Od deseti let jsem věděla, že děti nechci
- Těhotenství
- Anonymní
- 02.06.25
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Dobrovolně bezdětná jsem prakticky od dětství. Už v deseti letech jsem věděla, že děti nechci. I přes veškerý tlak rodiny, která mě nutila starat se o mladší sourozence s tím, že se mi to „jednou bude hodit“, jsem si stála za svým. Stejně tak jsem odolala nátlaku příbuzných i partnerů. Ve 27 letech jsem se rozhodla podstoupit odstranění vejcovodů.
Muži v mém životě: kontrola, hrozby a násilí
Ovlivnění ze strany mužů ve svém životě jsem cítila velmi silně. Můj otec dovedl každou ženu ve svém životě buď na psychiatrii, na JIP nebo až do hrobu. Jako dítě jsem viděla, jak spěchal s tím udělat každé ženě po matce dítě – věděl, že žena s dítětem od násilníka jen tak neuteče.
Můj starší bratr se o děti nikdy starat nemusel. Sledovala jsem ho z okna – byl volný, svobodný. Pochopila jsem, že muž má práva, žena jen povinnosti.
Můj exmanžel byl velmi podobný otci. Psychicky mě týral a kontroloval každý můj krok. Když mi řekl: „Dítě ti udělám, i kdybych ti měl schovat prášky a znásilnit tě,“ došlo mi, že musím utéct. A taky jsem to udělala. Od té chvíle jsem věděla, že nejistější věcí v životě je partner. A že své tělo a volbu musím chránit sama.
Tlak ze strany žen
Do třiceti let jsem od žen zažívala hlavně přemlouvání a nepochopení. Tlačily na mě, ať „ještě změním názor“. Teď, ve svých 36 letech, už většina z nich dokáže zpomalit, přestat tlačit a vyslechnout mě. Pochopily, že své „normální“ nemohou vnucovat někomu jinému. Že jsou lidé, kteří zkrátka chtějí žít jinak – a to je v pořádku.
Moje máma byla sama nechtěné dítě. Když prosila babičku o pomoc s útěkem od násilníka, dostala větu: „Máš, cos chtěla. Se mnou nepočítej.“ Tuhle větu jsem od mámy slýchala i já. Hlavně když jsem měla problémy – třeba se šikanou, která mě provázela od školky až po konec základky.
„Dítě je starost, život je starost.“ „Můžeš si za to sama, já mám svých problémů dost.“
Z toho mi bylo jasné jediné – že už tak mám dost těžký život. A že mít dítě, na které bych byla sama, opravdu nechci. Nechci život, který mi ostatní vnucují, ale sami by jeho tíhu nenesli.
Dobrovolná bezdětnost se často setkává s nepochopením či odsuzováním
Reakce okolí: předsudky a nepochopení
Tlak jsem cítila i mimo rodinu. Například kamarádka ze střední – po dvacetiminutovém monologu o tom, jak je rodinný život vyčerpávající, se mě zeptá: „A ty máš děti?“ Když odpovím, že ne, začne mi nadšeně líčit všechny radosti mateřství. Jako by zapomněla na to, co před chvílí říkala.
Na pracovních pohovorech to není lepší. Otázka „Jak to máte s dětmi?“ visí ve vzduchu jako Damoklův meč. Máte děti? Problém. Nemáte děti? Možná ještě větší problém. A když řeknete, že je nechcete, lidé vám automaticky vloží do úst větu: „Nesnáším děti.“ Přitom jste to nikdy neřekli.
Sdílení a podpora: hledání spřízněných duší
Mám kolem sebe pár lidí, kteří to respektují. A pár, kteří to nikdy nepřijmou – ale těm do mého života už právo zasahovat nedávám. Nejsou to jejich orgány, není to jejich rozhodnutí a nejsou to oni, kdo ponese následky.
Naštěstí mám partnera, který to vidí stejně jako já. Hledání bylo dlouhé, ale o to víc si toho vážím.
I partnerský nebo manželký život bez dětí může být naplněný a šťastný
Co mi život bez dětí dává
Neměnila bych. Nedokážu si představit, jak těžký by byl můj život s dítětem. Vidím to všude kolem sebe.
Mám sny – chci se věnovat tvůrčí a odborné práci. Ve 33 jsem si dodělala maturitu, řidičák, teď se hlásím na vysokou. Věnuji se psaní, mám blog i YouTube kanál. S partnerem máme dost prostoru pro náš vztah. Můj život je neklidný, ale přesně takový, jaký chci. A vím, že ho mohu proměnit v něco hodnotného.
