Reklama

Nový začátek

Fotoalbum tématu (0) Sledovat e-mailem Přidat k oblíbeným Zapnout podpisy Hledání v tématu
První příspěvek v tématu
 
ddinna
Neúnavná pisatelka 17124 příspěvků 27.11.08 09:23
Nový začátek

Ahojky…je mi tak trochu smutno a tak bych si ráda popovídala se spřízněnou duší.Je mi 30 let,manželství mi nevyšlo,mám dvě děti a přítele se kterým ted bydlím kousek od Kladna v podnájmu.Miluju ho,ale je to těžké…Ztroskotalo manželství a já musela změnit bydliště,manželovu rodinu jsem měla moc ráda a chybí mi i kamarádi.Navíc jsem musela skončit v práci,protože stěhováním nebylo možné se do ní dostávat a ted bydlím asi 30km od starého domova.Na návštěvy to není tak daleko,ale s babičkami počítat se školkou nemůžu.Tudíž jsem do ted doma a nepracuji.Brzy se to snad zlepší,ted to vypadá ,že vyjde jedna pracovní příležitost,při které snad zvládnu děti.Přítel se snaží a je pořád v práci,ale je nutné mít dva platy.Myslím,že až začnu pracovat ,tak ta tísen spadne.Ted jsem tu sama bez přátel v cizím městě.A pokud si chci pokecat ..musím zajet za svými přáteli a nebo je pozvat sem.Chybí mi kamarádka,ke které bych mohla zajít cestou z krámu ..nebo s ní jít na procházku s dětmi.Vím,že se to časem spraví,ale ted je mi tu často smutno.Jen jsem se potřebovala vypovídat,tak se nedivte zmatenosti mého psaní… :?


Reklama

Reakce:
 
Kac
Kelišová 5049 příspěvků 27.11.08 10:15

Ahoj,
trosku vim jak se citis, protoze jsem se zrovna prestehovala 200km od rodicu. Ale mam oporu manzela a i praci, takze jsem jen prechazela v ramci firmy.
tTaky tady nikoho neznam, ale mas deti, se kteryma muzes podnikat cesty do krouzku mozna tam narazis na nejakou maminku, ktera budes mit cas povykladat. NEbo se ozve nekdo ze zdejsich maminek.
Muzes zkusit i seznamku.cz
Mej se a hlavu vzhuru bude zase lepe! :wink:
 Kac

 
ddinna
Neúnavná pisatelka 17124 příspěvků 27.11.08 10:52

Ahoj díky za podporu.Neboj nejsem tak skeptická,abych nevěděla,že bude líp. To jen že mám za sebou hodně zlé období a nový začátek je těžký.Děti mi pomáhají a myslím,že je jim tu dobře.Pomůže mi nástup do práce.Budu mít sama ze sebe lepší pocit…být na podpoře, se mi příčí!A navíc nebudu už jen doma.Můj přítel mi je v tomhle směru oporou,volno tráví opravdu s námi a dokonce přežil i víkendovou návštěvu mé kamarádky s jejími dvěmi dětmi.A to tedy byl opravdu oříšek,vzhledem k tomu,že sám své děti nemá a najednou tu měl hned čtyři! :lol: Věřím,že to zvládneme …ale prostě mi ted je občas opravdu smutno a chtěla jsem si s někým o tom popovídat. :roll: Byla jsem zvyklá žít deset let na vesnici,kde jsem znala opravdu všechny a měla práci,kde se mi líbilo.Ted jsem o to vše přišla a tak si občas pofnukám .....Vím,že jde jen o to si znovu zvyknout,ale taky mě trápí,že jsme v podnájmu.Nemám tudíž záruku,že zde zůstaneme na delší dobu a hrozí,že si budeme muset zvykat zase někde jinde.Ale takový je život.Prostě bych jen ted aktuálně potřebovala kolem sebe trochu přátel.Zatím se pravidelně scházím s těmi co zůstali..tam…ale není možné to dělat často.Tak se snažím seznámit s někým odtud. :wink:

 
Jeva
Závislačka 3378 příspěvků 27.11.08 14:10

Ahoj,

taky jsem teď prošla moc zlým obdobím. Vlastně za mnou ještě úplně nění.

