Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Přítomnost tatínka nebo radši peníze??
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymni
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
18.12.08 09:19
Anonymní, můj manžel je pracovně taky hodně vytížený, nestěžuju si, jsme za to dobře finančně zajištěný ( a neměnila bych ), ale věř mi, že i přes to by si nikdy nenechal nějakou takovouhle akci ujít. Neříkám všechny, ale ( zrovna se mi to hodí do krámu 
) kdyby měl dát přednost betonování v NEDĚLI před já nevím, vánoční besídkou, určitě ta besídka netrvá celý den a šel by.
Myslím si, podle toho, co píšeš - vyvařuješ, pečeš, do toho jsi těhotná…že je manžel prostě rozmazlený ( souhlasím s Radkou ), můj nechtěl, ani abych pekla na vánoce, ať si raději odpočinu. Zkus si s ním o tom promluvit, tohle není o penězích, nebo o časové vytíženosti, myslím si, že i kdyby měl víc času, našel by si jinou práci, koníčka, nevím, na mě to prostě tak působí… 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymni
18.12.08 09:20
Tak to ti musím napsat, že tvého manžela fakt „lituju“. Mám tříletého syna, v pondělí jsme měli taky první školkovou besídku a tak jak na ní jsem se opravdu dlouho nezasmála. A to i přes to, že z něj nevypadlo ani slovo (mám pocit, že nám z něj vyroste nový Mr.Bean). Ale to jsem odbočila. Já bych po manželovi asi chtěla, aby si čas udělal. Snad by to při troše snahy šlo spojit - jako napřed na besídku a pak na mecheche. A je velká škoda, že si nechává utéct dětství svých potomků, to je totiž věc, která se narozdíl od firemních večírků neopakuje. Jinak ti ještě musím napsat, že tě obdivuju, že všechno zvládáš. Ale já jsem asi větší „semetrika“, já bych si manžela takto v bavlnce nedržela. Radka
- Citovat
- Upravit
Anonymni
18.12.08 09:29
Njn, to je právě to, že na mě to tak taky působí…ale nenadělám s tím nic…nepomáhá domlouvání, brek, ječení…prostě nic…přitom bych řekla, že mu s náma nic nechybí, ale má to asi z domova, u nich to tak prostě bylo. Otec vydělával a matka byla na všechno sama…takže nějakou otcovskou péči prostě asi neuznává…no nic už jsem se s tim nějak smířila…buď budu sama s holkama nebo s ním. Nenadělám asi nic…přitom nejsem ten typ, co by si nechal všechno líbit a jsem dost průbojnej typ. ta rezignace je hrozná věc, ale už nějak nemám sílu a říkám si, že nechci být sama a že nám vlastně nic nechybí a jsem zpohodlnělá…je to začarovanej kruh
- Citovat
- Upravit
18.12.08 09:52
Teda nevim co napsat, ja to vubec neresim, ze manzel na besidce nebyl........ kazdy den dojizdi 100 km do race, ted pred vanocema honi cas, maji uzaverky.
TAky nas zabezpecuje co muze, jsem tomu rada, ale zato se nam 100% venuje o vikendech.
Ver mi, ze pokud by prachy nebyli taky budes remcat, ze je lempl, ze se nedokaze postarat o rodinu
A jak uz nekdo psal...... na besidce vsichni zpivali, jen nas Jenicek brecel
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.12.08 10:29
Taky máme taťku workoholika, ale teď je po operaci doma na neschopence a je to děs. Fakt vzpomínám na časy, kdy přijel z práce večer, pomazlil Matýska, dal si večeři a sedl si ke zprávám 
.
Těžko bych se na druhou stranu smířila s tím, kdyby přišel ve tři z práce a seděl doma. Ideální asi není ani jedno, ale já si ho s tím už brala. Mám aktivní obě babičky i dědy, i když tátu to nenahradí.
Máme pěkný nový dům bez dluhů, nemusím řešit, jestli koupím jogurt za 8 nebo za 12 korun atd.
Do zoo jezdíme se stejně „postiženou“ kamarádkou (takových znám víc) a funguje to. Domlouvání ani vyhrožování nic neřeší, jen se zbytečně nervujeme.
Jestli tě to trápí moc, zkus si s ním v klidu promluvit a navrhnout řešení - třeba každou sobotu odpoledne prostě bude rodina pohromadě (výlet, hraní doma), nebo smí vynechat každou druhou školkovou akci nebo tak něco.
Já mám zavedený každý pátek večer jen pro sebe - někdy jdu s kámoškou na večeři, jindy se zavřu do koupelny a zkrášluju se. Zdůvodnila jsem to tím, že děcko jsme chtěli a dělali oba, práce není jen chození do zaměstnání a klidně ať jde na mateřskou na čas místo mě.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.12.08 10:41
Nevím, my ještě neškolkujeme, ale někdy je třeba v karieře důležitý i večírek. A hlavně chlapi ty naše mnousy prožívají trošku jinak - neříkám míň, ale jinak. A hlavně ten můj by neviděl rozdíl mezi tím být přímo na besídce a nebo doma potom zkouknout jak jsem to nahrála na kameru.
