2 roky čekání
- Snažení
- MajdaT27
- 10.10.11
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Můj příběh začal před 3 roky a ne moc šťastně, ale díky bohu šťastně skončil. Bylo mi 25 let a po dvouleté samotě jsem se seznámila s mým přítelem, zamilovala jsem se do něj na první pohled, ale jak se říká, není všechno zlato co se třpytí.
Můj partner byl ve stejném věku jako já, ale každé jeho slovo byla jen a jen samá lež, sliby nakonec jen chyby a moje slzy. Neustále pil, nenosil domů peníze a já jsem všechno táhla sama, až jsem se nakonec dostala do strašných dlůhu. Neustálé slibování: „já se změním, peníze příště přinesu a neutratím“, jasně, já jsem byla zaslepená, a tak jsem jeho slovům vždycky uvěřila. Ale každý měsíc po výplatě to bylo pořád stejné, nakonec jsem se rozhodla, že dost, že to takhle dál nejde, že se jen trápím, každý měsíc brečím a jsem strašně nešťastná. Nakonec jsem zjistila, že on není jen alkoholik, ale i gambler. Konec, řekla jsem, tohle ne a že se chci rozejít, nemám sílu, strašně mě ničí a že mi zničil celý život!
Prosil mě, ať mu pomůžu, ne ať mu odpustím, to jsem dělala dva roky, ale ať mu pomůžu. Řekla jsem, dobře, naposled. Našel si sám léčení a šel se léčit… Dopadlo to dobře!!! Já jsem otěhotněla a on se vyléčil, začal pracovat, peníze chodí jen na můj účet a vše platím a s penězi manipuluji jen já. Kdyby to dělal on, tak nemáme nikdy nic. Dluhů jsme se pomalu zbavili a teď už se jen čeká, kdy se nám narodí naše dětátko, které je vlastně taky taková záchrana jednoho života. Protože kdyby nebylo našeho miminka, tak bůhvi, jak by můj přítel dopadl, to miminko ho přesvedčilo, že se musí změnit a vyléčit, kdyby ne, skazil by si svůj mladý život.
I tak si myslím, že dva roky tohle trpět je síla, teď, když na to zpětně vzpomínám, říkam si, jak jsem to mohla vydržet? Vydržela jsem proto, že jsem ho hrozně milovala, i když se mi tolik naubližoval. Na ultrazvuku, 3. 10. 2011 byl se mnou a nikdy nezapomenu na to, jak se jeho tvář rozzářila, když uviděl, že v tom bříšku je naše malé stvoření. Už se nemůžeme dočkat ledna, kdy se nám má naše miminko narodit. Co čekáme, nevíme proto, že se nám na ultrazvuku vůůbec nechtělo dětátko ukázat, ale to nevadí, důležité je, že je vše pořádku, že srdíčko bije pravidelně a že je naše miminko zdravé.
Jsem teď konečně po skoro 3 letech opravdu šťastná a jen doufám, že to vydrží i nadále. Protože já rodiče nemám a rodiče mého kluka ho nechtějí, a tím pádem je nezajímáme ani my s miminkem. Ale říkam si, když jsem už zvládla to, co jsem zvládla, tak o naše miminko se postarám, i kdybych měla dělat nevím co! Pokuď by některá z vás měla skoro stejný příběh, držím palce, ať je silná a vše se v dobré obráti.
Přečtěte si také
„Ostříhej se, děláš tu bordel!“ Tchyně mě seřvala kvůli dlouhým vlasům
- Anonymní
- 16.07.26
- 77
Mít „dokonalou“ tchyni je někdy pěkně o nervy. Člověk se může snažit sebevíc, chodit kolem ní po špičkách, uklízet po sobě do sterilního lesku, ale stejně to nikdy nebude dost dobré. Tenhle víkend...
„Ty můžeš zůstat.“ Protože nemám děti, jsem v práci vždycky ta poslední
- Anonymní
- 16.07.26
- 105
Nikdy jsem netvrdila, že rodiče to mají jednoduché. Naopak. Obdivuju každého, kdo zvládá práci, školku, kroužky, domácnost i probdělé noci. Jen mě už unavuje být automaticky tou, která všechno...
„Nejste na dovolené, slečno.“ Z ordinace gynekologa jsem odcházela se slzami
- Anonymní
- 16.07.26
- 212
Byla to obyčejná preventivní prohlídka. Aspoň jsem si to myslela, když jsem ráno odcházela z domu. Je mi třiatřicet a ke gynekologovi chodím pravidelně. Nikdy to není příjemné, ale beru to jako...
Manžel mě opustil, když jsem onemocněla. Prý už vedle mě nedokázal žít
- Anonymní
- 16.07.26
- 139
Nikdy by mě nenapadlo, že jednou budu přemýšlet nad tím, jestli mě opustila nemoc, nebo manžel. Možná obojí přišlo ve stejnou dobu. A také bych nevěřila, kolik toho člověk unese, když musí.
Pronesla jsem větu, kterou jako rodič na cestách nesnáším
- Anonymní
- 16.07.26
- 140
Po deseti letech jsme s manželem vyrazili na pořádnou horskou túru jen ve dvou. Těšila jsem se na ticho, klid a čas bez neustálých dětských otázek. Nakonec jsem ale byla právě já ta, kdo položil tu...
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1891
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 1130
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 2029
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 831
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 503
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?