Všechno se to odehrálo během tohoto roku.
Nejdřív to začalo skřípat v manželství, našel si „kamarádku“ a já se pak taky zamilovala do někoho jiného. Rozešli jsme se.
Já s novým přítelem otěhotněla, ale když jsme spolu začali žít a asi i díky těhu (že mě měl jistou) se dost změnil. Začal se chovat celkem sobecky, pár věci mě i celkem ponížilo a připadala jsem si, že se dusim. Dopadlo to tak, že jsem se rozešla i s přítelem.
Do toho jsem se rozváděla. Mezitím mě přítel dal zabrat tím, že se pokusil o sebevraždu, protože prý beze mě a dítěte nebude moci žít. Totální psycho.

Teď jsem na tom tak, že jsem v 6. měsíci těhotenství, bydlím sama a děsím se toho, jak všechno zvládnu bez partnera. Finančně to bude celkem krize. Navíc vím, že dřív jak za rok asi nemám šanci partnera najít. Kdo by chodil s ženskou s břichem a až se malá narodí…nebude na randění chuť ani čas. Naštěstí mam bezva rodiče, kteří mě drží a pomůžou mi.

Snažím se zuby nehty nebýt smutná a vystreslá, protože chci mít spokojené a veselé mimi. Vím, že jednou najdu fajn partnera a taťku pro moje mimi. Ale je to boj, vážně.

Hlavu vzhůru, nějak to zvládnem ;-)

 
kacatkoOOO
Zasloužilá kecalka 688 příspěvků 27.11.08 14:46

Ahoj holky
je mi líto, čím procházíte a tak vám povím můj příběh, snad vám to trochu pomůže věřit že jednou bude zase líp.
je mi 29 let a vdávala jsem se ve 22, tenkrát jsem bydlela na opačné straně republiky v malém městě, kde jsem vyrostla, měla jsem to tam moc ráda ale okolnosti mě donutily změnit plány. tam nebyla práce a my měli samé půjčky. tak jsme se přestěhovaly 350 km do velkého města, ale asi za rok to začalo být špatné, manžel mě podváděl - tedy to dělal i předtím a já si myslela že tam ho to přejde - utrácel peníze na diskotékách, pil a kolikrát se neukázal dlouho doma, nakonec se stalo to, že mě fyzicky napadl a to byla poslední kapka, během týdne jsem si našla podnájem a odešla od něj. neměli jsme děti, tak to bylo jednodušší. Ale tůstala jsem sama daleko od všech, v drahém podnájmu a všechny dluhy zustaly na mě, manžel se mi vysmál, protože jsem cšechny půjčky brala na sebe, on tenkrát byl na civilce a pak dlouho neměl práci, takže jsem si je musela brát na sebe. Trvalo to půl roku než byl rozvod, manžel mě strašně chtěl zpět ale už to nešlo. Bylo mi smutno, měla jsem tendenci se vrátit domů, ale nechtěla jsem přijít takhle poražená a bez peněz. pak jsem si našla přítele, po několika měsících se k němu nastěhovala a on chtěl strašně moc dítě a svatbu. začali jsme pracovat na dítěti, ale nešlo to. po pár měsících jsem poznala že je přítel sice hodný, ale naprosto se k sobě nehodíme, každý máme jinou představu o životě a on chtěl někoho kdo bude mít 3 děti do 30 let a bude jen u plotny. Já miminko chtěla ale začal mě strašně omezovat a bylo to už k nevydržení, vadilo mu že se maluju, že nosím upnutý věci, prý už mám jeho, tak pro koho se maluju atd..jenže on měl jednoho kamaráda, byli nejlepší kamarádi a rodiny se znaly a my jsme si začali uvědomovat, že k sobě cítíme něco víc než přátelství, bylo to strašně těžké, nechtěla jsem mu být nevěrná, navíc si má rodina mého přítele dost oblíbila, takže jsem nevěděla co dál..ale osud to vyřešil sám, prostě jsme se milovali a nemohly to dál skrývat, nesnáším nevěru a proto jsem mu nedala ani pusu a když jednoho dne došlo na to, že jsme se pomilovali, za dva dny jsem od přítele odešla, všechno jsem mu řekla a šla jsem. bylo to peklo, rodiny se navzájem uráželi, oni se uráželi a mě navíc odsoudila i má rodina, bylo to fakt těžké zustala jsem sama jen z novým přítelem. Navíc jsem přišla i o práci, protože firma krachovala, no nebylo to dobré období..ale po několika měsících se vše začalo uklidnovat, rodina mě pomalu začala zase vnímat a komunikovat se mnou a taky jsem si našla novou práci. S přítelem jsem to riskla av den kdy jsem odešla od toho bývalého se k němu nastěhovala a nyní už je to 4 roky a několik měsíců, my jsme manželé, snažíme se o miminko, i když musíme umělým oplodněním protože já jinak nemůžu otěhotnět a s bývalým přítelem jsme výborní kamarádi, rodina je zase na mé straně a vše je v pořádku. jen musím říct, že moje bývalá tchýně byla zlatá ženská a já ji měla moc ráda, výborně jsme si rozuměly, dokonce líp než s mou mámou, ale ted už se nestýkáme a má současná tchýně s tchánem? no škoda mluvit, je to dost těžké s nima vyjít ale člověk nemůže mít všechno. pořád jsem v cizím městě i když už tu žiju dlouho, pořád se mi stýská po domově a po přátelích, tady mám taky ale ti kteří vás znaj už od dětství nikdo nenahradí.

Tak snad vám to pomůže a nevěšte hlavy bude zase dobře.

Vždyť nad mraky je vždycky slunce

 
Jeva
Závislačka 3378 příspěvků 27.11.08 15:57

Hezky napsané: nad mraky je vždycky slunce :-)

To malé v břiše mi dává hodně sílu. Kvůli němu se prostě nemůžu hroutit. Prostě se ta špatná doba musí překonat.

Je fakt, že mi pomáhá i to, že jsme s bývalým manželem zase v kontaktu, jako kamarádi. Dobře se známe a umí mě taky slovně podpořit.
Ale stýská se mi taky i po jeho rodině, se kterou se nestýkám. Vycházeli jsme dobře.

Příští rok budu mít ještě hoodně vyřizování kvůli otcovství a výživnému a ták, ale to už budu mít malou u sebe, tak to snad budou jen druhořadé starosti.

Tak držme si vzájemně palce, jsme silné ženské, to zvládnem ;-)

 
ddinna
Neúnavná pisatelka 17124 příspěvků 27.11.08 16:03

Jeva: Tedy to je hodně smutné…co prožíváš a zvlášt jako těhotná.Moc ti držím palce vážně!!!A novou lásku najdeš,to je jisté!Jinak já taky ještě nemám vše za sebou.Můj manžel mě podváděl dva roky a to tak veřejně jak to jen šlo.Trvalo mi to ,najít odvahu odejít a hodně mi v tom pomohla nová láska.Bydlím ted s přítelem,on děti nemá a k těm mým je moc hodný.Vzal je jako mojí součást a tak vím,že to jde.A to mám děti již velké 9 a 5 let.Ty s miminkem nebudeš mít vůbec problém.....tvého případného přítele bude ta malá brát automaticky a bude to ok!Jinak já se v současné době rozvádím,domluvili jsme se a tak to jde bez hádek a tahanic.Taky jsem odešla bez ničeho,záleželo mi jen na dětech.Manžel dlouho netruchlil…začal se scházet s mou nejlepší kamarádkou ještě než jsem se stihla odstěhovat.Zřejmě se s tou původní rozešel..a proto mi sliboval že se změní…Zrada a zklamání bolí,ale já věřím,že bude zas dobře.Musíme to zvládnout.Můj přítel je pro mně velmi důležitý a nikdy by mě nenapadlo,že někoho takového poznám.Jen je to ted na začátku opravdu těžké.A tobě přeji at to zvládneš a moc držím palce !!!!!!

