Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Zbezne jsem koukala, jestli tu nekdo toto tema neni, ale nic jsem nenasla.
Zakladam tuhle diskuzi proto, ze se sama potrebuju nejak vyrovnat se smrti nasi male princezny ![]()
V utery 13.1. jsme vecer, kdyz jsme sli spat nasli nasi 5 a pul mesicni Ericku v postylce uz nejspis mrtvou. Prestoze jsme se ji my i pak mudrci snazili ozivit, tak se nepovedlo. Z pocatku jsme si mysleli, ze se udusila, ale zaver dr. z ARA a pak i ze zpravy z pitvy je nahle umrti ditete.
Vubec nechapu, proc. Za cely pol rok nezamarodila. Byla vesele spokojene dite a prinesla nam do zivota tolik radosti.
Ja porad cekam, ze se z toho strasnyho snu probudim a nebo ze se otevrou dvere a prijde nekdo z rodiny a nasi malou prinese, ze s ni byl venku nebo neco…
Vubec nevim, co delat… Strasne to boli… Doma je tak tak hrozne ticho, prazdno.. ![]()
S manzelem se snazime byt co nejvic mimo domov, abychom prisli na jine myslenky, ale to taky nejde do nekonecna..
Da se vubec s necim takovym nekdy smirit???? Jak dlouho to bude tak strasne bolet???
Asi uz navzdy, ze… ![]()
Jani.............................................
Přiznám se, že jsem chtěla holky z Vaší diskuze poprosit, aby založily pro tebe a pro Eričku vlastní diskuzi-ale ještě jsem nenašla odvahu…jsem teda ráda, že si to udělala ty sama...................................................
protože i my ostatní se potřebujeme vypsat z té bolesti-aspoň já určitě
To co se stalo.....zasáhlo nás všechny.......nemá cenu psát ani jak moc, protože slovy se to nedá popsat…a navíc jakákoli slova jsou naprosto zbytečná a malicherná..............................
Včera večer jsem prohlížela galerii a když jsem koukala na fotky Eri, když se narodila-neměla jsem to dělat-drásá to duši, srdce-malá byla tak neskutečně podobná mojí Terezce-od narození i jak postupně rostla-opravdu až neskutečně..............................................Dostala jsem skoro hysterickej záchvat pláče, ale koukat už tam nemůžu, protože mě po tom tak neskutečně bolelo břicho, že jsem se bála, co se bude dít............Rve mi to srdce...........................
Jani…nevím, co psát...............je to těžké…ale držte se a prosímtě-jak psaly už holky-nezapomeň žít
![]()
Promiň chybí mi slova k vyjádření http://www.celysvet.cz/…le/s8785.gif, hodně síly s vyrovnáním se ze ztráty http://www.celysvet.cz/…le/s2990.gif
Moc me to mrzi! Snad cas pomuze. Je dobre,ze jezdite mimo domov.Ale vic nemam slov.Myslim na tebe ![]()
Ahoj Dušičko,
pamatuji si tě z pár diskuzí, kdy jsi mi radila. Nemůžu uvěřit tomu, co Vás potkalo! Je mi to hrozně líto a neumím si představit, co to pro vás teď musí být.
Moje maminka i tchýně taky přišli o své dítě. Máma, když bylo bráchovy 9 let a tchýně, když byli malé 3 týdny. Obě dokázali žít dál i když někde v srdíčku je ten šrám do dneška.
Hlavně to v sobě nedus a neuzavírej se. Jediné, co můžu poradit se z toho vypovídat a nejednou. Sice to bude pokaždé bolet, ale je to důležité. Máš kolem sebe (jak určitě v reálném světě, tak i tady) spoustu lidiček co tě rádi vyslechnou a i když ti nemůžou nějak pomoct, tak ti aspoň poskytnou psychickou podporu.
Věřím, že všechny děti, které předčasně odešli z tohoto světa, se dostanou na prosluněné místo někde nahoře odkuď na nás koukají a hlídají nás. A i když nemůžou být s námi fyzicky zůstavají s námi.
Přeji hodně síly do dalších dnů.
Jana
je to nejstrašnější hrůza, co se může v životě matky stát… prožívám to s tebou Janinko, známe se od počátku těhotenství a zasáhlo mně to strašně moc, pořád tomu nemůžu uvěřit a kdykoli se podívám na Tomáše, vidím v něm tvou Eričku a je mi prostě…hrozně.....svíravý hnusný pocit.
