Od deseti let jsem věděla, že děti nechci

Dobrovolně bezdětná jsem prakticky od dětství. Už v deseti letech jsem věděla, že děti nechci. I přes veškerý tlak rodiny, která mě nutila starat se o mladší sourozence s tím, že se mi to „jednou bude hodit“, jsem si stála za svým. Stejně tak jsem odolala nátlaku příbuzných i partnerů. Ve 27 letech jsem se rozhodla podstoupit odstranění vejcovodů.

Monika již od dětství věděla, že mateřství pro ní není tou správnou cestou. Monika již od dětství věděla, že mateřství pro ní není tou správnou cestou. Zdroj: Mona
I partnerský nebo manželký život bez dětí může být naplněný a šťastný.
Dobrovolná bezdětnost se často setkává s nepochopením či odsuzováním.
Monika již od dětství věděla, že mateřství pro ní není tou správnou cestou.

Muži v mém životě: kontrola, hrozby a násilí

Ovlivnění ze strany mužů ve svém životě jsem cítila velmi silně. Můj otec dovedl každou ženu ve svém životě buď na psychiatrii, na JIP nebo až do hrobu. Jako dítě jsem viděla, jak spěchal s tím udělat každé ženě po matce dítě – věděl, že žena s dítětem od násilníka jen tak neuteče.

Můj starší bratr se o děti nikdy starat nemusel. Sledovala jsem ho z okna – byl volný, svobodný. Pochopila jsem, že muž má práva, žena jen povinnosti.

Můj exmanžel byl velmi podobný otci. Psychicky mě týral a kontroloval každý můj krok. Když mi řekl: „Dítě ti udělám, i kdybych ti měl schovat prášky a znásilnit tě,“ došlo mi, že musím utéct. A taky jsem to udělala. Od té chvíle jsem věděla, že nejistější věcí v životě je partner. A že své tělo a volbu musím chránit sama.

Tlak ze strany žen

Do třiceti let jsem od žen zažívala hlavně přemlouvání a nepochopení. Tlačily na mě, ať „ještě změním názor“. Teď, ve svých 36 letech, už většina z nich dokáže zpomalit, přestat tlačit a vyslechnout mě. Pochopily, že své „normální“ nemohou vnucovat někomu jinému. Že jsou lidé, kteří zkrátka chtějí žít jinak – a to je v pořádku.

Moje máma byla sama nechtěné dítě. Když prosila babičku o pomoc s útěkem od násilníka, dostala větu: „Máš, cos chtěla. Se mnou nepočítej.“ Tuhle větu jsem od mámy slýchala i já. Hlavně když jsem měla problémy – třeba se šikanou, která mě provázela od školky až po konec základky.

„Dítě je starost, život je starost.“ „Můžeš si za to sama, já mám svých problémů dost.“

Z toho mi bylo jasné jediné – že už tak mám dost těžký život. A že mít dítě, na které bych byla sama, opravdu nechci. Nechci život, který mi ostatní vnucují, ale sami by jeho tíhu nenesli.

Dobrovolná bezdětnost se často setkává s nepochopením či odsuzováním

Reakce okolí: předsudky a nepochopení

Tlak jsem cítila i mimo rodinu. Například kamarádka ze střední – po dvacetiminutovém monologu o tom, jak je rodinný život vyčerpávající, se mě zeptá: „A ty máš děti?“ Když odpovím, že ne, začne mi nadšeně líčit všechny radosti mateřství. Jako by zapomněla na to, co před chvílí říkala.

Na pracovních pohovorech to není lepší. Otázka „Jak to máte s dětmi?“ visí ve vzduchu jako Damoklův meč. Máte děti? Problém. Nemáte děti? Možná ještě větší problém. A když řeknete, že je nechcete, lidé vám automaticky vloží do úst větu: „Nesnáším děti.“ Přitom jste to nikdy neřekli.

Sdílení a podpora: hledání spřízněných duší

Mám kolem sebe pár lidí, kteří to respektují. A pár, kteří to nikdy nepřijmou – ale těm do mého života už právo zasahovat nedávám. Nejsou to jejich orgány, není to jejich rozhodnutí a nejsou to oni, kdo ponese následky.

Naštěstí mám partnera, který to vidí stejně jako já. Hledání bylo dlouhé, ale o to víc si toho vážím.

I partnerský nebo manželký život bez dětí může být naplněný a šťastný

Co mi život bez dětí dává

Neměnila bych. Nedokážu si představit, jak těžký by byl můj život s dítětem. Vidím to všude kolem sebe.

Mám sny – chci se věnovat tvůrčí a odborné práci. Ve 33 jsem si dodělala maturitu, řidičák, teď se hlásím na vysokou. Věnuji se psaní, mám blog i YouTube kanál. S partnerem máme dost prostoru pro náš vztah. Můj život je neklidný, ale přesně takový, jaký chci. A vím, že ho mohu proměnit v něco hodnotného.