 
ddinna
Neúnavná pisatelka 17124 příspěvků 27.11.08 16:15

kacatko000: Uf..tak to je taky velmi složitá životní situace a jsem ráda,že si ted štastná a moc ti přeji at se povede mimi.My s přítelem by jsme ho taky chtěli,ale zatím nejsem ještě rozvedená a jsme ve finanční tísni.tak si budu muset dát tělísko a miminko zkusit později…Já už dvě děti mám ,ale ráda bych porodila ještě jedno miminko z lásky. Děti jsou dar a opravdu ti moc přeji at brzy otěhotníš!!!!A za sebe doufám,že v 35 nebude pro mě na další dítě pozdě......Je smutné,že ted si ho nemůžeme dovolit.Ale na druhou stranu budeme mít alespon čas se pořádně poznat.Jinak s manželem spolu také pořád vycházíme,pra­videlně si bere děti a jsme v kontaktu.Chodili jsme spolu od 16 a tak ho prostě ted nemůžu jen tak škrtnout.Nemůžu s ním již žít,protože mu už nevěřím,ale je to otec mých dětí a známe se opravdu dlouho.Prostě ted začínám novou etapu svého života.Ještě před rokem by mě to nenapadlo..ani když jsem zjistila,že mě manžel podvádí.Chtěla jsem od něj odejít,ale nevěřila jsem v novou lásku.Byla jsem příliž zklamaná a otrávená......ale láska přišla sama a zcela nečekaně.Zázraky se dějí a bez naděje se žít nedá......Tak držím palečky na mimi

 
paulla
Povídálka 25 příspěvků 29.11.08 23:37

„Vždyť nad mraky je vždycky slunce“

hezky napsané :) ach Ti chlapi co..

holky nebojte se, ale zase se vyčasí a zase bude líp :D

Jeva.. dej si inzerát, já vím že nejspíš nechceš teď hned někoho hledat, ale aspoň si najdeš někoho na pokec nebo kdo si s tebou zajde na procházku, ikdyž si těhotná … neříkám to ze své zkušenosti, ale kamarádka si tak našla kamaráda :wink:

ddinna.. k těm tvojim 35, já mám teď 36 a mám nádherného půlročního kluka :P takže se vůbec neboj že by bylo pozdě :wink:

kacatkoOOO.. než abys byla nešťastná :wink:

abyste byly v obraze, taky jsem se dostala do podobné etapy, v manželství to nešlo, manžel se dal na alkohol, a než aby mě stáhl sebou jsem utekla i se synem, to mu bylo 12, a jak jsme se stěhovali, aby nás nenašel co půl roku, syn měnil školy :( takže jsme ani jeden neměli s kým pokecat
ale dala jsem si inzeráty a našla si svojeho miláčka, se kterým mám jeho první miminko :D a taky našla kamarádky :D
a syn má konečně kamarády taky :wink:

takže holky chce to jen čas a bude líp :D ikdyž ze začátku je to pro každého těžké..

přeji těhulkám i snažilkám aby to vyšlo :wink:

 
ddinna
Neúnavná pisatelka 17124 příspěvků 30.11.08 20:24

Díky za slova povzbuzení!!!Někdy je mi opravdu mizerně .O tom stěhování se z místa na místo.....uf..já si vyčítám,že jsem odešla a děti kvuli mě museli začínat jinde.Naštěstí to k mému překvapení zvládli skvěle!!!Starší je ve škole nadšená,tedy z kolektivu a celkově tu zapadli.Bohužel tím že jsme v podnájmu,hrozí,že se budeme zase muset stěhovat a já už dopředu propadám výčitkám.V současné době není pro nás hypotéka možná.Opravdu díky za slova útěchy!A být těhulka v 35 mě už dnes tak neděsí......v mno­hém jsem přehodnotila své názory. :wink: Ale začátek je opravdu těžký.Z rodiného domu do nájemního bytu a bez babiček......nemohu sehnat práci a potýkáme se s finanční krizí…Někdy je mi opravdu ouvej.Ale mamča půjde v březnu do důchodu a slíbila nám pomoc…jsem jí za to hrozně vděčná.Moc doufám,že tenhle těžký rok skončí Silvestrem a pak bude líp.

 
Jeva
Závislačka 3378 příspěvků 01.12.08 12:15

Paulla, díky za typ. Zatím o novém chlapovi vážně neuvažuju :-D Ikdyž někdy mi malilinkato chybí.
Mám pořád okolo sebe rodinu a kamarádky…a občas si pokecám s bývalým manželem. Zatím mi to stačí.

Nějak jsem teď ztratila jakoukoliv chuť seznamovat se s opačným pohlavím, ikdyby jen jako kamarádi :-) Ale je mi jasné, že to časem přejde. :wink:

 
ddinna
Neúnavná pisatelka 17124 příspěvků 01.12.08 14:43

Jasně že přejde!!!Zatím si vychutnej co máš a až bude ten správný čas..někdo se objeví… :wink:

 
maia
Povídálka 16 příspěvků 20.12.08 12:57

Ahoj holky,
nebojte, bude líp, i když šrámy na duši se hojí pomalu…
Já jsem si taky prožila docela ošklivé období a nakonec to přešlo…
Vdávala jsem se ve dvaceti, můj tehdejší manžel byl skoro stejně starý (resp. mladý) a neměl dodělanou školu. Všichni mě od toho odrazovali, ale my jsme chtěli, čekali jsme miminko… bohužel jsme časem zjistili že si tak moc nerozumíme v představách o tom jak např. trávit volno nebo za co utrácet a za co ne a láska nějak vyprchala. Dnes bych třeba spoustu věcí řešila jinak ale zkrátka stalo se, že když byly synovi necelé 4, manžel mi oznámil že konec. Já jsem byla taky nespokojená a tak jsem ho zas tak moc nedržela. Brzy se odstěhoval ke své „kamarádce“ (se kterou má teď půlroční miminko) a já jsem se asi rok starala o syna sama za pomoci rodiny.
Brzy jsem si našla přítele, do kterého jsem se bezhlavě zamilovala a až když jsme se měli společně stěhovat do bytu po mé babičce, ukázalo se, že je to lhář a podvodník… do bytu jsem se tedy nastěhovala bez něj, ale přepadla mě opravdová deprese, ze které jsem se hrabala cca tři měsíce. Úplně jsem se složila, bylo to daleko horší než rozchod s manželem, kterého jsem nemilovala. Navíc jsem na tom nebyla úplně dobře finančně takže jsem celkem uvítala, když exmanžel navrhl střídavou péči o syna - mohla jsem být víc v práci. Ti dva se vždycky měli moc rádi a tak jsem tomu nebránila. Funguje to tak dodnes, ale přiznám se, že každý synův odchod na dva týdny jinam vždycky obrečím. Myslím ale, že tady jde hlavně o syna a ne o moje pocity…
Tohle bylo fakt hrozné období, depka mě nepřecházela, navíc syn si taky docela oblíbil toho přítele-podvodníka (byla s ním sranda) a vyžadoval ho, čímž mi to celkově moc neusnadňoval… Naštěstí pomohla rodina, začaly působit antidepresiva a pak přišlo jaro a všechno se nějak obrátilo k lepšímu.
Teď mám moc prima hodného přítele se kterým čekáme miminko. Se synem vychází dobře a snad bude vše ok, i když mimi jsem chtěla spíš já než on… tak si někdy říkám, jestli jsem to neuspěchala a něco zase nepohnojila… Synovi je ale už skoro sedm tak jsem nechtěla aby měl o hodně mladšího sourozence. Taky jsem na miminko naléhala asi proto, že mi je vždycky smutno když tu syn dva týdny není. Doufám že to dopadne dobře.
Teď se nám tedy daří fajn, musím říct, že mi jen chybí rodina bývalého manžela, s kterou jsme velmi dobře vycházeli. S bývalou tchyní se občas sejdeme na kafe jako kamarádky ale švagr se švagrovou, kteří mají holčičku tak starou jako je syn a dřív jsme s nimi jezdili pořád na nějaké výlety, se mě nějak straní. Všechny kamarády má syn tam, kde vyrůstal a kde bydlí jeho táta a i když to není daleko, jsme tady přece jen trochu odříznutí…