ALE, NEVÍM JESTLI CHCEŠ TOHLE SLYŠET. SAMA JSI NA TOM PŘÍŠERNĚ. jen chci říci, že to s tebou prožíváme - my tvoje srpňátka 08.
papa Lenka
Jani,
je mi moc líto,co se Vám stalo.
Naší vzdálené příbuzné zemřela 14letá dcera,je to už 15 let a teta každý den zapaluje na svíčku,aby Magda věděla,že na ni myslí. Čas tuhle ránu maličko zahojí,ale na Eričku nepřestanete nikdy myslet.
Držte se, hodně síly .
Janinko , už jsem ti psala i na srpňátka!
Moooc mě mrzí čím vším si musíš procházet, takové neštěstí s Riky
![]()
Moc často jsem na vás myslela, jak se máte a jak se vám daří, ale takovou podpásovku od života jsem opravdu nečekala!
Janičko, drž se, musíte se s tím vyrovnat sami, s tím vám bohužel nikdo nepomůže, ale my jsme tu s tebou a snad trošička morální podpory ti utěší a pohladí dušičku!!!
Na Riky nikdy nezapomeneme
dušičko
měli jsme to kdysi v rodině. Smířit nebo naprosto vyrovnat se s tím nelze (vždyť proč… jak by se s tím člověk mohl smířit, smířit se lze jen s trestem nebo s něčím méně strašným).
Musíš se s tím naučit žít, bude to tedy i nadále s Tebou, a věz že nejsi sama, a bolí to všechny co Tě znají (Tebe nejvíc).
Nějak se držet nad vodou a pořídit si další děťátko.
Ach jo dál psát nemůžu, je to strašný. Už teďka vidím tu obrazovku přes závoj.
PŘEJU TI AŤ JE K TOBĚ NADÁLE ŽIVOT MILOSTIVĚJŠÍ.
Nic jiného se opravdu snad popřát nedá.
Janinko , myslím, že zapomenout se nedá nikdy … a ani není proč … u nás v rodině se bohužel stalo to samé … mně takhle umřel bráška .. byli mu 4 měsíce, ale bohužel jsem na to ještě nezapoměla a to se stalo před 26 llety … vím že to není stejné …
Strašně moc bych ti přála, abys už neměla takovéto podpásovky od toho nespravedlivého života … jsem hrozně naštvaná a smutná a zmatená, ale proti tvojí bolesti je to úplně nepodstatná prkotina …
Janičko, kdybys potřebovala ucho, které tě vyslechne - i když jich kolem sebe máš dost - tak jsem tady … ráda bych ti pomohla nějak víc, ale bohužel nemůžu ![]()
NEZAPOMEŇ ŽÍT !!!
A bude to asi znít hodně divně, ale moc doufám, že třeba za rok tady budeme sledovat, jak ti znovu roste bříško a v něm nový krásný život … to bych ti fakt mocinky přála!!!!!! … i když na Riky nezapomeneš
Jen upřímnou soustrast. Hodně sil a podržte se s manželem navzájem, budete to mít teď hodně hodně těžké. Budu držet pěsti.
Dušičko upřímnou soustras.Myslím že stím se nedá vyrovnat nikdy.
Strašně ti držím palce aby jsi aspon trošku mohla žít.
Dušičko, je mi to opravdu líto, co se ti přihodilo
![]()
Pokud tady na emiminu podobná diskuze není, tak je tady, na BC diskuze Pro maminky andělů , jsou tam holky s podobným osudem, občas tam nakukuju, myslím že popovídat si s někým, kdo to také prožil aspoň trošku pomůže. Posílám hodně síly!!!!!!
To je strašný a je mi to moc líto i když se vůbec neznáme ani z žádné diskuze…
Takovéhle životní osudy mě vždycky trápí. Vím že to nikdy nepřestane bolet. Mojí sestře umřelo mimi ve dvou měsících, ale bylo moc nemocné a ani ho neměli doma. Je to už 10 let a stále to bolí. I když už má další dítě.
Já přišla o mimi ve 20tt, je to 7 měsíců a taky s tím stále nejsem srovnaná.
Budu na tebe myslet a přeji hodně síly tobě i partnerovi!!!!