamblerství, týrání v jakékoliv formě, alkohol a tak. A pokud druhý řešit odmítá, a ta patologie tam není, tak jedině sednout, sepsat pro a proti a podle toho řešit. Ovšem záleží, oč jde, co vlastně nefunguje a proč.
A ještě bych řekla tohle. Hledat radu v této situaci na veřejném fóru je blbost. Protože logicky ti, co odešli, budou vždy zastánci odchodu (nemohou přece popřít vlastní rozhodnutí), ti, co zůstali a bojují, budou ze stejného důvodu hájit ten vztah. Tak to je. No a ti, co tohle nikdy neřešili, mohou mluvit jen podle svého přesvědčení, ale člověk nikdy neví.
@inkakřivák píše:
A ještě bych řekla tohle. Hledat radu v této situaci na veřejném fóru je blbost. Protože logicky ti, co odešli, budou vždy zastánci odchodu (nemohou přece popřít vlastní rozhodnutí), ti, co zůstali a bojují, budou ze stejného důvodu hájit ten vztah. Tak to je. No a ti, co tohle nikdy neřešili, mohou mluvit jen podle svého přesvědčení, ale člověk nikdy neví.
Tak to být nemusí.
Třeba i ti, kteří neodešli, s odstupem času vidí, že to byla chyba, a odejít měli.
Tak ja si hodne oddechla, kdyz se nasi rozvedli. Tam to dlouho nefungovalo, hadali se. Pritomnost deti tak nejak automaticky vybudi normalniho cloveka hodne zvazovat, zda je to tak spatny, ze je lepsi odejit. To mi prijde logicke. Ja si z toho odnesla spis to, ze si budu sakra vybirat, nez se vdam, abych se prave pak nemusela rozvadet.
Ze klidne radeji budu sama, pokud si nebudu takrka jista partnerem. Ze by me to poznamenalo tak, ze pri prvnich problemech budu zdrhat, to fakt ne…
Coz mi pripomnelo jeden muj oblibeny vtip
:
Na oslave diamantove svatby se ptaji stare pani/nevesty, jak to manzelstvi zvladla, prece jen 60 let je dlouha doba. „Nezvazovala jste za tu dobu treba jen jednou rozvod?“ A pani rika: „Rozvod? Ne, rozvod nikdy, ale vrazdu hodnekrat!“
Vloudim se s otázkou na ty co doporučuji odejít. Jak se pak díváte na střídavou péči o dítě… To dítě v tom musí mít hrozný zmatek, např. každá týden jinde, napri i s novým partnerem/partnerkou rodiče…? Není to pro dítě pak horší než občasná hádka rodičů? (samozřejmě nemluvím o násilí, nadávání apod.)
@Lenka_Hal píše:
Tak ja si hodne oddechla, kdyz se nasi rozvedli. Tam to dlouho nefungovalo, hadali se. Pritomnost deti tak nejak automaticky vybudi normalniho cloveka hodne zvazovat, zda je to tak spatny, ze je lepsi odejit. To mi prijde logicke. Ja si z toho odnesla spis to, ze si budu sakra vybirat, nez se vdam, abych se prave pak nemusela rozvadet.Ze klidne radeji budu sama, pokud si nebudu takrka jista partnerem. Ze by me to poznamenalo tak, ze pri prvnich problemech budu zdrhat, to fakt ne…Coz mi pripomnelo jeden muj oblibeny vtip
:
Na oslave diamantove svatby se ptaji stare pani/nevesty, jak to manzelstvi zvladla, prece jen 60 let je dlouha doba. „Nezvazovala jste za tu dobu treba jen jednou rozvod?“ A pani rika: „Rozvod? Ne, rozvod nikdy, ale vrazdu hodnekrat!“
Jo výběr partnera je zcela zásadní. Ale já třeba taky hodně dlouho vybírala, zvažovala a stejně se chlap po narození dítěte neukázal jak naprostý ignorart a sobec.
@Anonymní píše:
Ahoj, má smysl zůstávat v manželství kvůli dětem? Můžou v tom být oba „šťastní“? Zajímají mě vaše zkušenosti…
Ne, nemá to smysl a děti to vesměs vycítí. Lepší je jít od sebe a fungovat jako rodiče
Pro mě, lepší dva spokojení rodiče zvlášť, nedělat si schválnosti, umět se domluvit pro vlastní děti. Než dva, kteří se opravdu nemají rádi, nejsou šťastní, těší se, že druhý je buď v práci nebo někde jinde jen, aby oni nemuseli být spolu.
Nedá se to paušalizovat, každému vyhovuje něco jiného, předstírání šťastné rodinky a ve skutečnosti být jeden proti druhému, moc šťestí dětem nepřinese. Hlavně si nedělat naschvály, nesnažit se druhého potrestat skrz dítě.
@Anonymní píše:
Jo výběr partnera je zcela zásadní. Ale já třeba taky hodně dlouho vybírala, zvažovala a stejně se chlap po narození dítěte neukázal jak naprostý ignorart a sobec.
Tak jistotu nema clovek nikdy, to je jasne.
@inkakřivák píše:
Za patologii považuji gamblerství, týrání v jakékoliv formě, alkohol a tak. A pokud druhý řešit odmítá, a ta patologie tam není, tak jedině sednout, sepsat pro a proti a podle toho řešit. Ovšem záleží, oč jde, co vlastně nefunguje a proč.
no tak budme konkrétné a hodim svůj příběh. tak nějaká krize byla, vše podle mě v mezích normy, nic kvuli čemu bych utíkala, rozváděla se. pak najednou zlom- najednou bylo vidět, že mu na mě, na vztahu nezáleží- nechtěl nic řešit, všechno shazoval, ponižoval, kritizoval. Žádná z tebou uváděných patologií -nechlastal, negamblil, nebylo fyzické násilí. za psychické týrání by to možná někdo označil, já nemám ráda zneužívání toho pojmu, právě proto, aby si někdo ospravedlnil rozvod, tak se začnou vytahovat silná prohlášení o týrání. ale prostě se choval jako debi1 neměl zájem to řešit. Ztráta respektu, bazální úcty. Vydržela jsem to rok, protože to mělo zhoršující tendenci, tak jsem se rozhodla pro konec.
Zpětně jsem asi po měsíci zjistila, že je zamilovaný do milenky- to vcelku všec vysvětlovalo- na našem vztahu mu nezáleželo, at už vědomě či nevědomě se choval tak, abych to ukočnila já.. Na to, aby to ukončil on neměl bud koule nebo svědomí nebo byl moc pohodlný… nevim.
Co v té situaci? Snažit se, když druhý nechce, dlouhodobě? čim víc se snažíš, tím víc si ta druhá strana dovolí, protože vidí, že si může dovolit, že ještě nebyla dosažena ta hranice.
@Janli píše:
Spousta lidí, co se dohodnou, že spolu zůstanou kvůli dětem, nakonec za ten vztah dokáže zabojovat a zůstávají spolu jako spokojený pár. Ti, co od sebe odcházejí s odůvodněním, že pro děti to je lepší, nakonec lítají ze vztahu do vztahu, protože neumí neshody řešit jinak než rozchodem. Nakonec to dopadá tak, že děti mají narušený pohled na vztahy a soužití, sami jsou schopné vytvářet jen dočasné vztahy a nechápou, že problémy se musí řešit, nikoliv před nimi utíkat.
Ale to nemusí být vždycky pravda. Zas bych nechtěla dětem ukázat, že manželství je koule u nohy, kde si musí nechat všechno líbit a nemají možnost úniku. Že za chyby se neplatí.
Já po rozvodu jsem znovu vdaná, manžel je taky rozvedený, a fakt nám na tom záleží, aby pro děti to bylo dobré, aby měly zázemí, jistotu, aby nám vztah fungoval, a víme, že se o to musíme snažit oba dva, pořád. A znám takových mnohem víc, komu vztah, manželství po rozchodu, rozvodu funguje mnoho let spokojeně. Není důvod automaticky předjímat to co ty tvrdíš.
@janickaIII píše:
Vloudim se s otázkou na ty co doporučuji odejít. Jak se pak díváte na střídavou péči o dítě… To dítě v tom musí mít hrozný zmatek, např. každá týden jinde, napri i s novým partnerem/partnerkou rodiče…? Není to pro dítě pak horší než občasná hádka rodičů? (samozřejmě nemluvím o násilí, nadávání apod.)
Stridavka bude fungovat jedine tam, kde jsou rodice schopni komunikace a nastaveni stejne.
Pokud jeden bude napravovat vychovne metody toho druheho, deti v tom budou mit bordel. Pokud jeden neni vyrovnany a dela naschvaly nebo si potrebuje vychovou neco kompenzovat, zamerne rozmazluje apod., bude to pro deti trest.
Lepsi je bydleni a rad u jednoho s tim, ze druhy muze kdykoli dite treba vyzvednout ze skoly, krouzku apod.
Jsem sestra. S bráchou máme velmi blízký vztah a docela mě to trápí, ale vyslechnu a neradím.