Zpětně musím říct, že ve vztahu s exmanželem jsme oba udělali tolik chyb, že jsme se rozejít asi museli. Na druhou stranu vím že je to hodnej chlap a jsem ráda že se se svým synem vídá. Možná kdybychom se vzali starší (a zkušenější), spoustu věcí bychom tolik nehrotili a nerozešli se, ale stalo se, a po necelých třech letech se spolu docela normálně bavíme. Můj současný přítel je pohodář a já doufám, že vše bude klapat jak má, snažím se poučit z toho, co jsem v minulosti udělala špatně. Ale i přes to je mi občas smutno… jenže takový je život.
Přeju vám všem ať svůj smutek překonáte, a ať vše dobře dopadne! Buďte silné! Ahoj

 
maia
Povídálka 16 příspěvků 20.12.08 13:13

Jeva: Hlavně že za tebou stojí tvoje rodina, to je nejdůležitější! Na miminko můžeš spoustu věcí pořídit od kamarádek nebo z druhé ruky, zkus třeba www.mimibazar.cz
A k těm chlapům - Uvidíš, že ten pravý pro tebe a tvoje děťátko někde je… je to náhoda, že ho potkáš, ale proč tomu nepomoct? já jsem se s přítelem seznámila na libimseti.cz, teda hned jsme šli na kafe, moc jsme si po netu nedpoisovali, a hned jsme si padli do oka.
A i když si myslíš, že se s nikým seznamovat nechceš, nevadí. Mně poradila kamarádka, abych si založila profil a dala tam nějakou hezkou fotku. Lidi potom fotky hodnotí a když nic jiného, zvedneš si sebevědomí :wink: a to je na zlepšení nálady docela fajn.
Přeju hodně štěstí

 
ddinna
Neúnavná pisatelka 17124 příspěvků 22.12.08 10:56

Díky za podporu a přeji Ti hodně štěstí s partnerem a hlavně miminko!!!!!Já se s vým manželem také vycházím a jeho rodinu mám velmi ráda a hodně je tu postrádám.Ale co se stalo stalo se a já a manžel spolu již nemůžeme být.....Nevěřím mu a nevážím si ho ,ublížil mi a přes to cesta nevede.Mám ted svoji lásku a začínám od začátku a moc si přeji ,aby nám to vyšlo!!!!Máme problémy,ale naštestí ne vztahové.....a čím víc jich máme,tím víc věřím,že to zvládneme a že nás to posílí!!!Tak nějak doufám,že nový rok nám přinese štěstí tak papa a hezké svátky!!! :wink:


Reklama

 Váš příspěvek
Reklama

Reklama

Poslední články

Adopce na dálku a návštěva Bangladéše mě mnohé naučila, říká Věra Pilbauerová

Věra Pilbauerová změnila život bangladéšské dívce Líze, která by bez její... číst dále >

Máte doma nebezpečné hračky?

Nebezpečné hračky jsou zrádné především tím, že nejsou poznat na první pohled... číst dále >

Články z Expres.cz

Do čela s ním! 5 důvodů, proč by Kubera byl skvělým předsedou Senátu

Primátor Teplic Jaroslav Kubera (ODS) slaví úspěchy nejen v domovském městě,... číst dále >

Proč Třešničková otálí s návratem do Česka? Vliv na to má infekce i kuchař

V Istanbulu popálená Týnuš Třešničková (23) uklidnila všechny své fanoušky.... číst dále >

Články z Ona Dnes

KVÍZ: Vyznáte se ve zdravém stravování?

Češi stále tloustnou, a to i přesto, že je v obchodech dostatek zdravých... číst dále >

První dáma Svobodová přišla o syna, podpořila vznik SOS dětských vesniček

Bylo to poprvé od časů Hany Benešové, co byla první dáma opět oblíbená u... číst dále >