Dobrý den, i velmi slušné, inteligentní děti si občas vymýšlejí a občas neříkají pravdu. To, co popisujete, zná ze svého vlastního dětství řada z nás. Pochopitelně to neschvaluji, jen sděluji, že to nic nevypovídá o jeho budoucnosti. Asi neznám krátkou cestu nápravy, ale z dlouihodobého hlediska si myslím následující. První je rodičovský vzor (vzor dospělých). Každou nepravdu bych odsoudil, ale nedělal bych z toho morální selhání, ani velký případ k řešení. Nepravda by pro syna měl být méně výhodná než pravda - je to tak? Současně bych víc prověřoval, co řekne či udělá. Je to přirozený následek jeho minulého jednání a současně prevence větší škody, které vzniknou ze lži. To bych mu samozřejmě sdělil, aby věděl. Určitě bych mu udělal stručnou přednášku (možná i opakovaně), že pro mezilidské vztahy je důvěra klíč. A že se těžce získává a snadno ztrácí. Tak, jak jsem četl Vaše řádky, k psychologovi bych nechodil.
Zdraví
Václav Mertin
| Šestileté dítě dělá naschvály – močí a kálí po bytě | Anonymní | Přijato: 21.01.19 | Zdpovězeno: 22.01.19 | Odpovídá: PhDr. Václav Mertin |
|---|---|---|---|---|
| Tyranizování od přítele matky | Daniel Cvrkal | Přijato: 13.01.19 | Zdpovězeno: 18.01.19 | Odpovídá: PhDr. Václav Mertin |
| Místo setkávání otce s dítětem po rozchodu | petramaka | Přijato: 10.01.19 | Zdpovězeno: 16.01.19 | Odpovídá: PhDr. Václav Mertin |
| Syn zlobí, když je s oběma rodiči | simkova42 | Přijato: 06.01.19 | Zdpovězeno: 10.01.19 | Odpovídá: PhDr. Václav Mertin |
| Syn se stále ujišťuje, zda ho máme rádi | AlenaPPP | Přijato: 27.12.18 | Zdpovězeno: 10.01.19 | Odpovídá: PhDr. Václav Mertin |
Dobrý den,
chtěla bych se zeptat, co s 8letým chlapcem, který nám čím dál častěji lže. Jsou to drobné lži – vypil jsem vše (vůbec nic), ztratil jsem to (nechtělo se mu to hledat) a podobně. Několikrát do týdne to řešíme. Plus velmi často svádí různé činy a okolnosti na druhé, většinou na mladšího bratra (4 roky).
Vůbec nevím, co s tím. Nikdy jsme ho za provinění nijak výrazně netrestali, snažila jsem se jít metodou přirozených následků. Nemá vůbec důvod mít strach se přiznat, vždy jsem se snažila o co nejvíce empatie. Už od mala byl námi i okolím vnímán jako rozumný, klidný, nemá problém se soustředěním. Ve škole je průměrný. Bohužel už minimálně jednou zalhal i paní učitelce. Před necelým rokem jsme ho přistihli při krádeži drobných peněz z rodinné kasičky, toto už po odhalení nezopakoval.
Snažím se trávit čas jen s ním, hrajeme rádi deskové hry. Bohužel už mám problém mu některé věci věřit, obzvláště když za nějaký problém viní např. spolužáky ve třídě. Přijde mi to jako začarovaný kruh. Kdybych věděla o nějakém dobrém dětském psychologovi v našem městě, tak už ho tam vezmu.
Děkuji za jakýkoliv nápad.