Být žena bez dítěte? Společnost si vždycky něco najde

Mám pocit, že mít dítě už ani není společenská hodnota. Neřeší se štěstí žen nebo jejich potřeby – řeší se porodnost a výkonnost. Ženy nesou tíhu odpovědnosti, ostrakizace i stigmat. Muži mezitím budují, sportují, žijí. Nedivím se, že takový osud nechci. A diví se spíš ti druzí – že si ho nechci zvolit.

Mluvím o bezdětnosti veřejně. Pomáhá to – nejen mně

Dobrovolné bezdětnosti a feministicky laděným tématům se věnuji i na svém YouTube kanálu. Pravidelně přispívám na blogovací platformu Seznam Medium. Sdílím tam své zkušenosti – třeba i s tím, jak probíhá sterilizace. Mám radost, když vím, že to někomu pomohlo – že nejsem sama a že někdo další si díky tomu dovolí žít podle sebe.

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
Jakub84
1252
11.6.25 14:26

V případě některých lidí je vlastně dobře, když se dál nemnoží. Jiná věc je bezdětnost jako nějaký program tlačit do hlavy normálním geneticky, tělesně, psychicky a osobnostně zdravým českým holkám a mužům; tam již je to podobné jako s otázkou „volby“ pohlaví či podobnými nesmysly.

  • načítám...
  • Zmínit
JAGizna
128
12.6.25 10:32

No. Gratuluju k volbě. Osobně je mi bližší tohle: https://www.emimino.cz/…erekl-15394/?…

  • načítám...
  • Zmínit
Oriseka
23196
13.6.25 19:38

Nemit deti je uplne normalni volba jako kazda jina. Vzhledem k prozitym traumatum je lepsi, ze autorka zustala bez deti.

  • načítám...
  • Zmínit
Bellino
2192
14.6.25 05:20

Každého věc. Není na tom nic nenormální nebo nezdravé. Já jedno dítě mám, bylo chtěné a vymodlene, ale dokážu pochopit, že někdo to má jinak.

  • načítám...
  • Zmínit
Takyjedna
9434
16.6.25 10:12

Kde to na tom Seznamu Médium a YT je? :think:

  • načítám...
  • Zmínit
Anonymní
17.6.25 11:55

@Takyjedna Taky by mě to zajímalo. Jestli tento článek není napsaný jen tak. :think:

  • Upravit
Veveří
5742
17.6.25 21:23

Kladu si otázku, proč se autorka svěřuje zrovna na Emiminu. Koho potřebuje přesvědčit? Ale upřímně…každého věc. Jen si myslím, ze bezdětnost na lidi nejvíc doléhá ve stáří. Nikde nikdo.

  • načítám...
  • Zmínit
Oouk
351
9.7.25 09:14

@Veveří taky mě ta otázka provázela celým textem.
Mám z něj navíc pocit, že autorka potřebuje přesvědčit především sebe sama a tímto způsobem si to v sobě řeší. Sama jsem měla dítě až v 36 a do té doby jsem neměla o existenci emimina ani ponětí a děti jsem vůbec neřešila. Cestovala jsem, hrozně mě bavila práce a každý den byl naplno prožitý o rána až do noci. Prostě dítě nebylo na pořadu dne a basta, protože tak to bylo. Nebylo třeba se tím vůbec zabývat.

  • načítám...
  • Zmínit
lisatka
420
16.7.25 14:58

Neco jineho je rozhodnout se nemit deti, to ma kazdy jinak, a neco jineho je podstoupit tak nenavratny zakrok uz v 27 letech. Zrovna tak jako @Oouk i me deti nezajimaly hodne dlouho, tak do 35 let. Zila jsem leta v zahranici, pak jsem se rozhodla dalkove studovat. Jakmile jsem ale mela skoro dostudovano a chybel mi uz jen jeden semestr, bylo mi asi 38, tak jsem si rekla, ze ted chci mit dite, a pak se chci vratit do zahranici. a take se i stalo, porodila jsem v 39 letech skveleho syna a v jeho 4 letech jsme se odstehovali. uz jsem nemela potrebu mit dalsi deti. o syna se staram dobre, ale nehraju si s nim, i kdyz ho mam hrozne moc rada, staci mi proste pozorovat ho, jak si hraje s ostatnimi. Proste si myslim, ze na takove nevratne rozhodnuti je moc brzy, clovek se meni, okolnosti se meni, a tohle je rozhodnuti, ktereho jednou muze clovek moc litovat. Jinak na me nikdo netlacil, a to jsem mela od 28 staleho pritele, i mama mela pro me pochopeni. obcas na to nekdo rekl nekdo svuj nazor, ale zase mi nevyvracel muj, takze mi to nevadilo. to uz spis mi prislo, ze lidi zajima, proc mu neporidim sourozence, ze pry si nebude mit s kym hrat. No, je mu 11 let, kazdy den je nekolik hodin na hristi (mame teplo po cely rok) a vubec mu nevadi, ze je jedinacek.

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář