Od deseti let jsem věděla, že děti nechci
- Těhotenství
- Anonymní
- 02.06.25 načítám...
Dobrovolně bezdětná jsem prakticky od dětství. Už v deseti letech jsem věděla, že děti nechci. I přes veškerý tlak rodiny, která mě nutila starat se o mladší sourozence s tím, že se mi to „jednou bude hodit“, jsem si stála za svým. Stejně tak jsem odolala nátlaku příbuzných i partnerů. Ve 27 letech jsem se rozhodla podstoupit odstranění vejcovodů.
Muži v mém životě: kontrola, hrozby a násilí
Ovlivnění ze strany mužů ve svém životě jsem cítila velmi silně. Můj otec dovedl každou ženu ve svém životě buď na psychiatrii, na JIP nebo až do hrobu. Jako dítě jsem viděla, jak spěchal s tím udělat každé ženě po matce dítě – věděl, že žena s dítětem od násilníka jen tak neuteče.
Můj starší bratr se o děti nikdy starat nemusel. Sledovala jsem ho z okna – byl volný, svobodný. Pochopila jsem, že muž má práva, žena jen povinnosti.
Můj exmanžel byl velmi podobný otci. Psychicky mě týral a kontroloval každý můj krok. Když mi řekl: „Dítě ti udělám, i kdybych ti měl schovat prášky a znásilnit tě,“ došlo mi, že musím utéct. A taky jsem to udělala. Od té chvíle jsem věděla, že nejistější věcí v životě je partner. A že své tělo a volbu musím chránit sama.
Tlak ze strany žen
Do třiceti let jsem od žen zažívala hlavně přemlouvání a nepochopení. Tlačily na mě, ať „ještě změním názor“. Teď, ve svých 36 letech, už většina z nich dokáže zpomalit, přestat tlačit a vyslechnout mě. Pochopily, že své „normální“ nemohou vnucovat někomu jinému. Že jsou lidé, kteří zkrátka chtějí žít jinak – a to je v pořádku.
Moje máma byla sama nechtěné dítě. Když prosila babičku o pomoc s útěkem od násilníka, dostala větu: „Máš, cos chtěla. Se mnou nepočítej.“ Tuhle větu jsem od mámy slýchala i já. Hlavně když jsem měla problémy – třeba se šikanou, která mě provázela od školky až po konec základky.
„Dítě je starost, život je starost.“ „Můžeš si za to sama, já mám svých problémů dost.“
Z toho mi bylo jasné jediné – že už tak mám dost těžký život. A že mít dítě, na které bych byla sama, opravdu nechci. Nechci život, který mi ostatní vnucují, ale sami by jeho tíhu nenesli.
Dobrovolná bezdětnost se často setkává s nepochopením či odsuzováním
Reakce okolí: předsudky a nepochopení
Tlak jsem cítila i mimo rodinu. Například kamarádka ze střední – po dvacetiminutovém monologu o tom, jak je rodinný život vyčerpávající, se mě zeptá: „A ty máš děti?“ Když odpovím, že ne, začne mi nadšeně líčit všechny radosti mateřství. Jako by zapomněla na to, co před chvílí říkala.
Na pracovních pohovorech to není lepší. Otázka „Jak to máte s dětmi?“ visí ve vzduchu jako Damoklův meč. Máte děti? Problém. Nemáte děti? Možná ještě větší problém. A když řeknete, že je nechcete, lidé vám automaticky vloží do úst větu: „Nesnáším děti.“ Přitom jste to nikdy neřekli.
Sdílení a podpora: hledání spřízněných duší
Mám kolem sebe pár lidí, kteří to respektují. A pár, kteří to nikdy nepřijmou – ale těm do mého života už právo zasahovat nedávám. Nejsou to jejich orgány, není to jejich rozhodnutí a nejsou to oni, kdo ponese následky.
Naštěstí mám partnera, který to vidí stejně jako já. Hledání bylo dlouhé, ale o to víc si toho vážím.
I partnerský nebo manželký život bez dětí může být naplněný a šťastný
Co mi život bez dětí dává
Neměnila bych. Nedokážu si představit, jak těžký by byl můj život s dítětem. Vidím to všude kolem sebe.
Mám sny – chci se věnovat tvůrčí a odborné práci. Ve 33 jsem si dodělala maturitu, řidičák, teď se hlásím na vysokou. Věnuji se psaní, mám blog i YouTube kanál. S partnerem máme dost prostoru pro náš vztah. Můj život je neklidný, ale přesně takový, jaký chci. A vím, že ho mohu proměnit v něco hodnotného.
Být žena bez dítěte? Společnost si vždycky něco najde
Mám pocit, že mít dítě už ani není společenská hodnota. Neřeší se štěstí žen nebo jejich potřeby – řeší se porodnost a výkonnost. Ženy nesou tíhu odpovědnosti, ostrakizace i stigmat. Muži mezitím budují, sportují, žijí. Nedivím se, že takový osud nechci. A diví se spíš ti druzí – že si ho nechci zvolit.
Mluvím o bezdětnosti veřejně. Pomáhá to – nejen mně
Dobrovolné bezdětnosti a feministicky laděným tématům se věnuji i na svém YouTube kanálu. Pravidelně přispívám na blogovací platformu Seznam Medium. Sdílím tam své zkušenosti – třeba i s tím, jak probíhá sterilizace. Mám radost, když vím, že to někomu pomohlo – že nejsem sama a že někdo další si díky tomu dovolí žít podle sebe.
Přečtěte si také
Nechci děti a máma je z toho nešťastná. Jako jedináček jí prý dlužím vnoučata
- Anonymní
- 24.04.26
- 2355
Je mi 35 let a už dlouho jsem přesvědčený o tom, že děti mít nechci. Možná je mít ani nemůžu. Kdysi jsem měl přítelkyni, se kterou jsme se o dítě snažili přes rok, ale nevyšlo to. Pak jsem si...
„Rodičovská je pohoda," tvrdí manžel. Jenže vyměnit si to se mnou nechce
- Anonymní
- 24.04.26
- 942
Chlapi jsou občas na odstřel. Můj manžel je typický příklad toho, jak dokážou věci banalizovat. Pořád mi předhazuje, jak skvěle se mám na rodičovské. Prý si můžu dělat, co chci, zatímco on musí...
Lhala jsem doktorům o drogách v těhotenství. Blíží se porod a já panikařím
- Anonymní
- 24.04.26
- 1124
Na svou obranu musím říct, že jsem o těhotenství dlouho nevěděla. I když jsem tak nějak cítila, že se něco děje, prostě jsem to ignorovala. O dítě jsme se nesnažili a můj přítel je takový bohém....
Jedna ženská z posilovny mi systematicky ničí rána. Dneska to už vážně přehnala
- Anonymní
- 24.04.26
- 1633
Dneska jsem se po ranním cvičení vrátila domů zamyšlená a extra znechucená. Říkám si, proč to mají někteří lidé vůbec zapotřebí? Zeptala jsem se ženský, kterou potkávám na cvičení, jestli jí nějak...
Můj první, má láska a ticho v ložnici: Deník o vášni
- Anonymní
- 24.04.26
- 839
Občas si říkám, že bych mohla napsat příručku o tom, jak nepropadat panice, když se z libida vašeho partnera vytratí to, co vás k sobě kdysi tak vášnivě táhlo. Je mi jedenadvacet, mému příteli o...
Manželka je těhotná, ale já myslím na sousedku. Bojím se, že nám zničím život
- Anonymní
- 23.04.26
- 3707
Potřebuji se alespoň tady svěřit, protože o tom nemůžu s nikým mluvit. Možná je to hlavně v mé hlavě, ale mám pocit, že sousedka Alena to cítí podobně. Bydlíme v paneláku a před pár měsíci se vedle...
Dcera si v obchodě „půjčuje“ hračky. Občas odejdeme bez placení
- Anonymní
- 23.04.26
- 1466
Není to nic, čím bych se chtěla chlubit. Stalo se nám to už několikrát. Nejen s plyšákem, ale většinou s nějakou hračkou. Malá sedí v kočárku a pořád chce něco koupit, tak jí občas půjčím plyšáka...
Manžel si sice vybere „otcovskou“, ale ne pro to, aby mi pomohl s miminkem
- Anonymní
- 23.04.26
- 5315
Sedím v kuchyni, břicho mám až pod bradu a připadám si jako obří nafukovací balon, který každou chvíli praskne. Venku voní jaro, všechno kvete a já bych se z toho měla radovat. Jenže místo toho se...
Deník: Život na vedlejší koleji (1. díl)
- Anonymní
- 23.04.26
- 1575
Jak jsem se probrala během jedné minuty... Vždycky jsem si myslela, že jsem ta „rozumná“. Ta, co má v lednici srovnané jogurty podle data spotřeby a v životě jasno. Jenže pak přišla třicítka,...
Letní románek s hořkou příchutí: Byla jsem jen náhradní řešení?
- adels230
- 23.04.26
- 1353
Letní vzduch voněl po moři a volnosti. Ten týden na dovolené byl jako malý únik z reality – a on se v ní objevil jako ztělesnění té lehkosti, kterou jsem tak postrádala. Seznámili jsme se náhodou,...