Být žena bez dítěte? Společnost si vždycky něco najde
Mám pocit, že mít dítě už ani není společenská hodnota. Neřeší se štěstí žen nebo jejich potřeby – řeší se porodnost a výkonnost. Ženy nesou tíhu odpovědnosti, ostrakizace i stigmat. Muži mezitím budují, sportují, žijí. Nedivím se, že takový osud nechci. A diví se spíš ti druzí – že si ho nechci zvolit.
Mluvím o bezdětnosti veřejně. Pomáhá to – nejen mně
Dobrovolné bezdětnosti a feministicky laděným tématům se věnuji i na svém YouTube kanálu. Pravidelně přispívám na blogovací platformu Seznam Medium. Sdílím tam své zkušenosti – třeba i s tím, jak probíhá sterilizace. Mám radost, když vím, že to někomu pomohlo – že nejsem sama a že někdo další si díky tomu dovolí žít podle sebe.
Přečtěte si také
Našla jsem u muže v telefonu fotky své sestry. Chce s ní spát
- Anonymní
- 11.07.26
- 786
Sedím doma v obýváku, děti spí a já mám pocit, že se mi pod nohama propadla zem. Dneska odpoledne si manžel nechal na stole odemčený telefon, protože šel ven čistit auto. Pípla mu zpráva na...
Pár stránek knihy a jedna velmi trapná chvíle v metru
- Anonymní
- 11.07.26
- 468
Měla to být jen obyčejná cesta do práce a pár stránek nové knihy. Místo toho jsem seděla v metru se slzami v očích, a když ke mě přistoupila starší dáma upekla jsem si ještě k tomu pěkný trapas....
Celé roky jsem si myslela, že mě tchyně nesnáší. Nakonec mi nejvíc pomohla
- Anonymní
- 11.07.26
- 386
Když jsem poznala Filipa, bylo mi pětadvacet a byla jsem přesvědčená, že když si rozumí dva lidé, mají z poloviny vyhráno. Nenapadlo mě, že mnohem složitější bude vyjít s jeho maminkou.
Na rodinné dovolené jsem zjistila, kdo je pro manžela důležitější než my
- Anonymní
- 11.07.26
- 494
Když jsme letos vyrazili do Chorvatska, věřila jsem, že nás čeká deset dní, kdy konečně vypneme. Manžel poslední měsíce pracoval od rána do večera a doma jsme spolu zvládli prohodit sotva pár vět....
Kamarádka mi nevzala jen partnera. Začala žít život, který měl být můj
- Anonymní
- 11.07.26
- 381
Když jsme se s Michalem rozešli po pěti letech, říkala jsem si, že horší už to být nemůže. Brečela jsem celé týdny a snažila se smířit s tím, že některé vztahy prostě nevydrží. Netušila jsem, že ta...
Na fotbal nežárlím. Jen mám pocit, že manžela ztrácím a hodně mi chybí
- Anonymní
- 10.07.26
- 994
Děti vyrostly, jenže fotbal se hraje pořád. Teď navíc i po nocích. Myslela jsem, že budeme trávit večery spolu, místo toho manžel chodí brzy spát, aby mohl v noci koukat na mistrovství.
Byla jsem mladá babička a neměla na vnučku čas. Dnes svého sobectví lituji
- Anonymní
- 10.07.26
- 1181
Když jsem se stala babičkou, bylo mi 43 let. Mé jediné vnučce je dnes už 15 let a já si její dětství vlastně vůbec neužila. Byla jsem naštvaná na dceru, že otěhotněla tak mladá, ale zároveň jsem...
Čtyři roky jsem věřila jeho slibům. Stačila jedna návštěva a všechno se změnilo
- Anonymní
- 10.07.26
- 1878
Nikdy jsem si nemyslela, že se zamiluju do ženatého chlapa. Vždycky jsem tvrdila, že přesně tohle bych nikdy neudělala. Jenže pak jsem se seznámila s Petrem. Byl starší, pohledný a neuvěřitelně...
Nechtěla jsem být mámou. Přítel mě přemluvil a realita je horší, než jsem čekala
- Anonymní
- 10.07.26
- 2705
Do Tomáše jsem se bezhlavě zamilovala. Od začátku jsme si slibovali, že na dítě nebudeme spěchat. Jenže po pár letech začal o miminku mluvit čím dál častěji. Zatímco já byla stále přesvědčená, že...
Manželka nechápe, že je pro mě MS ve fotbale důležité. Fotbal je můj život
- Anonymní
- 10.07.26
- 720
Pro manželku je fotbal jen další sport v televizi. Nejde mi jen o velké akce jako je aktuální MS 2026, mám ten sport rád od malička. Jenže vysvětlit doma, proč kvůli zápasu vstávám uprostřed noci,...