Jsou z Marsu? 
Naopak pokud zastává takovou vysokou pozici ve firmě - nesluší se chodit na večírek pozdě. Na začátky bývají projevy, zhodnocení roku a tak.
Já bych to překousla - jsem taky zpohodlnělá.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymni
18.12.08 10:49
Ahoj,
jak uz tu nekdo psal, kdyby byl doma a penize nebyly, stejne by se naslo, na co nadavat.
My chodime s manzelem do prace oba dva, mame dve deti, mladsi bude mit rok. Pravda, ja mam polovicni uvazek, manzel ma prace podle zakazek. Nekdy je 14 doma, jindy ho 14 dni nevidime. Moc to neresim, jsem rada, ze nas zabezpeci, ja k tomu pridam svou vyplatu a RP a nemame se spatne.
Besidky jsme resili uz nekolikrat, jako naschval to vetsinou vyjde tak, ze je besidka v dobe, kdy ma moc prace. Ale vzdycky na chvilku prijde, podiva se a zase utece do prace. Pokud ji nestihne, tak ho to mrzi.
Ale pokud jste financne zabezpeceni, mate dvojcata a ty kazdym dnem cekas dalsi, tak bych si nasla nekoho na uklid a nedelala teple vecere. Teply obed musi stacit a i pro ty si chodime vsichni do jidelny. Od urcite doby, co mam deti, mam pocit, ze stihnout udelat vsechno sama.
Marketa
- Citovat
- Upravit
18.12.08 10:51
Ivusho - možná bych ti trošku oponovala s tím firemním večírkem.
Nepřijít vůbec, to se často nedá - protože jak známo, kdo není přítomen, ten se drbe a trochu se vyčlení „z party“ a na to se při vyšších pozicích musí dávat pozor…
Ale předpokládám, že besídka skončí rozumně, zatímco večírek se protáhne, takže se dá stihnout obojí a prostě přijít později. A neznám krásnější a lidštější omluvu pro pozdní příchod, než besídku mým malých dětí! 
Nadřízení pochopí a nedovolí si říct ani slovo a naopak u kolegů a podřízených bude vypadat jako ČLOVĚK, nejen jako pracující stroj.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.12.08 11:03
No to rozhodně, ano. Všichni to pochopí, nadřízení i podřízení,. Ale bohužel nahoru se sunou jenom ti, kteří ukážou, že je pro ně práce OPRAVDU důležitá. Lidí je hodně - vedoucích míst málo.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.12.08 11:21
Můj manžel také dost času tráví v práci, ale znám rodiny, kde jsou na tom hůř. Vydělává slušně, ale ne závratně. Pokud by měl nabídku s vyšším platem, ale i s větším pracovním vytížením, tak bych byla proti. Nechce počítat každou korunu, ale také chci aby trávil nějaký čas s námi. Na besídku by se snažil si udělat čas, ale ne vždy to jde. Někdy je opravdu důležitý i ten večírek, i když se to nezdá. Zkusila bych s manželem o trávení času s dětmi vážně pohovořit.
Spíš se divím, že těsně před porodem a s dvojčaty denně vaříš večeři, pečeš, uklízíš sama dům. Někdy sama zjišťuji,že dělám věci, které nikdo ani nevyžaduje, ale já mám pocit, že to tak má být, např,. domácí cukroví.
Držím palce!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.12.08 11:50
Tak to máš těžké, nazávidím. Mě představa podobného scénáře vždycky děsila natolik, že jsem si vybrala muže, který se nehodlá zničit pro kariéru a dokáže si užít volný čas 
Sice oba momentálně přinášíme do rodinného rozpočtu přibližně stejně financí (mám poměrně vysokou mateřskou), takže nejsme žádní boháči, ale rozhodně bych neměnila,když vidím, jak se umí našemu synkovi věnovat Rozhodně jsem se nevdávala proto, abych byla věčně doma sama nebo aby mě někdo živil. Pro mě je častá přítomnost partnera velmi důležitá a můj manžel je hlavně mým přítelem, s kterým si můžu o všem popovídat, postěžovat si nebo se od srdce zasmát.
Myslím, že záleží jenom na tobě, jak moc ti daný stav vadí, zkus si probrat v hlavě všechna pro a proti.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.12.08 11:56
Zatím jsem nepročetla názory ostatních, reaguji jen na úvodní příspěvek. Ze své osobní zkušenosti, ale i ze zkušeností kamarádek, jejichž manželé podnikají nebo mají dobře placenou práci, bych řekla, že je to v tomto směru hodně podobné. Taky jsem si vždycky připadala divně, když všude s dětma chodili oba rodiče, jen já většinou sama… Když jsem něco řekla, odpovědí mi bylo, že jsem si měla vzít úředníka, kterej ve tři přijde domů s čistou hlavou a přinese mi osm čistýho… konec diskuze.
X - krát jsem si pomyslela, že bejt radši šťastná s míň penězma a mít po boku chlapa, než peníze neřešit a být pořád sama… .
Pak zase slýchám problémy kámošek, jejich finanční situace není růžová, protože manžel třeba skončil na podpoře a uznávám, že to taky není jednoduchý život… asi je ideální nějaký zlatý střed - závidím všem, kdo takového partnera našli a je jim oporou a zároven dokáže rodinu finančně zabezpečit, aniž by to nějak odnesl jejich společný volný čas.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.12.08 12:00
přitom bych řekla, že mu s náma nic nechybí, ale má to asi z domova, u nich to tak prostě bylo. Otec vydělával a matka byla na všechno sama…takže nějakou otcovskou péči prostě asi neuznává…no nic už jsem se s tim nějak smířila…buď budu sama s holkama nebo s ním.
podepisuju se v plném rozsahu - taky mám pocit, že se na mém manželovi „podepsala“ maminka. Celý život se honila, aby měli všichni kolem pohodičku, jenže ona to asi brala jako svůj úděl, já se s rolí kuchařky, uklizečky a matky v jednom smířit nehodlám, a v tom je kámen úrazu, protože když odmítnu dělat každý den teplou večeři jako maminka, tak jsem „pohodlná“!!! 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.12.08 12:07
anonymní zakladatelko , já tě myslím chápu. Zkátka nemáš pocit, že fungujete jako rodina, ale jen jako sociálně-finanční koalice.
Myslím, že tím, že by tvůj manžel nemohl, protože musí pracovat, betonovat, obstarat tamto i tohle, že tím to zkrátka není. Spíš má pořád něco lepšího na práci než vás.
Ono totiž spousta věcí jde skloubit dohromady tak, aby si táta vychutnal život se svými dětmi. Ale ten táta musí chtít.
Pokud má nějakou akci v práci a zastává funkci, asi s tím moc nenadělá. Ale jindy zkrátka může přeci skončit v práci po osmi hodinách, jít domů, trochu si odfrknout a pak už být s vámi.
O víkendu je přece ideální čas jít všichni do zoo, dětského divadla, na procházku do lesa… A nebo jen být spolu doma a hrát člověče nezlob se.
A upřímně řečeno, ty bys měla zvolnit taky. Nonstop péče o dvojky, dům na starost, vaření, pečení, další domácí práce. Já bych řekla, že jste workoholici dva…
A co se peněz týká… Pokud pokryjete všechny běžné měsíční náklady, a zbývá ještě opravdu hodně, tak něco z těch peněz se dá oželet. Je fajn být zajištěná, ale ne vše se dá měřit cenou peněz.
Peníze jsou jen prostředek k příjemným zážitkům, ne cíl života.(to nemám ze své hlavy, to mě vždy říkal tatínek, který vždy vydělával dost, ale našel si čas i na rodinu)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Předem se omlouvám, že píšu anonymně, ale je mi to tak nějak hloupý. Nemam vlastně na co si stěžovat, ale přesto. Holky 3r nedávno nastoupily do školky a budou mít první besídku, kde budou říkat básničku a náš táta radši jde na firemní večírek (vánoční, kde bude fungovat jako promoční panák a budou si dávat dárky a nakonec si opijou rypáčky
) . Je fakt, že ve firmě pracuje jako něco jako zástupce ředitele, ale přece. Jsou to přece i jeho děti. Už mě to rozčiluje, sama chodím s holkama do zoologický, sama chodím na nákupy, sama jsem s nima byla na mikulášské besídce a na lampionovém průvody, i na svatomartinských slavnostech jsem byla sama - všichni tam byli s tatínkama nebo aspoň s babičkama a já jediná sama - bylo to totiž v neděli a náš tatínek musel betonovat. Vymlouvá se na to, že přece máme všechno co potřebujeme a všichni se nemůžou válet doma ( mám 3letý hyperaktivní dvojčata a jsem v 9. měsíci těhu a navíc máme barák, který někdo uklízet musí, každý den má teplou večeři a každý 2. den něco sladkého do práce… ) tak mám pocit že jsem na všechno sama a vlastně se nemám na koho se spolehnout a občas si říkám, jestli bysme radši neměli míň peněz a taťku doma…je to rouhání, já to vim, ale prostě si nějak nemůžu pomoct a připadá mi, že to je možná jinak a že si něco nalhávám a že je mu všechno přednější než jsme my. Omlouvám se za román…ale musela jsem se z toho vypsat